Svět bez jména

 

Izzael prohlásí: ,,To je taková děsná sranda, až mě od toho všeho smíchu bolí břicho.“

Válí se na poli s kedlubnami a děsně se chechtá.

Dian‘sella se naopak ponuře mračí: ,,Tohle vůbec nebylo zábavné, mě zas pro změnu málem bolela rozbitá hlava.“

Mág stojí vedle něj, v ruce motyku a vypadá, že usilovně přemýšlí, co s tím lidským zemědělským nástrojem udělá. Popravdě tarnen vážně zvažuje dost lákavý nápad bacit tou motykou démona pořádně po hlavě, třeba by se konečně přestal tak hloupě smát.

Démon se vesele zašklebí: ,,Vždyť si té motyce, nebo co to vůbec držíš v ruce, s přehledem uhnul, ani si toho sedláka nepraštil zpátky a pak, tarnen stejně nic nebolí, natož nějaká rozbitá hlava.“

Léčitel podotkne: ,,Já nechápu, Izzaeli, proč jsi kradl ty kedlubny, když máme k jídlu zajíce. Mě rozhodně nedělá žádný problém sehnat i jinou potravu a bez zbytečného okrádání místních lidí, dokonce i když vynechám tu hloupou skutečnost, že ty z nějakého svého rozmaru prostě hmyz nejíš, je všude okolo jídla dost.“

Démon v podobě zrzavého kluka na něj hodně pobaveně mrkne: ,,Je hrozná sranda hrát si na zloděje. Navíc v této lidské podobě tomuto povolání a úloze plně odpovídám – vzhledem, věkem i chováním. Jsem zkrátka malej tulák a zloděj. Jinak hmyz jíst nechci a nebudu, s ním sem začínal, když jsem poprvé přijal lidské tělo. Červy mi děsně lezou mezi zuby a brouků jsem se už dávnou přejedl. Popravdě já ani jíst nemusím, ale jídlo je skoro tak zábavná činnost jako kradení, tedy pokud to jídlo nemá moc nohou, krovky a tykadla.“

Dian‘sella prohlásí: ,,Nohy, krovky a tykadla jsem z těch brouků posledně otrhal a stejně si je nechtěl, jsi horší než rozmazlené děcko. Nebo to taky patří k tvé roli, dělat spratka? Měl jsem ty vesničany nechat, ať ti pořádně namlátí. Zasloužil by sis to.“

Izzael na něj udělá: ,,Ty bys přeci nedovolil, aby mně ublížili.“

Tarnen syčí: ,,Jaké nedovolil? Jaké ublížili? Jsi vyšší démon, Izzaeli, jen si prostě se smrtelníky hraješ. Kdyby si jen trochu chtěl, zmizíš těm vesničanům na to šup, nebo necháš mezi těma kedlubnami vyrůst růžové sasanky velké jak stromy. Jenže ty si zkrátka hrozně nutně potřeboval, ať ty nešťastné lidi vyděsím já.“

Kluk se směje: ,,Zdrhli rychle, je vidět, že tarnen jsou v potravním řetězci výš nad lidmi, mají z vás přirozený strach jako ze svých predátorů“

Léčitel naštvaně řekne: ,,Tarnen lidi nekonzumují.“

Izzy zavrtí hlavou: ,,Ale jdi, tarnen sní cokoliv zabitého, nač plýtvat někde, kde skoro žádné proteiny nejsou.“

Dian‘sella poví: ,,Tak jinak, já rozhodně lidi nejím, ani mrtvé ani živé.“

,,To ti věřím.“ Udělá Izzy: ,,Ale já mluvil o tarnen obecně, ne o tobě.“

Mág na něj ošklivě koukne: ,,Vážně v tom lidském těle cítíš i bolest?“

,,Jo a proč se ptáš znovu? Už jednou jsem ti to přeci řekl.“ Odpoví mu kluk bezelstně.

A Dian‘ sella ho vezme pořádně násadou motyky přes záda.

,,Aůůů. Ty jeden sadisto! Víš, že bych z tebe mohl v tu ránu udělat masnej flek!“ Vzteká se Izzael.

Dian‘sella mu podá motyku a prohlásí: ,,Hlavně jsi mohl uhnout, jako vyšší démon máš mnohem větší rychlost, než já. Tak jak? Mám jít do té vesnice, zjistit, kdo místním poradil tu runu, která tě tady prve uvěznila? I když po tvých kedlubnách asi všichni zdejší lidé utíkají pryč, nebo houfně sbírají vidle, cepy, kosy a pochodně a formují rozvášněný dav a řvou – zabít tarnena.“

Izzy prohlásí: ,,Jdi mi to, prosím tě, zjistit, máš přeci moje slovo, že se jim ani tomu čaroději mstít nebudu. Prostě jen chci vědět, kdo mezi smrtelníky má ještě tyhle hodně staré znalosti.“

A zjistit tak, kteří naši protivníci stále žijí, nebo komu předali své vědomosti, doplní si v duchu Izzy.

Dian‘sella vyrazí rovnou přes pole kedluben do vsi. A ujde jen pár kroků a Izzael po něm prudce hodí motyku, úmyslně však míří těsně vedle mága. Nástroj je hozen silou, co není v žádném smrtelném těle, železo potká při dopadu balvan a všechno se rozletí na malé ostré štěpiny kamene a kovu. Dian‘sella automaticky zvedne magický štít. Nic se nestane, démon mu zkrátka kouzlo zruší, takže na něj spadne sprška úlomků i když tarnen rychle uskočí. Koukne podezřívavě na kluka.

Izzi se na něj vyplázne jazyk: ,,Tohle máš za to. Ale klid, nechci tě zabít, kamarády si zásadně nezabíjím.“

Tarnen poví prkenně: ,,Já ale nejsem žádný tvůj kamarád.“

Démon se zašklebí: ,,Máš štěstí, že já tvůj kamarád jsem, Dian‘sello. Jinak bych tu motyku nehodil do země, ale tobě do zad.“

Mág chvíli stojí a pak řekne: ,,Tak se jdu tedy zeptat, nebo po mě ještě něco hodíš?“

Izzy se zašklebí a hodí po něm nedozrálou kedlubnu tak, jako by ji hodil obyčejný lidský kluk a tarnen jednoduše uhne.

 
Lex si bláhově myslel, že víc než Werwenech už ho asi nikdo na světě štvát nemůže, protože ty, co by ho takhle soustavně rozčilovali a čirou náhodou také nebyli jeho malý synovec, by už dávno zmlátil do hranaté koule a zakopal hluboko pod zem.

Lex se ale pořádně mýlil. Lankreit ho rozhodně rozčiluje stokrát víc než Werwenech a on s tím nemůže opravdu nic dělat. Ten chlap je prostě hodně schopný mág, který s nimi od začátku cesty putuje, provází a chrání jejich obchodní karavanu. Nikdo krom Lexe a Werweho si vůbec nepamatuje a neví, že k tomuhle kašparovi přišli, až pod tím dolmenem. Táhnou se dny harcování s karavanou a měsíc je dávno pryč. Mág sice nijak neškodí, ale seveřan ho stále paranoidně sleduje.

Lex rozhodně není tak hloupý, aby své okolí přesvědčoval, kde že Lankreita vzali. Nikdo by mu nic nevěřil a měli by ho za cvoka a lháře. Werwe naopak neustále zkouší všem popsat, cože se tehdy stalo na kamenné pláni, jenže po vílách a démonech mu už nikdo nic nevěří. Kluk podle nich jen příliš fantazíruje. Lex ho pak navrch za ty jeho pitomé ,,lži“ vždycky zmlátí.

Werwe se nakonec urazí: ,,Vy si to taky pamatujete!“

Lex vrčí: ,,Nepamatuju a dost!“

Kluk protestuje: ,,To není žádná pravda, že nevíte, kde se tady ten chlap vzal a vůbec kdo ví, co je zač! Měli bychom ostatní přeci varovat.“

Lankreit vidí konec téhle Lexovi opakované převýchovy k ,,pravdomluvnosti“, jde tam za nimi a řekne: ,,Myslím, že je dost hrozné bít děti, protože nám říkají pravdu.“

Lex na něj naštvaně zasyčí: ,,Ty jdi do hajzlu!“

Synovce ale strčí za sebe. Což o to, kluka soustavně mlátí za každou blbost, ale rozhodně ho také míní bránit před kýmkoliv a před magickým pitomcem, co vylezl z dolomenu, vůbec…

Černovlasý chlapík musí dost zaklánět hlavu, aby Lexovi viděl do očích a prohlásí: ,,No jo, ty Arkabu alespoň tou svou velikostí nezapřeš. Ve Hvězdě furt někde straší to jeho ceremoniální brnění ke korunovaci. Poslední vládce se do něj musel do vycpávat a byl v tom jak slaneček v sudu.“

Lex prská: ,,S žádným Babralem Abralem nemám nic společného.“

Lankreit poví: ,,S Arkabou ne babou a babralem, hele ty ani nevíš, kdo Arkaba jako byl, co?“

Lex ucedí: ,,Pokud Arkaba nebyl hrdinský severský vojevůdce a velký dobyvatel, pak o něm svět a já nemáme vůbec nic vědět.“

Werwe se opatrně ozve: ,,Arkaba byl nejznámější mág, vlastně vymyslel magii jako takovou, četl jsem o tom.“

Následně si vyděšeně vzpomene, že jako správný, pravý a tvrdý seveřan by neměl umět číst, ale je pozdě, řekl to nahlas.

