Svět bez jména

Mirheim je zbytkem původního pralesa, který kdysi pokrýval celý kontinent. Kdysi dávno se stal bezpečným domovem celé jedné početné skupiny elsia a to v okamžiku, kdy vstoupili do tohoto světa. Mirheim má své vlastní jméno a slyší na něj. Živý, složitý, prastarý organismus, řídící se vlastními pravidly a zákony. Les složitě zpracovává sluneční energii a proměňuje ji v hmotu, živiny i magii. Mirheim elsia přijal a přetvořil ke svému obrazu. Zdejší elfové jsou teď dokonale propojení a provázaní s kmeny, mízou, kůrou, kořeny, listy a světlem, které tohle všechno pohání kupředu. V lese rozhodně není místo pro temnou magii a samotný Mirheim má šikovné obranné mechanismy, jak se této magie zbavit, coby zhoubné nákazy a škůdce. Zdejší elsia proto zákonitě provozují jen kouzla, která prvotně zpracovávají čisté světlo a vegetativní sílu. A vládnoucí královská rodina Saelrin tuto křehkou rovnováhu stráží, zaštiťuje, vede a urovnává. Královna Sioril Saelrin však mezi svými syny, synovci, neteřemi, vnuky a pravnuky stále nemá nikoho, kdo by se narodil plně obdařen mocí lesa tak jako ona sama. Ani její sourozenci nejsou tak nadaní. Onemie minimálně a bratr Oronae, ač tyto schopnosti má a měl být jako nejstarší ze sourozenců i vládcem zdejších elsia, byl nečekaně podarován i podivnou mocí od Stvořitele a prodělal tak traumatizující zajetí u tarnen, že Sioril nemá sílu držet jej v Mirheimu proti jeho vůli a nechává ho žít, tak jak on právě chce. Naději v toto nadání a tím v jejího nástupce na trůn vkládá královna do další generace dětí. Ovšem královská rodina Saelrin má také členy, na které se už teď les dívá jako na škodlivé parazity a přitom jsou to stále jen mláďata.

Rianel poví: ,,Tak, teď už jen, Dalamare, pomalu zformuješ myšlenku.“ Tarnen sedí na mýtině pod stromy se stříbrným listím a mezi svými nataženými dlaněmi má dost nezvyklý černočerný stín, vzhledem k tomu, že je pomalu pravé poledne.

Dal dělá nechápavě: ,,Cože mám?“

Tarnen si promyslí slova pro mnohem mladší hlavu a řekne: ,,Představíš si, na co jsi naštvaný.“

Elfík dělá chápavě: ,,Aha.“ Sedí naproti němu a snaží se: ,,Hele, jde to i na osoby?“

Rialen odpoví: ,,Ano, ale začni s tím pařezem.“

Dalamar prohlásí vesele: ,,Mě by tohle šlo mnohem líp na Daerila, než pařez. Pařez mi nic neprovedl.“

Rialen se zamračí, šťouchne do něj a obě kouzla zruší. Vysvětluje: ,,Ano, kletby se lépe sesílají na živé bytosti, protože k nim cítíme snadněji zášť a nenávist. Věci nám prostě neubližují a nekřivdí. Ale každá kletba se dá odrazit, to tě učil i Pelion, ne?“

Dal na něj koukne: ,,Jo, tohle mě tvůj táta naučil.“ Pak mu dojde, že se modrooký tarnen tváří už opravdu hodně divně. Elfík se zeptá: ,,Nemám o Pelionovi říkat, že je tvůj táta? Tobě to vadí?“

Rialen zaváhá: ,,Tohle je mi jedno, tarnen stejně tuhle věc nemají.“

Dal dělá: ,,Jako co? Nemají rodiče? Hele, já na miminka co rostou na stromech už nevěřím.“

Rialen na dítě kouká, chce mu říct něco ošklivého o tom, co asi neví – že ne málokdy spolu někdo spí aby zplodil potomka, že je to pro zábavu a tu zábavu má ten jeden, ten silnější. Tarnen ten nápad spolkne a poví: ,,U nás se o děti mužského pohlaví, jako o kluky, stará bratr, strýc nebo bratranec. Výraz otec vlastně neznáme, ale tohle mě nenaštvalo. Takže víš, že každá kletba se dá obrátit, ne? Jsou kouzla, co jsou na osobě stále. Odrážejí tyto útoky a identifikují sesilatele. Tohle tě učil i můj otec…“ Zarazí se: ,,Tedy Pelion, to je jedno. Ale myslíš si, že na královské rodině ty protikouzla nejsou? Ale jsou, jsou na tobě i mě a hlavně na Daerilovi. Okamžitě zjistí, že si to provedl ty, pak , objeví, že sem tě to naučil a co bude? Tebe strčí do vězení a mě popraví.“

Dalovi dojde, že má tarnen pravdu, tohohle by si Galnuris určitě všiml a nejen on. Ale i přesto dělá chytrého: ,,Tady není trest smrti, my máme maximálně vyhnanství.“

Rialen dělá: ,,No tak tě vyženou a mě zabijou, protože mě vyhnat z Lesa by nemělo smysl, já tu být nechci.“

Dalamar dělá: ,,Blbost, maximálně nás zbijí, žádný vězení.“

Tarnen se mračí: ,,To si myslíš, že by nás nepopravili za zabití prince?“

Elfík se zasekne: ,,Sem ho nechtěl zabít, mělo mu bejt jen blbě. Třeba sračka, nebo tak, nebo bradavice.“

Rialen se mračí: ,,Jenže tohle kouzlo se musí dávkovat. Umíš se kontrolovat? Ovládneš ten vztek? Je složitější tím přivolat prokletému rýmu, než ho zabít, to je snadné. Tak žádný Daeril, rozumíš? Žádné mrtvoly, když zabíjet nechceš, žádné kletby na osoby. Začni s věcmi, klidně s tím pařezem.“

Dal dělá: ,,No jo ale na pařez se těžko naštvu, leda po tom, co si o něj ukopnu palec. Na Daerila jsem naštvaný furt.“

Rialen udělá: ,,Ten vztek se dá přenést.“

Sežehne pařez na popel.

