Svět bez jména

338 c.l., město Mongorela

 

Sívensis se pomalu courá zasněženým městem Mongorela. Lidským, svobodným městem zdůrazní si v duchu hodně spokojeně. Konečně se cítí volná, i když je jí velká zima a začíná mít pořádný hlad. Ale s tím už si nějak poradí. Vždycky si přeci poradí. Nemáš vůbec, ale vůbec žádné nadání, pořád tohle Sívensis otloukali o hlavu a jistě měli svatou pravdu, ona nadaná není, proto si ovšem vždy svede poradit svým rozumem. Důkazem je, že je tomu přesně rok a zatím jí ještě nenašli.

Málem do toho chlápka od městské stráže nabourá, nečeká, že by si jí nějak moc všímal, proč taky? Zatím tu ve městě nic neukradla. Voják dívenku pohotově chytne za loket. Sívensis však nejprve zkusí, vše otočit ve svůj prospěch jen pouhou řečí.

,,Dobrý večer pane. Děje se snad něco, pro co si se mnou přejete mluvit?“ Poví dívka mírně a kultivovaně.

Chlap se docela zarazí, má být přeci vyděšená a provinile ječet. Prohlédne si jí znovu a pozorně – ošoupané šaty, co nejsou nic moc a taky nejsou rozhodně nic moc do toho mrazu a sněhu. Děvčeti je tak deset, hnědý kukuč, na hlavě šátek uvázaný nelogicky na “piráta“ za ušima, které má proto od zimy zatraceně červené. Není však viditelně nemocná, nebo až tak hubená jako děti z ulice, takže může mít nějakou rodinu? Pomyslí si voják.

Řekne děvčeti: ,,Za půl hodiny je zákaz vycházení, maž domů.“

,,Tady je zákaz vycházení, pane? Přicestovali jsme včera, netušila jsem, že jste s někým ve válce.“ Poví překvapeně.

Voják se uchechtne: ,,Ne, tenhle zákaz vycházení se vztahuje jen na vás mrňata. Do osmnácti let nesmí být nikdo venku bez doprovodu starší osoby. Zavedli jsme to a účinně se tím zbavili band pouličních zlodějíčků. Pokud budeš po sedmé venku, platí pokutu tvoji rodiče. Když ne, tak jdeš do šatlavy. Takže se vrať, jestli máš kam.“

,,Ano, pane, děkuji pane.“ Odpoví mu tak, jako kdyby upozornil dítě z dobře vychované rodiny a ono se vzápětí mělo otočit a jít spořádaně domů.

Jenže vojákovi je už jasné, že tohle promrzlé děcko tady před ním se rozhodně nemá, kam vracet. Pustí děvčeti ruku, odchází, pak se zastaví a poví přes rameno.

,,Úderem sedmé se taky zavírají městské brány. To nestihneš, leda máš pod těma hadrama křidýlka. Takže se rychle nikam zašij, ať tě nikdo nevidí. Neměl bych ti sice radit a pomáhat, stejně si zloděj, jinak bys tak sama chcípla hlady, ale brzy bude slunovrat, tak přivřu oči.“

,,Děkuji pane.“ Řekne.

Voják zmizí, ona se rozhlédne. Ach jo, zase problémy a docela vážné. Tak by si poseděla v šatlavě, no a co? Blbé ale je, že by si tam Sívensis mohl někdo všimnout, ona totiž není až tak úplně normální lidská holka a pokud by rozeslali její popis, našli by jí hned. Hrozná představa. Přišli by si pro ní rovnou do vězení, pak už by s nimi vůbec nevydržela, tímto by jim totiž dokázala, to co jí tak usilovně tvrdili. Jak jsou lidé špatní a když jim jen trochu povolíte, tak dělají nezákonné věci.

Jeho si taky nevšimne a lekne se ho mnohem, mnohem víc než vojáka.

Nově příchozí poví: ,,Neboj se, jestli nemáš do rána, kde být, tak pojď se mnou.“

Třeští na něj oči a zoufale přemýšlí, zvládnu mu utéct? Určitě ne a ubránit se? Tohle je vůbec k smíchu.

Potom navzdory veškerému strachu vyhrkne úplně jiným tónem, než když mluvila s vojákem. Najednou to není spisovný, poslušný hlásek s přesnou výslovností: ,,Se důkladně snažim nechodit někam s temnejma elfama.“

Vysoký tarnen v dlouhém tmavém plášti jen suše řekne: ,,Chtěl jsem ti pomoc, ne tě sežrat. Klidně si tu zůstaň a poraď si sama, nebo pojď se mnou.“

Řekne a jde od ní pomalu pryč. Sívensis za ním nechápavě zírá, hlavou jí proletí, neblázni je to tarnen, víš jaký jsou? Jako lidi? Odpoví si sama jedovatě, copak ti říkali o lidech – něco podobného ne?

,,Ehm, počkejte, půjdu s vámi.“ Poví a doběhne ho.

Temný elf jen pokrčí rameny.

