Svět bez jména

280 c.l., Mirheim

Je večer, Dalamar se právě děsně nudí, jeho malá sestřička už dávno tvrdě spí, ještěže Dal může do sytosti otravovat svého staršího bratra Naethose. Ten má naštěstí s malým elfem dost trpělivosti a pochopení. Ale když už to Naethose opravdu od té mladší černovlasé příšery pořádně bolí, prostě přidrží Dalamara na chvíli na podlaze a je klid.
Snaží se z něj marně dostat: ,,Vzdáváš se, Dale?“
,,Nikdy!“ Křičí zuřivě jeho mladší bratr a kroutí se jak hádě.
Naethos se smíchem zkusí znova: ,,Tak už se tedy vzdáváš?“
,,Ani ve snu!“ Huláká Dal bojovně.
Bratr Dalamara stejně pustí, nemá to srdce trápit ho dlouho, také je mu nad slunce jasné, že Dal by se nikdy, nikdy nevzdal, i kdyby ležel na té zemi třeba celou hodinu. Malá příšera mu jako projev své nehynoucí vděčnosti a lásky zase okamžitě skočí za krk a škrtí ho.
Elnerida už na tohle jejích řádění nemá nervy: ,,Kluci neperte se pořád.“ Poví jim důrazně.
,,Mami tohle je jen sranda, vůbec to není doopravdy.“ Usměje se Naethos a přitom ze sebe dolu sklepává mladšího bratra.
Dalamar sice spadne a hned se mu pro změnu pověsí na nohu.
Elnerida řekne: ,,No, mě je jasné Naethosi, že ty se hodně mírníš, ale Dalamar očividně ne. Dale, nech toho, strašně přeháníš! Naethos od tebe zase bude mít děsné modřiny a škrábance.“
Dalamar se na staršího bratra dál sápe a se slovy: ,,Alespoň si brácha zatrénuje i mimo školu.“
Naethos se totiž učí na ochránce lesa, bude dělat to, co jejich otec Iaron. Dalamar mu tohle někdy až závidí, jeho brácha určitě nemá žádný otravný spolužáky tak jako on. I jejich rodičům dávno došlo, proč jsou s Dalamarem mnohem větší problémy. Naethos je mezi svými, má ve škole přátele, zato Dal skončil s dětmi z vyšší šlechtické vrstvy, které se po něm pro ten jeho polovičatý původ tak rády a často vozí.
,,Tohle ale není žádné trénování, to je jak by si Naethos sedl k vzteklému vlčeti, Dale. A na rozdíl od toho vzteklého vlčete, on mu nechce nic udělat.“ Zdůrazní Dalamarovi přísně matka.
Dal uraženě zavrčí, ale stále pokračuje. Naethos se právě víc soustředí na Eleneridu, tak si mladšího elfíka tolik nehlídá. Dal po něm skočí a rozškubne mu košili a přivodí krvácející škrábanec přes půl zad.
,,Jé promiň.“ Vyděsí se Dalamar: ,,Já nechtěl.“
,,Dobrý to nic.“ Řekne Naethos klidně. Ano, šetří ho. Připodobněno na lidský věk, Naethos je tak patnáctiletý mladík a Dal dvanáctiletý kluk. Kdyby Naethos chtěl, zřeže ho jak žito.
A maminka toho má tak akorát, čapne Dalamara a odtáhne ho od staršího bratra: ,,Neíkala jsem ti snad dost?! Jsi hrozně hrubý, pěkně by ses divil Dalamare, kdyby byl Naethos na tebe taky takový.“
,,Mami, nech Dala, je to přeci jen hra.“ Zastává se ho okamžitě Naethos.
Do toho se vrátí jejich otec Iaron. Ochránci lesa mají pohotovost a tak nyní bývá mnohem déle pryč.
Iaron přehlédne situaci a prohlásí: ,,Koukám, večer jako obvykle. Dalamare nepřeháníš trochu? Už jen čekám, kdy jednou vezmeš Naethose zezadu židlí, hrozně hřešíš na to, že máš tak hodného staršího bratra.“
Dal se naprdne: ,,Bych Naethose nikdy nevzal židlí.“
Naethos se zasměje: ,,Ne, Dalamare, nevzal bys mě židlí. Netrefil by ses totiž, já bych ti totiž uhnul.“
Dal vystřelí a jde brát tu zmíněnou židli.