Dal dělá: ,,Jů.“

Rialen poví: ,,Dobrý, když chceš třeba otevřít dveře. Snadné jednoduché kouzlo, základ temné magie, jen při tom ty dveře zničíš.“

Snadné jednoduché kouzlo tarnena rozdráždilo Mirheim. Ten pařez byl důležitý, žilo na něm dost věcí. Tarnen už se projevuje jako škůdce a nákaza, nic nezískal, nedal a zničil.

Rozhýbá se za nimi tráva.

Dal dělá: ,,A jsme v řiti, jestli tohle někdo slyšel a viděl…“

Tarnen vrtí hlavou: ,,Ty ho nepoznáš? Vždycky zakopává o své špičky bot.“

Na mýtinu vyleze Lessi s dělá: ,,Tady jste a proč jste mě nevzali sebou?“ Pak se zamračí a prohlásí: ,,Vy zase čarujete.“

Dal se na zelenovlasého elfíka utrhne: ,,Proto jsme tě nevzali sebou, pitomečku, protože ty furt jen pištíš že to nemáme dělat.“

Rialen brzdí hádku: ,,Dalamare, nebuď na něj hnusný. Navrch si ho tam nechal samotného.“

Dal bublá: ,,Vzal bych ho sebou, kdyby furt nepindal kvůli magii, že to jako nemáme.“

Lessi na ně kouká: ,,To tedy nemáte, nejde o zákazy, ale v lese se tahle magie dělat nesmí kvůli lesu.“

Černovlasý elfík prohodí: ,,Bu, bu, bu přijde les a sežere mě.“

Lessinei řekne: ,,Jenže přesně tohle by se stát mohlo.“

Rialen na něj koukne: ,,Lessi zbytečně se bojíš, tarnen používají temnou magii neustále a nic se jim neděje, tohle je jen propaganda. Žádný les nás nesežere.“ Hned po této uklidňující řeči začne tarnen kašlat, nemůže se pořádně nadechnout a pak už má i na rtech krev.

Lessineiho i Dalamara tohle pěkně vyděsí.

Lessi šeptá: ,,Tohle jsem myslel, temná magie ho zabije.“

Dal je sice vykulený ale poznamená: ,,Těžko, není elsia, tarnen temnou magii dělají.“

Malý kamarád kroutí hlavou: ,,Tebe zabije to, že jsi elsia a děláš temnou magii a Rialena, že kouzlí s tím antimagickým obojkem.“

To už ale Rialen zvrací a je v tom krev.

Lessi se rozebběhne zpátky a vříská: ,,Tatííí!“

Dal se ho snaží zastavit : ,,Nemůžeš na něj žalovat, že čaruje!“

Kamarád na něj zakřičí: ,,Zůstaň s ním, co je lepší, žalovat nebo ho nechat umřít.“

Dalamar se zasekne a vrátí se k Rialenovi, jako dítě mrtvé a umírající viděl tehdy při tom útoku lidí, ale byl tak maličký, že skoro zapomenul jak to vypadá. Napadá ho, že stejně neví, jak tohle zastavit. Tarnen se klepe a dáví zvratky s krví.

Ithineril je opravdu nadšený s čím že za ním jeho nejmladší syn přiletí. Nejen, že si Pelion nechal toho zatraceného tarnena na starost, ale očividně jim ten tarnen zaplácl místo po Orimovi. Jeho synek teď dělá ocásek Dalamarovi a Rialenovi. Elfí šlechtic má tu smůlu, že opravdu jednodušší, je jít pro tu tarnení příšeru hned, než někoho volat.Takže opravdu jde sbírat Rialena on a dělá na Dalamara: ,,Zase čaroval blbec jeden, tohle ho naučí.“

Dal, který si užil ten strach, že mu tam Rialen umře, na to konto šlechtice kopne do kotníku a prská: ,,Co ho naučí? Že bude mrtvej!? Lessi, proč si sem vodil svého tátu, ten ho nechá leda umřít, nemá rád tarnen. Měl si přivést Peliona.“

Elsia sebere tarnena za země a udělá na Dalamara: ,,Nemám rád tarnen, ale mám rád děti. I když jak tě tak, Dalamare, vidím, tak nechápu proč.“

Nutno podotknout, že svým dětem nikdy, že je má rád, neříkal ,obzvlášť těm starším. Ithineril si táhne Rialena zpátky a tentokrát to vezme rovnou do paláce za Galnurisem. Smůla je, že se potká na chodbě i s Almaenem, který jedovatě poznamená: ,,Copak, Pelion tě nechal u něj dělat chůvu a on tě tak naštval, žes ho zabil?“

Ithineril na něj ucedí: ,,Na zabíjení dětí má přeci tebe.“

Šlechtic se zarazí, Pelion se s Ithinerilem velmi přátelí, je možné, že mu učitel řekl, jak to bylo kolem Rialena. Ithineril to víc neřeší, vpadne tam Galnurisovi do pracovny a je mu srdečně jedno, že má princ na stole vojenské mapy a různé otevřené knihy, teď mu na to všechno prostě šoupne Rialena.

Galnuris dělá: ,,Co s ním zase je?“ Jde ho kontrolovat, strážce lesa je výborný léčitel, huhlá: ,,Tarnen jsou podle jejich slov nesmrtelní a nezranitelní a nikdy nejsou nemocní, Rialen je asi u nich výjimka, co potvrzuje pravidlo. Jemu je všechno a pořád.“

Ithineril ucedí: ,,Zavolejte Peliona. Rialenovi je to, co vám teď neustále opakujeme – jemu je ten antimagický obojek.“

Princ se telepaticky ozve Pelionovi, co přeruší výuku a spěchá do paláce.