Lankreit se usměje: ,,Vida, mladý muž má znalosti a triviální vzdělání, ale Arkaba magii nevymyslel, protože magie zkrátka dost dobře vymyslet nejde. Je to něco, co prostě je, bylo a bude. Arkaba jen přišel na spoustu způsobů, jak magii ovládat a ty způsoby dokázal dobře zprostředkovat i druhým osobám. Díky němu vznikly první knihy a učebnice a systém školství mágů. Do té doby byl mág vždy jen ‘sollvedo’ slovo, co už ani nepoužíváme, zkrátka jedinec, který se pomalu dnes neobjevuje. Takový dotyčný sollvedo měl magii v sobě v těle, duši, krvi a myšlenkách, ovládal jí bez učení, prostě vrozené vědomosti zprostředkované přímo astrálem. Když se to tak vezme, byla to mnohem jednoduší a šťastnější doba. Magie umí křivit mysl, její moc je víc než korumpující. Nakonec z toho byly takové věci, jako démonologie. “

Werwe valí oči: ,,Démonologie? To jako mágové tamto… spali, tedy obcovali s démony?“

Lex má iracionální potřebu oba nakopat, protože jemu stále doma cpali, že jeho matka určitě spala s démonem, který jí nějak zákeřně uchvátil.

Lankreit poví: ,,Tohle by ani nevadilo, z takového spojení se občas rodí děti a ty stojí na obou stranách démonů i smrtelníků a tak nějak bývají tihle míšenci hmotnou zárukou míru. Horší je, že smrtelníci si chtěli od démonů nechat sloužit. Zapomněli, že na světě nejspíš nejsou ani ti démoni pro srandu králíkům, začali je hubit a nakonec jejich počty dost zdecimovali.“

Kluk prohlásí: ,,Ale démoni jsou zlí, škodí lidem a zabíjejí je.“

Ochránce poví: ,,Ano, přesně tohle démoni dělají, jako vlci loví jeleny a lidi baští zvířata, démoni se živí esencí ze smrtelníků. Jenže všichni mágové sem nebo tam, bez vyšších démonů se astrál zhroutí jak domeček z karet a už vůbec nevydrží napadení zvenčí.“

Seveřan vypění, protože tu před ním ten blbec řeší démony a míšence démonů a navrch jsou podle něj děsně užiteční.
Co je na nich tak užitečného!? Myslí si Lex. Jeho vyhnali z domu, protože se domnívali, že je démon a navrch jen vyhnali doslova proto, že se rozhodně nenechal upálit, utopit, nebo zakopat zaživa do země.

Lex ucedí na kluka: ,,Nepleť se do hovoru dospělých a vy mu neblbněte hlavu nesmysly!“

Werwe se ozve: ,,Já bych se nepletl a neposlouchal, ale to byste mě musel, Lexi, pustit ten loket, za který mě pořád držíte. Pak jako budu moc jít pryč.“

Lex ho na to konto pustí a dám mu pořádný pohlavek: ,,Zmizni, je potřeba dělat dřevo.“

Tím jak Lex synovce posílá dělat dřevo, kdykoliv ho kluk štve, má karavana stále čím topit a na čem vařit.

Lankreit se zamračí: ,,Nemlať ho furt. Ještě chvíli a bude blbej na hlavu, když ho tak otloukáš.“

,,Blbej je už tak jako tak, prej syn víly.“ Vrčí Lex za odcházejícím klukem, co si tře místo za uchem, kam jí od něj koupil.

Lankreit poví: ,,On je ale syn rusalky a ty nejsi démon, jen potomek Arkaby, to není až tak hrozné.“ Ochránce se zamyslí a pak se ušklíbne: ,,Nebo možná je, podle toho jaké geny se k tobě dostanou. Arkaba hrozně chlastal a byl děsně na ženské.“

Lex na něj syčí: ,,Mě nezajímá Arkaba, mě nezajímají démoni. Až tahle karavana dojde do cíle, tak už vás nikdy neuvidím!“

Lankreit se usměje: ,,Víš ty co? Ale uvidíš, já totiž brzo umřu.“

Seveřan pění: ,,To tedy umřeš, když mě budeš dál rozčilovat! I mág chcípne, když mu meč usekne hlavu. Zabiju tě!“

Ochránce klidně připustí: ,,Zabiješ, ale ne teď a tady. Víš něco o Stvořiteli a jeho Ochráncích?“

Lex vrčí: ,,Asi tolik, jako o blbovi Arkabovi!“

Lankreit se zamračí: ,,Ale no tak, nelži. Já tohle poznám, i na Severu se uctívá Stvořitel a Ničitel. I ty se dovoláváš Stvořitele, když je ti zle.“

Lex prská: ,,Říkám ‘u Stvořitele’, jen když není vhodné abych říkal ‘do prdele’.“

Lankreit už poví zlomyslně: ,,Co kdybych ti řekl, že jednou z tebe bude Stvořitelův Ochránce?“

Seveřan na něj syčí: ,,To je pěkná blbost, Stvořitelův Ochránce je debil s velkou mocí, co sedí na obláčku, hladí koloušky a koná dobro, spravedlnost a nechce za to žádné peníze. Já tedy rozhodně nemám potřebu konat dobro!“

Ochránce podotkne: ,,Ale jdi, každý z lidí má potřebu někdy konat vyšší dobro. Jasně, že tohle nakonec nikdy neudělá, ale snít o tom může.“

Lex má jediný sen a to, že Lankreita zabije. Už na něj jde s mečem, vidí totiž červeně a hučí mu v uších. Mág chodí ozbrojený, vyfasoval poctivý meč ze záložního zbrojního proviantu karavany, ale seveřan ani nečeká, že Lankreit ví, kterou částí zbraně se píchá dopředu. Lex se nestačí divit, malý chlap jeho útok nejenže vykryje, ale i odrazí a rozhodně ne kouzlem.

Seveřan zavrčí a zaútočí znovu. Tak a za chvíli je zvuk souboje hodně nápadný, už mají i publikum, co se sbíhá, protože tohle bojování je rychlé a úporné. Jaksi se jeden protivník snaží rvát sílou, ale válcuje ho zkušenost a technika.

Lex narazil na protivníka jako nikdy. Co odešel ze severu, neprohrál s nikým – jen když byl hrozně ožralý. Vlastně ani moc neprohrával proti nikomu. Důkazem tomu budiž, že seveřan je ještě pořád naživu.

Jenže tehle boj nakonec k šoku nejen svých parťáků, i všech okolo Lex prohraje. Souboj byl vyrovnaný, ale chybu nakonec udělal Lex. Prohrál, skončil dobitý na zemi, ale postavil se sám.

Lankreit ho nechá, podívá se na dav kolem: ,,Copak, lidičky, nic se neděje, tohle je jen přátelský nácvik a trénink. No jo, na místní poměry asi moc divoký.“

Jde pryč a Lexovi přepošle:

…taky Arkaba zavedl, že každý mág by se měl ubránit i mečem. Ne vždy magie funguje a pak je lépší někoho bodnout, než se dožrat a vyhodit s dotyčným do vzduchu třeba celé město…

 
Dian‘sella našel, co čekal – což znamenalo dokonale vylidněnou vesnici. Ale nedělalo mu problém nakonec objevit člověka, kterého hledal. Tarnen si dobře pamatoval od minula toho, kdo podle něj lidskou osadu vede. Ten taky jistě ví, kdo místní naučil tu poutací runu, však to tehdy u rybníka sám povídal.

Mág popořadě vyděsí pár lidí, když je najde zalezlé v úkrytech. Prohlídne si je svítícíma očima a beze slova jde zas o dům dál.

Na starostu ale udělá obecnou řečí: ,,Vás hledám, člověče.“

Chlap bezmála omdlí, to tarnen jako léčitel pozná, popravdě čeká, kdy mu člověk zkolabuje na srdeční slabost.

Starosta mele: ,,Prosím, nezabíjejte mě. Vemte si, co chcete.“

Dian‘sella vyslovuje pomalu s důrazem na každé slovo, už ne tak, aby strašil, ale jako by mluvil na slabšího v rozumu: ,,Já chci jen vědět, kdo vás naučil tu runu, s kterou jste svázali toho démona, kterého jsem vám nedovolil utopit.“

Mág si myslí: Měl sem je nechat, ať ho utopí. Takhle jsem skončil s démonem. Zarazí se, na druhou stranu, kdyby tohle neudělal, Zan‘laose by asi nic nezastavilo a ten ho chtěl víc než zabít.

Chlap koktá: ,,Vy… vy to chcete naučit? Musíte tohle znát, když vás ten démon poslouchá.“

Tarnen si myslí: Jo, opravdu děsně mě ten démon poslouchá. Říká mi kamaráde, i když mě to rozčiluje a neposlechne, ani když mu tvrdím, že krást a jíst nezralé kedlubny je děsná blbost a na nic.

Mág pokračuje trpělivě, jak na idiota: ,,Já chci znát jméno a popis té osoby, co vás tohle naučila.“

Starosta ze sebe vysype: ,,Říkal si Reweren, prý potulný léčitel a bylinkář. Napravovat a léčit tedy uměl, všechna čest. Měl sebou ještě syna, Haliasteho. A taky ten chlap, Reweren, musel někdy dělat u panstva sokolníka, viděli jsme ho i s orlem. Je skoro mimo zákon, aby ten, kdo není šlechtic, choval k lovu něco většího než poštolku. Ale opravdu víc o něm nevím, byl obyčejný, vousatý hnědovlasý a hnědooký.“

Tarnen by pomalu ani nemusel kontrolovat jeho auru, ten člověk mu nelže a řekl všechno, co věděl.

Nakonec chlap ze sebe vysouká: ,,Stačí? Nezabijete mě.“

Dian‘sellu chytne trochu škodolibý záchvat humoru a poví: ,,Nechám si to tvoje zabíjení na jindy, tak za sto let.“

Člověk polkne a nějak se tarnenovi neopováží připomenout, že on za sto let bude stejně pod drnem.

Mág se sebere k odchodu: ,,Takže stačí.“ Pak se zarazí, vzpomene si, cože mu Zan‘lalos radil, ať se zabije, nebo zkusí utéct, protože smrtelník s démonem moc dlouho nevydrží.