Za chvilku se Sívensis nesměle zeptá: ,,Kam jdeme?“

,,Hádej.“ Poví. Nejspíš ho štve, už jen to, že dítě vůbec mluví.

,,Doufám, že ne někam, kde budete mít větší klid, aby jste mě zabil.“ Odpoví mu bez zaváhání. Pak si ihned pomyslí, že tohle rozhodně nebyl moc dobrej nápad, stejně jako s ním někam chodit. Ale už je pozdě.

Zadívá se na ní s dost pobaveným výrazem: ,,Hele, buď se mě bojíš, nebo ne. Když se mě bojíš, tak se mnou nechoď. Na jaké lepší místo myslíš? Stačí mi, jen natáhnout ruku a rázem ti zlomím vaz. Nikdo tu není a i kdyby tady byl, tak mi v tom stejně nebude bránit.“

Sívensis couvne, lekne se těch žlutých očí. Napadne jí, občas mají i dospělí pravdu, nemáš nikdy nikam chodit sama s cizím a rozhodně ne s tarnenem.

Temný elf se skloní k vystrašenému dítěti: ,,Naštěstí pro tebe ti nic udělat nechci. Tak co, ještě ze mě máš strach?“

Sívensis ihned napadne, vždyť mě tím teď vyděsil úplně a určitě naschvál. Proto popravdě odpoví: ,,Bojím se vás ještě víc.“

,,Tak proč nezdrhneš?“ Nyní už se tarnen opravdu dobře baví. Je to vidět.

,,Chytl by jste mě a pokud jak jste řekl, v tom aby jste mě zabil, vám přeci vůbec nic nebrání.“ Odpoví mu celkem rozumně.

Tarnen se lehce usměje, zavrtí hlavou: ,,Chytrý a drzý. Prostě člověk, že se starám, stejně máte malou životnost. Tak jdeš? Nebo tu míníš přes noc zmrznou?“

Vyrazí pryč, aniž se po dítěti podívá. Děvče ho znovu doběhne.

Vysoký dlouhovlasý tarnen důrazně dodá ještě jedno, to snad aby Sívensis nedošla ve své hlavičce k nějaké hloupé mýlce: ,,Nemám rád lidi.“ ,,A já zas nemám ráda elfy.“ Vypadne z dívenky trochu nepředloženě. Nyní se teprve doopravdy vyděsí, tohle neměla říkat.

Ani teď se tarnen nenaštve, zeptá se pobaveně: ,,Nezapomněla si v té své větě dodat temné elfy?“

,,Ne, já mluvila o laerin, teda…“ Zakoktá se, o tom by už rozhodně neměla mluvit a vůbec ne s cizím tarnenem. Dodá spěšně: ,,Prostě nemám ráda elsia, tarnen mi nic neudělali.“ Postranně se na něj podívá, dokončí: ,,Zatím.“

Vrátí jí to stejně, potvrdí: ,,Zatím.“ Potom řekne: ,,Přidej, děsně se couráš.“

 

 

 

,,Počkejte.“ Ozve se nesměle Sívensis: ,,Tohle je nějakej chám, tyhle budovy přeci patří k nějakému chrámu.“

,,Jo, nejanči, tohle není chrám, kde obětujou drzá děcka. I když ten by asi měl taky někdo vymyslet a postavit, jak tě tak poslouchám. Pak by byl na světě větší klid. Tenhle chrám patří milosrdné bohyni Ned. Tady přijmou každého, kdo potřebuje pomoci a je tu právo azylu pro všechny, pro tebe malej zloději i pro mě.“ Poví tarnen a vejde.

,,Já nejsem žádnej…“začne Sívensis hlasitě a naštvaně, jenže žluté oči ji zpraží takovým pohledem, že raději hned sklapne.

Viditelně tu z nich kněží a kněžky nejsou nijak nadšený, ale ta profesionálně maskovaná nevlídnost je čistě zaměřená na temného elfa nikoliv na ní.

Přitočí se k nim jedna kněžka, lidská žena středního věku s šedýma očima.

Zeptá se: ,,Je někdo z vás dvou zraněný, nebo nemocný?“

Než stačí Sívensis zavrtit hlavou, postrčí jí tarnen zezadu a řekne: ,,Ona. Má hodně vážné omrzliny.“

,,Mě nic není.“ Snaží se dívka vykroutit kněžce, co jí dost nekompromisně posadí na stůl a stáhne boty.

,,Milosrdná Ned.“ Zděsí se žena: ,,Tomu ty říkáš nic.“ Zamračí se na děvče. Otočí se na tarnena a dodá uznale: ,,Nevím, kde jste jí sebral pane, nemyslím si, že k vám patří, ale máte dobrý odhad. Pár hodin a už by jsme jí ty nohy nezachránili a to má ta malá ještě veliké štěstí, že na mě milosrdná Ned přívětivě shlédla a dala mi svůj dar léčení.“

Kněžka dívence přiloží své ruce na chodidla a nárty. Sívensis s nelíčeným zájmem zaujatě sleduje, jak pomalu mizí zabarvení z její kůže a pak i ta ostrá, protivná bolest.