Iaron ale elfíka chytne: ,,A dost! Jsi jak utržený ze řetězu, Dalamare. Tobě zas otrnulo po tom průšvihu s pedagogickým sborem, to byl věru slavnostní přípitek s tou trpasličí kořalkou, jen co je pravda.“
Dalamar se zarazí, ono není zas tak moc zdrávo vyvádět, když by si jeden měl žehlit ten poslední ještě příliš čerstvý průšvih z minula. Takže zakňučí: ,,Když já se nudím, tati. Teď přeci nemůžu večer ven. Páč je venku ta obluda, kterou sem poslali tarnen.“
Iaron odpoví: ,,Tak to tě hodně potěším, Dalamare. Tu obludu jsem právě zabil. Takže už budeš moci zase chodit ven, ale doufám, že tvoje chození po venku nebude za účelem zapalování školy.“
,,Zapálit školu, bezva nápad.“ Směje se hned Dal: ,,To nesmím zapomenout.“
Iaron se zamračí a řekne: ,,Doufám, že tohle je jen další vtip. Ještě aby z tebe vyrostl žhář.“
Dalamar se šklebí, ale otce si udobřuje: ,,Jo, jo, jen malej vtípek, docela maličkatej.“
Elnerida nevěřícně vrtí hlavou nad všemi.
Naethos se optá: ,,Tati, jak si dostal tamtu obludu od tarnen?“
,,Jó, jó.“ Přidá se okamžitě Dalamar: ,,Jak vypadala? A usekl si jí hlavu? A teklo z ní hodně krve?“
Maminka se znechuceně ozve: ,,Dale, jsi úžasně krvelačnej.“
Dalamar se zamračí, a zeptá se pro změnu: ,,A byla hodně, hodně vzteklá?“
Iaron s úsměvem odpovídá: ,,Ano, byla opravdu velmi vzteklá, až překvapivě. Tarnen tuhle obludu užívají k jízdě i boji, ale když jsem ji dnes viděl rvát se, pochyboval jsem opravdu hodně, že by zrovna na téhle nestvůře někdy někdo jezdil. Byla větší než medvěd, modrošedá. Vysoká v kohoutku až takhle.“ Ukáže rukou Iaron.
,,Tý brďo, vyšší než tarpan? Brácho, tati, vyšší než jezdecký kůň?“ Optá se hodně zvědavě Dalamar.
Zatímco ochránci lesa koně používají, on sám roste v nitru lesa a nezná je.
Iaron svému mladšímu synovi odpovídá: ,,Ano, tak veliké jako jezdecký kůň, Dalamare, ale mohutnější. Takový obří vlk s dlouhým ocasem, pěkně chlupaté s tlamou plnou pořádně dlouhých, ostrých zubů, tarnen tomu říkají hamaru.“
,,Jůůů.“ Dělá nadšeně Dal a i Naethos se na otce obdivně dívá.
Elnerida se pousměje, Iaron opět kluky šikovně zaujal a zklidnil.
Iaron se na Dala zazubí: ,,Takže už budeš moct večer ven, abys neměl důvod neustále otloukat svého staršího bratra. Nebudeš se nudit.“
Dal se zasměje a skočí Naethosovi na záda. Bratr se s ním se smíchem pere, je oproti Dalovi opravdu o notné poznání jemnější. Kdyby Naethos jen trochu chtěl, šíleně Dalamara zrube. Ale on má svého mladšího bratra skutečně hodně rád. Dal už zase přehání.
Teď jej zastavuje přímo Iaron: ,,Dalamare, nech toho.“ Popadne mladšího elfíka za flígr a zvedne jej do vzduchu.
,,Ty jsi horší než malé hamaru.“ Poznamená Iaron, když kouká, jak sebou Dal škube a chce se mu vykroutit.
Teď se Dalamar pustí do otce, alespoň tady napáchá méně škody. O což Iaronovi taky šlo.
,,Tak si budu hrát s tebou.“ Huláká elfík: ,,Stejně se budu po večerech nudit, už se dělá brzo tma a tak nemůžu být moc dlouho venku. Leda by jsi mi s mámou prodloužil večerku.“ Zkouší.
Elnerida se zamračí: ,,Ani omylem, Dalamare.“
Iaron dodá: ,,To tak a ty tady budeš potmě rozebírat můstky.“
,,Tak mi alespoň dovolte nějaké zvíře, já bych chtěl fretku.“ Škemrá okamžitě Dalamar.
Naethos se zazubí: ,,Už je to tady zase. Mamí, tatí, já chci fretku.“ Napodobuje hlas svého bratra.