Mág pak vidí, že je tarnen zase bez sebe a poví: ,,Znovu zkolaboval. To dělá ten obojek, taky z něj zvrací kudy chodí.“

Galnuris to mírní: ,,Tohle by se nedělo, kdyby Rialen nečaroval.“

Pelion protestuje: ,,Ono je mu z toho zle i když nečaruje, uznávám že se mi tu do temné magie pouští jak jen může, i když tvrdí, a já mu to věřím, že ho nikdo v podzemí neučil. Tak tedy stejně ten kov prolomí.“

Galnuris poví: ,,Ale temná magie rezonuje s lesem, bude pokračovat a pomalu ho to jeho hloupé, umanuté čarování zabije.“

Pelion řekne Ithinerilovi: ,,Pojď, strčíme mé hlloupé umanuté dítě někam do postele.“

Galnuris poví: ,,Uložte ho u mě. Pelione stejně máte školu, starat se o něj můžu já a pak máte pravdu, musíme tohle řešit. Pokud z něj sundám obojek, je další možnost jen tetování.“

Ihineril se podvědomě zamračí, většina bojových mágů v lese své schopnosti podporuje tetováním, které pomáhá otevírat energetické toky na rukou. Saihlin je měl taky, ale když jej poslali do vyhnanství, tetování z něj sejmuli, v této obrácené formě jizvy naopak kouzla znemožňuje. Teoreticky se dá pak kouzlit jen velmi obtížně a za cenu ztráty krve.

Pelion se zamračí: ,,Galnurisi, to se podobá tetování otroka, myslíš, že je to vážně vhodné? Zase bude úplně hotový.“

Princ poví: ,,Kdykoliv ho tu mám nemocného a starám se o něj, tak si myslí že ho znásilním. Nemůžu mu ani říct, ať se jde umýt. Pelione, co jako by bylo horší? Bojí se stejně a pár let ještě bude. Zkusím to tetování udělat co nejšetrněji, pokusíme se mu to vysvětlit, ale ve výsledku stejně bude křičet a popere se s námi a pochopí to přesně obráceně.“

Pelion si povzdychne: ,,Nejlepší je, že už mu to pomalu věří i Lessi a Dalamar.“

Ithineril řekne: ,,Jaký pomalu věří? Věří a celé. Dalamar mě nakopl, že ho jako vraždíme.“

 

 

 

Galnuris měl ve všem pravdu, Rialen to nepochopil, křičel a rval se s nimi. Pelion se večer vrací domu a zjistí že na něj čeká Dalamar.

Pelion dělá: ,,Dale, je pozdě. Ví máma a táta že jsi ještě venku?“

Elfík se na něj mračí a vybafne: ,,Kde jste nechal Rialena? Galnuris ho zabil nebo nechal zavřít?“

Učitel si povzdechne: ,,Ne, nic takového. Rialenovi je blbě a Galnuris se o něj stará.“

Elfík na něj prská: ,,A proč se nestaráte vy? Jste přeci jste taky léčitel.“

Učitel vezme Dalamara za ruku a vede ho přes můstek k nim domů a vysvětluje: ,,Byl jsem tam do teď, Rialenovi je zle z toho, že dělá černou magii v lese a to mu ubližuje a hodně.“

Dal sebou trhne.

Pelion poví: ,, Galnuris tam s ním bude do rána, já vás ráno učím.“

Dal se tváří jak bubák, ale dovést domů se nechá, rodiče mu za to vynadají. Žili totiž s tím, že elfík dávno leží v posteli a spí.

 

 

 

 

Dalamar se ráno mračí celou první hodinu, pak se prostě jde Peliona zeptat, kde je Rialen. Ale dozví se, že tarnen je stále nemocný.

O přestávce pak syčí potichu na Lessiho: ,,Asi ho Galnuris strčil do vězení, protože na to přišel.“

Elfík na něj mrká: ,,Na co přišel, jak Rialen čaruje i přes obojek? To dávno ví. Myslíš, že přišli na to, že tě učí?!“ To se Lessi pěkně lekne.

Dal vrčí: ,,Co učí, teď se mi fakt nehodí, že ho Galnuris zavřel, mám už připravený celý obřad a kouzlo na vrácení mrtvého, ale potřebuji poradit.“

Lessi dělá: ,,Cože… ale ne, tohle ani Rialen dělat nechtěl. Víš co ti říkal.“

Dal vrčí: ,,Říkal, neříkal, jemu nezabil drak bráchu a nemá neschopnýho kamaráda démona, který mu nepomůže.“

Lessi dělá zoufale: ,,Ale Dale, já ti to říkal víckrát, proč to nejde. To, co by sem přišlo by bylo cokoliv, jen ne Naethos.“

Černovlasý elfík se mračí: ,,Blbost, blbost, jde jen o oběť. Ten, kdo volá zpět mrtvého, musí dát ze sebe kus duše, proto to Lessi nechceš dělat a Rialen taky ne. Za to se na vás nezlobím, váš brácha to nebyl a kvůli vám neumřel, ale já za něj klidně ten kus duše dám.“

Lessi už ho chytne za ruku a poprvé je on ten hrubý, přitáhne si ho k sobě a najednou má mnohem větší sílu než Dalamar: ,,Debile, když dáš kus duše pryč, i když to nebude žádnému bohu, démonu, Ničiteli, nebo Stořiteli, ale jen čistě astrálu, což je navracení mrtvých, tak něco v tobě to prázdné místo obsadí. Takhle, Dalamare, vzniká ideální nositel pro kohokoliv! Démona, boha, esenci Ničitele, nebo stvořitele, třeba jsi to ve škole ještě nebral a možná se to tady ani učit nebudete, ale je to tak.“

Dal udělá: ,,Pust mě, to bolí.“

Lessi ho pustí.