Vrátí se a poví: ,,Víš ty co, člověče? Nauč mě, jak se dělá ta runa.“

 
Reweren se má, raději by měl démony, morovou ránu, tarneny, než aby si ho nečekaně našly jeho starší, už odrostlé děti. Tohle není hezká rodinná návštěva, to je teror. Reweren nikdy neměl své vlastní děti. Jak by taky mohl, tohle patřilo k jednomu z pitomých vedlejších produktů Arkabova zvrtaného kouzla. Ne, ten blb Arkaba ho musel nutně oživit, i když už to nešlo ani horem, ani dolem. Tak do něj narval násilím zpátky duši a smíchal jí s esencí Stvořitele. Reweren mu je za to tááák děsně vděčný. Zatímco i Arkaba si už klidně umřel, všichni, co ho znali, si klidně umřeli, Reweren nic. Navrch ani nejde zabít, je prostě nesmrtelný. Jeho tělo se vždy po nějakém čase opět obnoví. Je nesmrtelný a nesnáší to.

,,Nesmrtelný nemusej spát, tak nespi a povídej si s námi. Hele, dlouho jsme se neviděli, táto.“ Dloube do Rewerena nešetrně loktem jedno z dvojčat.

,,To je divný, já myslel, že tenhle srub shořel.“ Dodává druhé dvojče a dloube Rewerena loktem z druhé strany.

Reweren prská: ,,Shořel?! Nebylo to tak, že jste srub zapálili i se mnou?“

Devin poví: ,,Ale ty seš nesmrtelnej…“

Ronir se přidá: ,,My nečekali, že to tak rychle blafne. Hloupej olej z lampy.“

Reweren vrčí: ,,Já zas opravdu nečekal, že pode mnou zapálíte postel, když spím. Ano, Ronire, celý tenhle srub shořel a stavěl jsem ho od základů znovu. Těžko můžu totiž bydlet v osadě, nebo ve městě, když mám za děti taková zvířata!“

Devin udělá škodolibě na Haliasteho: ,,Slyšíš, malej, zvířata. Pěkně tátu zlobíš a děláš mu ostudu, když musíte bydlet tady na kopci.“

Haliasete na dvojčata jen vyděšeně kouká. Stejně jako Reweren není rád, že je navštívili.

Reweren nadává: ,,Já nemluvím o něm, ale o vás dvou!“

Dvojčata na sebe kouknou: ,,My už s tebou přece nebydlíme, tati. Nesmrtelný lidi snad nemaj sklerózu, ne?“

Reweren udělá: ,,Ano, nebydlíte se mnou, ale při každé vaší návštěvě to tady pomalu vyhodíte do vzduchu, nebo přemalujete na oranžovo.“

Devin poví: ,,Ta oranžová skála neva, alespoň jí každej poutník po horský stezce už z daleka vidí.“

Reweren dělá: ,,To není skála, ale zdejší nejvyšší vrchol a už tam stezka nevede, když je to oranžové. Lidi si totiž myslí, že tam sídlí zlý démon a chodí složitěji okolo nebezpečným průsmykem, kde tarnen rádi loví otroky.“

Ronir poví: ,,Vidíš, tak máš od nich klid. Alespoň tě tu neotravují pocestní.“

Devin poznamená: ,,Jak můžou věřit takové blbosti?“

Reweren se chytne za hlavu: ,,A já někdy pomalu nevěřím, že vy dva udržujete v astrálu rovnováhu! Vy máte na světě podle mě jediné poslání, udržovat mě permanentně dožraného!“

Dvojčata, pro lidi a elsia jsou obvykle jen jeden, nebo beztak vidí jen jednoho, který se pohybuje v hmotném světě a to Lovce. Bezejmenný obvykle bývá v astrálu, někdy se však prohazují, vypadá to totiž docela stejně.

Lovec a Bezejmenný – nikdo jim neříká jinak. Tajemní, mystičtí, záhadní… možná pro ostatní, ne pro Rewerena. Pro něj jsou tohle neuvěřitelně blbí smradi, co každý kousek vůči němu svalují na to, že nesmrtelným nic nevadí. Nemusí spát, jíst, chodit na záchod, nevadí jim, ani když s nimi zapálíte barák, zatímco spí. Devin a Ronin nejsou první z dětí, které Reweren za tu dobu vychoval. Svým způsobem si hledá taková bezprizorní děcka, která navrch mají i nějaké otřesné schopnosti. Reweren si pak tak nějak myslí, že má jeho nekonečný život takhle alespoň nějaký smysl. Někdy, zvlášť´když kouká na dvojčata, zase přemýšlí, že asi půjde o nějaký druh blbosti a masochismu. Ale i tak Devin a Ronir jsou doma pohroma, pro svět a okolí ne. Tyhle zlomyslné kousky si nechávají úzce na doma.

Problémem bylo jeho docela jiné dítě, na které taky nedávno narazil. Arglin. Damnae, elfka, kterou vychoval dřív, se s ním kvůli tomu klukovi přestala bavit.

Tehdy na něj syčela: ,,Jaký chudák kluk, přišel o celou rodinu! Zamysli se nad tím, on tu rodinu vyvraždil!“

Reweren tehdy dělal: ,,Nezvládl svoje schopnosti.“

Damnae prskala: ,,Jaké schopnosti? Ten nezvládá to, co má v mozku a nejde tu o magii!“

Nakonec Reweren zjistil, že měla pravdu. Jenže i když před Arglinem pomalu utekl, tak nějak s dcerou nesouhlasil se vším. Podle něj on něco pokazil ve výchově.

Teď se Rewerenovi nehodí doma ani dvojčata, přemístil se totiž do kopců s jistým záměrem. Možná se nestane nic, možná ano. Pak by ovšem měl v péči další dítě a mladší, no a dvojčata jsou na malé sourozence mor.

Celé to s tím dalším děckem začalo divně. Navrch teď narazil i na toho chlapce s krví rusalky, ale o něj se tak nebál, ten rodinu má a očividně své nadání zvládne, i když ho rozčilovalo, že je s ním ten pitomec od Arkaby. Momentálně tu šlo o jiné dítě, jenže to smrdělo podrazem. O mrňavém elsia mu totiž řekl démon.

 
Reweren si upřímně myslel, že Izzael zas terorizuje vesničany jen ze sportu. Tenhle démon měl od doby, co na sebe vzal tělo smrtelníka, tendence si spíš ošklivě hrát. Přesto to byl podle Rewerena lepší přístup, byly doby, kdy si taky podobně hrál na války mezi státy a sesazování vládců a povstání. Intriky a ovládání smrtelníků byly také na pořadu jako zábava dne.

Ovšem teď měl tu zábavu spíš v malém. Nedělal stínovou vládu v Císařství nebo tak něco, stačilo mu jen šikanovat třeba jednu vesnici. Reweren ovšem neměl náladu ani na jedno, vidláci, nebo vládci, démon jim měl dát pokoj a tak je prostě naučil, jak se ho zbavit. Pořádně opít, poutací runu a pak věděl, že když ho utopí, je na sto let po otrapovi. Poradil jim, sbalil Haliasteho a šli hned ze vsi.

Ovšem jen proto, aby za humny potkal jiného démona, a to Magaini. Čekal hádku, nebo rovnou útok, prostě nešlo, aby Magaini nezjistila, co že tu vesničanům ukázal za nehezký kousek.Vyšší démon ho ale hodně překvapil.

Magaini řekla: ,,Mně nebude vadit, když Izzael půjde na chvíli k ledu, nebo do bahna.“

Reweren poví: ,,Jistě, vy démoni jste velmi nesociální. Obvykle nevydržíte ani sami se sebou.“

Magaini na něj zamyšleně koukla: ,,Neříkám, že já rozumím lidem, ale můžu ti klidně říct, že ty pro změnu nerozumíš jednání démonů.“

Reweren si založí ruce: ,,Čekám, sice nerozumím myšlení démonům, ale za ta staletí vím, jaký máte vzorec chování. Neobjevila by ses tady, kdyby jsi mi něco nechtěla říct.“

Magaini pohlédne na Haliasteho, ona sama vypadá jako docela obyčejná pohlednější vesničanka, prohlásí: ,,Hlídáš takové jako je tenhle kluk, aby pak mohli být sami na světě a za sebe v astrálu. U vás lidí je to nejspíš přirozený, vrozený rys, vychováváte a vedete mláďata – i když u tebe je tohle chování odlišné, ty děti nikdy nejsou pokrevně tvoje a navrch tenhle pečovatelský reflex obvykle mívají spíš ženy.“

Chlap řekne: ,,Magaini, ty teď jako hodláš zkoumat moje chování? Najdi si jiného člověka na zábavu, na mně si jen zbytečně vylámeš zuby.“

Démonka pokrčí rameny: ,,Nezkoumám tebe, ale pár staletí dobře vidím, co děláš a tak si myslím, že ty bys byl lepší než něco jiného.“

Reweren nechápavě čumí: ,,Co něco jiného?“

Magaini poví: ,,Žádný démon nezasahuje do věcí jiného démona, není-li k tomu rovnou vyzván, to by se považovalo za zradu a útok. Ale klidně nechá jiného démona zabít, když se mu to hodí a nebude s tím mít nic společného. Nevaruje ho proto, ani mu nepomůže. “

Reweren vrčí: ,,To mi jako hodláš naznačit, ať zabiju Izzaela? Trhni si nohou!“

Magaini udělá: ,,Nech mě domluvit, Rewerene. Ne já, Izzazel nechá zabít jiného démona, protože potřebuje někoho takového jako je on.“

Žena prstem ukáže na Haliasteho.