Žena se dívky zeptá: ,,Jak to žes svedla ještě chodit? Normálně se ani dospělý s takovými omrzlinami už nepostaví.“

,,Šíleně to bolelo.“ Přizná upřímně dívenka: ,,Tak jsem si zula boty a stoupla si bosa do sněhu. Znovu zmrzly a pak to šlo.“

,,Dítě nešťastné, copak ty nic nevíš o léčení? Omrzlinu, když přijde znova k sobě, nesmíš opětovně podmrazit. Přesně z toho ti pak upadají prsty u nohou. Což by se jistě stalo, kdyby tě sem nepřivedl.“ Poví přísně kněžka.

Nějak tím Sívensis připomene to věčné, nekonečné peskování, jak nic neumí, proto se děvče nečekaně ostře ohradí: ,,Náhodou o léčení vím celkem dost, jenže jsem se zatím setkala jen s podchlazením z vody, u nás doma nikdy nesněží. Tohle je první sníh, co vidím.“

,,A kde jsi doma, princezno?“ Zeptá se kněžka docela laskavě.

Reakce dítěte na tento dotaz je až přehnaná. Sívensis kněžce proklouzne pod rukama a už bezhlavě utíká pryč, byla by snad i vyběhla ven bosa rovnou do sněhu. Jenže kolem tarnena se nedostala. Jednoduše ji chytne za oděv a pevně přidrží.

,,Neboj se, už se tě nikdy nikdo z nás na nic nebude ptát.“ Slíbí kněžka: ,,Ani o tobě nikomu nic neprozradíme. Milosrdná Ned nabízí útočiště všem.“

Při tom se jaksi nesouhlasně podívá na tarnena. Nejspíš by byla moc ráda, kdyby Ned měla nějaké ty výjimky, alespoň co se temných elfů týká.

 

 

 

Sívensis podivnej zachránce někam dost rychle a nenápadně zmizí. Děvče tohle nijak nemrzí, měla z něj pořádnou hrůzu, ani se ho strachy nezeptala na jeho jméno. No on se taky o to její zrovna nezajímal, takže co. Zjistí že tu v útulku pro potřebné rozhodně není sama, ale jakási vnitřní nervozita ji vyžene pryč od ostatních. Takže se namísto v teple vytopené místnosti uloží ke spaní na chodbě, kde sice není takové teplo, ale je tu sama. Tyhle pocity tísně nemá moc ráda. Pořád tvrdili, že jde o jasnozřivost, kterou nezvládá, ale měla by. Co se Sívensis týče, jednoduše se jí většinou udělá tak nějak divně blbě a pak se prostě něco příšerného stane. A stalo i teď. Sívensis klidně může počítat jako dost příšerné, když se tak najednou probudí a zjistí, že se nad ní naklání tarnen se zářícíma zlatejma očima.

Vyděšeně se odtáhne. Nezařve leknutím, což temného elfa celkem překvapí.

Oznámí jí: ,,Dnes mám docela dobrou náladu.“

Sívensis na něj rozespale zamžourá ze země: ,,Jo? A proto mě musíte budit a lekat?“

,,Dej si pozor na jazyk, nebo si to s tou dobrou náladu vážně rozmyslím. Jistě víš, že tě hledají. A víš taky, že je za tvoje nalezení vypsaná docela veliká odměna?“ Zeptá se tarnen trošku jedovatě.

A děvče se okamžitě úplně probere. Musí jí pevně přidržet, Sívensis se mu snaží zmizet. Což je počínání zhola nesmyslné.

,,Vy mě jim dáte, že jo?“ Vypískne dopáleně.

,,Říkal jsem, že mám dobrou náladu, takže se možná dohodneme. Když uděláš, co po tobě chci, zapomenu na to, kdo jsi. Souhlasíš?“ Poví temný elf.

,,Záleží na tom, co chcete, abych udělala. Ne, všechno umím.“ Odpoví mu.

Má jí v hrsti, nemá mu kam zmizet.

,,Tohle určitě umíš, potřebuju něco ukrást. Všiml jsem si, jak si obrala toho vojáka od stráže. Máš kuráž a jsi obratná.“ Prohlásí.

,,Vy už jste tam byl, když jsem mluvila a okradla toho vojáka? A proč jste mě nepráskl?“ Diví se.

,,Co bych z toho jako měl? Udat tě za hloupou krádež. Ale teď bych získal docela dost, odměna za tvé nalezení není zrovna malá. Mimochodem tebe přeci hledá tvoje vlastní rodina, ne? Takže bych dokonce udělal správnou věc.“ Zašklebí se na ní.

,,Fajn, fajn, co mám ukrást a kdy.“ Vyhrkne překotně a přeochotně dívenka: ,,Aby jste věděl, tohle není moje rodina, ať si říkají cokoliv.“

,,Takže se dohodneme, Sívensis. Řeknu ti, co pro mě dnes večer ukradneš. Oni jsou tvoje rodina. Máš s nimi společnou krev, i když jak si sama řekla, ty nemáš laerin ráda.“

Sáhne jí na vlasy, ve spánku z nich sjel šátek. Děcko je má oškubané docela na kratičko a jsou černé a hodně podivně masné.