Elfík poví: ,,Málem si mi zlomil ruku, někdy nevěřím, že jsi vážně démon, ale když uděláš tohle, tak jo. To se pak i bojím, co z tebe vyroste.“

Lessini mrká a začíná nabírat: ,,Ale Dalamare?“

Dal je prostě ošklivý: ,,Jo bojím, démoni pak vždycky jen zabíjejí a ničí, od toho ve vesmíru jsou, jen k ničení.“

Lessi brečí: ,,To není pravda.“

Dalamar dělá: ,,Ale je, nic jiného nedělají, v těch knihách o temné magii od Orima to je.“

Lessinei zaváhá: ,,Určitě dělají i něco užitečného.“

Dal poví: ,,Nedělaj a jak začneš být vážně démon, tak to všem řeknu. Takže zkus žalovat, že oživuji bratra a uvidíš.“

Lessi nechápe: ,,Proč jsi na mě teď takový?“

Dalamar zavrčí: ,,Protože bych byl radši, kdyby poslali pryč tebe místo Orima.“

Lessi už na to konto uteče ze třídy, Dalamarovi dojde že tohle přehnal, jenže začne další hodina a tak jí má ještě Lessinei neomluvenou, stejně jako pak zbytek vyučování. Malý elfík se prostě už nevrátí. Dalovi je z toho všeho zle, ale rozhodne se raději pár dní vydržet ubrečeného kamráda, co s ním nechce být, než aby mu Lessi překazil to povolávací kouzlo. Obřad je závislý na lunární fázi, Dalamar ten blížící se úplněk nechce propást, provede to i bez Rialena. Další rok čekat nehodlá.

Dělá pak jen na Peliona: ,,Kdy se vrátí Rialen?“

Učitel poví: ,,On už je doma, Dalamare, ale je mu špatně na to, aby chodil do školy.“

Dal zkouší: ,,Můžu za ním k vám domů? Určitě od něj nic nechytnu, já nemoci nechytám.“

Pelion na něj kouká: ,,Ano můžeš, klidně i s Lessim.“

Dal se zarazí: ,,Lessi teď nemůže.“

Mág dělá: ,,Dalamare, proč Lessinei odešel dneska ze školy? Vy jste se pohádali? Hele, ty, nevylíváš si na něm náhodou vztek, za to, že je Orim pryč.“

Dalamar se nakrkne: ,,On mě nabozoval, co.“

Pelion poví: ,,Nežaloval, Dalmare, ale oba vás dobře znám. takže mě to napadlo.“

Černovlasý elfík se mračí: ,,Když on se vždycky tak blbě stará.“

Pelion poví: ,,A ty seš teď raději s Rialenem, protože on se neptá, nezajímá a nestará, alespoň ne tak jako Lessinei, jelikož je mnohem starší než vy dva. Dalamare, Lesi, je ještě mladší než ty, Rialenovi určitě přijdou nějaké tvé dotazy a starosti taky hloupé, ale přijme to. Ty by si měl dělat stejnou věc, nebo hloupě přijdeš o kamaráda.“

Dal se mračí, nějak ví, že má Pelion pravdu, ale neuznal by to ani kdyby ho mučil.

Dalamar poví: ,,Lesi to tak nebere.“

 

 

 

 

Dalamar jde hned ráno tarnena otravovat.

Počká si, až je Pelion nechá v pokoji samotné a začne: ,,Já už to celé dal dohromady, stačí jen aby si mě podpořil, protože tolik magie ze sebe nikdy nevymáčknu.“

Rialen je docela šedivý a vážně leží v posteli a unaveně na něj kouká, řekne: ,,Dalamare, nech toho, ten obřad je nebezpečný i pro vystudované mágy, kterým by bylo šest set a já ti teď nepomůžu.“

Tarnen vlastně nikdy nechtěl, aby Dalamar tak hloupě a nebezpečně tahal zpátky svého bratra, ale pochopil, že říkat mu, jak je to nebezpečné, je na nic. Chtěl ho dovést k tomu, že to s ním zkusí a Dal prostě zjistí, jak kouzlo nefunguje a vzdá se té hlouposti. Jenže Rialenovi ten postranně výchovný plán, přerušil Galnuris. Rialen to chtěl provést s ním a všechno pěkně bezpečně kontrolovat.

Dalamar na něj kouká: ,,Jak to, že mi nepomůžeš? To je ti fakt tak blbě? Ale to by jsem musel čekat rok, ten den je prostě jen jednou do roka a to nechci, určitě ti do zítra bude líp, Rialene.“

Tarnen se otočí ke zdi a zavrčí: ,,Bude lépe, ale čarovat už nebudu nikdy.“

Dalamar čumí: ,,Cože? Hele to ti bude Pelion s Galnurisem furt stát za zády, nebo co?“

Rialen se posadí, jde mu to ztuha a ukáže klukovi ruku s obvazem: ,,Už mi to nepůjde.“

Elfík mrká: ,,To ti jako, Rialene, nechá useknout ruku aby si nemohl čarovat, když nedáš dohromady gesta? Čaruje se i myšlenkou… ale to Sioril nedovolí a Pelion taky, aby ti něco takového provedl.“

Rialen si odmotává nešetrně obvaz se zaschlou krví: ,,Tohle je, Dalamare, tetování, Je spolehlivější než antimagický kov, mnohem víc zasahuje do těla a krve.“

Elfík zírá: ,,Ale tetují se u nás jen bojoví mágové a přesně z opačného důvodu, aby to zesílili. Galnuris má taky jedno.“

Rialen poví: ,,A když les rozhodne, že kouzlit nesmí, sundá to z nich v podobě zjizvení dovnitř, to funguje přesně naopak. Vzpomeň si, tohle znáš od Ithinerila. Když poslali jeho syna Saihlina do vyhnanství, sundali z něj tetování bojového mága. Jednou to budeš brát ve škole, Dalamare, ale teď by si rozhodně měl vědět, že já s tímhle nezvládnu už žádné kouzlo a to nikdy. Takže na ten obřad zapomeň.“

Dalamar stojí a udělá: ,,Galnuris je vůl… a já sem bráchu stejně dostanu zpátky.“

 

 

 

Dal si říct nedá, je sice sám, ale obřad prostě chce provést. Šilhá do knížky a reje do země znaky, chystá se na večer. On však Lessineiho přicházet neslyší.