Iaron vesele prohlásí: ,,To ti nestačí na hraní Naethos, ty chceš ještě ubližovat zvířátkům, Dalamare?“
Naethos se děsně chechtá a prohlásí: ,,Takže je lepší, že Dal trápí mě. Já toho víc vydržím než chudák fretka.“
,,Mamí, tatí, já chci fretku.“ Kňourá dál marně elfík.
Iaron se podívá na Elneridu, ta zamítavě poví: ,,Dalamare, tohle už tady bylo mockrát, ne. Zatím by ses o zvíře nedokázal postarat, jsi hrozně nezodpovědný.“
,,Já jsem zodpovědný.“ Nafoukne se ihned Dalamar.
Iaron navrhne: ,,Tak si tohle vyzkoušíme, ano? Zítra zkusíš pohlídat svou malou sestru, my jdeme s maminkou na návštěvu. A kdyby něco, koukne se na vás dva navečer Naethos.“
Dalamar se nafoukne ještě víc, a myslí si, no jasně rodiče a ty jejich věčné podrazy. Jeden chce zvíře a skončí u toho, že mladší sestra je lepší než zvíře.

Ráno ve škole hned začne Orim: ,,Já vám mám bezva, ale bezva nápad. Vy dva jste přeci v magii hodně dobrý, ne?“ Zubí se na Dalamara a Lessineiho: ,,Tak co tuhle vaši slavnou magii nepoužít trošku vtipněji, taková docela maličkatá kletba. Víte, kdo projde přes můstek do školy, tak jaksi ztratí šaty.“ Směje se potutelně Orim.
Dal se při té představě rozesměje také. Ale pak se zarazí: ,,Hmm, tohle ale bude dost složité kouzlo, Orime, když nevyjde…“
Lessi ho s očima navrch hlavy doplní: ,,Tak by u toho mohl i někdo umřít!“
Dalamar se okamžitě přestane smát: ,,Lessinei má pravdu, Orime. Neumíme to ještě tak, abychom při tom neriskovali, že někomu doopravdy ublížíme.“
Orim se zatváří děsně zklamaně: ,,No, fakt tohle nezvládnete?“
Dalamar zaváhá: ,,Těžko, Orime.“
Jenže Lessinei rozpačitě dodává: ,,Ty Orime, a já mám ještě furt modřiny, jak jsem dostal za tu naší trpasličí kořalku…“
Kouká na tázavě kamarády.
Dal se přizná: ,,A nejsi sám, teď bych jen nerad dostal nanovo.“
Orim prohlásí: ,,Mě dal Galnuris k tomu svému únavnému kázání, jak se vůbec neumím chovat, leda tak jednoho pořádného lepáka.“ Orim se šklebí: ,,A pak se mi hned div neomluvil. Hádám, že potom snad ani nevečeřel, jak mu z toho bylo špatně.“ Tmavovlasý elf se šíleně zubí: ,,Jediná výhoda na mém příšerném tatíčkovi, který se o mě vůbec nezajímá, je ta, že je alespoň hódně, hódně daleko.“
Lessinei se na Orima udiveně zadívá a prostě zademonstruje, že je nejmladší: ,,Ty Orime, a tobě se po rodičích nestýská, ani po mámě ne? A máš třeba sourozence? Ta kletba je přeci jen uvalená od toho boha na nejstarším mužském dědici.“
Hnědooký elfík zaváhá a pak tiše dopoví: ,,Já byl smutnej, když jsem byl sám.“
Orim se zatváří nakrknutě, ale neodsekne. Jistě, že se elfíkovi po rodičích hodně stýská a vadí mu to, ale tohle se prostě ani kámošům neříká. ,,Mám malýho bráchu Ramirase, je teprve tak velkej jako tady Dalova ségra, ale moc ho nevidím. Ramiras prokletej není, po něm ten blbej bůh nejde. Rodiče za mnou občas přijedou na návštěvu, ale moc se nepřetrhnou, hlavně táta ne. No už jsem si nějak zvykl. A kdyby náhodou zase rodiče přijeli na návštěvu, tak bych byl i radši, aby táta prostě zůstal doma.“ Odpoví Orim děsně otráveně.
Začne hodina, pro Orima dobré utrpení. Jeho šíleně ničí už jen ta prostá skutečnost, že má v klidu sedět v lavici, ještě že může pošťuchovat a okopávat Dalamara.
