Svět bez jména

280 c.l., západní Kierth

 

Lex má za to, že se ho ten za ním plížící děsivě nenápadný trouba pokusí jenom okrást, což pro něho samotného znamená jen velmi malý problém, který snadno a rychle vyřeší. Ohromný bělovlasý žoldák má v plánu dotěrného zlodějíčka pořádně zmlátit. Nikoho zabíjet nehodlá, protože podle všeho je tenhle bandita duševně nemocný. Lex totiž rozhodně není vhodný typ na oběť k okrádání, tedy pokud byste sebou neměli jednotku dobře vycvičených a těžce ozbrojených vojáků na koni, ale i pak by to šlo dost špatně. Lex tady na změkčilém jihu přečuhuje nad všechny a všechno svou výškou, silou i rozložitostí. Ostentativně na sobě tahá funkční opotřebovanou kroužkovou zbroj a chodí viditelně ozbrojen. A teď ho hodlá přepadnout něco, co je v odrbané tunice a dost mrňavé i na rodilého Kierťana.

Dotyčný se snaživě doplíží Lexovi přímo za záda a na místo – bodnu tě, když mi nenavalíš prachy, vyhrkne domnělý zloděj: ,,Pán Kerlex ha Grumm. Takové štěstí vás zde na jihu najít.“

Lex se málokdy tváří nějak, obvykle totiž dovede jen dokonale kamenný obličej, jako ten správný drsný bojovník, ale teď v krátkém sledu zvládne pár hodně překvapených výrazů. Okamžitě chytne mladíka za flígr a odvleče ho do postranní uličky, i když v té, co stáli předtím, byl jenom opilec, který by se nevzbudil, i kdyby vedle něho spadl zčista jasna vorvaň. Lex si v duchu blahořečí, že se se svými společníky v hospodě, kde jsou ubytovaní, jako obvykle pohádal a momentálně nešel po městě s někým z nich. To by na něj určitě chlapi po celou cestu s karavanou dělali – nejen že vypadáš jak severský obr, ale navrch se jmenuješ Vrrr, Grrr, to se tam tak na severu jmenujete všichni? A ukusujete za dlouhých zimních večerů vlkům hlavy?

Lex na kluka ošklivě zasyčí: ,,Já nejsem žádnej pán ha Grumm, jak si na tohle zatraceně přišel?“

Bojovníkovi se nezdá, že tohle malé, co se mu marně kroutí v rukách, je pravý seveřan. Prohlédne si tedy mladíka pořádně. Světlovlasý kluk ozbrojený mečem, co bezesporu musel být vyroben na severu, to podle vrstvení oceli a skutečnosti, že je spíš na zatlučení nepřítele hluboko do země, než ostrý a špičatý, ale tahle čepel je i na nedospělého bojovníka nějaká krátká. Samotný vlastník meče je také takový malý a slabý. Takhle světlé vlasy a drobná tělesná konstituce se i tady na jihu vidí jen hodně málo, tedy pokud dotyčný není míšenec.

,,Tak odpovíš mi už konečně ty malej elfí bastarde?!“ Vrčí na kluka vztekle Lex.

Mladík hodně zezelená: ,,Já nemám elfí krev, otec mě počal s vílou, ne s elfkou a znám vás jménem, protože jste můj vlastní strýc. Jmenuji se totiž jmenuji Werwenech ha Grumm .“

Lex Werwenecha překvapeně pustí, teď se nehodlá zapírat a proto chlapce doplní: ,,Přesněji, vyhnal tě rod ha Grumm a jsi nemanželský. Podle tvého blbého jména a toho nesmyslu o vílí matce si tě jistě pořídil můj mladší bratr Krunod, nejspíš s nějakou děvečkou od koní. Ta mu tě pak mrskla do slámy před dveře stáje, takže Krunod raději tvrdil, že jsi od víly než od služebné.“

Mladík se naštvaně zamračí: ,,Můj otec je Krunod ha Grumm, vládce a hlava rodu ha Grumm, který mi dal veškerá práva, jaká jen při mém původu šla. Jistěže mohl otec s vílou jen těžko uzavřít právoplatný sňatek. Prosím, neurážejte mého otce, i když je to váš vlastní bratr. Nebo vás budu muset vyzvat na souboj. Skutečně mě počal s vílou, už jen proto, že v tu dobu mu bylo požehnaných padesát pět zim. Budiž mu zdraví dále slouží.“

Lex se ironicky ušklíbne: ,,Vlastně, můj o rok mladší bratr už asi dusá po kamenném prastarém sídle rodu ha Grumm s berlí, je nahluchlý jak pařez, vousy má po kolena a táhne mu na sedmdesáté léto, já docela zapomněl.“

Werwenech zavrtí hlavou: ,,Opírá se pouze o obouruční meč, slyší výborně, na koně vsedne, ale do bitev vyjíždí a vousy nemá po kolena, jen je má bílé jako…“

Lex na něj hluboce vrčí: ,,No, jen to dořekni, ty drzej smrade. Má je bílé jako já vlasy. Známá věc, vypadám na třicet jenže nestárnu a nechátrám, jenom mi zbělely vlasy a přitom jsem o rok starší než tvůj otec a můj mladší bratr Krunod. Zatímco tobě, Werwenechu, v sídle cpali, že si syn víly, aby měli důvod, proč si nechat na panství takové neduživé, malé vyžle, tak ze mě zas udělali démona, ti přece nestárnou, aby se mě mohli zbavit a vyhnali mě. O démony a víly válečníci nestojí.“

Werwenech udělá zmateně: ,,Ale vy jste přeci pravý démon. A pak já rozhodně nejsem neduživý a malý!“ Naštvává se: ,,Za prvé ještě rostu a za druhé jsou víly holt malé, mám to prostě po matce.“

Lex do kluka nešetrně šťouchne, mladík se okamžitě poroučí na zem: ,,Jsi horší než Kierťan, ještě že už nežije můj otec a tvůj děd Derwex. Jinak by bratrovi nikdy neprošlo takhle neduživé děcko jako si ty, marně by se bratr odvolával na vílu. Slabé děti nemá cenu živit. Derwex by prostě rozkázal hned po tvém narození nechat tě přivázaného někde na stromě v lese až do rána. Přijal by tě jen kdyby si přežil.“

Obvykle žádné takové novorozeně nepřežilo, v horách na severu se totiž střídají jen dvě roční období zima a jeden měsíc léta.

Werwenech se vyhrabe na nohy a aby zachránil svou pošramocenou reputaci, sáhne konečně po meči: ,,Urážíte mého otce i mě, vyzývám vás na souboj!“

Lex se s ním moc nepáře, poví stroze: ,,Ty chceš lekci v boji s mečem, chlapče?“

A dá se do toho, za chvíli jeho synovec nemá svůj meč a zase se válí na zemi.

Mladík huhlá: ,,Tohle byla spíš ošklivá lekce v chování, ne?“

Lex si prohlíží Werwenechovu zbraň a poví: ,,Ber to i tak, jsi totiž děsně drzej.“

Kluk se ozve: ,,Jo, sem povahou po matce a s tím se nedá nic dělat.“

Strýc se na něj pochybovačně zamračí: ,,Ale dá, jenže tebe nijak moc necvičili a nevychovávali, co? Tohle je čepel našeho rodu, ale takovou délku ostří nosí jen hodně malé děti.“

Werwenech mu jde meč vyrvat, což se mu samozřejmě nepovede: ,,Vraťte mi ho! A konec, tohle jsem mohl poslouchat doma a od všech! A já blb si myslel, že se od vás něco dozvím!“

Lex mu zatím nemíní zbraň vydat, sleduje jak se marně vzteká, udělá: ,,Našel si mě náhodně a vidíš ve mně šanci, jak tady na Kierthu vydržet.“

Mladík prská: ,,Ne, já vás pořád hledal! Po celou tu dobu, co mě rod vykázal ze svého území a držav. Hledal jsem vás právě protože jste démon.“

Lex si povzdechne: ,,Já nejsem démon stejně jako tvoje matka není víla. Jsi idiot, jestli mě hledáš mě proto, abys mě donutil splnit ti tři přání. Poslouchej, kdybych uměl plnit přání, tak by mě rod ha Grumm nevyhnal, ne?“

Werwenech konečně dostane svůj meč zpátky, Lex ho prostě pustil. Mladík řekne: ,,Já vím, že démoni nemůžou plnit přání sami sobě, četl sem o tom knihu. A na Derwexe jste prý byl tak naštvaný, že jste nechtěl svou moc démona používat.“

Lex zamrká: ,,Moje rodinné spory sem netahej. A nevyhnal tě můj drahý bratr hlavně kvůli tomu čtení? Nejen, že jsi mrňavý, ale ještě navrch i umíš číst, což je pro válečníky našeho rodu nemyslitelné. Bojovník nečte a nepíše, tohle je jen pro sloužící a vazaly.“

,,Vy si ze mě děláte srandu, dobře víte, že takové odmítání psaného, čteného projevu a vzdělání hmmm… není dobrý nápad pro politiku ani obchod.“ Poví Werwenech zmateně.

Lex podotkne: ,,Možná tohle není dobrý nápad do dnešní nové doby, ale je to tisíciletá tradice válečných rodů severu a tradice se musí ctít a dodržovat krví a ocelí…“

Werwenech poví: ,,Sám už jste jistě poznal, strýče, že i když jste se tady naučil číst a psát, tak se tím vaše schopnosti válečníka vůbec nesnížily. Blbá tradice, pěknej nesmysl myslet si, že kdo se naučí číst a psát zapomene umění boje.“

Lex neřekne vůbec, ale vůbec nic. Tváří se jako vždycky kamenně.