Lessi mu dojde až za záda a poví tiše: ,,Přeci to nebudeš dělat sám, to kouzlo tě leda roztrhá, já si nedělám srandu.“

Dal se na něj zamračí: ,,Tak mi koukej pomoct!“

Démonek vrtí hlavou: ,,Ne, s tímhle ti nepomůžu. Je to špatné, jen si ublížíš a ještě někoho zabiješ.“

Dalamar vrčí: ,,Nekecej o něčem, že je to nemožné a nech to dělat toho, kdo už to dělá.“

Lessi poví: ,,Rialen nemůže čarovat. Když to budeš dělat sám, tak už nepůjde jen o to, že se to prostě nepovede a nic se nestane, ale o to že přijdeš o část duše a astrál si vezme jako oběť i něčí život, lhostejno jaký a koho.“

Dal vrčí: ,,Ty si tááák chytrej, vysmahni a nech mě to dělat.“

Lessi udělá: ,,Dalamare, nevyhazuj mě, ty nevíš, že tohle se u démonů bere jinak.“

Elfík se naštve: ,,Ale vím, já přečetl tu celou démonologii takže: zříkám se tě, zříkám se tě, jdi pryč a máš to třikrát a doopravdy.“

Zelenovlasý elfík se rozbrečí a poví: ,,Já to na tebe řeknu, už nemůžu jinak.“

Dalamar se ošklivě zamračí: ,,Cože na mě jako řekneš? To že jsem se tě zřekl, coby svého démona, jo? Tak to leda oni něco provedou tobě, až zjistí, že jsi démon.“

Lessinei přestane brečet a poví: ,,Je mi to moc líto.“

Jde pryč, Dal si pomyslí, omluvím se mu, až tohle celé skončí a brácha bude zpátky. Jinak by prostě pořád otravoval.

 

 

 

 

Lessi váhá a váhá a pak prostě jde. Aby to neskončilo jen zahnané do rohu jako klukovina, a Peliona, Iarona, nebo Ithinerila by vůbec nezajímalo, cože chce Dalamar v lese dělat za pitomost, Lessi jde do paláce a prostě řekne, že chce v zájmu lesa mluvit s radou. Pokud je vznesen požadavek oficiálně, nemůže strážce od těch dveří vyhodit ani takhle malé dítě.

A Lessi prostě shromážděným šlechticům, co jsou naštvaní, že je otravuje dítě, když řeší pohyb tarnen na povrchu v okolí lesa, oznámí, cože Dalamar dělá.

 

 

 

 

Ilindra dává na stůl večeři a poví dětem: ,,Tatínek přijde až zítra ráno, jsou dost daleko na hranicích. Dalamare, posloucháš mě? Není ti zle? Ty se s Laseendrou ani nekopeš.“

Dal myslí jen na obřad, co ho čeká v noci. Udělá: ,,Ehm, ve škole nic nebylo, mami.“

Ilindra na něj kouká: ,,Vždyť to říkám. Ty si něco provedl, nebo co se děje?“

Dal se lekne, ale tvrdí skálopevně: ,,Já nic neprovedl.“

V tom jim někdo zabuší na dveře.

Ilindra se jde zeptat: ,,Kdo je?“

Dozví se: ,,Královská garda, jménem rady, otevřete.“

Což o to, elfka otevře a nechápe: ,,Iaron je v akci, asi jste se spletli, jeho teď těžko povoláte do boje.“

Elf zavrtí hlavou a koukne po dětech a poví: ,,Dalamare Ir´Loth, z moci královské rady tě zatýkáme pro provádění nepovolané černé magie.“

Ilindra to brzdí: ,,To nemůžete, je to jen dítě a je to Siorilin vnuk!“ Jde strkat svého syna za sebe.

Voják poví: ,,Je mi líto, takové jsou rozkazy.“

Prostě od ní Dalamara odtáhne, ať se ona brání jak chce a elfíkova matka vyhrožuje: ,,Jdu hned za královnou, vy jste se asi zbláznili.“

Voják poví: ,,Běžte, ten rozkaz může zrušit jen ona.“ Osobně mu to přijde dost drsné, chápe, že chtějí kluka jen opravdu ošklivě postrašit, ale i tak.

Dalamar je hrozně překvapený, že se moc nezmůže na nic a už ho opravdu odvádějí.

Ilindra po něm volá: ,,Miláčku, neboj se, hned jdu za Sioril, tohle nemůžou udělat, pustí tě, neboj.“

 

 

 

 

Dal jen zírá, napadá ho jediné: Lessi se mi pomstil, udal mě, je to vážně hnusnej démon!

A než se rozkouká, skutečně ho zavřou do cely. Elfík je teď ve vězení dole u paty hlavního stromu. Tohle vězení obvykle bývá prázdné, maximálně tu končí nějaký ten válečný zajatec a teď je tu malé vystrašené dítě, které je ke všemu vnuk samotné královny. Dalamar se rozhodne, že brečet prostě nebude, že se dostane ven vlastními schopnostmi a se všemi, a hlavně s Lessim, si to tedy vyřídí.

 

 

 

 

Ilindra tam ke královně vpadne, sebou má i svou malou dceru a líčí jí co se stalo.

Sioril jí uklidňuje: ,,Rada zase jednou přehání, neboj se, tohle není možné, aby skončil ve vězení.“

Galnuris poví: ,,I když by bylo dobré nechat ho tam do rána, to jej odnaučí hrát si s temnou magií nadobro.“

Ilindra kouká na prince vyděšeně: ,,Je ještě malý, chcete ho nechat do rána v cele? Bude z toho mít trauma.“

Galnuris poví: ,,Nebude, teď jsem si to nechal celé nahlásit a šetřit. Vojáci tvrdí, že stojí u mříží a všem nám leda nadává a tvrdí, že Lessi je démon a zradil ho.“

Sioril zaváhá, ví jak je to s Lessim. Chlapec vlastně stráží les a navázal se právě na Dalamara, může skončit nešťastně, když se doopravdy rozkmotří.