,,Kolomaz.“ Řekne, promne vlasy mezi prsty. Tarnen se uchechtne: ,,Ani ta ti na nich moc nedrží, co? Kolik generací to u tebe je?“

,,Jen dvě.“ Odpoví mu a začne si vázat šátek zpět na hlavu.

,,Tak málo? Pak je opravdu s podivem, že vůbec nemáš špičaté uši.“ Uzná temný elf.

,,Máma vypadala docela jako člověk. Genetika je jedno velký svinstvo.“ Řekne mu Sívensis.

,,No né? Ty znáš i taková složitá slova. Takže vzdělaná jsi, dokonce víc, než je dnes obvyklé. Přeci jen se o tebe dobře starali.“ Rejpe dál tarnen.

,,Takže se dohodneme, nebo mě jim vrátíte?“ Zamračí se děcko: ,,Chci vědět na rovinu, na čem jsem.“

,,Fajn, tak se zdvihej. Jdeš pro to hned.“ Vyzve jí.

,,Teď je noc. Jasně krade se nejlíp v noci, ale je přeci zimní slunovrat.“ Řekne, ale automaticky vstane.

,,Já slunovrat neslavím a tu věc můžeš ukrást právě jen o zimním slunovratu.“ Odpoví dívce.

,,U Stvořitele, co to jako je? Zuby z posvátného krokodýla, že tohle jde štípnout jen o slunovratu.“ Řekne dívenka otráveně.

,,Skoro, Sívensis. Jdeme hned, dělej.“ Pobídne jí.

,,Hele a vy se vůbec jmenujete jak? Moje jméno znáte, ale já vaše ne. Pokud mám pro vás pracovat, ráda bych alespoň věděla, jak vám říkají.“ Řekne, když za ním pospíchá chodbou.

,,Sharess, a to tvé jméno je napsané přímo pod sumou s odměnou.“ Řekne lakonicky.

,,Hmm, já si tedy budu muset brzo vymyslet jiné jméno.“ Poví Sívensis.

 

 

 

Když se dítě dozví, kam a pro co má vlézt. Začne se zase trochu vzpírat.

,,Tohle je chrám boha Anselimuse. Jak to, že tady tak hluboko ve vnitrozemí mají chrám zrovna tohohle boha moře? Tam já přeci nesmím.“ Děsí se.

,,Buď tě vydám, nebo jdeš dovnitř. Rozuměno! Jaké nesmíš? Naopak ty jediná můžeš. Jen o zimním slunovratu projde přes to zatracené ochranné kouzlo do svatyně někdo jiný než zdejší nejvyšší kněz. A ten někdo má být dítě moře. Ty jsi děcko a jsi learin. Jdeš, nebo nejdeš. Rozmysli se hodně rychle, podruhé se tě už ptát nebudu.“ Poví Shar temně.

,,Jdu tam.“ Souhlasí Sívensis rozklepaně.

,,Copak ty toho boha snad uctíváš?“ Pošklebuje se jí tarnen.

,,Ne, já ho jen trochu znám.“ Zašeptá Sívensis.

,,Ty znáš boha Anselimuse osobně, to máš teda zatraceně dobré.“ Šklebí se Sharess.

Postranně se na temného elfa podívá. Děvčeti nepřijde zrovna chytré, mu v této situaci vysvětlovat, že Anselimus je dost reálná a nepříjemná bytost, když už přijde na věc. A rozhodně nejde o boha, a pokud ano, tak o boha co vypadá dost, ale opravdu dost divně.

Nemá na vybranou. Přes vnější nádvoří se proplíží s tarnenem. Ale do vnitřní svatyně musí jít docela sama. Už na nádvoří je Sívensis špatně od žaludku, ale ne z toho, že jde krást do svatyně boha, no dobře, z toho trochu taky. Jenže na nádvoří je mimo jiné i šest ozdobných nádrží, zamrzlých jenom lehkým škraloupem ledu .Děvče se k nim nemusí nijak moc přiblížit, aby najisto vědělo, že jde o mořskou vodu. Nadechne se a vejde. Tady nezamykají, projde prostě mezi sloupy. Zaznamená jen lehké zamravenčení, nic víc.

Shar pozoruje jak snadno děvče vstoupilo. Ušklíbne se. Nebylo nikdy řečeno, kdo přesně a z jaké rodiny od mořských elfů utekl, ale tohle co viděl, dokazuje, že se nějakým velikým nedopatřením dostala královská krev k lidem.

Sívensis rychle proběhne až k oltáři. Nikdo tady není, utěšuje se, a čím dřív tu zatracenou věc vezmu, tím líp pro mě.