Kluk se lekne a chlap naježí: ,,Nech si zajít chuť, Magaini, jeho ti nedám.“

Démonka zavrtí hlavou: ,,Je taky svým způsobem nositel, má v sobě zvířecího démona a oba žijí v těsné symbióze. Ale ne, nejde mi o něj, ale o docela jiné děcko. Už zabil posledního zemského draka, má vlastního vyššího démona, který ho hlídá, ale takového, co je napůl smrtelník. Takový ten dnes velmi vzácný míšenec, který býval zárukou příměří. Tenhle je zárukou míru pro elsia z Mirheimu. Nikdy proti nim nic nepodnikneme, dokud mezi nimi bude žít. Jenže ač má tenhle míšenec velikou cenu, Izzael a Belfafer potřebují ke svým plánům něco docela jiného a tuhle cenu prostě zaplatí. Možná se nestane nic, možná neumře ani jedno z dětí, ale pokud se stane, že elsia budou muset poslat jednoho z nich pryč, aby jim Izzael z naplánované msty za smrt toho druhého nezničil les, tak by si měl to dítě najít první a nedat ho z ruky. Ať je taky sám za sebe.“

Reweren se optá: ,,Jak se to dítě jmenuje?“

Magaini poví: ,,Dalamar Ir’loth. Ovšem to je jméno po otcově linii, taky se dá říci Dalamar Saelrin.“

Reweren prohlásí: ,,Pak je to nesmysl. Saelrin je přímo královský rod. Pokud je ten kluk nějaké vnouče, nebo pravnouče samotné královny Sioril, pak ho budou chránit ať se stane, co chce.“

Magaini podotkne: ,,Myslíš? Když bude na výběr, buď se ho vzdáte, nebo zaútočíme na Mirheim?“

Reweren se mračí: ,,Bezvadné a kolik mu je?“

Démonka poví: ,,Třicet, čistokrevný elsia.“

Chlap zamumlá: ,,Chudák kluk.“

Haliaste se ozve: ,,Já jí nerozumím, já tomu vůbec nerozumím.“

Reweren udělá: ,,To je dobré, zapomeneš to. Jen nejspíš brzo budeš mít mladšího sourozence.“

Magaini pak prostě jen odešla s větou: ,,Pasu tu lidem krávy, je to děsná sranda.“

Haliaste skutečně zapomněl, že s tou hnědovlasou štíhlou ženou kdy mluvili, nepamatoval si ani jak vypadala, ale Reweren si uchoval v paměti každé její slovo a co hůř, rozuměl tomu až moc dobře. Dokonce chápal, proč tak Magaini jednala, démon pojem etiky moc nepobere, těžko se váže na pocity smrtelníků, asi tak stejně těžko, jako člověk chápe pocity komárů, obzvlášť když ho otravují a bodají. Jakmile však démoni přijmou lidské tělo, mají rázem i lidské emoce a potřeby v jednom balíčku s hormony a mozkem, obvykle s nimi ale i tak naloží víc než podivně. Magaini ovšem projevila silně jiné sklony než její ostatní soukmenovci.

Démoni v astrálu nemají pohlaví, to je opět čistě záležitostí smrtelníků. Vyšší démoni se nemnoží, jsou totiž věční, protože pohlaví, vzato kolem a kolem, slouží smrtelníkům hlavně k rozmnožování. Magaini jako jediná z vyšších démonů přijala lidské tělo coby žena. Lidské ženy nejsou tarnen, ty obvykle nemívají ambice vládnout a dobývat. Jejich přirozenost je spíš chránit a pečovat. Magaini se prostě plány ostatních démonů a jejich hry silně přestávaly líbit, i když sama nechápala proč.

 
Izzael dělá na tarnena: ,,Tak Reweren… Jo, asi vím, kterej smrtelník, přestože si dřív říkával jinak, opruz jeden nesmrtelnej.“

Izzymu se tohle nové zjištění vůbec nelíbí. Démoni kdysi s lidmi prohráli jeden velice důležitý střet a tou prohrou přišli o spoustu své moci. Vlastně tehdy se těm pitomým mágům pomalu podařilo všechny démony vyhubit a bezmála tím zničit celý tenhle všivý svět. Čarodějové se hrozně divili, jak sem hned po jejich slavném vítězství nalezli sarch a elsia, protože z démonů v tu chvíli nikdo nedržel astrální síť a s ní hranice prostoru. Tehdy i mágům konečně došlo, že vyšší démoni sice možná sem tam pojídají duše smrtelníků, ale nejsou tady ve vesmíru jen pro srandu králíkům. Bez nich tu totiž hned měli vetřelce.

Copak elsia, ti byli jen další smrtelníci v řadě, kteří si okamžitě vjížděli s lidmi do vlasů. Obě rasy, lidé i elsia dlouho válčili o nejlepší pozice pro život. Sarch ale byli skutečně velký problém pro lidi i elsia, přitáhli sebou totiž i cizího vyššího démona. Ten ihned zapadl do uvolněné hierarchie astrálu a začal si říkat Dvanácti. A ten chlap, co má nyní jméno Reweren, u tohohle střetu, bojů s démony a příchodu elsia a sarch byl. Navrch patřil k těm, kteří jim dali ale hodně zahulit.

Izzy vrčí: ,,Ten chlap je docela nebezpečný.“

Dian’sella okamžitě připomene: ,,Pamatuješ svůj slib, Izzaeli? Nemáš se mu nijak mstít.“

Izzy poví otráveně: ,,Ale jo, pamatuji, nebudu se mstít ani jemu, ani vesničanům.“

Zrzavý démon se ovšem tváří tak nějak spokojeně, když tu větu říká.

Tarnen přemýšlí, cože zapomenul, když si démona vázal slibem, co nevyslovil… Pak mu dojde, že neměl Izzaelovi říkat, že Reweren putuje s nějakým chlapcem. Mága to jen utvrdí v tom, aby uskutečnil svůj plán s runou. Brzo totiž nepůjde o život jen jemu.

 
Lidé z karavany jsou hodně neklidní, tvrdí to mágovi, kterého si najali jako průvodce a ochránce.

Najali leda tak od dolmenu, myslí si Lex.

Že se kolem té prokleté oranžové skály nemá jet. Lépe prý jít průsmykem a riskovat tím střet s tarnen, kteří tu sem tam loví otroky. Protože vedle té oranžové skály sídlí hrozivý démon, co už sežral spousty a spousty karavan a poutníků.

Lankreit jim trpělivě vysvětluje, že on každého démona zvládne porazit, že cesta průsmykem je mnohem horší, delší a nebezpečnější, ale neprosadí se. Oranžová skála nepřirozeně ční z pohoří a děsí všechny široko daleko. Stvořitelův Ochránce moc dobře ví, že tuhle skálu nikdo nebarvil barvou, jen jí změnil strukturu pigmentu uvnitř horniny kouzlem. Provedl to někdo nesmírně schopný, ovšem jen proto aby vyráběl pitomosti ve vhodně velkém měřítku. Na tomhle vtípku se spotřebovalo nesmírné množství energie, která by klidně hnula kontinentem, žádný démon, jen nadaní smrtelníci, kteří neví co by roupama a mají špatný smysl pro humor.

Werwe taky dělá na Lexe: ,,Ta oranžová skála je strašlivá.“

Jeho strýc ovšem jen naštvaně vrčí: ,, Ta skála je jen strašlivá blbost.“

Synovec odporuje: ,,Vy byste poznal Lexi, kdyby tam byl další démon, že jo?“

Lex už na kluka hodlá ječet, pak ale sáhne k jednoduší možnosti: ,,Poznal, nic tam není, je to jen hloupej vtip, nebo habaďúra od tarnen, aby dostali karavany do průsmyku, kde se nemají jak účelně bránit.“

Seveřan má smůlu, protože tohle jeho uklidňující, vymyšlené prohlášení slyšel i Lankreit.

Mág okamžitě poznamená: ,,Vida, přeci jen máte nějaké ty elementární schopnosti.“

Lex na něj prskne: ,,Mám instinkt a zdravý rozum, to je všechno. U té pitomé skály žádný démon nebydlí.“

Lankreit potvrdí: ,,Já vím také, že tam žádný, natož oranžový, démon nebydlí, ale vůdce karavany už se rozhodl a své rozhodnutí nehodlá měnit.“

 
Haliaste se proletí na údolími. Sice má Reweren v denní náplni paranoidně sledovat, co za nepěkný vtípek jim zase dvojčata provedou, ale všímá si pozorně i svého mladšího syna.

Reweren na něj udělá, jen se promění zpátky v člověka: ,,Co jsem ti říkal? Chceš, aby tě zase někdo postřelil? Vem si, že orel je trofejní pták.“

Devin se šklebí: ,,Jo, bráška je výstavní kousek.“

Ronir dodá: ,,Jen prodat sokolníkovi.“

Reweren okřikne dvojčata: ,,Jděte už do háje, vy dva. Haliaste, ty tu neběhej nahý, nastydneš.“ Řeší mladšího kluka, takže těm hloupostem dvojčat nepřikládá žádnou váhu. ,,Haliaste, tak proč to děláš?“ Mračí se na něj: ,,Orlové se loví.“

Kluk se ozve: ,,Ta karavana, ty jak jsme s nimi předtím cestovali, oni půjdou průsmykem a je už nějaká doba, kdy tarnen naposledy napadli karavanu.“

Reweren se zamračí: ,,Dobře, dobře, měl bych na ně asi dohlídnout.“

Dvojčata se ozvou: ,,Jdeme s tebou, tati.“

Muž prohlásí rezolutně: ,,Ne!“

Ronir zkouší: ,,Jaký ne? Nejsme už malí.“

Reweren syčí: ,,Ale chováte se tak.“

Devin poví: ,,Nepřeháněj tati, nejsme děcka.“

Reweren rozhodne: ,,Ale Heliaste je, pohlídáte ho.“

Kluk se vyděsí a udělá: ,,Ne…“

,,Už jsem řekl.“ Prohlásí Reweren, i když si je vědom, že řešil jedno zlo menším. Proto preventivně prská na dvojčata: ,,Ale jestli mu něco provedete, tak si mě nepřejte, žádné šikanování a blbé vtípky.“

Ronir se zatváří zděšeně: ,,No co si to o nás myslíš, tati?

Devin dodá: ,,Jako bychom my Haliasteho někdy šikanovali.“

Reweren na ně vrčí: ,,Já si o vás dvou nemusím nic myslet, já vás dva dobře znám a někdy bych radši neznal.“

 
Dian’sella stále uvažoval, zda bude správné zbavit se démona alespoň na padesát let. Jenže mág není člověk, dobře ví, že pokud na Izzyho použije tu runu, tak třeba bude vyšší démon mimo hru sto let, jenže potom si ho zase najde a bude děsivě naštvaný. Nejspíš ho pak popíše runami po celém těle a zakope do hnoje. Navíc tarnen cítil, že Izzazelovi dluží, kdyby tehdy démon nezasáhl, Zan’lalos by jej jistě zabil.