Královna řekne: ,,Myslím, že Dalamar by tam měl pobýt tak maximálně hodinu, až se uklidní, pak pro něj Ilindo se mnou půjdeš.“

 

 

 

 

Horší je, že vojáci, co s tímhle zatčením hodně nesouhlasili a o Radě si myslí své, dali Iaronovi vědět, kde jeho malý syn skončil. A Iaron se otočil na patě, ignoroval rozkazy a vyrazil přímo do vězení, ne za královnou, ale prostě rovnou dostat Dalamara z cely.

 

 

 

 

Dal se mračí, když je zavřený za temnou magii, tak jí tedy bude dělat a pořádně! Kousne se do ruky, nakreslí krví znak a udělá: ,,Lessinei, já tě povolávám!“

Lessi se tam objeví a poví: ,,Vždyť si mě zavrhl.“

Dal neváhá a našije mu facku až elfík upadne: ,,Ty hnusnej hajzle.“

Lessi řekne potichu: ,,Neměl sem jak tě zastavit, oni tě pustí a vynadají ti. Nakonec jsi přece vnuk královny, ale určitě už nestihneš udělat ten obřad navrácení, co by tě zabil. To mi stojí za to, že mě budeš do konce života nenávidět.“

Dal ho nepraští znova, ale křičí na něj: ,,Všem řeknu že jsi démon, když neotevřeš tu celu!“

Lessi vrtí hlavou: ,,Ať si mě klidně vyženou z lesa, hlavně že se ti nic nestane.“

Do tohohle cirkusu už dorazí Iaron. Vlastně se přes palácovou gardu musí dostat pomalu mečem a násilím a teď zírá: ,,Vy jste zešíleli, to jako cpete do vězení všechny děti?! Kluci nebojte se, hned vás dostanu ven.“

Dalamar dělá: ,,Tati, já chci domů.“

Iaron jde zjišťovat, kdo z vojáků má klíče, docela marně. Pak jde prostě páčit dveře od cely.

Dal se ozve: ,,Tati počkej, otevřu to kouzlem.“

Elfík se do toho dá, provede tu jednoduchou kletbu, co ho učil Rialen a nasměruje jí přímo na dveře, jenže něco se pokazí, Dal zjistí že ve vzduchu je ozón a ohýbá se kolem něj prostor.

Lessi udělá: ,,Dalamare ne, ty jsi spustil ten obřad.“

Dal zírá: ,,Já nic… já jen chci otevřít ty dveře.“

Zelenovlasý elfík poví: ,,Tys to tam připravil celé se všemi znaky a teď si mě povolal s použitím krve, spustil si to celé. Ale ne, musíme to zastavit.“

Iaron dělá: ,,Žádná kouzla, jen ty dveře vylomím a bude.“

Ale voják sám vnímá, že je něco hodně špatně. Není mág, ale tohle přehlédnout nejde, je mu zle, začíná všude kolem vidět tvary jakoby zmodrého světla a černého kouře.

 

 

 

 

Rianel se prudce posadí na posteli udělá: ,,Do prdele.“

Pochopil, cože se děje, jen mu těžce uniká jak je možné, že Dal s takovým minimem energie dal tohle celé do pohybu. Ale rozhodně chce kluka zastavit. Sice by se neměl umět teleportovat, povedlo se mu to v Shaekanarisu jen párkrát a to na sobě neměl žádný antimagický kov, natož tetování. Zaměří Dalamara a přemístí se, povede se mu nemožné, ale za cenu dost velkého vnitřního zranění a krvácení.

Vpadne do cely a plive krev: ,,To není možné?! Kdo ti s tím pomohl, nemohl si to uvést do chodu, přijdeš leda o část duše a někdo o život, astrál si to nenechá líbit a nic ti nevrátí.“

 

 

 

 

Sioril se taky najednou v uklidňování Ilindry zarazí, nechá všechno být a přemístí se do vězení, Galnuris jde s ní, tohle je totiž silný útok na samotné jádro lesa.

Přišli pozdě, už během jejich teleportace proletí Dalamarovi mezi prsty to kouzlo, co podle něj mělo jen otevřít dveře. Rianel je rychlejší, chytne Dala za ruce a stáhne to do sebe.

Lessi ví přesně, co se děje, Dalamar vyzval astrál, bratr by mu byl vrácen, ale za cenu kusu jeho duše a to volné místo by pak s gustem obsadil jako parazit nějaký démon, nebo bůh a hlavně by to stálo spousty životů. Tenhle obřad obvykle obětuje veškeré životy lidí z města, někdy i státu. Démonek ale Mirheim brání, to je jeho úkol na tomto světě a v tomto zpola smrtelné těle. Postaví se procesu čelem a rozmělní ho a utlumí.

Najednou je ticho. Dalamar jen zírá, všichni okolo něj, v cele i před ní jsou mrtví, protože nikdo, kdo je až takhle na kusy a z koho tak moc vytekla krev, nemůže být živý. Jen jemu není nic, krev co má po sobě na kůži a oblečení je cizí.

Sioril se přenese s Galnurisem jen na místo, kde mezi mrtvými Dalamar sedí a brečí: ,,Tatííí.“

 

 

 

 

Sioril se marně a marně namáhala, Dalamar sice skončil u své matky a sestra, ale jen dokola jí opakoval že zabil otce. Elfka je v hlubokém šoku, nechápe jak se to stalo, ale díky povyku a panice ostatní šlechty se dozví, že za všechno může právě její malý synek a temná magie, kterou umí používat.

Když už si královna myslí, že nemůže být hůř, objeví se u ní nečekaná návštěva, lidský kluk se zrzavými vlasy. Přešel přes stráže, protože sice má lidské tělo, ale to je tak vše.