Stačí si všimnout fresek na zdech. S trochu kyselým úsměvem jí napadne, že Anselimus má zatraceně dobrou propagandu. Možná je to tím, že jsou tak hluboko ve vnitrozemí. Nikde na obrazech nevypadá, tak jak má vypadat. Koho vlastně napadlo ho uctívat? Zoufalce kteří doufali, že jim dá na moři pokoj? Tak, a ty ho teď pěkně nakrkneš. Pomyslí si Sívensis ponuře.

Mine všechny artefakty vystavené přímo na oltáři, jde za oltář, všechno přesně podle instrukcí tarnena. I tak ty vystavované, ve zlatě obalené artefakty nejsou nic moc. Sívensis se zarazí. Vždyť ty tohle běžně nepoznáš, napadne ji. Jenže náhle má docela jiné starosti, než tu dumat na svými schopnostmi. Našla totiž to, pro co sem přišla. Tak tohle měl být údajně prst samotného boha.

Takže za prvé, Sívensis moc dobře ví, že tuhleto co zde považují za boha, rozhodně žádné prsty nemá. Ten má tak maximálně, ehm spáry? A při vší dobré vůli i jednoho jeho článku ze spáru by byla tato vnitřní svatyně pořádně plná. Za druhé prostě pořád tiše doufala, že půjde o nějaký nahlouplý podvrh.

Bohužel toto je skutečně malý kus olezlého modrozeleného masa. Takže kdysi opravdu někdo ťal Anselimuse do živého. Nejen že je ten “artefakt“ pěkně nechutný, ale on navrch plave u dna v kamenné nádržce zapuštěné do podlahy plné mořské vody.

Do háje, zanadává si v duchu Sívensis, kde tady ve vnitrozemí vůbec berou pravou mořskou vodu? To jí sem vozí? Nešil, napomene se přísně, ty ses dřív v moři denně koupala. Teď jen rychle strčíš ruku do mořské vody a vyndáš tu zatracenou nechutnou věc ven. Už tehdy jsi tohle všechno bez pochyby uměla, jenže, dodá si v myšlenkách, když s velkým sebezapřením vytáhne tu hnusnou věc z vody, to jsi ještě přesně nevěděla, cože všechno máš jako umět. Naštěstí se nic nestane, tiše si oddechne.

Sívensis je na magii levá jak šavle, ale hodně o ní ví. Takže je jí jasné, že tenhle kousek z mořského draka je věc, o kterou by se dost čarodějů klidně popralo. A taky je tohle fakt odporné. Dívenka není žádná citlivka, za svůj život už vykuchala velikou hromadu ryb, přesto tohle maso nehodlá tahat v holé ruce. Navrch je zde i riziko, že by to na ní mohlo nějak působit. Může jen jedno. Stáhne si šátek z hlavy a zabalí věc do něj. Proti případnému průsaku energie je tohle zhola nanic, ale alespoň to pro ní není tak moc nepříjemné.

Vyplíží se potichu ven. Nikoho nevidí, kde ten tarnen zase je?

 

V tom se za ní něco rychle mihne. Tohle je chlap s mečem v tmavém oblečení, člověk. Nestihne si dát ani ruce před obličej a couvnout. Tohle však ještě proti žádnému meči na světě, ani tomu dřevěnému nezabralo. Jenže to už je sám útočník bez hlavy.

O zabíjení sice Sívensis četla a slyšela, ale něco jiného je vše zažít na vlastní kůži. Šok dítě přiková na místě. Naneštěstí tenhle chlápek sem nepřišel sám, i když vysoký tarnen s dvěma katanami nemá s těmi sedmi, nyní již šesti žádné velké problémy.

Jenže ne v očích Sívensis. Ta ještě nikdy neviděla boj a zabíjení zbraněmi nablízko. A v té tmě pomalu neví, kdo vyhrává a prohrává. Má velký strach, na obličeji je ohozená od krve neznámého právě zabitého člověka. Zděšeně zacouvá, rozhodně chce tohle všechno nějak zastavit a trochu nelogicky temnému elfovi pomoci.

Couvne ještě o kus a přerazí se nečekaně o okraj z jedné nádrží. Padne dozadu. Voda vysoko vystříkne a pak vyletí přímo a neuvěřitelně silným a vražedným proudem. Sharess s těmi posledními útočníky žádné vážné problémy nemá, naopak, docela si souboj užívá. Teď jen tak tak stačí uskočit, aby nedopadl jako ti dva. Voda je doslova roztrhá na kusy. Stejně tak nevydrží velký kus masivní kamenné podlahy na nádvoří, ba i země na které byla podlaha zbudována.

Voda je velice silný živel a moře samo, to pomalu trpělivě ukusuje celé ostrovy ba i kontinenty. Teď tohle mořská voda provedla v jednom kratičkém vražedném okamžiku. Vše kvůli iracionálnímu strachu jedné malé holky.

Shar se narovná. Byl nucen uskočit stranou dost krkolomně.

Zavrčí naštvaně: ,,Docela vážně uvažuji o tom, že jim tě přesto vydám.“

,,Tohle nebylo mířeno na vás a já…Já v té tmě skoro nevidím. A pak, stalo se to úplným nedopatřením!“ Dušuje se Sívensis, klepe se strachy a zimou.