Mladík je huba a podle všeho nemá pud sebezáchovy: ,,Aha, vy jste se pořád nenaučil číst a psát.“

Lex kluka rázem nalepí na zeď: ,,Takže, ty malá tlamo, i když si můj synovec, opovaž se mě zeptat, jak to tady na Kierthu bez elementárního vzdělání řeším!“

Werwenech zahuhlá: ,,Asi si chytíte někoho, kdo umí číst a psát, aby vám to přečetl a napsal. U nás na severu jsou po staletí nejžádanější váleční zajatci, kteří svedou číst a psát.“

Lex kluka pustí: ,,Já vůbec nechápu, jak si na našem panství tak dlouho přežil i s tou bratrovou směšnou povídačkou o víle.“

Mladík se prudce ohradí: ,,Možná jsem na svůj věk malej a slabej, ale jsem hodně chytrej.“

Lex prskne na synovce: ,,Já ale myslel, jak to, že si přežil, když si tak hrozně blbej, ne malej a slabej.“

Werwenech se urazí, chvilku se na prázdno snaží něco říct, pak se otočí a jde prostě pryč. Což Lexe hodně podráždí. Původně neměl v plánu se o bratrova nemanželského spratka nějak starat, nechtěl s ním a s celou svou vypečenou rodinou mít už nic společného, ale nějak ho popravdě dožere, že očividně je tomu teď obráceně. Werwenech prostě nechce mít nic do konání s ním. Lex za ním vyrazí, za chvilku mladíka dojde, i když se kluk snaží jít hodně, hodně rychle, ale oproti Lexovi má mnohem kratší nohy a musel by utíkat.

Lex na něj prská: ,,Kam jako zas jdeš?!“

Mladík udělá: ,,Co je vám do toho!?“

Lex vrčí: ,,Seš můj synovec, tohle je mi do toho!“

Werwenech odsekne: ,,Jako démon na mě asi nemáte rodový nárok a závazky.“

Lex drapsne kluka za rameno a trochu to přežene se silou takže má: ,,Auuuu…“

Bělovlasý chlap nasupeně pokračuje: ,,Tohle mi jako říká syn víly?!“

Kluk se vzteká: ,,Najednou mi tedy vílu věříte.“

Bojovník mladíka zase pustí, dojde mu, že klukovi přinejmenším zhmoždil rameno.

Lex udělá: ,,Zatraceně, takhle nehneš pořádně rukou a nevezmeš do ní meč, asi se o tebe budu muset postarat, než se zas budeš moct sám živit zbraní.“

Werwenech se drží za rameno a dělá jak na rozumově zaostalého: ,,Nemějte péči, já se neživím mečem.“

Lex na něj kouká: ,,Ty se nenecháš najímat jako voják ke karavanám? Proč by si jinak trčel v tomhle městě?“

Kluk připomene očividné: ,,Jo a vy byste si mě najal jako strážce karavany?“

,,Ne.“ Poví popravdě Lex.

,,Tak proč se tak blbě ptáte?“ Řekne kluk.

Lex ucedí: ,,Nepřišlo mi na mysl, že by se člen válečného rodu ha Grumm živil jinak než mečem a bojem.“

Kluk dělá: ,,Jo, tak abyste věděl, já teď meju v hospodě nádobí. Jednou rukou mi to půjde sice trochu blbě, ale půjde.“

Lex se mračí dál: ,,Říkal si, že tě tvůj otec měl v padesáti pěti, tobě je jen patnáct. Zdrhl si z domova!“

Kluk se mračí: ,,Nezdrhl. Vyhnali mě, což je veliký rozdíl.“

Lex prská: ,,V tomhle věku by tě těžko rod vydědil.“

Werwenech poví: ,,Jaký těžko? Když se u nás neduživý novorozenci nechávají zmrznout v lese.“

Lex dělá: ,,Ale starší děti už ne.“

,,Říkám, vyhnali mě z držav rodu, nejsem k boji a umím číst.“ Opakuje paličatě kluk.

Lex zasyčí: ,,Nelži mi, nebo ti nařežu!“

Kluk dělá: ,,Nevěříte? Tak jako co? Jdeme spolu domů zeptat se mého otce? Rádi vás tam všichni uvidí. Můj otec, strýcové a tety budou jistě štěstím bez sebe z toho radostného shledání.“

Lex udělá: ,,Drzej smrade!“

Natáhne Werwenechovi facku a zase to se silou kapku neodhadne. Kluk koupí druhou ránu zátylkem o zeď domu a složí se jak podťatý. Lex ho pak s nadáváním křísí, nakonec si hodí stále bezvládného mladíka přes rameno a vrátí se s ním do hostince, kde jsou právě ubytování.

Lex nasupeně huhlá: ,,To zas bude blbejch řečí.“

 

 

Lex se neplete.

Largas na něj dělá už dole v nálevně: ,,Ty si neseš taky ženskou? Nemusels, škoda peněz. Tu mou jsem právě teď přenechal Naverisimu, jsou nahoře v cimře, brzo skončí a ona by si klidně dala říct na dalšího placenýho kořena. Danaren nás trumfnul, má rovnou dvě rozhoďnožky, objednal si k tomu káď horký vody, jsou u stáje. Jinam se s tou parádou nevešli.“

Lex jde do schodů, vrčí: ,,Hlavně že nejsou u mě v pokoji i s kádí, já prostě nechápu, proč když bydlíme vedle nevěstince, si vy tři ty prostitutky taháte sem. I hostinský už měl nějaký poznámky, že si s nimi máte jít k Veselé kočičce, kde jsou na to líp zařízený. Určitě tam mají alespoň víc kádí.“

Largas od piva udělá: ,,Hele, že máš tyhle poznámky zrovna v momentě, kdy si sem taky táhneš ženskou.“

Lex udělá: ,,Seš slepej, tohle není žádná ženská.“

Vyjde schody a zavře za sebou dveře od pokoje. Na konto jeho odpovědi se mezitím Largas málem zadusí pivem.

 

 

Werwenech se probudí s mokrým hadrem na hlavě: ,,Co se mi stalo?“ Stahuje si hadr z hlavy a zaostřuje na Lexe.

Bojovník vrčí: ,,Asi už budeš ta víla, omdlel si.“

Kluk huhlá: ,,Neomdlel, vy jste mě normálně praštil a omráčil.“

Lex udělá: ,,Dal jsem ti jen facku, smrade. Nemůžu za to, že jsi tak hrozně křehkej.“

Werwenech zamumlá: ,,Až budete mít děti, měl byste si dát bacha, abyste je náhodou nezabil, až jim taky dáte jen facku.“ Pak se ozve hlasitě: ,,Tohle je hadr na podlahu!“

Právě zjistil, co má na hlavě za smradlavou hrůzu.

Lex vrčí: ,,Hadr jako hadr, jinej tady prostě není.“

Kluk se zamyslí: ,,Ale vy asi máte děti, nejspíš už dávno dospělé, když už je vám tolik. Taky jste na ně cpal hadr na podlahu?“

Lex ucedí: ,,Nemám žádné děti, jsem žoldák a voják, to bych si je jako tahal na výpravy v batohu? A navrch žádné děti nechci.“

Werwenwech nechápe : ,,Proč nechcete děti?“

Lex nadává: ,,Že se tak blbě ptáš, byly by přesně jako ty, neschopné a samé kecy.“

Kluk se uraženě sune z postele, kam ho Lex inteligentně dal i s botami. Špiní přikrývku i prostěradlo a prská: ,,Já se o sebe postarám sám, když jako neplníte přání a nejste démon.“

,,Nikam nejdeš!“ Lex ho strčí zpátky na postel

,,Auu.“ Udělá Werwennech, co se díky Lexovi praštil o pelest: ,,Pusťte, jdu pryč.“

,,Půjdeš akorát tak domů!“ Vrčí Lex.

,,A jak tohle provedete? To mě tam osobně doprovodíte?“ Prská mladík.

Lexovi je jasné, že nedoprovodí, proto prohlásí: ,,Nechám tě v nějakém zařízení a ty odtamtud domů napíšeš dopis, aby pro tebe přijeli.“

Kluk dělá: ,,V jakým zařízení mě necháte? V base? Já jen že tady ve městě je snad jenom obecní šatlava.“

Lex se zarazí, vzpomene si: ,,Máš pravdu, nemají tu ani chudobinec, ani sirotčinec.“

Werwenech poví: ,,Takže dobrý, vrátím vám hadr na podlahu a jdu si po svých mejt nádobí. S pochroumaným ramenem pomocníka v hospodě dělat můžu.“

Lex zjistí, že tohle s klukem ještě nějak celé nedomyslel, ale v jednom má jisto: ,,Ty nikam nejdeš!“

Kluk se mračí: ,,Budu řvát o pomoc, když mě nepustíte.“

Lex udělá: ,,Klidně si řvi na plné kolo, kdo by sem asi šel, v tomhle pajzlu budeš každému ukradený. A po tom, co zkusíš křičet, tě seřežu.“

Kluka moc nezastraší, nadechne se a vyhrožuje naposledy: ,,Já budu křičet, nedělám si srandu, alespoň majitele hostince to bude štvát a třeba i zavolá městské stráže.“

Lex vrčí: ,,Maximálně mi zamlátí na dveře korbelem od piva se slovy, ať si tě vraždím jinde a pak uklidím mrtvolu a svinstvo.“

Werwenech začne řvát: ,,Pomóóóc!!!“

Celkem se Lexe bojí, takže mu ten křik jde od srdce.

Lex se na něj mračí s tím, že ještě chvíli a splní svou hrozbu. Překvapivě jim do pokoje vletí Largas, Naverisi, Danaren a tři slečny jistého nejstaršího řemesla. Dvě z nich mají hodně mokré vlasy a lepí se na ně oblečení stejně jako na Danarena, očividně z kádě hodně spěchali.

Largas dělá: ,,Říkal sem vám, že tady má Lex kluka a vy jste mi to nevěřili.“

Jedna z dam podotkne: ,,Jakého kluka? Spíš děcko, tohle se netrpí ani v našem podniku.“

Další ze slečen prohlásí: ,,Jo, ale my jsme slušnej a zavedenej podnik, na ulici se daj koupit i mladší děti, asi si váš přítel dobře zaplatil.“

Lexovi společníci se rozesmějí. Nějak zapomenuli, že smát se Lexovi nebývá nikdy dobrý a zdraví prospěšný nápad a taky že není.

Lex zařve: ,,Tohle je můj synovec, vy kreténi!“

Ženským je všechno jasné, ty nebezpečí poznají hned, okamžitě vycouvají za dveře, chlapi se bezstarostně smějí dál.

,,Jo, vždycky se tomu říká synovec.“ Udělá posměšně Naverisi.

Po tomhle už Lex vystartuje, aby je tam všechny zmlátil na jednu hromadu.