Sioril poví: ,,Izzaeli, byla to jen nešťastná náhoda, ne úmysl. Nechtěj za to život toho dítěte.“

Vyšší démon ucedí: ,,Ber jak ber, les má na bedrech to, že jeden z démonů zahynul. Pokud tady Dalamara necháš, pomstím se Mirhiemu jako celku.“

Královna poví: ,,Nemůžeš po mě chtít život mého vnuka.“

Izzael zasyčí: ,,To ani nechci, chci jen aby jste ho ty i les přestali chránit, to je celé. Zabíjet ho nemíním.“

Sioril se zamračí: ,,To je pomalu to samé, musel by odtud a zůstal by bez naší pomoci.“

Izzael vrčí: ,,Já jsem hodný a tobě se to nelíbí? Říkám jen vzdej se jeho ochrany, jestli ho narvete pod ochranu nějakého spřáteleného království elsia je mi už jedno, ale do rána se ho vzdáte, nebo už po Mirhiemu budu chtít krev.“

Sioril poví: ,,Znám démony, i tohle bude mít zlé následky, ne Izzaeli, ty nesi vlídný ani hodný. Proto se tedy vzdám Dalamara Ir´Loth, ale jen do doby, dokud ty budeš žít v tomto tělě a to, že se zřeknu jeho ochrany, se nevztahuje na žádné jeho potomky. Ty budeme Mirhiem i já bránit dál.“

Současně, kdy Izzael zmizí, do komnaty vstoupí Galnuris: ,,Matko, co s Dalamarem, jak tohle budeme řešit? Rada trvá na exilu, ale to je příliš kruté.“

Sioril poví: ,,Vyhovím jim, bude vyhnanec, ale vyber malý oddíl vojáků, kterým věříš a pošleme ho žít do Laweren.“

Galnuris poví: ,,Pak bude vše v pořádku a ten chlapec se bude moci učit zvládat temnou magii od lidských čarodějů. Aby se uklidnil ten rozruch a protesty z rady, pojede hned, Ilindře to vysvětlíme, stejně nejdřív bude chtít pohřbít svého muže, pak prostě s dcerou odejde za Dalamaren.“

Sioril poví: ,,Ano, bude to nejlepší pro celou rodinu. Vždyť Ithineril ztratil taky syna a jeho žena to nese tak těžce, další dítě mít nemůže a když adoptovali chlapce, tak Lessi takhle nešťastně zahynul. Dalamarovi by se tady těžce žilo s cejchem vraha svého otce a kamarádů.“

Galnuris poví: ,,Kamaráda, ten tarnen je zatím živý i když netuším jak dlouho tomu bude.“

Sioril si povzdechne: ,,Pořád se neprobral, Dalamarovi řekni že je mrtvý taky a hned ho pošli z lesa. Pokud čirou náhodou Rianel přežije, nesmí to Dalamar vědět nikdy.“

Galnuris řekne: ,,To je velice kruté, už teď je sesypaný z toho, že zabil svého nevlastního otce a dva své kamarády. Nechcete z něj sebrat alespoň tu poslední vinu, tedy dokud je naděje, že Rianel přežije.“

Sioril poví: ,,Ne, zakazuji to. Mám k tomuto vážnému rozhodnutí důvod. Nesdělím ti ho, ale respektuj moje rozhodnutí, je to nutné.“

Galnuris se lehce pokloní: ,,Ano, matko.“ Hrozně to všechno nechce udělat, ale je mu jasné, že za tím vším je víc, než mu královna řekla.

Sioril svou rodinu miluje a své vnuky vůbec, je nemyslitelné aby k nim byla krutá úmyslně. Královna však myslí i pár kroků dopředu, pokud se Izzaelovi nějak povede dostat Dalamara do své moci, nebo jinému démonovi, je tu šance že Rianel je po tomto obřadu přímo napojen na životní vlákno toho nešťastného dítěte. Sioril na tohle nechce ani myslet, ale možná jednou bude jediný způsob, jak zastavit Dalamara právě přes Rianela.

Sioril sama přeříká Ilindře, jak se rozhodli oficiálně kvůli radě Lesa a jak to bude doopravdy a proč, že Dalamar odjede hned a ony dvě později za ním, až pohřbí Iarona. Žena jí neposlouchá, nepřítomně k sobě tiskne Laseendru, ani nemluví, ani nekývne hlavou.

 

 

 

 

Dalamar je na tom hůř, od matky ho odvedou vojáci a řeknou mu, že je vykázán z lesa, že je vyhnanec. Bude žít v království Laweren a matka a sestra za ním přicestují později. Ale on musí pryč hned teď a okamžitě.

Dal brečí: ,,Já chci za mámou a ségrou.“

Zjistí, že brečet mu nepomůže. Jediné, co ho utěšuje je, že z království Laweren pochází Orim, což znamená, že to tam nemůže být tak strašlivé,jenže furt to nic nemění na tom že zabil svého tátu, Lessiho a Rianela. Dal brečí a brečí a pak už ani plakat nemůže. Je jen zoufalý, hrozně mu chybí a on ví, že je nikdy nebude mít zpět.

 

 

 

 

Dian´sela dělá na Izzaela: ,,Kde jsi jako byl.“

Démon se diví: ,,Tedy ty mě kontroluješ, už mám dojem že se chováš jako moje manželka.“

Tarnen se mračí: ,,Ty sis vymyslel, že mě chceš, tak se nediv.“

Dian´sela má pořád v zásobě tu omezovací runu na démony a roste v něm podezření, že démon už vyrábí takové šílenosti, že by jí snad měl použít, ale zatím neviděl nic, co by ho k tomu dohnalo.

 

 

 

 

Magaini ale jedná také, i když tvrdí Rewerenovi, že vlastně nejedná, když se mu v noci nakýbluje do nočního tábořiště.

Reweren na ní dělá kysele z pod přikrývky: ,,Co chceš.“

Žena poví: ,,Já si tu jen tak sedím.“

Chlap se mračí: ,,Ale sedíš na mě. Sedla sis mi na nohy, jestli ti to jako nevadí.“

Démon nakrčí nos: ,,Tohle mi tedy nevadí, vadí mi že nejsi dost blízko Mirhiemu.“

Reweren se prudce posadí a shodí jí ze sebe: ,, Ten kluk, už to začalo?“

Magani řekne důrazně: ,,Pomalu to skončilo. Izzael a Belfafer ho dostali z ochrany jeho rodiny a lesa. Jeden z nás je mrtvý a pokud se nepohneš, zmizí ti to elfí dítě z dohledu.“

Haliaste na ženu rozespale mžourá: ,,Kdo to je, tati?“

Magani udělá: ,,Jsem jeho milenka, miláčku.“

Reweren se na ní zamračí: ,,Neblbni toho kluka. Je to jen známá. Magaini, raději mě přenes za tím dítětem.“

Démon zavrtí hlavou: ,, Mluvení není zasahování, zaměření a teleportace ano, lituji ale žádný démon nezasahuje do osobních záležitostí jiného démona, snaž se ty, smrtelníku.“

Magaini zmizí.