Mistr Pelion jen neustále opakuje a opakuje: ,,Orime, nech toho. Dalamare, přestaň s tím, že vás pošlu oba do kouta? Každého do jednoho!“ Mág má pomalu dojem, že poslední dobou každá jeho věta ve třídě začíná záporem jako ne, nedělej to, nech toho a má dojem, že se dnes snad půjde napít té trpasličí kořalky zcela dobrovolně.
Na Dalamara hrozba stání na hanbě zapůsobí, přestane. Naopak Orim je ale čím dál tím víc děsný, očividně má veliký problém udržet sám sebe v klidu, i když by tedy nějakým omylem chtěl. Takže jak jdou hodiny, kvetou z něj postupně i ostatní profesoři.
Když nastoupí Meuvines, který je stále hodně modrý, tak ten na Orimovu adresu nečekaně řekne: ,,Tedy princi, měl jsem vám oznámit, velmi radostnou novinu, že vás přijede navštívit rodina, ale abych pak já rovnou vašim rodičům nevzkázal, jak se neumíte chovat.“
Orim se zatváří, jako by snad spolkl škvora a pak se kysele optá: ,,Kdy přijedou? A oni jako všichni?“
,,Ano, všichni celá rodina, myslím, že krásně stihnete po vyučování oficiální audienci, rozhodně budete mít čas několik hodin se na ní připravit.“ Odpoví mu mág.
Orim je zbytek vyučování klidný a očividně příšerně naštvaný.
Takže se ho Dal po vyučování bez vytáček zeptá: ,,Hele, ty skutečně nemáš radost, že ti přijeli rodiče. Moc se na ně netěšíš co?“
,,Ale jo.“ Odpoví Orim nakysle: ,,Na mámu a malýho bráchu se těším a hodně, dokonce i na tátu…“ Elfík se pořádně zamyslí a pak naštvaně vyhrkne: ,,Ne, ne, ten mě děsně štve! Určitě ho zas máma musela dlouho ukecávat, jako že si takhle nezvyknu na bráchu a že už ona sama ani pomalu neví, jak vypadám a stejně se jí povedlo přemluvit ho jen proto, jelikož tátovi došlo, že to nebylo kvůli studiu na mága proč mě sem šoupli. V naší rodině žádné magické nadání není a nebude. Já totiž tátu vůbec nezajímám. Všimne si, jen když jsou se mnou velké problémy, jinak ne.“
Dal zapochybuje: ,,Ale Orime, kdyby si ho vůbec nezajímal, tak se tě přeci nesnaží uchránit od té rodové kletby.“
Orim se na Dala zadívá a prohlásí: ,,I s celou jeho vládou a válkou je fakt sper, že mě vidí tak na den jednou do roka. Já myslím, že si udělá už i víc času na svý lovecký psy.“ Mračí se ošklivě elfík: ,,A mě je tohle jedno. Já na něj taky nejsem zvědavej, když on není zvědavej na mě a něco mu na just provedu, ať to má za trest. Když jsem mu celej rok ukradenej.“
Dal na něj nevěřícně kouká: ,,Copak mu chceš jako provést?“
,,Vylepším jim tu jejich pitomou státní audienci, stejně svého otce vidím jen u audiencí a banketů, pak na mě beztak nemá čas. Taky se na audienci připíjí, čenžnu jim víno. Tentokrát budou trpasličí kořalu prskat u královny na státnické návštěvě a hotovo.“
Dalamar mu ten zbrklý nápad začne vymlouvat: ,,Ty Orime, oni přeci hned zjistí, žes tohle spískal ty. Navrch už jsme tohle jednou prováděli, půjdou docela najisto.“
,,Dělali jsme ten kousek ve škole, ne v paláci.“ Odporuje paličatě Orim.
Lessinei opatrně navrhne: ,,Nechceš raději počkat? Třeba bude tentokrát tvůj táta milý a bude mít na tebe čas.“
Orim na malého elfíka skepticky koukne: ,,Ty škvrně, už ti někdy někdo řekl, že jsi děsně naivní?“
,,Jo, prakticky všichni.“ Odpoví Lessi popravdě.