Izzael se náhle rozhodne zajít si kus do města poblíž kupecké stezky.

Dian’sella jen vrčí na protest: ,,Já v tom lidském městě nebudu zrovna šťastný nápad, Izzaeli.“

Izzy podotkne: ,,No co, bude to jako vždycky. Lidé budou trochu pobíhat a hodně ječet a možná tě zkusí zabít.“

Dian’sella poznamená: ,,Netvrď mi, že nevíš, co se v téhle oblasti tak často děje? A čeho se zdejší lidé tolik bojí.“

Kluk na něj mrkne: ,,Démon od oranžové skály, tam nikdo není. Tohle je jen skvělý vtip.“

Tarnen podotkne: ,,Ovšem, možná tu skálu namaloval někdo z nás.“

Vyšší démon řekne udiveně: ,,Je to obarvené dost složitým kouzlem, nikdy by mě ale nenapadlo, že vy tarnen máte tak velkorysý a kreativní smysl pro humor.“

Mág poví: ,,Nevím, jestli to udělal někdo z tarnen, ale pokud ano, tak tuším proč. Lidé se té skály hrozně bojí kvůli údajnému oranžovému démonovi a jejich karavany tak raději cestují průsmykem.“

Izzael doplní: ,,A ten průsmyk má jednu zvláštnost, které si lidé nejsou vědomi, je tam jeden ze vstupů ze Shaekanarisu, tudíž dobrá základna pro lovce otroků.“

Dian’sella se zamračí: ,,Pak už chápeš, proč nechci vidět zdejší město, kupeckou stezku, průsmyk, natož pak tarnen, co v něm loví.“

Kluk prohodí vesele: ,,Ti loví jen lidi.“

Tarnen zavrtí hlavou: ,,Vyhnance loví každý.“ Mág udělá: ,,Proč tak nutně chceš do toho města?“

Izzy poznamená: ,,Zatím mě jen něco okrajově napadlo, ještě ani sám nevím, jestli do města skutečně chci.“

Tarnen se zamračí: ,,A kdy to jako budeš vědět jistě?“

Izzy natáhne ruku a dotkne se ho.

Tarnen ztuhne, démon poví: ,,Právě za chvilku.“

Bez zeptání a varování vyhnal částečně mágovu duši z jeho vlastního těla do astrálu, vysvětluje i když jej teď tarnen vůbec neslyší: ,,Jakýkoliv magicky nadaný smrtelník je mnohem lepší médium, než kdokoliv z mé krve, jen se musí správně nasměrovat a vést. Jste vlastně úžasné nástroje.“

Kluk drží na tarnenovi ruku, ten se ani nehne, hledí do prázdna i když na jeho rudých očích bez bělma je to hůře poznat.

Izzy se ptá: ,,Kde je teď Haliaste?“

Tarnen bezvýrazným hlasem odpoví: ,,Ve srubu v Šedých horách.“

Izzael pokračuje: ,,A co právě dělá?“

Dočká se dost zvláštní odpovědi, která dokazuje, že médium v tomto stavu jen odpovídá, samo ovšem nemyslí: ,,Bratři ho strčili do klece z proutí a nesou ven.“

Izzy zamrká, ale věděl, čím je ten chlapec nadaný, takže další otázka je prostá: ,,Je proměněný v orla?“

,,Ano.“ Odpoví médium.

,,Proč se proměnil?“ Zajímá se démon.

,,Bratři dvojčata jej tak naschvál vystrašili, aby se proměnil.“

Izzael pokračuje: ,,A teď ho strčili do klece a nesou dolu do města prodat?“

,,Ano.“ Poví mág.

Démon se zašklebí. Lepší než vůbec čekal, myslel, že ve městě jen natrefí na Rewerenova nejmladšího někde na trhu. Mohl doufat a zařídit, že bude kluk sám, protože Reweren se bude starat o blaho karavany, která tady bude procházet průsmykem. Tenhle člověk byl nebezpečný, ale i předvídatelný a čitelný, rozhodně se totiž půjde postarat, aby ti lidé neskončili v rukou otrokářů. Ovšem tohle je mnohem lepší. Takhle bude mít Haliasteho rovnou na zlatém podnosu, tedy v proutěné kleci.

Řekne: ,,Dian’sello, pojď zpátky.“

Tarnen se vrátí do těla a není to vůbec nic příjemného, hodně ten přesun bolí. Dian’sella je ale tarnen, nekřičí, jen skřípe zuby, svede prozatím i neupadnout.

Syčí na Izzyho: ,,Co jsi mi udělal?“

Démon poví: ,,Pojď, půjdeme si od zdejšího sokolníka koupit orla.“

Tarnen si nepamatuje, na co se Izzael ptal, ví jen, že mu šáhl na duši.

Prská dál: ,,Cos jsi mi provedl?!“

Vyšší démon poví: ,,Nic, jen sem trošku zapomněl, že si smrtelník. Občas se ti tohle se mnou bude stávat, strhnu tě nechtíc do astrálu.“

Mág mu nevěří ani slovo: ,,Tohle si mi provedl naschvál!“

Izzy poví: ,,Nebuď paranoidní a jdeme.“

Tarnen s ním jít nechce a pak prostě omdlí.

Vyšší démon zanadává: ,,Smrtelníci jsou úžasná média a nástroje, ale děsně snadno se poškozují.“

Pak jde tarnena naštvaně léčit.

 
Sokolník zdejšího knížete se nestačí divit, co za krásného orla mu právě nabízí ten černovlasý chlapík a navrch je pták tak směšně pod cennou.

Sokolník žasne: ,,Je velmi mladý, vy jste ho odchoval doma?“

Lovec poví: ,,Ano, našel jsem ho vypadlého z hnízda.“

Haliaste s tím, že ho dvojčata prodávají, zrovna nemá, co by udělal. Je totiž narván v malé proutěné kleci, nemůže se proměnit v člověka, něco by si zlomil.

Lovec pokračuje: ,,Je na mě zvyklý, tak jej držte pár dní v kleci, nebo vám uletí, když ho jen uvážete na volno, urve si nohy, věřte mi.“

Haliaste si myslí: Vy hajzlové, jistě, draví ptáci se nikdy nedrží v klecích, ale na bydlech uvázání řemenem. Ovšem jak to vypadá, Lovec a Bezejmený s trochou magie nabulíkují i zkušenému, letitému sokolníkovi, že tohohle orla má prostě pár dní držet v malé kleci a vše jen proto, že tohle je podle dvojčat príma vtip. Haliaste může zatím jen tiše doufat, že ho otec bude brzo postrádat. Jenže Reweren má fůru důležité práce, tahle karavana totiž opravdu neměla projít, oddíl tarnen který jí má napadnout, je velmi silný.

 
Reweren přemýšlí k jakému nenápadnému kouzlu sáhne, když obhlédne vyvíjející se situaci, jenže se mu ozve v hlavě: …ty nějak hodně podceňuješ Stvořitelovy služebníky…

Lankreit se neteleportuje, prostě k němu dojde. Oba jsou na doslech karavany, stojí v kleči a borůvčí.

Reweren se zamračí a poví: ,,Stvořitel obvykle kašle na to, zda nějakou lidskou karavanu přepadnou tarnen nebo ne.“

Lankreit řekne: ,,Někdy je totiž Stvořitelova vůle, aby se přesně tohle stalo. On nerozlišuje, mezi lidmi, elsia a tarnen. Co je pro jedny z nich dobré, může být pro jiné i zlé.“

Reweren podrážděně vrčí: ,,Takže dnes se jako Stvořitel rozhodl, pro dobro lidí a zlo pro tarnen, kterým nedovolí nachytat si otroky, nebo obráceně? Lankreite ty moc dobře víš, že lidští otroci jsou v podzemí jen tak pro zábavu, cosi exotického navrch, oni mají svých vlastních otroků až, až.“

Lankreit odpoví: ,,Ano, já tohle vím, ale i tak nesoudím Stvořitelova rozhodnutí.“

Reweren syčí: ,,Takže ty mi jdeš bránit v tom, abych tuhle karavanu zachránil?! Našel sis špatného protivníka.“

Lankreit poví klidně: ,,Já nemám žádné právo soudit Stvořitelova rozhodnutí.“

Reweren už na něj hodlá zaútočit: ,,Jenže já jednám jen sám za sebe, je mi ukradené jestli v sobě mám nebo nemám Stvořitelovu esenci. Já o ní ani trochu nestál, do mě jí narval Arkaba!“

Ochránce poví: ,,Ale já jednám taky sám za sebe.“

Reweren se zamračí ještě víc: ,,Copak, spřáhl ses s otrokáři? To má tedy Stvořitel pěkné služebníky, že jim není rovno! Co dělají ti od Ničitele, pracují v útulcích pro děti nebo co?!“

Lankreit prohlásí: ,,Ty si to pochopil obráceně, je mi jedno, že Stvořitel chtěl, aby tarnen přepadli tuhle karavanu. Mě se ten nápad nelíbil, milý otrokáři si teď neporadí s mou iluzí, i kdyby si s sebou přitáhli třeba sarcha. Minou karavanu a bude. Neuvidí jí, ani neuslyší.“

Reweren se uklidní: ,,Seš rovnej chlap. I když jsi stvořitelův Ochránce.“ Pak jedním šmahem dodá: ,,Nakonec byli to tihle lidé, co tě pomohli osvobodit. Dlužíš jim.“

Lankreit se zamračí: ,,Oba víme, co tam Arglin chtěl a proč, ale tuším, na co narážíš. Ano, v karavaně je někdo, kdo mě jednou v mém postu Stvořitelova Ochránce nahradí. Nepotěší tě to, jde o totiž o Arkabova potomka.“

Reweren se zase mračí: ,,Myslíš toho buch, buch seveřana s frňákem jak skoba? Neměl by spíš skončit jako vládce Hvězdy a temný mág? Jeho bych vyslancům Soudu vyloženě přál. Posledně přeci také hledali Arkabova dědice přes tři kontinenty, ještěže byl Arkaba takový proutník. I když teď vládkyni ve Hvězdě mají. Hledat nebudou.“

Lankreit poví: ,,Sice má tenhle Krlex víc přímé Arabovy krve, než součastná vládkyně Hvězdy, ale věř mi, ten seveřan jednou nastoupí můj úřad, ale nikdy nebude vládnout zemi temných mágů.“

Reweren vrčí: ,,To bude terno. Stvořitelův ochránce temný mág. Co dál? Rovnou jako ochránce tarnena nebo sarcha.“

Ovšem Seveřan je překvapí oba dva, přímo při tomhle hovoru. Dojde k nim a koukne na Rewerena: ,,Jo, to jste jenom vy.“

Chlapík zamrká, Lex si ho očividně dobře pamatuje, ale problém je jinde: ,,Lankreite, nemáš náhodou na celé karavaně kouzlo, aby je tarnen neviděli a neslyšeli? Tohle kouzlo přeci obsahuje i bariéru, jak to že Lex prošel ven?“

Ochránce je sám překvapený, odpoví: ,,Protože je Lex skutečně potomek Arkaby, je nadaný víc než je zdrávo.“

Lex se na ně ucedí: ,,Jděte se oba vycpat s tím svým Arkabou babou, nemám na vás dva pitomé čaroděje čas, klidně se tu objevujte a mizte do šutrů.“

Seveřan je ignoruje a jde prostě dál. Což je nezvyklé, jindy by jim nadával, obviňoval je, chtěl Rewerena ukázat ostatním svým kumpánům nebo něco takového.