Haliaste kouká zaraženě z pod deky: ,,Vážně je to démon? To je hodná, že nám radí.“

Reweren si povzdechne: ,,Není hodná, ona se jen baví tím, že zamotává ostatním život, i když tahle je z nich asi nejlepší. Pojď musíme vyrazit, ale rychle.“

Začne balit.

Haliaste mu jde pomáhat a rozespale huhlá: ,,To jdeme pro toho dalšího bratra? Doufám, že bude příjemnější než dvojčata.“

Reweren huhlá: ,,Já doufám, že to stihneme.“

 

 

 

 

Dalamar neví jak dlouho jeli, pomalu si neuvědomuje, cože se za tu krátkou dobu stalo a jak strašně a ošklivě se mu otočil život na ruby. Prostě ho měl voják na koni před sebou na sedle. Elfík byl jak ve zlém snu a najednou ten sen potemněl znovu. Dalamar uslyšel svistot, ví jak zní luk, učil ho z něj střílet Iaron. Šíp se ale zavrtá do za vojáka za ním, naštěstí neprojde skrz i do těla dítěte. Následně někdo podtne koni zepředu šlachy, jako by útočník chtěl jen zabíjet a nestál o zvířata, která se dají zpeněžit. Dalamar skončí přimáčknutý sedlem, naštěstí mu masa zvířecího těla nic nezlomila, ale taky ho uvěznila dole. Dalamar nechápe, co se děje, kolem něj zase všichni umírají, i když on přeci nečaroval. Teď nečaroval!

Pak elfíka chytne za halenu černá ruka a vytáhne si ho do úrovně očí, ty oči jsou ze bělma a svítí ve tmě, stejně modré jako je má Rialen. Drží ho tarnen, ale tohle není nic šetrného. Tenhle tarnen zabil ty okolo a teď se mu směje a není sám. Jeden tarnen by tak rychle Galnurisovy vojáky nezabil.

 

 

 

 

Reweren nechal Haliasteho na tábořišti, sám pak dorazil až na místo masakru, jenže už dřív tady jako první byl elfí princ a jeho vojáci. Díky kouzlu poznal hned, co se stalo, jenže i tak se sem dostali příliš pozdě.

Člověk se opatrně stáhne, než si jej elsia všimnou.

Vojáci hlásí Galnurisovi: ,,Všichni jsou mrtví a tak, aby jim žádné kouzlo nepomohlo zpátky.“

Princ se mračí: ,,A Dalamar?“

Elsia mu odpoví: ,,Tělo chlapce tu není, pokud šlo o otrokáře, tak vzali živého jen jeho. Pane, to se také stává, možná lovili na zakázku.“

Galnuris poví zamračeně: ,,Ano, dítě elsia má pro otrokáře velkou cenu, ale myslím že tohle bylo víc na zakázku než vůbec tušíme.“

Princ by se tak rád pletl. Sioril se zavázala Izzaelovi, že Dalamarovi nepomůže a takhle už nemají jak chlapce dostat zpět.

 

 

 

 

 

Morgaiss s rodu Daren´Dar je hodně naštvaná, Val’ren pro ní má nový úkol. Coby dcera původní, svržené Val’ren a jako čarodějka, kterou rod nechal naživu, neb se zdála spolehlivá a bezpečná, nemá nikdy zrovna úkoly s kterých by se radovala.

Teď už je to ale vrchol, syčí naštvaně na svého bratra Fiass´aara : ,,Myslím, že to mám za trest, ale netuším, čím jsem Val’ren v poslední době naštvala.“

Fiass´aar řekne: ,,Co po vás Val’ren nyní chce?“

Morgaiss zasyčí: ,,Mám učit magii otroka.“

Fiass´aar poví hodně překvapeně: ,,Cože? Ale tady snad ani tak magicky nadaný otrok není.“

Morgaiss se mračí a dělá: ,,Nebyl. Belfafer ho právě přitáhl z povrchu. Cha vlastně neučím otroka, je to majetek rodu.“

Fiass´aar řekne: ,,Takže velmi nadaná dívka, když neskončila přímo jako otrok a ještě ji máte vyučovat. Pobili jsme nějaký rod? Byla původem také šlechtic, že jí Val’ren přiznala takové výhody a dala vám jí na vychování.“

Čarodějka prskne: ,,Šlechtic to je, ale tak elsia.“

Bratra hodně překvapí: ,,Elsia? Pak vás opravdu Val’ren dala na velmi podřadnou práci.“

Morganiss zasyčí: ,,Budete mi s ním pomáhat.“

Jednoduše a velmi vztekle ho postavila před hotovou věc. Což má bojovník ale strašlivou radost, otravovat se navrch ještě s nějakým elfím spratkem, pak mu dojde jiná.

Fiass´aar poví: ,,S ním?“

Morgaiss prská dál: ,,Ano s ním, navrch je to slabší pohlaví, ten fakan je kluk.“

Fiass´aar řekne: ,,Pomůžu vám s ním, sestro, když si to přejete.“

Dalamar přišel o rodinu a nezískal žádnou další, jen se stal majetkem jiné. Ztratil své přátele a ocitl se někde, kde kamarády nezíská. Elfík si moc přál učit se temnou magii, teď se mu to splnilo, ale za jakou cenu. Je dítě, ale právě mu skončilo dětství. Teď má tetování na tváři a na krku obojek a strach ze tmy, která ale v Shaekanarisu panuje všude.