Dalamar Lessineiho podpoří: ,,Hm, víš Orime, bude z toho leda děsný, ale děsný průšvih. Kašli na to, třeba dneska tvůj otec nebude zas tak děsný.“
Orim paličatě zavrtí hlavou: ,,Klídek, tohle kdyžtak bude můj vlastní, soukromý průšvih a nepřijdou mi na to.“ Pak obrátí: ,,Nejdeme něco dělat? Do audience mám času dost, pak mě navlečou do směšnejch hadrů a budu muset dlouho stát bez hnutí na místě a poslouchat kecy o míru, požehnání, spojenectví a moudrosti.“
Dalamar nadšeně navrhuje: ,,Já vím, kde můj táta dostal tu obludu, co sem nasadili tarnen. Hele třeba tam zůstala její mrtvola, rád bych se na ni kouknul.“
,,A nebude ta mrtvola smrdět, když už ji zabil včera večer?“ Ptá se Lessinei zaraženě.
,,Ať si třeba smrdí.“ Prohlásí Orim: ,,Chtěl bych ji vidět taky.“
Dalamar zavelí: ,,Jdeme, panstvo.“
A kluci vyrazí.

V odlehlejší části lesa, která donedávna byla vyhlášena za nebezpečnou, však elfíci hledají marně.
,,Hmm.“ Dělá Dalamar: ,,Já stopovat docela umím, brácha mě tohle učí. Máme holt smůlu, ochránci obludu odtáhli.“
Najednou však, ač stopy po vlečení říkají něco docela jiného, zaslechnou z křoví děsivé, hlasité vrčení.
Lessinei se vyděsí, div nevyleze Dalamarovi na hlavu: ,,A… Fakt tady byla jen jedna obluda od temných elfů, Dale? Nebylo jich náhodou víc?“
,,Co tohle je?“ Znejistí Orim a sebere ze země pořádný klacek.
Dalamar udělá přesně to samé. S přemáháním strachu vyrazí Dal odvážně ke křoví a šťourá klackem do něj.
Lessinei hned letí za ním a chytá ho za rukáv a tahá pryč se slovy: ,,Nech toho, Dalamare, kdo ví, co na nás z toho křoví vyletí. Sežere nás to.“ Šeptá zděšeně.
,,Opatrně Dalamare, vrčí to tedy děsně.“ Varuje jej i Orim a hned stojí jako posila vedle něj.
Dal si jednoduše nedá říct, šťourá dál tím klackem v hustém křoví a najednou mu ta větev div nevyletí z ruky. Elfík jí automaticky škubne zpátky k sobě a vytáhne ven něco, co tím svým vrčením dalece přesahuje svou velikost. Do klacku je pevně zahryznuté malé šedavé chundelaté stvoření s dlouhým ocasem a velkýma žlutýma očima, které jak se zdá, nemají žádné bělmo.
Elfíci na tohle podivné zvířátko udiveně koukají.
Lessinei okouzleně prohlásí: ,,Jé, tohle je děsně roztomilé zvíře. Víte někdo, cože je zač?“
Dalamar se směje a škube s klackem, chlupaté stvoření tím dráždí, chce si s větví hrát.
Dal prohlásí: ,,No, rozhodně tohle nebude ta obluda od tarnen, na to je děsně malá, ale co by tohle mělo být, nevím, snad pes?“ Navrhuje: ,,Takhle prý psi vypadají, ale já jsem je ještě nikdy neviděl. Mají vypadat jako malí vlci.“ Dalamar tázavě koukne na Orima: ,,Říkal jsi, že tvůj táta má lovecké psy.“
Orim zhodnotí stvoření: ,,Jo, je to pes, psi mají spoustu plemen. Takhle chlupatého psa jsem ještě neviděl, ale i tak je tohle pes.“
Lessinei k psovi bezelstně natáhne ruku, aby jej pohladil.
Orim ho okamžitě brzdí: ,,Bacha, když pes vrčí, tak pak kouše. Ty psy neznáš.“
,,Neznám.“ Ozve se Lessi okouzleně a ruku pryč nestáhne.
Dal poznamená: ,,Sice je pořádně zahryzlý do klacku, ale, Lessi, dej pozor.“
Zelenovlasý elfík přesto chlupatou vrčící kouli pohladí. Pes po něm nevyjede, celkem přátelsky se k němu má. Dalamar chce pejska taky pohladit, ale pes vztekle zavrčí a cvakne po něm, naštěstí jen demonstrativně a na prázdno. Orim se pokusí psa nalákat mlaskáním, ale i jemu se pes nabroušeně ochomítá kolem kotníků a rukou a cvaká zuby a temně vrčí.