Rewerenovi najednou dojde: ,,Vy někoho hledáte?“

Lex poví: ,,Do toho je vám hovno!“

Lankreit řekne důrazně: ,,To tedy není, protože tady okolo jsou právě teď tarnen a neví o karavaně jen díky mému kouzlu, ovšem to kouzlo má omezený dosah. Když překročíte jeho hranice budete vidět a slyšet.“

Lex se šíleně zamračí: ,,Musíme varovat karavanu a připravit se k boji.“

Už by tam běžel.

Reweren ho zastaví: ,,Vám se ztratil synovec, že? Karavanu tarnen neobjeví, Lankreit jí stíní kouzlem, ale jeho najdou, jestli není s ní.“

Seveřan vrčí: ,,Já ho najdu sám, ať jsou tady tarnen nebo ne.“

Lankreit poví: ,,Dobře, Lexi, magii neuznáváte, ale viděl jste, že jako bojovník taky nejsem k zahození, jdu s vámi a bez debat.“

Reweren poznamená: ,,Já tedy jen udržím to kouzlo kolem karavany, nakonec je z podstaty moci samotného Stvořitele.“ Dodá kysele: ,,A toho v sobě kus mám.“

Lankreit řekne: ,,A my si taky pomůžeme kouzlem, alespoň tím na vyhledávacím.“

Přímo za klukem se nepřenese, už se tu totiž nakupilo až moc velké množství vyhrocené a protichůdné magie. Tentokrát sebou otrokáři skutečně mají sarcha. Nejspíš se pavoučí elf dole hodně nudil, proto si sám hodlal obstarat nějaký živý vzorek z lidské populace na pokusy. Jinak totiž nebývá zvykem, že se sarch zahazuje s poddaným lidem tarnen a courá po povrchu s nějakými usmolenými otrokáři.

 
Werwenech prostě odešel od karavany trucovat, zase se chytl s Lexem. Spor byl o tom, co se tehdy na kamenné planině stalo. Kluk zkrátka nechápal, proč jeho strýc všechno tak bouřlivě popírá. Nakonec tahle jejich hádka dopadla jako obvykle. Lex ho zmlátil za to, že lže. Tentokrát už se kluk nadobro urazil a zdrhl od karavany a sešel z kupecké stezky. Momentálně Werwe vztekle kope do všech kamenů okolo a huhlá: ,,Kerlex je úplně pitomej, stejně jako můj táta! Jasně, bude to asi tím, že jsou bratři. Mí bráchové jsou taky úplně pitomí, protože každýmu u nás na severu dávno přimrzl mozek k lebce!“

V tom Werwenech něco letmo zaslechne, děsně se lekne, že ho našel a hlavně slyšel strýc. Ovšem osoba, co ho zezadu chytne a ošklivě snadno odzbrojí, mu zacpe pusu černou rukou. Kluk nemůže moc dobře otočit hlavu, snaží se vší silou bránit jak to jen jde, alespoň vztekle kope. Ovšem útočník si z toho pranic nedělá. Výsledek to má jediný, zasyčí na něj a začne se mu smát. Tehdy ho seveřan poprvé uvidí, další legendární stvoření, co podle jeho vlastního otce nejsou – tarnen. Elsia s černou kůží, bílými vlasy a žlutýma očima bez bělma a duhovek. Tady na jihu lidé na tarnen věří, tady je dobře znají, tady totiž tarnen loví a zabíjejí. Seveřané na ně nevěří jen proto, že do zamrzlých hor tarnen prostě nelezou. Možná tarnen jen nepředpokládají, že na té studené hroudě ledu, sněhu a skal se dá něco ukrást. Momentálně má Werwe smůlu, tenhle tarnen je až moc skutečný. Zpacifikuje ho, sváže, zacpe mu pusu hadrem a pak prostě a jednoduše odnese. Seveřan jen nechápe, jak to že tarnen sebou tahal ty kožené řemeny a roubík. Pak si vzpomene, čeho se všichni v karavaně báli hned po oranžovém démonovi. Otrokáři prostě loví vybavení. Rybář taky nechodí k řece bez udice.

Tarnen se vrátí do ležení k ostatním, jak se zdá, mají otrokáři konečně trochu štěstí. Lidská děcka totiž obvykle neběhají po horách sama. Tarnen tu čekají na obchodní konvoj lidí dost dlouho a celkem se nudí. Navrch tentokrát je nečekaně poctil svou přítomností jeden ze sarch, což ve své podstatě není nic příjemného. Tak se musí otrokáři neustále hlídat, aby ho ničím neurazili a nepopudili a on je nezabil.

Tarnen zasyčí na své společníky, že něco malého chytl a možná tady bude i víc lidí a když ne, alespoň se teď zabaví. Jen by to neměli přehnat, tenhle malej sheezan bude mít určitě na trhu slušnou cenu. Velitel otrokářů chvilku zvažuje, když si úlovek pečlivě prohlíží, zda to štěně raději nechat nepoužité, takoví se totiž prodávají mnohen dráž, jenže chlapi se mu tu hrozně nudí a on sám také, i když jich teď část vyslal na podrobný průzkum, pátrat po dalších lidech. Velitel nakonec dospěl k názoru, že se on a pár další vyvolených pobaví na účet tohohle malého člověka.

Werwenech jim nerozumí ani slovo, syčí a vrčí, jenže i tak mu došlo až moc dobře, co s ním za chvíli hodlají provést. V hospodě se mu občas stávalo, že se někdo přespříliš nalil, pak se na něj šel sápat s tím: ,,Jaká je pěkná holčička, které to moc rád ukáže.“

Obvykle řval: ,,Já nejsem holka!“

A dočkal se odpovědi: ,,Když jdu z hor, beru všechno, tohle nevadí.“

Pak už ho běžel zachránit kuchař, který sám měl doma šest dětí a občas ve stavení s nižšími stropy narážel hlavou do trámů. Útočník tak letěl ze dveří ani nevěděl jak.

Werwenech se začne šíleně bránit a křičet, teď mu hadr z pusy vyndali, ale nerozvázali ho. Je mu jasné, že tentokrát ho těžko přiběhne zachránit někdo z kuchyně. Jsou totiž v horách a díky tomu, že se urazil na Lexe, tak odešel dost daleko od karavany. Kluk brzo přestal křičet a rozbrečel se. Celou tuhle scénku, kdy situace vypadá, že tentokrát mu to ukáži rovnou tři tarnen, zastaví jediným gestem elsia. Žádné kouzlo, jen arogantní autorita někoho, kdo je až moc zvyklý na to, že jej všichni hned poslouchají.

Werwe na něj zkusí: ,,Pane, ať mě nechaj! Pomozte mi, vy jste přeci elsia a šlechtic!“

Tenhle elf je totiž světlý, má stejně bílou kůži jako Werwenech, který se nikdy neopaluje, leda maximálně spaluje. Pokud si tedy nějací seveřané vůbec připustí, že se mohou spálit od sluníčka. Elf má vlasy bílé jako Lex, oči modré s bělmem a zorničkou.

Zasměje se a odpoví chlapci obecnou: ,,Nevíš kdo jsem, že? Lidi jsou hrozně hloupí, navrch i kdybych byl elsia světla, jsem tady s tarnen. Ty si myslíš, že takový elf by ti pomohl? Ovšem, děťátko moje, já sem sarch.“

Kluk se otřese a poví vyděšeně: ,,Pavoučí elf.“

Werweho otec také mimo jiné tvrdí, že ani sarchové nejsou. Werwe by teď hrozně moc rád žil ve stejném světě jako jeho otec, kde nejsou ani tarnen ani sarch.

Sarch na něj zvědavě kouká, dokonce na něj šáhne, je v tom dotyku nelíčený zájem. Klukovi dojde, že pavoučí elf možná jen chce být tím první a tarnen si mají počkat v řadě.

Sarch na něj kouká z bezprostřední blízkosti a řekne: ,,Chytrý chlapec. Ano, já jsem jak vy lidi říkáte pavoučí elf, ale ty, drobku, nejsi tak docela člověk.“

Z Werweho vyleze: ,,Sem napůl víla.“

Nějak doufá, že tahle věta vyzní jako: Mám nakažlivou pohlavní chorobu, určitě ji ode mě chytnete, nechte mě být, radím vám dobře.

Sarch mu přejede prstem po tváři: ,,Ne, víla v tobě nebude, ani sucuba, ale něco velmi podobného. Jistě cítím v tobě ty předpoklady, ovšem nikdo z těchto horských osaměle žijících tvorů nemívá potomky mužského pohlaví. Nejspíš ty schopnosti nezvládneš ani použít.“

Werwe nechápe: ,,Použít zatraceně co?“

Sarch na něj pobaveně kouká: ,,I když ty si zatím s nikým nikdy nespal, co?“

Kluk už se naštvaně a zoufale ozve: ,,Ne a očividně to bude za chvíli jedno!“

Jeden z tarnenů ho za tu drzost propleskne, ale smějí se tomu všichni, dokonce se nějak tak ošklivě usměje i ten sarch. I když ten působí, jak by si úsměv musel léta trénovat před zrcadlem.