,,Kdybych si jen na okamžik myslel, žes to provedla naschvál, tak už tam tak klidně nestojíš.“ Ujistí děvče tarnen.

,,Co jsem jim udělala?“ Děsí se Sívensis.

Sharess ovšem nemá na obvyklou rekci člověka, který někoho nedopatřením zabil, čas ani náladu. Navíc jde o člověčí děcko. Pokud uvidí, co z těch najatých vrahů zbylo, tak bude nejméně děsně ječet. Nebo taky ne. Sívensis má prokazatelně nadání živlu vody, které ani v nejmenším nezvládá.

,,Na tohle není čas, vypadneme.“ Nakáže.

Táhne jí pryč velkým obloukem od zbytků těl.

,,Ale já je chci vidět.“ Zaprotestuje nelogicky promáčené, promrzlé dítě.

,,Ne, nechceš.“ Řekne jí takovým tónem, že Sívensis rozhodně už nic vidět nechce. Ani se ho už nechce na nic dalšího ptát. Poslušně pospíchá za ním a snaží se, aby jí necvakaly zuby strachy a zimou.

Ale přesto se ještě jednou nesměle ozve: ,,Vezměte si prosím ten kus mořského draka, stejně je tohle kvůli němu. Já totiž nemám absolutně žádné vlohy být mořský mág. Nešlo mi to nikdy. Vodní živel v těle co je z velké části lidské. Nejde to, nejde.“

Tarnen si od ní artefakt vezme, ani nezpomalí, pak poví: ,,Víš, nad čím teď přemýšlím?“

,,Ne, ale něco mi říká, že bych to radši neměla chtít vědět.“ Ozve se rozjektaně.

,,Dobrý odhad. Protože zrovna přemýšlím o tom, že když teda už víš, co jsi ukradla, tak bych tě měl správně zabít. Jen velmi málo osob ví, co je doopravdy v tom chrámu.“ Řekne klidně Sharess.

Sívensis je už jedno, co právě temný elf na její adresu řekl, větší strach prostě už ani mít nemůže.

Zašeptá: ,,Každej kdo kolem laerin jen jednou prošel, by ten kus z mořského draka okamžitě poznal.“

,,Tak úplně každej ne, ale každej z vládnoucí rodiny ano.“ Opraví jí tarnen.

,,Hele, vidíte mě ne, já jsem jen levoboček. Kurník, do dnes se nikdo z nich ke mně ani nepřiznal, prý mám v krvi živel vody, houby, nemám! Nesvedu čarovat. Víte, proč jsem chodila s těma omrzlejma nohama? Protože ta výuka základů magie bolela víc.“ Řekne mu. Je to už jedno, proč neříct pravdu, stejně jí zabije.

Jenže se nic neděje, jen spěchají dál tmou.

Sívensis se pro jistotu zeptá znovu: ,,Vy mě nezabijete?“

,,Ne, ale když se budeš courat, tak zmrzneš sama od sebe a umřeš tak jako tak.“ Řekne tarnen.

,,Proč?“ Nechápe dívenka.

,,Protože ses vyráchala ve vodě a mrzne.“ Odpoví.

Sívensis ten ironický humor dost zaskočí, tohle od něj nečekala.

Pak jí prostě dostrká do chrámu milosrdné bohyně Ned, vzbudí kněžku a vstrčí jí promrzlou Sívensis. Ať se z milosti bohyně stará zase ona.

 

 

 

Druhý den v poledne se však tarnen k veliké nelibosti kněžky pro Sívensis vrátí.

,,Měla ohromné štěstí, mohla klidně dostat zápal plic.“ Oznámí žena temnému elfovy tónem, který naznačuje, že určitě může za to, co se Sívensis stalo. No ona se při zas tak moc neplete. Pak se zeptá: ,,Takže k vám ten poloviční elf patří? Myslela jsem nejprve, že ne.“

,,Proč si teprve nyní myslíte, že ona není čistokrevný člověk?“ Zajímá se klidně Shar.

,,Jelikož se jí včera smylo to černé svinstvo z hlavy. Museli jsme jí strčit do horké lázně a jen mořští elfové mají modré vlasy.“ Kněžka zaváhá, pak mu docela srdnatě navrhne: ,, Nevím, co děláte, ani čím se živíte. Nemám právo se vás ptát, ale něco vám navrhnu. Nechcete ji tady raději nechat? Byla by z ní dobrá léčitelka, má vlohy, vědomosti ba i zkušenosti. Tady by tomu děvčeti bylo dobře.“

,,Chtěl jsem, ale teď už to nejde. Poznali jste co je zač.“

 

 

 

Za necelou hodinu si Sívensis odvede, děcko je v teplejším oblečení s čepicí naraženou až do čela. Dívenka celou dobu neví, jestli jí tarnen vydá, nebo zabije. Rezignovala.

,,Ty sis překousla jazyk?“ Zeptá se nakonec docela nečekaně on.