Dal se nadchne: ,,Je opravdu krásný a asi vrčí a kouše, protože má velký hlad.“
,,Něco mu doneseme ne?“ Navrhne Lessinei, který je ten, co se rozplývá i nad brouky a o všechno je ochotný se hned starat.
,,Jo, ale až večer. Musím totiž na pitomou audienci.“ Ušklíbne se Orim.
,,A já budu muset nějak zařídit, abych sem vůbec mohl. Hlídám totiž ségru.“ Oznámí Dalamar neméně nadšeně.
,,Já tady zatím s tím psem zůstanu, aby se nikam neztratil.“ Oznámí Lessinei: ,,Vy se potom vrátíte s jídlem, já teď nic dělat nemusím. Nemám ségru, ani audienci. I když sestru bych klidně bral, ale audienci ne.“

Orim si po celou dobu pro něj děsivě nudné oficiální královské audience myslí, měl jsem pravdu, dobře otci tak. Zatím co Orimova matka Ulnia je hrozně moc šťastná, že svého synáčka zase po dlouhé době vidí, a Orim bere na milost i to mrně Ramirase, tak tatínek se očividně musí do šťastné rodinky pořádně nutit. Maximálně tak na Orima chladně vrčí cosi o tom, co že jako zase prováděl za kraviny, že je tak najednou tady. Orim tedy pomstychtivě doufá, že se hlavně jeho otec při tom slavnostním přípitku pořádně poprská a zalkne.
No a už je to tady. Prskají všichni elfové, na tohle etiketa a železná vůle nikoho nepřipraví, takže audience opravdu vypadá děsivě vesele. Ona se totiž div neudáví i samotná královna Sioril.
Orimas naopak, jako naschvál, tohle zkousne nejlépe za všech, ten ani neprská.
,,Trpasličí kořalka.“ Zavrčí vztekle Orimas. Podle toho, že neplive, už jí někdy musel popíjel.
Král pokračuje ještě vztekleji: ,,Ta se sem určitě nedostala náhodou.“ Práskne s pohárem zpět na tácek, div ho sloužícímu nevyrazí z ruky a žene se ke svému nejstaršímu synovi. Orim nestačí zdrhnout a už ho Orimas pevně drží. Elfík si okamžitě ošklivě vzpomene, jaký je vlastně jeho otec příšerný vztekloun, i když upřímně, Orim má povahu hlavně a hlavně po něm.
,,Tohle si udělal ty, Orime, koukej se přiznat!“ Zasyčí na něj král naštvaně.
Orim je ovšem od přírody i pěkně drzý a skutečnost, že vlastní rodinu vidí jen jedno do roka a na tak letmou chvilku, tomu taky moc nepřidala.
,,Já? A proč? Copak mě snad někdo viděl?“ Odsekne otci.
,,Já tě nemusím vidět, abych věděl, žes tohle udělal ty, Orime. Tak pitomej rozhodně nejsem!“ Volí král slova, která oficiální státnickou událost vylepšují čím dál tím víc. Orimas se rozčiluje: ,,Když už jsem po těch všech bojích zvládl porazit Dagagena i s jeho armádou oblud, tak si rozhodně nenechám líbit takové kraviny od nějakého usmrkaného děcka, třeba že je moje vlastní!“
A audience, ne audience, Orimas ohne svého syna přes koleno teď a tady, a ani v nejmenším ho nešetří. Což je poznat i z toho, že třebaže Orim skutečně hodně nechce, tak nakonec při výprasku dost brečí. Tohle totiž moc důstojně vydržet nejde. Bolí to a jak!
Ulnia se snaží svého muže zastavit, tiše se ozve: ,,Přeci ho nebudeš bít tady. Orimasi, vzpamatuj se, tohle je oficiální audience, zapomněl jsi?“
Do toho se malý Ramiras šíleně rozeřve s tím, že tatínek brášku tluče. Maminka jej jde marně utěšovat. A ze státnické události se díky obou dětem a vzteklému králi stává učiněný nezvladatelný cirkus.
Ulnia poví hlasitěji, protože tohle ji docela děsí: ,,Nech toho, takhle Orimovi ještě ublížíš.“
Orimas ji prostě ignoruje. Ovšem stejná věc, že král dítěti doopravdy vážně ublíží, napadá už všechny elfy stojící okolo, dokonce i ty, co je Orim denodenně soustavně zlobí a štve a kteří by mu nejednou ten výprask rádi dali sami a vlastnoručně. Galnuris dokonce vypadá, že se do toho už, už vloží, aby zabránil nejhoršímu.