Pavoučí elf přemýšlí nahlas: ,,Bude zajímavé sledovat, co se u tebe objeví za schopnosti po iniciaci. Možná bych s tím měl počkat až na jiné vhodnější místo, nebo to udělat já sám.“

Tarnen se po sobě podívají. Ano občas prý bývá sarch i milenec nějaké Val´Sharess, určitě musí sarch spát s kněžkami Shanae Nashar, jinak by se ztratila božská krev. Ale tak nějak každý pavoučí elf budí dojem, že se množí dělením.

Sarch pokračuje: ,,Ale tady okolo žádní lidé nejsou. Karavana ještě nedorazila.“

Ani on necítil přes Ochráncovo kouzlo nic.

Pavoučí elf vše dokončí: ,,Tak nač čekat.“

Navzdory všeobecné zažité představě tarnen překvapeně zjistí, že sarch se nemnoží dělením a vůbec, očividně sex znají i jinak. Nejsou ovšem tak daleko od pravdy, pavoučí elfové k tomu ‘problému’ přistupují účelně, jako ke zkoumání chování nižších tvorů.

 
Lex syčí na Lankreita: ,,Není nějaké kouzlo, jak udělat puf a být tam? Nejste na tohle náhodou machr? Tam jste se přeci objevil.“

Oba se ženou do dost příkrého svahu.

Ochránce odpoví: ,,Teď tohle udělat nejde, kdybychom se teleportovali, zrušíme krytí celé karavany.“

Pak černovlasý mág ztuhne uprostřed pohybu.

Seveřan na něj syčí: ,,Nestůjte tam jako jedna dala a nevěděla komu, dělejte, kde je?“

Mág ho totiž vedl, Lex sám neví, kam pro kluka běžet.

Lankreit poví: ,,Je pozdě.“

Cítil tu náhlou změnu v astrálu, ale tahle vlna energie se ale spíš odrazila přímo v hmotném světě, rezonovala ve skalách.

Lex zavrčí: ,,Zabiju je, jestli ho zabili!“

Ochránce odpoví: ,,Nezabil, ale… pojďte.“ Konečně se zas hne.

Nenapadá ho jen: Chudák kluk. Ale i: Který debil znásilnil potomka horské rusalky přímo v centru hor, to ten dotyčný chce, aby na něj spadla lavina? Otrokáři jsou prostě jací jsou, mága sebou nejspíš nemají a tohle je nejspíš ani ve snu nenapadlo. Pak Ochránce zaznamená ještě něco horšího, oni sebou měli mága a navrch sarcha.

Lankreit udělá procítěně: ,,Do prdele!“

A přemístí se, tím ovšem zruší celé krytí karavany a dva zvědi od tarnen o ní doslova zakopnou.

Reweren tedy udělá taky: ,,Do prdele.“

Sáhne ke kouzlům, i když Reweren neustále tvrdí, jak kouzla neumí, nezná, neovládá a není žádný čaroděj.

 
Sarch dostal víc než chtěl, pochopil proč si nepamatuje, že by někdy s Dvanácti ovládli víly, nebo rusalky, proč ani neví o lidech, tarnen, nebo esia, co by se snažili o podobnou věc. A jak je dobře, že víly nikdy neměly sklony něco obsadit a někomu vládnout a rusalky zas žijí ze zásady jen osamoceně. Pavoučí elfové se specializují na myšlenková kouzla. Démon je holt démon. I když má nositele ve spoustě těl sarchů, emoce, pudy a city zkrátka nezvládá. Teď jeden z jeho nositelů koupil zásah kouzlem, co je stavěno na emocích, citech a pudech. Doslova to otřáslo celou Ladónií.

Tarnen si nejdřív mysleli, že sarch prostě najednou umřel a pak z hrůzou zjistí, že je to pravda. Viník je očividně nasnadě, i když brečí a dělá na ně: ,,Nesnáším vás!“

Ochránce stihl Werweho sbalit dřív, než ho tatrnen mohli z bezpečnostních a preventivních důvodů zabít. Přemístil se s ním pryč a v další moment se na tarnen zřítil zával kamení a hlíny v takovém rozsahu, že to prostě nemohli přežít.

Lex vidí tu lavinu, sám je z hor, ví, co se při ní i po ní má dělat. On sám byl naštěstí dost daleko, ani nemusel utíkat. Pak prostě zkusí hledat synovce, i když pod lavinou sněhu člověk přežít může, ale pod lavinou kamení ne.

 
Reweren se postará o zbytek tarnen, kteří nezahynuli pod závalem. Nějak nemá zapotřebí je zabíjet a tak tarnen elegantně přemístí na jeden pustý, ale docela pohostinný ostrov. Jen jednu vadu to místo má, leží u rovníku. Problémem je ale někdo jiný, Reweren se teleportuje za Lankreitem. Ten tam léčí ubrečeného kluka ale na Rewerena ihned volá: ,,Pošlou sem černě potetovaného sarcha, který je mimo astrální síť, tohle zasáhlo celou Ladónii a Dvanácti. S těmihle mimo síť nebývá žádná sranda… Co se zas zatraceně děje?!“

Reweren se zarazí a poví: ,,Ten sarch už je tedy tady, ale je podle všeho mrtvý.“

Ochránce mu vrazí kluka na starost a zacílí se mrtvolu. Přemístí se, aby koukal na Lexe, který tam stojí s obnaženým mečem ohozený od krve až na obličeji.

Lex zasyčí: ,,Říkám vám, že je magie na hovno, lepší je poctivý meč.“

Ochránce žasne: ,,Tomu bych nikdy nevěřil, vy jste zabil černě potetovaného sarcha, ale ti jsou skoro nesmr… hmm špatně se zabíjejí.“

Seveřan prskne: ,,Ten tajtrdlík se mi objevil přímo před nosem, já se na nic neptal. Zmizel mi synovec, lezou tady tarnen a sarch. Nezabíjí se špatně, prostě je bez hlavy jako každý jiný grázl.“

Ochránce jen kouzlem překontroluje meč, není s ním nic, žádný meteor, boží nebo magická zbraň, jen kus ostré kvalitní ocele.

Lankreit poví: ,,Hodně jste ho zaskočil.“

Lex nadává: ,,Jo, ale mě hlavně zajímá jestli skončil můj synovec pod těmi šutry a já mám dát vědět rodině, že je mrtvý, nebo jestli je někde jinde a můžu mu ještě pomoct.“

Ochránce mu poví: ,,Je jinde a živý jenom…“ Trochu zaváhá: ,,Nebudete na něj křičet.“ Oznámí seveřanovi.

,,To tedy budu!“ Prská Lex: ,,Přerazím ho, neměl co zdrhat ze stezky.“

Lankreit si povzdechne: ,,Tak dobře, já vám vysvětlím, co se tedy stalo a pak vám podrobně vysvětlím, jak byste se měl k němu teď chovat.“

,,Já se k němu budu chovat jak já chci!“ Řve Lex, ač by se měl spíš bát, cože se Werwemu stalo, když s tím ten mág dělá takové štráchy.

Ochránce na něj ošklivě koukne a studeně ucedí: ,,Přijdu vám jako temperamentní náladová osoba, co nezvládá své verbální projevy?“

Lex se na něj mračí: ,,To znamená že jako nevíte, co říkáte, když jste vzteklej?“ Překládá si seveřan: „Tohle tedy těžko, vy takovej vůbec nejste.“

,,Pak tedy víte, že když vám řeknu, že vás roztrhnu jak hada, pokud se k tomu klukovi teď budete chovat jinak než vám řeknu, tak je vám jasné, že to myslím smrtelně vážně!“ Zařve na něj Ochránce.

Lexovi je všechno jasné jak letní den a protentokrát poslechne.

 
Dian’sella popravdě čekal, že to ve městě bude mnohem horší, jak ho ukamenují, jen tam vkročí. Lidé se ale jenom báli, většina jich jednoduše utekla, ani tarnena nepřišli zatknout. Což mágovi připadá dost divné. V podstatě jim přece za hradby vstoupil nepřítel. Přemýšlel chvíli, zda zdejší lidé třeba náhodou nevědí, co znamená jeho bílé tetování na obličeji a proto ho považují za pro ně neškodného. Dian’sellu tohle napadá jenom do doby, kdy za ním přijde jeden chlap ze spoustou omluv a pardonů, že jej vůbec oslovil on nehodný a zkusí s ním dohodnou prodej otroků. To tedy Dian‘sella zírá. Kdesi ve své naivitě věřil, že lidé se prostě jen loví, že nechodí někdo z jejich vlastních řad a neprodává.

Izzy pak poznamená: ,,Tedy poprvé jsem tě viděl zmlátit nějakého člověka, konečně se chováš jako pravý tarnen.“

Dian‘sella na něj zle syčí: ,,Jak ty vůbec víš, jak se chovají praví tarnen, ty démoní opruze?!“

Zrzavý kluk suše podotkne: ,,Ale, jeden z mých soukmenovců má podobu a tělo tarnena a žije s vámi v podzemí, takže mám docela přesnou představu.“

Mág na něj naštvaně zavrčí a prostě odejde tržištěm: ,,Nelez za mnou nebo se neznám!“ Vyhrožuje.