 

 

Largas na Lexe hučí: ,,Víš, jak to teď debilně vypadá, vůdce karavany se pěkně šklebil.“

Bělovlasý bojovník ucedí: ,,Neměli jste mě provokovat. Na severu se zabíjí i za menší urážky.“

Largas je hnědovlasý, modrooký Kierťan a momentálně má přeražený nateklý nos a natržené ucho od Lexe.

Naverisi vrčí: ,,Ten malej pulec je jako taky seveřan? Hele, je mrňavej i na těch svejch patnáct, spíš chodila jeho matka sama po lese a potkala nějakého fešného elfouna. Proto ty jeho světlý vlásky.“

Naveris má naopak vlasy černé a vousy a momentálně šílený modrý monokl pod levým okem, taktéž od Lexe.

Dojede je na koni Danaren, jemu chybí jedno oko, naštěstí už velmi dlouho. Hnědovlasý zarostlý chlapík má ovšem na obličeji parádní modřinu vyrobenou nedávno Lexem.

Danaren poví: ,,Kerlexi.“

Lex zasyčí: ,,Neřikej mi tak!“

Danaren pokračuje: ,,Podle Werwenecha se jmenuješ celým jménem Kerlex ha Grumm, to je jak když se šoupe šutr o šutr, vy tam prý na severu trháte vlkům hlavy a pijete jejich krev.“

Lex ucedí: ,,My na severu trháme hlavy lidem, co nám říkají jmény, kterými nechceme.“

Danaren poví: ,,Hele, žádný rvaní, Lexi, už teď jsme tady pro srandu králíkům. Přišli jsme chránit karavanu všichni až na tebe s čerstvě rozbitejma hubama. Ještě chvíli a jsme bez práce. Jinak, proč sem jedu – tvůj synovec tu ostudu tady dělá ještě větší.“

Lex vrčí: ,,Nechám ho v nejbližším zařízení pro děcka a pošlu dopis naší rodině, ať si pro něj dojedou.“

Danaren poví: ,,Jdeme až k hranicím Mirheimu, tam nic takového nebude. Co kdybys někomu zaplatil, ať ho dovede domů. Nejlépe hned teď.“

Lex podotkne: ,,Na sever do hor ke kmenům je pěkně dlouhá cesta. A navrch nevěřil bych najatému doprovod, že ho někde nenechá chcípnout, i když mu zaplatím.“

Danaren udělá: ,,Jo tak ho táhneš s náma, čtyři žoldáci a děcko, skvělá ochrana pro karavanu. Tři s rozbitejma tlamama a neschopnej malej smrad. Jo, Lexi, proč sem jedu, zase spadl z koně. Narval jsem ti ho na vůz a je mi jedno, že na lesy ječí, jak prý umí skvěle jezdit na koni jako každý seveřan.“

Lex protočí oči a jede řešit k vozu tohle rodové neštěstí a prokletí.

 

 

Werwenech se vzteká: ,,Padám z koně kvůli tomu zhmožděnému rameni, já jinak umím výborně jezdit na koni!“

Strýc na něj vrčí : ,,Nechápu, že tě Krunod nenaučil tak základní věci, jako pořádně jezdit na koni. Že ty si žil mimo sídlo jako nemanželský dítě?“

Kluk se mračí: ,,Vyrostl jsem na sídle jen… hmm… jsem prostě nejmladší. Mám šest bratrů a pět sester. Nic mi nedovolili.“

Lex vrčí: ,,Nejmenší a malej zmetek. Něco, co se bratr bál, že umře, když se na to blbě podívá. Náš otec by tohle nesnesl. Je štěstí, že vůbec žiješ. Děda by tě hodil dolu přes hradby.“

Werwenech poví paličatě: ,,Víly asi neumí jezdit na koni, tím to bude.“

Lex už na něj dělá: ,,Kluku, ty tomu věříš? Tohle ti cpali, aby nemuseli říkat, že si slabej a na nic. Víly neexistují, tak jako neexistují démoni.“

Kluk protáhne obličej: ,,Když jsem tak na nic, tak proč mě chcete poslat domů? Tady alespoň lidi dělají i jiný věci, než že koušou do štítu a máchají sekerou.“

,,Jseš nezletilej, má o tobě právo rozhodovat jen tvůj otec a víc se o tomhle nebudeme bavit.“ Ukončí dohadování Lex: ,,Stejné jako to, že teď cestuješ na tomhle vozu, už žádnej kůň, protože zmrzačíš sebe nebo jeho. Na tábořišti až karavana zastaví, tě naučím nějaké základy ježdění, tohle prostě nejde“

 

 

 

Lex má zase dojem, že bohové mají jakýsi velmi ošklivý smysl pro humor, zvláště co se jeho osoby týče. Protože brzo zjistí, že nic nejde. Táboří ještě v bezpečné oblasti, takže si místo hlídky může dovolit pérovat synovce v tom, aby alespoň svedl jakž takž jezdit na koni a výsledek?

Kluk asi nebude moc chodit a válečník na něj ječí: ,,I opici bych to naučil rychleji!“

Werwenech protestuje: ,,To nevíte, nikdy jste žádnou opici neviděl.“

Danaren se dobře tímhle ,,mučením“ kluka baví, poví jedovatě: ,,Ale viděl, Lex opici dokonce vlastnil Werwe, hlavně po tom, co se hodně ožral.“

Mladík na něj dělá: ,,Proč říkáte strýci Lex?“

Danaren namísto, aby popravdě řekl, že za Kerlexe by mu Lex šel rozbít obličej, odpoví: ,,Proč asi tobě říkáme Werwe? Je to mnohem kratší.“

Mladík podotkne: ,,U strýce je to jen o dvě písmena.“

Danaren kouká jak kluk odstrojuje koně, je už tak unavený, že se sedlem upadne.

Žoldák poví Lexovi: ,,Hele, je fakt na něco? S mečem je střevo, z koně padá, teď už se mu tak klepou kolena, že asi nebude zítra ani chodit.“

Werwe se ozve v protest: ,,Já umím…“ Zarazí se, Lex na něj zle kouká, pokud by teď řekl číst a psát, to ostatní seveřané neumí, asi by z něj strýc udělal čtyři ještě menší synovce.

Danaren poví: ,,Tak co umíš prcku? Krom toho, že vařit. Jo, tohle dokonce obstojně umíš, alespoň na něco si jakž takž dobrej.“

Kluk se zamračí: ,,Střílet z luku i po tmě!“ Vyhrkne.

Lex udělá: ,,Blbost.“

Danaren se zasměje: ,,Ale co by ne, vidíš, že je elf, ty přeci vidí i po tmě.“

Bělovlasý obr vrčí: ,,Leda by byl černého elfa, aby viděl po tmě, což očividně není. Na to je málo přičmoudlý.“

Werwe udělá: ,,Oni jsou i nějaký černý elfové?“ A jak uvazuje koně, tak se přerazí o nějakou větev a upadne.

Lex koukne na svého společníka: ,,Tolik k vidění po tmě. Vymejšlí si debility, víly, démony a tohle, jen aby byl trochu zajímavej.“

Werwe se ozve: ,,Tohle není pravda, já vám to dokážu, hele orel.“

Lex udělá: ,,Kreténovina číslo dvě, orel tady, tak daleko od skal? A pak, už si snad někdy viděl lovit orla za tmy?“

Nocí se ozve křik dravého ptáka. Koně a kluka tu proháněli u ohně až pomalu do půlnoci, nejspíš skutečně vyplašili nočního dravce.

Danaren poví: ,,Opravdu orel. Asi ty ohně, nakonec jsou vidět a cítit děsně daleko. Tady si tohle ještě můžeme dovolit, je tu bezpečno, dál po stezce bude hůř.“ Koukne na kluka: ,,Třeba fakt vidí potmě, nebo jen hodně dobře slyší.“

Mladík se děsně nafoukne.

Lex řekne: ,,A ty, Danarene, slyšíš snad trávu růst. Werwe, ještě chvíli takhle lži a já tě seřežu.“

Werwenech poví uraženě: ,,Když mi půjčíte luk, Danarene, já složím toho orla dolu a uvidíte, že nelžu.“

Lex se mračí: ,,Vidíš po tmě, jako si teď viděl ten klacek, co si o něj zakopl?“

Kluk dělá: ,,Tohle není vůbec fér.“

Lex začne nebezpečně: ,,Jo, máš pravdu, život není vůbec nikdy fér. Nauč se to co nejrychleji, troubo.“

Danaren se šklebí a dotáhne mladíkovi svůj luk a dělá: ,,Tak se ukaž.“

Lex protočí oči: ,,Napni mu alespoň tětivu Danarene, když už se chceš dívat, jak to ani nenatáhne.“

Druhý žoldák milostivě tětivu napne, luk stejně přečuhuje chlapce div ne o polovinu, přesto se jde kluk se zbraní rvát. Založí šíp, nenatáhne tětivu ani k nosu natož k uchu, ale vystřelí.

,,Auuu!“ Udělá Werwenech, ze zápěstí mu cedí červená, jak mu tětiva rozsekla kůži.

,,Auuu!“ Udělá chlapec podruhé, když mu Lex našije facku.

Lex vrčí: ,,Debile, ještě štěstí, že sis neprosekl žílu! Síla luku se pozná podle jeho velikosti, co střílíš z něčeho, co je dvakrát takové jako ty!“

Jde mu řešit krvácení.

Werwe kňučí: ,,Ne, nechci, dáte mi na to zase něco špinavého. Já sám!“

Lex vrčí: ,,Drž nebo ti ještě jednu máznu.“

Danaren se rozesměje vůbec: ,,Ale je s tebou sranda, Werwe, po tmě střílet neumíš, ale zasmějeme se.“

Kluk udělá: ,,Já ale toho orla trefil, ne čistě, ale trefil.“

Lex udělá: ,,Neštvi mě už s tím, nebo se neznám!“

,,Já nelžu!“ Stávkuje kluk nemoudře.

Lex už jen udělá: ,,A já se nemíním opakovat.“

Nakonec ten výprask zastaví Danaren, který ale rozhodně není žádná citlivka, přesto udělá na Lexe: ,,Nech toho, umlátíš ho a budou z toho popotahovačky s úřady a vůbec. Už sem pár lidí z karavany divně civí, vzbudil si je. Jsou to obchodníci s rodinami, ne vojáci, budou ti nadávat.“

Lex kluka pustí a poví Danarenovi: ,,Civí neciví, je ten parchant snad jejich? Já se jim taky nemontuju do výcviku.“

Mladík se poroučí na zem.