Tak exekuci raději zastaví samotná Sioril: ,,Orimasi, uklidněte se, prosím. Tohle je jen dítě a vaše dítě k tomu. Jestli budete ještě pokračovat s tím bitím, něco mu skutečně provedete.“ Královna dá na slova vaše dítě pěkný důraz.
,,Právě protože je Orim moje dítě, tak se bude chovat slušně.“ Zavrčí král, ale konečně Orima nechá, i když na něj potichu zasyčí: ,,Já v tom míním pokračovat, nemysli si Orime, ale jinde.“

Orima naštěstí před slibovaným pokračováním výprasku zachrání jeho matka, která se v rozporu se svou mírnou povahou děsně naštve a vyjede po Orimasovi: ,,U Stvořitele, ty toho kluka vidíš jednou za rok a hned ho takhle příšerně seřežeš a ještě přede všemi. Už Orima nech, tohle snad bohatě stačilo, ne? Dostal víc než dost. Ještě mu něco doopravdy provedeš, podívej se, už i Ramiras se tě bojí.“
Ano, malý elfík se drží bratra a řve na celé kolo, jako by snad dostal ten výprask on a ne Orim.
Orimas dál pouští hrůzu: ,,Když se chová děsně, tak se s ním mazat nebudu! Jen si poslechni, cože tady všechno stihl provést! Měli tu na červeno obarvený hlavní zdroj pitné vody, učitel magie je pro změnu modrý doteď, rozmontovaný můstek ke škole, profesorský sbor se zalknul trpasličí kořalkou a teď se jí zalkla i sama královská rodina. “
Orim by byl momentálně nejraději, kdyby se jeho otec sebral a spěšně někam odcestoval. Ale raději mlčí, popotahuje a kouká na podlahu. Ono to opravdu na začátku vypadalo, že mu táta ještě přidá.
,,Málem jsi ho přerazil při státní audienci, tohle je opravdu výchova a dobrý příklad.“ Zlobí se na manžela tmavovlasá elfka: ,,Koukám, že by si Orim neměl zvykat na Ramirase, ale ty na Orima a naopak.“
,,To je výchova, jakou si ten drzej prevít zaslouží.“ Nenechá se Orimas zviklat. Elf zpraží svého povedeného synka ošklivým pohledem: ,,Máš velké štěstí, že jsi tohle provedl na audienci, Orime, jinak bys, přísahám u Stvořitele, dostal na holou! Ale varuji tě důrazně, ještě jednu blbost a bude mi jedno, kde z tebe ty kalhoty stáhnu. Rozumíš mi?!“
,,Hm.“ Udělá paličatě Orim.
,,Já snad špatně slyším.“ Vyjede na něj Orimas.
,,Ano.“ Vyhrkne Orim, když vidí, že po něm otec asi znovu vystartuje.
Ramiras se rozeřve ještě víc a nalepí se na bratra. Orim ho zdvihne do náruče, myslí si, že nakonec je tohle prtě docela dobrá obrana. Malý bráška by mohl otce drobet odradit, zvlášť když je u toho máma, která na Orimase už po nejednom takovém výchovném zásahu křičela, že je hrozný a vychovává své děti, jako by snad on sám vyrostl u tarnen.
Orimas se otočí na svou ženu a prskne: ,,No, slyšela jsi ho, co s ním mám jako dělat?“
Ulnia poví naštvaně: ,,Musíš ta děcka za všechno hned mlátit? Nechceš, to zkusit pro změnu jinak?“
,,Jak jinak? No, dobře jinak. Orime, za trest máš teď zaracha. Hlídáš Ramirase, my jdeme s mámou na banket, stejně by jste tam jen hrozně oba dva otravovali.“ Rozhodne impulzivně král.
Elfka zalapá po dechu a řekne mu: ,,Tedy ty se mi snad zdáš, Orimasi. Já vím, že se výchova nemá řešit před dětmi, ale mě už tohle skutečně nedá. Orim má za trest hlídat bráchu?! Ty chceš, aby Orim Ramiase nesnášel, nebo na něj žárlil, že tohle děláš?“
,,Sama jsi Ulnio řekla, že se tohle nemá rozebírat před dětmi, ale už jsem řekl a tak to taky platí!“ Houkne na Orima: ,,Hlídáš bratra. My si tohle s mámou vyříkáme docela jinde.“
,,Ale…“ Chce protestovat Orim. Nehodí se mu to, jindy by brášku ohlídal i dobrovolně, Ramias mu vůbec nevadí. Jenže přeci mají donést jídlo tomu psovi, kterého tak nečekaně našli.