Démon by ho sice jindy neposlechl, jenže zrovna se baví okrádáním toho zbitého na zemi se válejícího překupníka, takže za léčitelem skutečně nejde. Tarnen je vzteky bez sebe, bezcílně a nasupeně dupe někam pryč, prostě jen jde, až skončí ve slepé uličce u něčeho co mu připomíná zvěřince, nebo vůz s živými potravinami. Převážně tady jsou ptáci, podle drápů a zobáků draví ptáci, posedávají na přenosných bydlech uvázaní za řemínky až na jednoho mladého orla natěsno narvaného v proutěné kleci. Dian‘sellu ten pohled na orla zarazí, v chovu zvířat se tarnen docela vyzná, i když on se umí starat hlavně o zvířata ze Shaekanarisu. Sám jako malý choval pro potěšení kde co a jeho bratranec Tissimune měl zas potřebu cokoliv živého mučit. Teď má Dian‘sella dojem, že orla do maličké klece narval někdo s podobnými sklony, jako jeho bratranec Tissimune. Kouká na zoufalé, uvězněné ptačí stvoření. Pak prostě jednoduše otevře klec a ptáka vyprostí ven.. Až v momentě kdy chce Dian‘sella vyhodit orla do vzduchu, aby odletěl, si najednou uvědomí, že je tohle zvíře moc zvláštní.

Izzy našel svého tarnena a jen zírá. Myslí si: Tak tohle se mi asi musí zdát, média si přeci nepamatují nic z toho, co vyčetla z astrálu. Izzael sice Haliasteho našel, jenže protože je Dian’sella takový jaký je, tak orla zkrátka osvobodil. Izzael přemýšlí, zda by třeba člověk provedl stejnou věc jako nyní tarnen. Byl by na světě vůbec někdo jiný, kdo by si všiml a věnoval pozornost trpícímu zvířeti? Protože očividně až nyní Dian‘sella zjistil, že neosvobodil jen tak obyčejného orla.

Izzael udělá: ,,Nepouštěj ho, je to zvířecí démon!“

Dian‘sella si vzpomene na všechno co říkal starosta, jak léčitel Reweren měl sebou ve vesnici chlapce a orla. Tak proto sem Izzael tolik chtěl! Ten slib který mu démon o neublížení dal se totiž vůbec nevztahoval na někoho, kdo bude žít s Rewerenem, jen na něj samotného a vesničany. Tarnen vyhodí orla vysoko do vzduchu a mračí se zle na Izzyho.

Dian‘sella poví: ,,Jsi grázl, Izzaeli, ten orlí démon je Rewerena, na toho jsem tě nedonutil slibovat, ale stejně ti ho nedovolím zabít.“

Izzy se usměje: ,,Je to jen démon, proč ho bráníš?“

Léčitel se zamračí: ,,Ty si taky jen démon.“

Izzael poví ošklivě: ,,Ano, jen démon, co tebe i toho orlího spratka může kdykoliv zabít.“

Tarnen zvedne magické krytí, hodlá i zaútočit jenže se nic nestane, Izzael se opět zasměje a poví: ,,Naštěstí jsi můj kamarád.“

Orel odletí.

Zrzavý démon pokračuje: ,,Kamarád, co osvobozuje zvířata a pomáhá démonům, rozhodně pěkně divný tarnen.“

Dian‘sella na něj přesto prská: ,,Nejsem tvůj kamarád!“

Izzy poví vesele: ,,Ale já jo.“

Tarnena by démon rozhodně nezabil, ale orla nechal uletět z docela jiného důvodu. Moc dobře si všiml, že při té hádce s Dian’sellou už na něj Reweren koukal. Stál na konci ulice za vozem se senem. Izzy nechtěl jít s Rewerenem do přímého střetu, protože měl sebou smrtelníka a toho by mu mohl Reweren zabít. Izzael hodně nesnáší, když mu berou nebo ničí hračky. Takže se nakonec nestalo nic. Orel odletěl a Izzy odešel s nadávajícím Dian‘sellou, který si Rewerena ani nevšiml. Tarnen se tehdy rozhodl, že tu runu na Izzaela použije, jen když nebude mít na vybranou. Nemohl totiž popřít, že zatím se s démonem dá jakž takž vyjít.

 
Lex nějak prkenně a kostrbatě dělá, co Ochránce chce a řekl a výsledek? Wewenech stejně pořád jen brečí, brečí a brečí a lepí se při tom na Lexe. Seveřan by tarnen i sarcha za to, co se stalo zabil, jenže má smůlu. Všichni viníci už jsou prostě mrví. Lex neví, co dělat s klukem, který pořád jen pláče a nemluví. Proto řve Lex po ostatních, že jim je pendrek do toho, proč se Werwe tak chová. Lex popravdě děsně nesnáší děti, vždycky to o sobě věděl i všem okolo říkal, teď ale víc nesnáší ty, kteří s dětmi dělají takové úchylné věci. Padl jeho nápad, že kluka nechá v místním sirotčinci. Lexovi nějak nešlo tam nechat někoho, kdo soustavně brečí, nemluví a nechce se od něj ani hnout. Lex neznal z domova moc metod, jak se správně utěšují děti. Ze zkušeností věděl, že někdy dobře zafunguje, když děti řvou, řvát ještě víc než oni, pak ztichnou. Někdy zas děti přestanou ječet, když je jeden zbije, aby měli proč řvát. Ale obojí mu Lankreit zakázal s Werwenechem dělat. Pak si Lex matně pamatoval, že u hodně malých děcek zabírá držet je a sem tam s nimi zaklepat a sáhnout jim na hlavu. Zkusil tedy tohle, nějak to zabíralo, ale jen málo.Ve výsledku byl Lex tak akorát samá nudle od toho jak si do něj Werwe utíral nos, když se na něj lepil. Klukovi při tom bylo docela ukradený, že Lex skoro neustále nosí kroužkovou zbroj.

Jsou ve městě a karavana nabírá nové cestující, vykládá zboží, měla by ještě pokračovat dál až do Orimova království. Seveřan tedy vnutí synovce na pohlídání svým kumpánům z mokré čtvrti se slovy: ,,Jestli se vám někam ztratí, zabiju vás!“

Lex si totiž matně vzpomenul na poslední metodu, děti obvykle mají rády zvířata. V karavaně je sice hromada koní, převážně tažných, ale Werwe nevychází s žádnými koňmi ani s těmi jezdeckými, obvykle z nich padá, přišlápnou ho, někam odtáhnou, žužlají mu oblečení nebo tak něco. Lex proto skončí na okraji města, kde jsou k jednomu domku očividně přilepené i chlévy pro krávy, kozy a ovce a dělá na nahluchlého dědka.

,,Máte tu i kočky?“ Řve tam na něj ohromný seveřan.

,,Có? Jó kočky, kočky tady máme chytají nám myši.“ Poví dědek s rukou u ucha, pak se zeptá: ,,A vy jako nejste bandita? Opravdu ne? Vážně to sem nejdete vykrást? Tady totiž stejně nic moc není, jen dobytek a kukuřice a obilí.“

Velký ozbrojený seveřan v kroužkové zbroji tam totiž už hodinu přesvědčuje toho plesnivého dědka, hluchého jak pařez, že ne, tohle vážně není přepadení.

Lex řve: ,,A maj ty kočky koťata?“

,,Có? Jo koťata, to víte že maj. Ty potvory se děsně rychle množí a všude lezou, jeden to ani nestačí topit.“ Hlásí mu domkař.

Lex huláká: ,,A mohl byste mi jedno kotě dát?“

,,Có?“ Dělá dědek nahluchle.

Seveřan se vzdává: ,,Prodat kočku!“Vříská na celé kolo, i když ví, že se kočky nikdy neprodávají, ty jsou totiž skoro jak myši, co samy žerou. Je jich všude plno a každý jich má tak plné zuby.

Dědek nechápe: ,,Vy chcete koupit kočku a vážně tohle není přepadení?“

Seveřan rezignuje na celé čáře: ,,Naval kotě, je to přepadení a honem!“

 
Reweren samo sebou zjistí, že mu vypečená dvojčata mezitím zdrhli. Jemu ale nedělá problém si je najít. Haliaste otci převyprávěl, cože se přesně doma stalo. Rewerenovi to nepřišlo vtipné ani trochu. Nadává, že dvojčata přerazí na čtyřčata a nakonec vyděsí hlavně Haliasteho, když si s sebou na hledání dvojčat vezme pohrabáč od krbu.

,,Tím je ale zabiješ, tati.“ Brzdí Rewerena zděšeně Haliaste.

Reweren ale zmizí se slovy: ,,Těžko je zabiju, jsou přece taky nesmrtelný.“

Pohrabáč měl Reweren nakonec na to, aby s ním dvojčata tak akorát strašil. Zbaštili mu pohrabáč i s navijákem. Ovšem za trest pak dvojčata poslal dolovat z tropického ostrova ty naštvané tarnen, které tam on sám předtím přemístil. Rozhodně hodlal být na dvojčata tvrdý. Pokud má do jejich rodiny přibýt ještě jedno malé elfí dítě, tak tyhle hrubé vtipy musí nutně přestat.

 
Lexe nevděčné kotě škrabalo celou cestu zpátky a to si na něj seveřan dokonce sundali i své kožené rukavice, pak už je uvažoval o tom, že si je měl nechat, nebo strčit to prskající, syčící, kočičí stvoření do nějakého pytle. Pak vecpal šedivou hromádku chlupů Werwemu pod nos.

,,Na, je tvoje.“ Prohlásil stylem, jako okamžitě si to vezmi!

Kluk si překvapeně převezme kotě, které ho z nepochopitelného důvodu nežere, jen po něm dupe a nahlas přede.

Werwenech zaraženě řekne: ,,To je kočka?“

Lex se velmi ošklivě mračí na své společníky, kteří se mu snaží nesmát. Kumpáni raději vypadnou pryč, u nevrlého seveřana jeden nikdy neví, kdy se naštve a vyřídí si to s nimi ručně.

Lex poví: ,,Jo, kočka, co by to podle tebe mělo bejt, medvěd?“

Sice mu Ochránce cpal nějaké důležité rady ohledně toho, jak jednat až kluk zase začne mluvit, jenže Lex je Lex. Rady zkrátka zapomenul.

Zavrčí na něj: ,,Chceš jí nebo ne?“

,,Ano a děkuji, ale kočka se nedá sebou vozit ne? A my jdeme dál s karavanou. Kočka se drží domu.“ Leze z kluka nejistě.

Lex prohlásí: ,,Jaký nedá vozit. Prostě jí strčíme do pevného pytle a zavážeme.“