Danaren se ušklíbne: ,,Do výcviku vojáka? Tenhle tedy na to není vhodný materiál a pokud je to fakt tvůj synovec, tak tady na jihu se Lexi říká neplést do výchovy.“

Bělovlasý bojovník vrčí: ,,Jedno a to samé.“

Čeká, jestli se kluk zvedne a pak ho prostě hodí na vůz on.

Danaren podotkne: ,,Nebude zejtra chodit.“

Lex udělá: ,,Ale bude si to pamatovat. Takové blbosti se prostě nemají dělat“

 

 

 

Werwenech je hrozně zbitý, ale přesto je víc naštvaný a uražený. Danaren ho neodhadl, chodit bude a dokonce hned, jak on a Lex vypadnou od vozu. Lex se plete, jeho mladší bratr svého syna cvičil a vychovával a celkem dost marně. Takže syna ve výsledku taky hlavně bil a Werwenech v tomhle ohledu vydrží víc než dost. Werwe se naštvaně vypotácí do lesa, aby našel toho blbého orla a pak ho obou vojákům omlátil o hlavu. Ví, kam přibližně dravec spadl a doufá, že orel nezůstal viset někde ve větvích stromu. Kluk vlastně nevidí po tmě, umí jinou věc a z nedostatku informací, si jí vysvětluje takto. Tarnen po tmě vidí, mnohá noční zvířata také, ale obvykle se to pozná tím, že jejich oči sbírají světlo a pak jej odrážejí, takže jim oči září. I proto Lex synovci nevěřil ani slovo. Ten tento fakt zná.

Werwenech vidí jinak, ve tmě se mu svět promění do pestrobarevných skvrn a mnohem lépe a barevněji vidí živé věci, takže o kameny a suché mrtvé větve zakopává. Blíží se k místu dopadu orla a zarazí se. Kluk uvidí docela jiný barevný odraz, tohle by bylo na velikost člověka, že by tu někdo byl? Ale tady v lese? Někdo od karavany? Werwe sevře meč a přesvědčuje sám sebe, jak se vůbec nebojí. Pozorně sleduje barvenou skvrnu ta očividně bledne, ale ne že by dotyčný odcházel, spíš jako by umíral. Werwenech zaváhá a pak tam jde a vůbec nevěří tomu co vidí.

 

 

 

Lex se má, nemá hlídku, chtěl se vyspat, celý den ho štve ten malý blbý prevít a teď ho navrch i probudí.

,,Áááá! Já sem zabil člověka!“ Ječí kluk.

Lex se přetočí na bok a přetáhne si plášť přes hlavu a temně vrčí: ,,Já zabil už lidí a když mě budeš budit, tak zabiju dalšího, tebe!“

Werwenech neodradí: ,,Ale já ho fakt zabil, zabil jsem ho místo toho pitomého orla!Já tam teď byl!“

Má smůlu, Lex už se probudil a všechno mu došlo: ,,Ty si sám lezl do lesa?!“

Než se Werwenech naděje, Lex mu kroutí uchem: ,,Ty si asi dneska málo dostal, co?!“

Kluk ječí: ,,Je úplně jedno že jsem lezl do lesa, hlavně jsem ho zabil!“

Lexovi dojde, že mohl opravdu natrefit na nějakého banditu, nebo spíš na nějakého nejapného pocestného a být tak pitomý, že by ho sejmul. Asi mají opravdu problém. Možná Werwe dostal zvěda.

Zaklepe s klukem: ,,Kde, jak, co a pomalu a hned!“

,,Cože?“ Werwe nechápe.

Lex syčí: ,,Koho a kde si zabil?“

Kluk dělá: ,,Já střílel na orla čestně, sami jste to celé viděli, ale v lese je teď na tom místě postřelenej nahej chlap.“

Lex zasyčí: ,,Jestli mi lžeš o tom, že v lese někdo je, tak si nepřej vidět, jak tě pak zmaluju.“

Celou hádku slyší Danaren, který ale hlídku má, poví: ,,Jdeme to zkontrolovat, jestli kecá s tím, že v lese při hledání jeho vymyšleného orla někoho našel, tak ti na něj od koňákům půjdu půjčit bič a podržím ti ho.“

Lex návrh nekomentuje. Nechají se oba na místo dovést, aby zjistili že Werwenech kecal jen z části. Mrtvej nahej chlap tohle určitě není, leží tu do ramene postřelený nahý kluk asi tak Werwenechova věku, ale snědý tmavovlasý jižan. Prohledají okolí, nikde nikdo, nenajdou ani jedinou stopu, což naštvaně svalují na tu zatracenou tmu. Neoblečené nadělení je v bezvědomí, takže zraněného dotáhnou do tábora karavany a vyhlásí všeobecnou pohotovost. Na zajatce chrstnou kýbl vody. Jedno je ale hodně divné. Lex i Danaren si prostě nemohli nevšimnout, že ten šíp co vytáhli poraněnému klukovi z ruky, který naštěstí prošel hrotem jen svalovinou a nepoškodil šlachy pod ramenem je podle značení Danarenův.

Zajatec je taky bezva.

Lex na něj vrčí: ,,Jak se jmenuješ a kde ses tady vzal?“

Kluk udělá: ,,Haliaste, já cestuji s otcem, chodíme od vesnici k vesnici, je ranhojič a bylinkář. Já… neměl jsem… neměl jsem jít do lesa, já si nic nepamatuji, asi jsem se mu ztratil.“

Largas hodlá kluka pořádně zmáčknout, jenže vůdce karavany ho od něj vyhodí. Nenechá si vymluvit, že by tohle děcko mohlo vědět něco o nějakém případném útoku banditů. Věří mu, že se ztratil a v lese se mu stalo něco moc ošklivého. Lex Haliastemu taky nevěří, ale velitel karavany ano. Tenhle chlap je platí, takže mu nejde cpát, jaký je naivní idiot.

Lex dělá: ,,Tak co ale s ním? Jsme na stezce, tady se pomoc neodmítá.“

Velitel odpoví: ,,Končíme v hlavním městě království Laweren, tam je sirotčinec.“

Haliaste se ozve: ,,Ale táta je někde tady, nemusím až někam do sirotčince, navrch to je nejméně přes měsíc cesty daleko, jak by mě tam pak našel?“

Velitel udělá: ,,Na hledání tvého otce čas nemáme.“

Navrch si myslí, že rodina, nebo jen otec toho kluka musí být už určitě mrtví, že je prostě přepadli nějací bandité a dítě bylo jediné, co přežilo.

Haliaste navrhuje: ,,Tak mě tady nechte, já si tátu najdu sám.“

Velitel poví: ,,Jistě, necháme tě vprostřed lesa nahého a s prostřelenou rukou. Už jsem řekl, jedeš s námi, po cestě tě uživíme a pak necháme kněžím v sirotčinci.“

Lex doplní: ,,Alespoň vím, kam já narvu toho svého kluka.“

Velitel se na něj zamračí: ,,Už vás omrzel, Lexi? Tvrdíte že jde o vašeho synovce a teď zas tohle.“

Velitel karavany má veliké štěstí, že je hodně dobře platí, Lex tedy jen ledově sykne: ,,Je to můj synovec a zdrhl z domova, zaplatím sirotčinci, aby ho tam nějaký čas měli. Napíše se domů zpráva a vyzvedne si ho rodina.“

Werwe zahuhlá: ,,Jo, napíše se sama.“

Lex ho zpraží pohledem: ,,Ano napíše, já se s tebou až na sever táhnout nehodlám.“

Haliaste zírá a pak udělá: ,,Tohle je fakt tvůj strýc?“

Z Lexe jde prostě největší strach.

Werwenech poví: ,,Jo před pár týdny jsem ho potkal. Promiň, že jsem tě střelil, ale byl si orel.“

Haliaste zahuhlá: ,,Na orly se střílet nemá, člověk se nenají a oni mu neškodí.“ Zarazí se.

Velitel koukne na malého seveřana a pak na Lexe: ,,To ho jako postřelil on?“

Lex se zamračí: ,,Jasně, když byl proměněnej v orla, že mu ty jeho nesmysly věříte. Je to stejná blbost jako s vílou a démonem.“

Už jde synovci rvát uši. Haliaste mlčí a vyděšeně kouká, kam se to dostal. Karavana ho prostě povleče sebou až do tramtárie k elsia. Navrch ho málem začali mučit, aby zjistili, jak se nahý beze stop dostal doprostřed lesa, mučení zatrhl až vůdce karavany. Haliastemu je zle, těžko jim uteče a sami ho rozhodně nepustí.

Kluk už nemá na vybranou zoufale přepošle myšlenku …Tati, já sem udělal děsnou blbost…

Má hned zpátky …Jen jednu děsnou blbost?…

Haliaste kápne božskou: …Ne víc blbostí, proměnil sem se v orla, aniž bych ti to řekl a letěl se kouknout na tu velkou karavanu, co měla projíždět včera vsí a ty jsi na ni vůbec nechtěl čekat…

Dozví se. …Co jsem ti o tom říkal?…

Kluk se kaje …Že se nemám proměňovat, aniž bych ti řekl a lítat někde, kde jsou lidi, nebo mě jednou někdo zastřelí… Haliastemu se něco nezdá …Ty se o mě nebojíš? Že se ani neptáš kde teď jsme?…

Odpověď je jednoduchá a nahlas: ,,Protože tě vidím.“

Vojáci vyskočí na nohy a sáhnou po zbraních.

Lex na příchozího zavrčí: ,,Kdo jste a co chcete v táboře?“

Tmavovlasý vousatý muž ke čtyřicítce není ozbrojen a začne vděčně drmolit: ,,Vy jste mi zachránili syna, tolik vám děkuji.“

Jde se vrhat jak na kluka, tak na vůdce karavany a i na Lexe, co s kamenným obličejem uhne. Vypadá to, jako by si chlap k tomu dojemnému divadélku schválně vybral tohohle obřího seveřana. A ten by se moc divil, proč se tohle děje, i když za ten důvod Lex ani v nejmenším nemůže. Muž se představí jako Reweren, řekne, že je ranhojič a bylinkář, vylíčí jim, jak je přepadli, jeho omráčili a kluka odtáhli. Zní to celkem přesvědčivě, děsivě a dojemně. Všichni posluchači tají dech.