,,A má to vůbec cenu?“ Odpoví mu naštvaně.

,,Ne, nemá.“ Řekne tarnen.

,,Tak co? Vydáte mě, nebo zabijete?“ Zeptá se přesto paličatě dívenka.

,,Ptáš se, i když to nemá cenu?“ Řekne Sharess.

Sívensis dojde, že si z ní zase dělá srandu. Musí uznat, že temnej elf má smysl pro humor, což rozhodně nečekala. Ale docela ráda by přestala být terčem těch jeho srandiček.

,,Jo, naděje umírá poslední ne?“ Poví mu.

,,Tohle asi záleží hlavně na tom, kdo drží nůž.“ Poví jí tarnen.

,,Fajn, to jste přeci vy. Takže, co se mnou uděláte?“ Ozve se znovu neodbytně děcko.

,,Nezabíjím děti, ale jestli tě vydám, to si ještě po tom vyvedeném včerejšku dobře rozmyslím. Ale mé rozhodnutí bude záležet jen na tobě. Chci, abys pro mě ještě něco udělala.“ Oznámí jí.

,,Takže mě nevydáte, protože se vám k něčemu hodím?“ Ušklíbne se dívenka.

,,Jak jinak.“ Souhlasí tarnen.

Určitě se pod tou staženou kápí, pěkně šklebí, napadne Sívensis kysele.

,,No, hlavně že si rozumíme.“ Poví dívenka otráveně.

 

 

 

Došli do přístavu, je tu docela zmatek a spousta lidí. Sívensis napadne, že by se snad mohla pokusit tarnenovi zmizet. Dělat rozruch by dívence nepomohlo, jí přeci taky hledají. Shar do ní lehce dloubne a řekne: ,,Nedělej to, radím ti hodně dobře.“

A tím je jejímu plánu na útěk definitivně odpískáno.

Nakonec jí nedá a zeptá se na něco docela obyčejného: ,,Co tu všichni tak trčej? Přeci ještě nevyjely čluny, řeka je stále zamrzlá?“

,,Tohle je hlavní obchodní a nákupní tepna tohoto města a všichni tu čekají, až povolí ledy. Tady se to čeká každým dnem, a do hodiny pak vyplují první lodě, proto jsi tady. Potřebuji se odtud rychle dostat. Tohle je za dané situace nejlepší možná cesta a nejsem sám, kdo má odtud urychleně zmizet, mají pár tvých stop. Najdou si tě.“ Řekne tarnen.

,,Vy snad nechcete… Tohle nejde, já to vůbec neovládám. Můžu tady něco zničit.“ Vykoktá Sívensis.

Tak tohle se jí nelíbí ani trochu.

,,Takže buď hneš s tou zamrzlou řekou, nebo tě vydám a zaplatím si tím jinou rychlou cestu z města. Když to zvořeš, tak na sebe jistě upozorníš tak, že všichni bezpečně poznají, kdo jsi a já nebudu moc tě dál zapírat. I kdybych nějakou čirou náhodou chtěl. Vidíš, teď máš výbornou motivaci a o slunovratu si předvedla, co už umíš.“ Vyjmenuje její podmínky Sharess.

Motivace, pomyslí si zoufale Sívensis, tohle není motivace, ale vydírání.

Zkusí mu to celkem zbytečně rozmluvit: ,,V chrámu jsem se vyráchala v mořské vodě a měla v ruce kus toho draka.“

,,Ten ti klidně půjčím.“ Navrhne temnej elf, protože dobře ví, co mu dítě odpoví.

,,Ne, ne, děkuji, nechci tu zničit přístav, nebo tak něco, dobře zkusím to.“ Kývne.

,,Ty nemáš co zkoušet, ale udělat. A říkáš mořská voda, stejně každá řeka teče do moře.“ Připomene elf.

Sívensis sleze z druhé strany zátoky k veliké řece, tam kde není přístav. Tarnena má v zádech, i když on zůstal nahoře v bezpečné vzdálenosti. To jsem zvědavá, jak si to jako Sharess představuje. Já neumím kouzlit. V tom dívence ujede noha po sněhu v příkrém svahu, zapiští a už letí dolu. Já si nechci rozflákát hlavu o led, nechci umřít. Pomyslí si zoufale. A pak už jen vysoko vyšplíchne voda. Led zmizí jako kouzlem, ještě než dopadne. A děje se to na celé řece.

Sívensis má ale docela jiné problémy. Proud je tady pěkně silný a dravý. Dostat se k příkrému břehu však ještě zvládne, vylézt ze studené vody už ne. Ale nečekaně jí chytne pod rameny tarnen a vytáhne ven z ledové vody.

,,Ty to nikdy neumíš udělat tak, aby ses při tom málem neutopila?“ Osopí se na ní.

,,Z naší rodiny se nikdo nemůže utopit.“ Cvaká zuby Sívensis, když jí tarnen táhne svahem nahoru.

,,Ale zmrznout viditelně jo.“ Ucedí Shar naštvaně.