Kdyby Werwenech zase nezačal: ,,Ale on byl proměněný v orla. Je tedy čaroděj? A vy taky?“

Reweren shovívavě řekne: ,,Kdepak, chlapče, my rozhodně nejsme mágové, ti jsou bohatí, slouží panovníkovi nebo sami vládnou městům, copak na tohle vypadáme? Kdes si vzal tu hloupost s orlem? Nemáš horkost?“

Jde mu dát starostlivě ruku na čelo.

Lex ale okamžitě strhne synovce k sobě, ovšem tak hrubě, že mu div nezlomí ruku.

Bělovlasý bojovník prohlásí: ,,Nemá žádnou horkost, leda tak děsnou blbost a nesahejte mi na něj.“

Nakonec to i přes protesty žoldáků dopadne tak, že ,,zachráněná“ dvojice prostě bude až k hranicím Mirheimu pokračovat s karavanou, mají se od nich odpojit až v jednom z pohraničních městeček. Velitel karavany je zkrátka zásadový až to bolí. Reweren tvrdí, jak si cestu poctivě odpracují. Po pár dnech ukáže, že je Reweren dobrý přidrž dílo ke všemu a umí snad všechna řemesla. Zatím by totiž jako ranhojič mohl naštěstí v karavaně léčit bylinkami leda opruzeniny a odřeniny ze sedel a vozů a průjem z nevalného jídla.

 

 

 

 

Haliaste dělá na Rewerena: ,,Promiň, já tohle neměl dělat.“

Muž mu přepošle…Nemluv o ničem z toho nahlas, ale raději takhle. Jo, byla to strašlivá blbost a já ti jí jen tak nezapomenu…

Kluk pošle zpátky…Ale oni asi mají mága, já mám dojem, že nás teď někdo poslouchá…

Reweren je v klidu…Jeden slyší a jednoho jen bezdůvodně bolí hlava. Ovšem ten, co ho bolí hlava, je natolik hrozivý severský bojovník, co si to, že by ho mohla bolet hlava, ani nepřipouští na mysl, protože hlava podle seveřanů bolí jen slabé ženské a malé děti…

Haliaste se ovšem moc neuklidní …A ten druhý? Ten nás tedy slyší, takže jim pak všechno řekne…

Reweren se usměje …A oni ho za to chudáka zase zmlátí, nevěřili mu ani toho orla, i když si měl v sobě jeho šíp. Raději přijmou za skutečnost, že tě Werwe náhodně trefil v lese, když v noci mířil na vymyšlenou věc…

Na tohle konto už vyleze Werwenech, který celou dobu trčel schovaný za vozem a sledování maskoval sbíráním dříví, v ruce má jeden klacek na důkaz a dělá na Rewerena: ,,Já na vás Lexovi všechno řeknu, že mluvíte i když neotvíráte pusu.“

Reweren jen zavrtí hlavou a pošle rovnou jemu …Tomu se říká telepatie, chlapče, a být tebou tak to Lexovi nepovím, jen tě zase zbije…

Kluk na Reverena a Haliasteho prská: ,,Já vím, co je telepatie a Lex ji určitě taky umí, protože je démon!“

Reweren zamrká: ,,Takže tvůj strýc je démon? Jako že bojuje jako démon? To se o válečnících ze severu často říká.“

Werwenech pokračuje hlasitě: ,,Ne on je bělovlasý démon, všichni na severu ho znají, je slavnej, nesmrtelnej a nestárne.“

Haliaste, přestože ho tenhle malý seveřan málem zabil, mu pošle varovné echo …Pozor!…

Kluk prská: ,,Na co si mám dát pozor?“

A Werwe vyděšeně zjistí, že přímo za ním stojí naštvaný Lex: ,,Třeba na to, abys pracoval, když máš, namísto aby ses vykecával a hlavně nelhal, už toho tvého vymýšlení mám tak akorát dost! Proměňování v orly, syn víly a teď démon!“

Jde kluka zbít.

Reweren Lexe brzdí: ,,Nechte ho být, jen má bujnou fantazii. Tohle je v jeho věku normální.“

Lex na chlapa zle syčí: ,,Vy se do toho nemíchejte, já vám taky nemluvím do výcviku vašeho kluka.“

Rewren se zamračí: ,,Děti se necvičí, nejsou to vojáci, pokud jste si nevšiml.“

Lex zavrčí: ,,Na severu se děti cvičí a jsou to malý vojáci, protože z nich prostě jednou velcí vojáci budou.“

Reweren udělá: ,,Tady nejste na severu, milý pane, a vůbec, hodně lidem v karavaně se ani trochu nelíbí, jak s tím hochem nakládáte, i mě to vůbec nelíbí a to jsem zde jen pár dní.“

Lex odpoví: ,,Jednám s ním tak, jako by jednal jeho vlastní otec a tak, jak jednal můj otec se mnou.“

Chlapík suše podotkne: ,,V tom je asi ten váš problém, mimochodem, kouká sem žena vůdce karavany.“

Lex nasupeně odtáhne kluka stranou, tentokrát jen s pár pohlavky a s jasným příkazem, že má sbírat dřevo a hned.

 

 

 

 

Haliaste jde Rewerendovi pomoci kolem kuchyně, i když vojáci prskali, že je cizí chlap určitě všechny otráví, zvlášť pokud je bylinkář. Stejně nakonec Reweren i vaří. Zkrátka proto, že vařit svede výborně.

Haliaste poví: ,,Ten Lex je horší než můj otec, pokud si pamatuji.“ Pak raději zase sáhne ke kouzlu …Je tedy Lex démon?…

Reveren udělá …Ne není, ale seveřané ho za něj mají, protože nestárne. Jenže Lex je něco mnohem horšího než démon…

Haliasteho tohle pořádně vyděsí …On je Lex vyšší démon, jako ten zrzavý kluk z té osady u rybníka…

Reweren nesouhlasí …Ne, Lex není jako Izzi, on je prostě potomek Arkaby…

Momentálně se Reweren tváří, jako by měl Lex černý mor, choleru a tyfus dohromady.

Kluk se hrozně diví …Arkaba byl mág, ale ty o něm skoro nemluvíš, tedy pokud na něj zrovna nenadáváš…

Reweren udělá …Arkaba byl především děsnej vůl, děsně velkej mág, blbec co se pak stal dobrovolně nositelem Temného démona, který šťoural do Stvořitele i Ničitele, magor co má na svědomí sepsání prvních lidských magických knih a masovou výuku magie. Zavedl, že se magie vůbec vyučuje a co hůř, učí se jí i děti. Blb, který založil Hvězdu…

Haliaste se podiví …Tedy tolik sprostejch slov jsem od tebe nikdy neslyšel a ještě chvíli sypej Rewerene tu papriku do guláše a už nepůjde jíst…

Reweren s tím mimovolným kořeněním přestane, je viditelně děsně naštvaný: ,,Ty sprostě nemluv, Haliaste. Nechci, aby si to opakoval a tvrdil, že to máš ode mě.“ Poví: ,,Na sprostoty je ti ještě hodně málo, chlapče.“

Haliaste se optá: ,,Znal si Arkabu?“

Reweren vrčí: ,,Toho blbce zná snad každý. Máš díru ve vzdělání, protože já o panu důležitém zakladateli Hvězdy nerad mluvím. Jinak viděl si Lexe? Celý Arkaba, velkej frňák a taky furt někomu něco dělal, jenže Arkaba byl navrch samá ženská, jak se podle Lexe zdá, jednu milenku měl i ze severu.“

Haliaste krájí cibuli a poví: ,,Aha, Lex je tedy nadaný po Arkabovi a jeho synovec taky.“

Reweren klukovi sebere nůž a přepošle …Opatrně, dobře víš, že takhle rychle se prostřelená ruka nezahojí. Nechci, aby zase na nás lidi začali řvát čaroděj, čaroděj. Nestačí ránu maskovat obvazem, prostě s tou rukou moc nehýbej…

Pak potichu pokračuje: ,,Ano, Lex má nějaké to bludné dědictví po Arkabovi, dědičnost je hrozné svinstvo, ale hádám, že nikdo jiný z jeho severské rodiny válečníků to nemá.“

Kluk nechápe: ,,Ale má, Werwe přeci vnímá telepatii a sestřelil mě potmě, musí nejspíš vidět i auru.“

Reweren poví: ,,Ten má nadání po mamince, ale trochu se plete, jeho matka naštěstí víla nebyla. Tohle by bylo pro toho kluka už hodně zlé.“

Haliaste nechápe: ,,Co je tak hrozného na vílách, jsou krásné, žijí v lese, tančí, zpívají nic nikomu nedělají, jsou samá kytka a motýl.“

Muž poví: ,,Tak koukám, že hodně potřebných věcí jsem tě ještě nenaučil. Právě ty vílí motýlové jsou velký problém víl. Jsi dost velký, abych ti mohl vysvětlit, že víly se specializují na sexuální kouzla.“

Kluk už má oči až navrch hlavy: ,,Jako že se s každým na potkání vyspí?“

Reweren vysvětluje: ,,Tak nějak, nebo donutí jakéhokoliv smrtelníka aby se vyspal s tím, s kým ony chtějí. Tahle kouzla zhmotňují v podobě motýlů, je to takové efektní a nenápadné. Lidi ani elsia obvykle před motýly neutíkají, motýlové nejsou sršni.“

Haliaste se zeptá: ,,Tak je Werwe co? Když tedy není syn víly?“

Reweren dokrájí cibuli a udělá: ,,Je syn rusalky.“

Kluk čumí: ,,Hele, Rewerene, ale před těma si mě už varoval, když jsme putovali po horách, rusalky dělají skoro to samé jako víly.“

Muž míchá guláš a vysvětluje: ,,Rusalky žijí v horách a vždy osamoceně, sice vysávají energii ze smrtelníků za pomoci sexu, ale nikdy ne tak, aby svou oběť zabily nebo trvale ovládly. Jejich partneři sice občas umírají na vyčerpání, když si rusalka najde někoho v náročném horském terénu a za zlého počasí, prostě to nevydrží. Zajímavé ale je, že se rusalce vždy narodí jen dcera, nikdy jsem neslyšel, že by někdy nějaká horská rusalka porodila syna. Proto asi Werwenecha přenechala jeho lidskému otci, nevěděla totiž, co s chlapcem.“ Reweren se zamyslí, zapomene se a poví: ,,Tohle není vůbec dobré. Já věděl, proč jsem nechtěl jít s touhle s karavanou.“

Haliaste řekne: ,,Protože jsme nápadní? Není to už jedno? Když je tady s nimi potomek rusalky a někdo, kdo má být démon, ale ve skutečnosti je jen nadaný na magii.“

Reweren se zamračí: ,,V jednom úseku se k téhle karavaně připojí mág, protože kupecká stezka prochází mezi magicky hodně nestabilní oblastí.“

Haliaste začne být nadšený: ,,Tedy na tohle se děsně moc těším.“

Reweren ho praští lžící od guláše po hlavě: ,,Kluku hloupej, na co že se těšíš? Na mága z Reakandu? Pokud já vím, pořád tě v tom panství ještě hledají. Nebo se těšíš na místo, kde sem tam mizí lidi?“

Haliaste dělá uraženě: ,,Tak a teď mám guláš ve vlasech. Třeba bude ten mág z Reakandu rozumnej.“

Reweren si povzdechne: ,,Rozumní mágové nejsou. Rozumný a hodný mág je pohádková bytost. Rozumný mág neexistuje.“

Kluk protestuje: ,,Ale ty mě přeci učíš kouzla a rozumnej si.“

Muž podotkne: ,,Já tě učím zvládat tvé vrozené schopnosti a neříkám si já mág veliký a mocný, spása světa, sedněte si všichni okolo mě z toho na zadek.“

Haliaste poví: ,,Ale já bych jednou mohl dělat mága, ne? Tam by ty moje proměny už nevadily, mohli by se svádět na cílená kouzla.“

Reweren řekne: ,,Nebudu zrovna šťastný, Haliaste, když budeš chtít být mágem, ovšem bránit ti v tom nebudu. Ale rozhodně bych měl mnohem větší radost, kdyby si byl třeba obyčejný tesař. Než ale začneš plánovat studie magie v Reakendu, budeš muset zvládnout ty své zatím nekontrolované proměny v orla. A předtím koukej jít taky na dřevo a dělej, že nehneš tou svou prostřelenou rukou.“

Haliaste jde, je mu jasné, že za tohle se na něj jeho otec moc zlobí.

Reweren se za klukem kouká. Haliaste není jeho, také ani nebyl první dítě, co Reweren vychoval. Všechna děcka, o které se kdy Reweren staral, měly vždy veliké problémy a dost divná nadání a vlohy. Haliaste je naštěstí jen ten, kterému v těle žije v těsné symbióze s lidskou duší i zvířecí démon. Staré svazky šamanů a zvířecích démonů jsou už pomalu zapomenuté. Haliaste se mýlí, mágové v Reakandu by ho mezi sebe chtěli, ale leda na ošklivé pokusy a vědecká pozorování. Kluk má dokonce i živé biologické rodiče, ovšem takové, že je dítě, co se proměnilo v orla, jakmile se vyděsilo, strašilo natolik, až se ho elegantně zbavili. Narvali ho do chrámu bohyně Ned. Než si ho stihli vyzvednout inkvizitoři, odvedl ho Reweren, který tam v tu dobu dělal pomocníka ve špitále. Sám Reweren kdysi býval mág a dokonce z kolébky magie, ze státu Hvězdy. Pak mu ale jednou Arkaba tak skvěle nešikovně a hloupě zachránil život, že mu tuhle debilitu Reweren prostě nikdy neodpustí. Lidstvo od pradávna prahne po nesmrtelnosti a věčném životě. Reweren ale ví, co oni ne. Věčný život není pro lidi. Těch prvních pět Rewerenových staletí bylo asi nejhorších, navrch zjistil, že rodinu si prostě nezaloží a děti nezplodí. Reweren od té doby, co je věčný, nemůže mágy ani cítit. Proto nestojí o žádné čaroděje, z Reakendu už vůbec ne. Tady totiž pracuje coby královský mág někdo, koho Reweren taky vychovával.

 

 

 

 

Haliaste hodně brzy narazí při sbírání dřeva na Werwenecha. Nejde o náhodu, malý seveřan si ho prostě našel. Werwe klestí moc nesbíral, jen tam číhal.

Werwe na Haliasteho hned spustí: ,,Ty si byl orel a já to dobře vím.“

Kluk jde lámat klestí jen jednou rukou a dělá: ,,A bylo by to až tak blbé, kdybych se doopravdy proměňoval v orla? Ty si syn rusalky a tvůj strýc pro změnu nestárne.“

Werwenech dělá: ,,Houby rusalky, máma je víla, asi to blbě překládám do vašeho jazyka.“

Haliaste zavrtí hlavou: ,,Nepřekládáš nic blbě, víly žijí ve velké komunitě, rusalky osaměle v horách. Jen asi nevíš, že jde o dvě rozdílné bytosti.“

Seveřan se na něj mračí, je menší a vzteklejší: ,,Tohle víš jak?“

Haliaste udělá: ,,Učím se, chci bejt mág i když se to mému otci nelíbí.“

Werwe prohlásí: ,,Zítra sem dorazí pravej mág, já mu to o tobě řeknu. Počkej, upálí tě, nebo utopí, nebo zaživa zakopou pod zem.“

Haliaste zamrká: ,,To dělali s Lexem? Tohle všechno a najednou?“

Seveřan přešlápne: ,,Ne, prej ho jen chtěli svázaného zaživa pohřbít pod zem.“

Kluk se optá: ,,Protože byl podle vás démon?“

Werwe prohlásí: ,,Náš rod si to o něm myslel a je jasně řečeno, že démony nesmíme nechat žít, ale musí se vrátit do země hor.“

Druhý klučina podotkne: ,,Není to spíš psáno?“

Seveřan zavrtí hlavou: ,,To tedy není, my na severu nepíšeme. Kdo píše, neumí zacházet se zbraní, zchromnou mu z toho ruce na boj. Bojovník zná jen runy do kovu a kamene a dřeva.“

Haliaste dělá: ,,Hele ale runami se přeci píše.“

Werwe odporuje: ,,Ne, co vyryješ runou, to se stane.“

,,Fakt? A já si všiml, že Lex má něco napsané na svém meči v runách, víš co?“ Ptá se Haliaste zvědavě.

Werwenech udělá důležitě: ,,To je veliké magické tajemství a moc mocnej meč.“

Haliaste se lekne.

Werweho potěší jak Kierťana vyděsil, pak ale zjistí, že se Haliaste lekl někoho docela jiného.

Lex jde synovci zakroutit uchem: ,,Je to kvalitní zbraň a je na ní napsáno chcípni, žádná kouzla, jen poctivá ocel. Já už z tebe ta hloupá kouzla vytluču.“ Syčí na Werwenecha: ,,Zase tu kecáš a nesbíráš dřevo, co?!“

Haliaste se okamžitě vzdá toho co nasbíral: ,,Už toho má hodně, ne? Proto nesbírá.“

Očividně tím gestem zabránil tomu, aby malý seveřan zase dostal výprask. Před Lexem však Haliaste rychle uteče.

Haliaste se vrátí k Rewerenovi a poví: ,,V noci nám bude zima, dal jsem to dřevo Lexovi, jinak by Werwenecha znovu zmlátil.“

Reweren si povzdechne: ,,Jdu na dřevo, mě Lex v lese nevadí. No nekoukej tak na mě, ne, Lex mi svého synovce nedá, pokud máš dojem že chceš sourozence.“

Haliaste udělá: ,,Ale Werwe je taky divně nadanej jako já, ne?“

Muž mu odpoví: ,,Ano je, ale má rodinu, co ho chce. Já nemůžu krást děti na potkání.“

Haliaste řekne: ,,Tou rodinou myslíš Lexe? Ten ho jen mlátí.“

Reweren poví: ,,Ty chceš další sourozence? Tak jsem zvědav, co zas řekneš, až nás navštíví dvojčata.“

Kluk se oklepe: ,,Tyhle bráchové jsou ale bl… dospělý.“

Haliaste chtěl nejprve říci blbí. Devin a Ronir jsou prostě děsiví. Není tak hrozné a strašidelné, že oba v astrálu tvoří jen jednoho. Jsou identická dvojčata, kdy jedno zemřelo a zůstalo na pomezí. Dokáží všechny okolo v hmotném světě úspěšně tahat za nos, že jsou jen jedna osoba a doopravdy udržují rovnováhu v astrálu. Vždy proto konají na obě strany bez ohledu na svůj prospěch nebo názory. Tohle Haliasteho ale neděsí. Jeho straší červi v botách, nebo to, že zas bude hlavou v latríně, zašijí ho do stanu, nahází jedovatý břečťan do oblečení a pulce do polívky. Copak jeho šetří, ale tátu ne.

Dvojčata totiž razí heslo: ,,Nesmrtelným nic nevadí.“

Takže nesmrtelným nevadí, když se jim sní snídani, nesmrtelní nemusí spát, nesmrtelní nemusí na záchod, nesmrtelným dokonce nevadí, když se pod nimi zapálí postel. Haliaste se děsí, kdy je dvojčata zase navštíví.

Reweren poví: ,,Neboj, dvojčata už tě nebudou svazovat a cpát do skříně, to sem jim nadobro zatrhl.“

Halisate zahuhlá: ,,Dvojčata si určitě vymyslí ještě nějakou horší blbost.“

 

 

 

Druhý den se karavana dočká dlouho slibovaného a očekávaného mága. To se ví, čaroděj nedojel, on se sem teleportoval i s koněm. Lidem kolem dokola se tají dech, určitě se mág teleportoval přímo z Reakendu. Což sice není pravda, ale královský čaroděj to v nejmenším nedementuje.

Klidně se usměje na vůdce karavany: ,,Jmenuji se Arglin a provedu vás přes pláň Rath’raha.“

Mágovi je ke třicítce a působí až zoufale obyčejně a nenápadně. Nemít honosné roucho mága, nikdo si ho ani nevšimne. Hnědé vlasy, hnědé oči, nic výrazného až na to efektní vystupování. Lex a ostatní jeho společníci sledují čaroděje znechuceně. Lex asi nejvíc, Seveřané sice mají šamany, ale ti také bojují ve válkách, obvykle jim u pasu visí pár lebek z nepřátel, oblékají jen kůži medvěda, nestříhají se a nemyjí. Mýt se strašlivě uráží bohy. Čisťoučký, oholený mág v dlouhém rudém rouchu vypadá podle Lexe jako ženská, krumplovaná sukně ho silně znechucuje.