 

 

 

Nechá jí v jednom hostinci přímo v přístavu. Nic Sívensis nevysvětlí. Prostě jen dívence oznámí, ať tu kouká sedět na zadku a počkat.

Promrzlé děvče nemá na to, aby vstalo, natož aby někam utíkalo. Sedí nalepená na krbu a nejraději by do něj snad i vlezla. Když už se jí udělá trochu lépe a šaty na ní poněkud oschnou, alespoň na trochu snesitelno a přestane jí být taková děsná zima, pořídí si další problém.

Do hospody přišel jakýsi mág, celkem mladý elf. Jistě ji ani nehledá, ale protože před nedávnem manipulovala s vodou, se příchozí zarazí, zachytl bezpochyby auru moře. Nevěřícně k ní dojde a vyhrkne nadšeně: ,,Pane jo, to jsem ještě neviděl, člověk s kouzlem moře.“

Mladý mág reaguje přesně tak, jako už pár elfích čarodějů před ním. Sívensis tohle z duše nesnáší. Dobře, je sice trochu hříčkou přírody, ale proto s ní tak elsia ještě nemusí zacházet. Elf je ovšem zaujatý a nadšený, tak natáhne neomaleně ruku, aby si jí pořádně prohlídl. Jestli řekne, že jsem roztomilá, tak jako to říkají vždycky, začnu hlasitě ječet, pomyslí si Sívensis a nalepí se zády na zeď.

,,Ta patří ke mně, takže bych na ní nešahal.“ Ozve se za nimi studeně.

Mág uskočí, pomalu vycouvá. Kouzla nekouzla, nikdo se zdravým rozumem nebude pokoušet štěstí s tarnenem. Elf odejde z hospody pěkně rychle.

,,Ty, pořád tě musím tahat z nějakých problémů.“ Zamračí se na děcko Shar.

 

 

 

Sívensis se na lodi cítí víc než dobře. Jako kdysi, ještě opravdu doma. Přeci jen je z rybářské rodiny. Je to i vidět, jak nadšeně a sebejistě běhá po palubě. Tarnen si jí valem nevšímá a ona je tomu zatraceně ráda. Dokázali se tak obcházet tři dny, aniž by se viděli. Dívenka raději nemyslí na to, jestli jí Sharess hodlá vydat nebo ne.

Promluví spolu o tom docela nečekaně. Sívensis si totiž vyhlédl za svůj cíl jeden opilý cestující, ani mu nevadí, že není zdaleka dospělá. Dívenka mu zkusí utéct, ale marně. Zažene ji mezi bedny s nákladem a asi by to celé pro ní dopadlo dost špatně. Jenže objeví se Shar. Chlapa omráčil jednou přesně mířenou ranou do hlavy, za zabíjení mu nestál a navrch by s tím tady na lodi mohl mít nějaké nepříjemné opletačky. Těla by se těžko zbavoval, leda ho hodit přes palubu. Pak vytáhne Sívensis zpoza beden a začne jí nadávat: ,,Ty se vůbec neumíš bránit! Jak je možné, žes ten rok na útěku přežila?“

,,Většinou z toho vybruslím rozumem.“ Řekne děcko docela dopáleně, proto taky v zápětí dodá: ,,Vám se to mluví, skoro všichni zdrhnou, jen vás uvití a taky jste mnohem větší a silnější. Co mám tak asi dělat já?“

,,Naučit se bránit.“ Řekne.

,,Vy mě to snad naučíte?“ Poví Sívensis, ale myslí tohle jako hloupej vtip.

Ošklivě si tím naběhne.

,,Klidně.“ Odpoví tarnen.

,,Ehm, vy se tu na lodi asi hodně nudíte?“ Podotkne zaraženě Sívensis.

,,Máš pravdu, nudím.“ Souhlasí Shar.

,,Takže vy mě jim nevydáte?“ Zkusí se znovu ujistit dívenka.

,,Ne, měli jsme dohodu. Tys jí dodržela a já jí dodržím taky, jednoduchý obchod.“ Prohlásí Sharess: ,,Pokud říkáš, že věci řešíš spíš rozumem, pak by ti to konečně mělo dojít. Vzal sem tě sebou, protože si na sebe ve městě už upozornila víc než je zdrávo. I největšímu tupci by došlo, že jim tam někde po ulicích pobíhá mořskej elf. Na konci plavby se rozejdeme každý svou cestou.“

,,A když sebou máte malé děcko, tak nepůsobíte zrovna jako zabiják, i když jste temnej elf.“ Podotkne Sívensis: ,,Takže vám jsem pořád ještě trochu užitečná.“

,,Nejsi blbá, ale to nestačí. Chceš tedy něco naučit?“ Zeptá se pobaveně tarnen.

,,Jo.“ Souhlasí Sívensis.

I když si je jistá, že se jí ta výuka nebude líbit a bude toho hodně litovat. Jenže Sharess má pravdu, pokud chce na útěku přežít, tak se o sebe bude muset umět postarat. A jak řekl tarnen, není blbá, takže klidně využije toho, že se temný elf na lodi nudí.