Lex ucedí: ,,Prošli bychom i přes tu hloupou kamennou plošinu s dolmenem. Občas se tam někdo z karavany ztratí, ale ti lidé spíš umřeli na otravu ostrou ocelí než na nějakou kletbu.“

Vůdce karavany na něj zavrčí: ,,Tohle není vaše starost, Lexi, magii vy nerozumíte.“

Arglin poví klidně: ,,Vy od nás budete odhánět nepřátele se zbraněmi a já ty s kouzly.“

Lex jde pryč a vrčí: ,,Pak já budu mít určitě víc práce než vy.“

Arglin podotkne: ,,Zajímavý bojovník.“

Velitel poví: ,,Je to seveřan, proto má ty bílé vlasy a obhroublé chování. Jeden má dojem, že snad jí i syrové maso a pije krev.“

Přesně tohle v karavaně o Lexovi říkají a jeho kumpáni tu skvělou fámu vesele roznášejí a hojně podporují.

Arglina ale bělovlasý válečník zaujal docela jinak. Pomyslí si, Arkabanova krev a projevila se tak čistě a tak daleko na severu. Ten chlap, co s gustem pohrdá magií, má ve skutečnosti neuvěřitelný potenciál k tomu, aby jí sám provozoval. Pomalu z něj ta magie prosakuje, pomyslí si Arglin zlomyslně. Čaroděj sem přišel zkoumat porušenou mohylu, kde lidé neměli tolik rozumu, aby obchodní stezku vedli oklikou. Dobře ví, že tyhle kameny tam přes sebe nevztyčili jen tak nějací smrtelníci. Ale právě se jeho výzkum začíná náhodně stáčet jinam. Arglin vyrazí, aby pomalu projel s koněm celou karavanou a seznamoval se s lidmi. Úsměv na jednu a druhou stranu. Doopravdy ale hledá někoho jiného, cítí ho tady. Skvělá náhoda.

Arglin se nerozešel s Rewerenem v dobrém, vlastně spíš hodně ve zlém. Reweren o jeho úkolu od krále ví, proto nechtěl karavanu ani vidět, i když mu Haliaste pískal do ucha, jak by to bylo fajn a že s karavanou ještě nikdy neputovali a kdesi cosi.

Arglin tohle zahájí jinak, Rewerena nesvede zaměřit kouzly, na to je jeho bývalý adoptivní otčím moc chytrý a schopný. Pokud by ho tu pořád jen hledal a hledal, byl by už hloupě nápadný. Vzpomene si, co je Rewerenova velká slabost, věčně se stará o nějaké beznadějné případy a existence. Namísto, aby je z hlediska magie zkoumal a využil, se s nimi hloupě zaobíral. Arglin se tedy zaměří na nahledání neobvykle nadaného dítě. Dojede s koněm jeden z vozů. Vzadu na něm sedí světlovlasý malý kluk, ozbrojený krátkým mečem, očividně ho vyhodili od opratí, aby nepoháněl spřežení tak hloupě, že by mohl vůz skončit se zlomeným kolem. Kluk je nafouklý.

Arglin udělá: ,,Zdravím, kampak ty cestuješ?“

Werwenech udělá udiveně: ,,Jů, vy jste mág.“

Arglin se usměje: ,,Ano, jsem dokonce královský mág z Reakandu a ty jsi kdo a odkud pocházíš, mladý muži?“

,,Werwenech ha Grumm a jsem ze Severu.“ Představí se kluk neméně důležitě.

Arglin už ho neomaleně zkoumá kouzlem, což Werwe postřehl jen jako divné tetelení na kůži. Mág si v duchu zamne ruce, tak se Reweren opět vytáhl. Máma toho kluka je horská rusalka. Nikdy nikdo nepsal, že by se rusalkám rodili synové, vždy to byly jen dcery počaté s lidským mužem, prostě další horské rusalky. Mág si právě našel vynikající studijní materiál.

Ovšem něco se rychle mihne. Arglin celou dobu čeká, že na něj Reweren po tomhle zkoumání kluka zaútočí, ale nějak nečekal, že mečem. Jen tak tak stihne odrazit zbraň kouzlem, vlastně meč neodrazí docela, naštěstí má jen lehce načatou kůži na hlavě, ne lebku na dva kusy, jak bylo v plánu. Ovšem útočník má bílé vlasy ohromný nos a je v kroužkové zbroji, tohle rozhodně není Reweren.

Lex čaroděje dojel na valachovi a prostě mu šel rozseknout hlavu jak špalek, vrčí na něj útočně: ,,Nech mého synovce na pokoji! Já to tvé debilní kouzlo cítil!“

Werwe zírá: ,,Vy jste se zbláznil, vy jste zabil mága karavany!“

Lex nadává: ,,Nezabil, ale klidně zbiju, jestli do tebe bude šťourat kouzly.“

Už je kolem nich živo a rušno, Largas tam najede taky s koněm a mečem, ale brzdí vzteklého Lexe: ,,Klid, klid, tady nemůžeš spory řešit soubojem, tohle je královský mág.“

Lex nadává: ,,Klidně císařský mág, ale na mého synovce nebude šahat nikdo!“

Arglin si zastaví vlastní krvácení, prohlédne si všechny okolo, uvažuje, tohle si budu pamatovat, usměje se: ,,Nic se nestalo, mě nejde zabít mečem.“

Lex prská: ,,Ale jde, každého mága jde zabít ocelí!“

Arglin poví: ,,Jen sem se s vaším synovcem bavil, nic jsem mu nenavrhoval.“ Pak ho zlomyslně napadne: ,,Tedy pokud je ten hoch váš synovec, podotýkám jsme na stezce, ale u nás v království je takový nerovný vztah s dítětem trestný čin.“

Lexovi jde pěna od pusy, hodlá mága rozsekat na malé kousíčky. Arglin na něj sešle paralizační kouzlo a zlomyslně sleduje, jak se seveřan skácí z koně a ani se nehne. Ovšem Arglin málem koupí druhou ránu mečem, nikoliv od Lexových kumpánů, ale od toho malého kluka.

Werwenech řve: ,,Zabil si mi strýce, já tě taky zabiju!“

Arglin dělá: ,,Nezabil, jen se nemůže hýbat, to aby se uklidnil.“

Lex se ale hne, dřív než ho Arglin pustí, což mága upřímně šokuje. Lexe nakonec zpacifikují jeho spolubojovníci. Velitel tohle chce řešit a hned a razantně. Vypadá to, že Lexe vyhodí od karavany bez žoldu, pak dokonce začne s udáním úřadům, protože je možné, že s tím klukem spí. Nakonec vše uklidní sám napadený královský mág. Arglin vše diplomaticky omlouvá a urovnává. Kdepak, Arglin nemá záchvat vlídnosti, chce jen, aby ti dva zůstali v karavaně protože pak to bude na Rath’raha hodně zajímavé. Takhle má zaručeně dvě velmi vhodné návnady. Po této scéně a improvizovaném soudu žoldáci zjistili, že dvě osoby karavanu opustily, ale nikdo je pryč nevykázal. Zkrátka utekli, nakonec byli i podezřelí. Zesílí se hlídky, možná ten mastičkář a jeho syn jsou zvědové banditů. Arglin tedy definitivně propásl setkání se svým drahým tatínkem.

 

 

 

 

Haliaste sedí na vrcholu skály, vidí daleko do krajiny, má oči orla, sleduje pohyb karavany co jako černý had mravenců putuje plání.

Kluk se optá: ,,Takže by mě ten královskej mág unesl, kdybychom tam s nimi zůstali?“

Reweren kývne: ,,Určitě.“

V tomto Haliastemu Reweren nelže, Arglin by určitě chtěl svého nového nevlastního brášku leda unést. Přesto Reweren neřekl chlapci ani půlku. Nemá na to, aby chlapci vyprávěl, že momentální královský mág je jeden z jeho adoptovaných synů. Za ta staletí bylo Rewerenových dětí už víc, mořská elfka Damnae, dvojčata Devin a Ronir… Se všemi má Reweren celkem dobrý vztah, všechny jeho děti se popasovaly ze svými životy tak, že na ně může být jen hrdý. Každé z nich vidí Reweren rád, i dvojčata, tedy pokud mu, když spí, nezapalují prostěradlo. Arglin je jiný. Od něj dal Reweren ruce pryč, chudák kluk přišel o rodiče, takový malý a nadaný. Reweren zjistil, jak chudák přišel o rodiče. Zjistil takové děsné věci a málem pozdě, nakonec sám před Arglinem utíkal, aby neskončil ošklivě i on. Nesmrtelní sice neumřou, ale to není v astrálu výhra, pokud vás někdo uvězní, pak je to k nevydržení.

Haliaste poví: ,,Tak proč budeme tu karavanu sledovat? Když je tam mág, který po mě jde.“

Reweren odpoví: ,,Protože Arglin je grázl, ten se nehlásil na tuhle práci, aby je bezpečně provedl přes Rath’raha. Nejméně polovina jich tam zemře, protože Arglin chce otevřít zdejší dveře.“

Kluk zamrká: ,,Dveře a kam vedou?“

Reweren udělá: ,,Nikam, je za nimi něco zavřené.“

Haliaste začne být zvědavý, zato vyděšený není vůbec: ,,A co?“

Muž mu odpoví: ,,Jeden ze Stvořitelových Ochránců.“

Haliaste udělá: ,,Ale to je dobře, když ho Arglin pustí. Stvořitelovi služebníci jsou hodní a všem pomáhají.“

Reweren udělá: ,,Tohle bude hodně naštvaný Stvořitelův ochránce, který tam tvrdne pěkně dlouho. Zavřel se tam sám, aby se něco s ním nedostalo ven.“

Haliaste žasne: ,,A s čím?“

Reweren se mračí: ,,Nepopíšu, nepojmenuji, dostalo by to moc, tohle jsem tě přeci učil.“

Kluk dělá: ,,Učil, podle mě je to jen výmluva jako půjdeme tam jindy, uděláme to zejtra, nebo na tohle jsi moc malej.“

Reweren se na něj podívá: ,,Abych si náhodou nevzpomněl na to, že si letěl na karavanu, což jsi nesměl, když máš hrozný dojem, jak si dospělej a rozumnej.“

Haliaste se zarazí, zahuhlá: ,,Tohle jako není promlčený?“ Moc ho nenadchlo, že by měl dodatečně dostat.

Reveren dělá: ,,Není, ale beru, že tě dostatečně potrestal ten tvůj kamarád s lukem.“

 

 

 

 

Lex vrčí na Werweho, ať s mágem nemluví a furt ho chce mít na očích, až to vypadá, jak by si hlídal milence. Navrch je přesvědčený, že Reweren musel být domluvený s bandity, takže Lex paranoidně čeká past. Ta se opravdu chystá, ale od Arglina. Za pár dnů v té bojové pohotovosti a pochmurné náladě dorazí karavana na dohled kamenné pláně. Rath‘raha má jen tohle jméno a není na ní nic, jen tři kameny. Dva dole a třetí na nich jako stůl nebo brána. Ovšem tady jeden nemusí být mág, aby se tu cítil celkem nepříjemně a prapodivně. Werwenech se dokonce přizná Lexovi: ,,Mě děsně bolí hlava.“

Lex na něj vrčí: ,,Bojovníka bolí hlava leda, když jí má rozetnutou mečem.“

Kluk huhlá: ,,Tak meč v hlavě nemám, to bych si všiml, ale stejně mě bolí hlava.“

Bělovlasý chlap prská: ,,Nebuď drzej nebo tě proplesknu.“

Ovšem Lexe bolí hlava taky a děsně.

Arglin jel před karavanou s tím, že vyčistí cestu od kouzel, kleteb a duchů. Ve skutečnosti jeho magie dělá něco docela jiného. Láme pečeti a otvírá, co mělo být uzavřeno. Pokud se všeho Arglin dopátral dobře, pak je tu ve stázi uzamčena esence z vyššího démona, navrch démona tak postaveného v hierarchii, že nemůže být zničena, aniž by to ohrozilo osnovu astrálu. Pokud by ta podstata nebyla mimo hmotný svět, nejspíš by hned přešla do nějakého smrtelníka. Ale traduje se, že přesně toto Stvořitelův ochránce nechtěl a uzamkl ji a upravil tak, aby se tomu nestalo, jenže podle všech dochovaných svědectví zůstal ve Stázi také. Tomuhle ale Arglin nevěří, pokud by Stvořitel přišel o jednoho ze svých takto vysoce postavených služebníků, jistě by jej to oslabilo. Arglin odstraní pečeti a dočká se. Artefakt jak z nejhloupější pohádky, ano démoni se nedávají do krabice nebo obálky, ale do nádob. Přesto by do té kameninové urny kdokoliv leda kopl, obyčejná bez znaků. Arglin ji opatrně prozkoumá a zvedne, jak se zdá, poslední pečeť je zoufale primitivní, tu by odlomil každý.

Mágovo počínání je pro karavanu viditelné jen jako spousta mlhy. Ovšem Arglin se s úsměvem vrátí, cesta je podle něj bezpečná. Takže lidé, vozy a zvířata vyrazí. Zatím co Lex v mlze hledá loupežníky a vrahy, tak se mu najednou ozve v hlavě …Psst, tady rovnou v tom dolmenu, slyšíš, potřebuju ven…

Lex si pomyslí, už je to tady, nejen že nestárnu, já už blázním, blázni prý slyší hlasy. Bojovník se zapře, když si hlasů nebude všímat, tak se nezblázní a tečka.

…Neblázníš, ty přerostlej medvěde, to je telepatie, zatraceně, to si říkáš mág?…

Lex tiše zahuhlá: ,,Neříkám, mág je přesně to, co nejsem, jsi na špatný adrese, mág je ten nahastrošený kašpar vpředu.“

…Tak o něj vůbec nestojím, vede vás do pasti, sebral něco, co neměl a aby mu to fungovalo potřebuje spoustu životní energie, což znamená spoustu mrtvol, těch vašich. Takže mě neignoruj, dělej, jdi k tomu dolmenu, nemáme moc času…

Lex poví: ,,Jasně, jen vůl poslechne tajemný hlas, co na něj dělá jdi k haldě šutrů, jdi k haldě blbých, prastarých šutrů a pust mě.“

Tentokrát ovšem bojovník nemluví potichu a až pozdě zjistí, že na něj kouká z vozu udiveně Werwe.

Kluk udělá udiveně: ,,Já to slyšel.“

Lex na něj zasyčí: ,,Co je ti do toho, co si já pro sebe říkám, kluku?“

Werwenech poví: ,,Já to ale slyšel celý, i jeho.“

Zaleze do vozu, aby se prosoukal pod plachtou z boku a seskočí za jízdy, div neskončí pod koly a pak se rozeběhne k dolomenu. Lex okamžitě obrátí koně, ale jemu vůz překáží.

Bělovlasý bojovník zanadává: ,,Ty malej debile, nech toho!“

Než vymanévruje s koněm zjistí, že kluk stojí u dolmenu a pod jeho obloukem stojí ještě někdo, jak se zdá, lidé kolem si jich valem nevšímají i když Lex zařve: ,,Vetřelec!“

Vetřelec vypadá unaveně a použitě, sice je mu ke čtyřiceti, ale jen o něco větší než malý seveřan. Černovlasý modrooký v černém rouchu.

Chlap udělá: ,,Houby vetřelec.“

Pak mu dojde že bojovníka prostě nepřesvědčí a ještě chvilku a může si je podat Arglin. Proto udělá posměšně: ,,Tak sem vás přepadl, co z toho?“

,,Tohle.“ Zasyčí Lex a jde ho zabít.

Dokonce si na to i sesedne z koně. Rozmáchne se mečem a bodne. Najednou ho ale drží neznámý cizinec za ruku v kroužkové rukavici. Prstíky jako ženská, ale přesto ten stisk Lexe ochromí.

,,Lankreit, těší mě. Ty si očividně jeden z Arabových… hm… vedlejšků.“ Udělá strážce.

Lex zlomí kouzlo a tentokrát Strážce ubrzdí kouzlo tak, že zacouvá pod náporem.

Bělovlasý bojovník syčí: ,,Tak démona beru, ale žádného Babrala nebo Arkaba neznám a rozhodně nejsem bastard.“

Werwe se nečekaně ozve, jde mu hlava kolem z toho cože se kolem něj děje, mlha, lidé co je nevnímají a nějaký čaroděj, co vyšel zpod dolmenu.

Werwenech řekne: ,,Arkaba byl nejznámější mág světa.“

Ovšem začne být hůř, teď se tu objeví čaroděj, který měl chránit karavanu a sykne na Ochránce: ,,Ano, Arkaba byl nejznámější z mágů, ale už dlouho nebude, já ho předčím. Jmenuji se Arglin, pamatuj si to.“

Právě se chystá otevřít urnu a ono nic. ,,Ty!“ Sykne na Ochránce.

Jenže se tam objeví další chlap. Kdepak, neztratil se v mlze, jen se už před pár dny ztratil z karavany. Prostě je tu podezřelý ranhojič Reweren a poví: ,,On ne. Jinak Arkaba byl blbec, předčíš ho určitě, Argline, ty jsi totiž ještě blbější.“

Mág zavrčí: ,,Zabiju je tu do jednoho, takže dej to tvé všivé kouzlo z toho artefaktu!“

Reweren udělá: ,,Tohle není kouzlo, nejde to vzít zpět. Byla to zpráva krve, i když ty žádnou moji krev nemáš, ovšem astrálu je to jedno, stačilo, že jsem ti chvilku říkal synku, předtím než si mě chtěl zabít. Tu urnu si klidně nech a vystav si jí třeba na ten svůj stůl královského mága. Jenže ona půjde otevřít až po tvé smrti, stav se třeba na hlavu.“

Arglin vidí podle aury, že mu Reweren nelže, má šílený vztek: ,,Za tohle vás tu zabiju!“

Reweren koukne na Lankreita: ,,Mě a Stvořitelova Ochránce? Argline tak dobrý ještě nejsi, vzpamatuj se.“

Královský mág na ně prská: ,,Pak tu alespoň chcípne celá ta karavana.“

Strážce poví: ,,Mě se tohle nelíbí. Hezká dohoda, vem si tu prokletou věc a vypadni, my to zařídíme tak, aby si stále zůstal tím slušným, schopným královským mágem.“ Lankreit se jedovatě ušklíbne: ,,Nebo to můžeme řešit silou, ale to jsi pak ty ve velké nevýhodě. Navrch to lámání pečetí hodně vyčerpá, že?“

Arglin zaváhá pak se ošklivě usměje: ,,Tohle vám nezapomenu.“

Zmizí.

Ochránce podotkne: ,,Ještě že neřval já se vrátím, nebo já se pomstím.“

Reweren zahučí: ,,Příště se polepší a bude se strašidelně smát.“

Pak Lankreit řekne: ,,Dlouho jsem tohle nepoužíval, ale tohle se nezapomíná.“

 

 

 

 

Karavana prostě šťastně projela přes kamennou planinu. Arglin je bezpečně provedl a pak se teleportoval se zprávou ke králi, aby mu oznámil, že s konečnou platností zrušil kletbu Rath’rahanu, čímž ještě vzroste Arglinova prestiž a věhlas. Vše je jak má být, nikdo si ani nepamatuje ranhojiče a jeho kluka, co ho v noci postřelili banditi. Jen je tu o cestujícího navrch, prý jede s nimi od samého začátku a je příbuzný velitele karavany a jmenuje se Lankreit.

Ovšem je tu někdo, kdo plácá cosi o mlze, čarodějích a dolmenu. Ovšem v karavaně si už všichni zvykli, že si ten malý seveřan děsivě vymýšlí. Však on ho strýc srovná. Lex sice synovci nepřizná, že i on ví, jak se vše událo, ale na Lankreita jednou u večerního ohně zasyčí: ,,Já vím, co se tu stalo, ty prašivej čaroději.“

Lankreit se jen zašklebí: ,,Ano, já vím, že si to pamatujete, ale vy víte to, co ten váš malý synovec ne.“ Zasměje se: ,,Nikdo vám to nikdy neuvěří.”