,,Ale co?“ Zasyčí varovně král.
,,Ale nic.“ Nevysvětluje raději Orim.

Dalamar s Orimem tedy zjistí, že mají celkem stejný problém, až na to, že jeden má hlídat malou sestru a druhý malého bratra.
Orim ovšem dotáhne Ramirase za ruku k Dalovi domů a nadává: ,,Tak tohle je můj brácha Ramiras. Toho bych si tady klidně nechal napořád, i když nevím, jak to teď s ním provedu.“ Naštvaně jedním dechem dodá: ,,Ale náš otec by mohl hned odjet.“
Dal na něj kouká a poví: ,,Jak to dopadlo s tou trpasličí kořalkou?“
Orim se zamračí ještě víc, ale co, stejně tohle všechno Daeril zítra s velkým potěšením roznese po celé škole. Proto ucedí: ,,Blbě.“
Jeho malý bráška okamžitě nadšeně sděluje Dalamarovi: ,,Táta bráchovi naplácal na zadek, protože zlobil.“
Orim vypadá, že by maličkého elfíka nejraději kopnul.
Dal poví chápavě: ,,Aha…“
Ramiras se mezitím začne živě zajímat o Laseendru: ,,Jů, máš žluté vlasy.“ Poví a kouká na ní.
,,No, a?“ Udělá holčička: ,,Ty je máš černý jako mí bráchové.“ A pak pokračuje: ,, Mě Naethos udělal malou kuši, chceš ji vidět?“
Ramiras zakývá hlavičkou a už se hrabou v hračkách. Nutno podotknout, že ta kuš od staršího bratra je věc neškodná, která střílí tyčky. Ale i tak Elnerida nad tímhle dárečkem zoufale protáčela oči a umlouvala dcerušku, jestli raději nechce hezkou panenku. Elfka má oprávněnou obavu, že její vysněná holčička je v podstatě další šikovně maskovaný klučičí raubíř. Dal s potěšením sleduje, jak si jich oba malí elfíci ale vůbec nevšímají a pak navrhne Orimovi: ,,Hele, oni dva se očividně zabaví sami.Tak je tady prostě necháme a půjdeme donést jídlo tomu psovi, už určitě musí být tak hladový, že okusuje Lessineiho.“
Orim nadšeně prohlásí: ,,Výborný nápad.“
Nechají obě malé děti u Dalamara doma a jdou pryč.

Pes je víc jak hladový, i když mezitím Lessiho neožral na kost, jak si Orim s Dalem po cestě vymysleli. Ale jakmile pes zjistí, že pro něj mají maso, vrhne se na jídlo stylem, že při tom div nesežere misku rovnou s Dalamarovou rukou.
Orim zírá a řekne: ,,Tý brďo, ten má ale veliký zuby a má jich nějak moc.“ Zaváhá a potom doplní: ,,On má zuby jako žralok, to asi nakonec nebude pes, kluci.“
Dalamar žasne: ,,Tys už viděl i žraloka?“
,,Jo.“ Odpoví Orim: ,,Jedno královské letní sídlo je přímo na pobřeží, žraloka sem viděl a dost často ho i jedl. Jí se z něj hřbetní ploutev. Ale chutná to hnusně.“
Lessinei na Orima s Dalamarem valí oči: ,,Kluci, co je žralok?“
Orim blahosklonně začne, někdy ho totiž dost těší, jak se ten nejmenší z nich nechá snadno poučovat: ,,Velká ryba a má hrozně ostrých a velkých zubů.“
Dalamar se ozve: ,,Žralok prej není ryba, já ti četl, že je to tohle samostatný… no něco, ale zuby má jak hrom a děsně hryže a žere elfy, kteří vlezou do moře. Já ti to rád předvedu Lessi.“
Se smíchem a vrčením, co žralok určitě neprovozuje, se Dalamar z legrace vrhne na Lessineiho. Ten se mu začne s pištěním bránit.
Ovšem najedené, chundelaté stvořeníčko tohle vyhodnotí jako zákeřný útok a s děsným vrčením jde bránit Lessineiho a zahryzne se Dalamarovi do kotníku.
,,Aů!“ Vyjekne elf: ,,Pust mě, ty příšero!“ Snaží se zvířátko z nohy sklepat. Jenže se snaží marně a stejně marně mu pomáhají Orim s Lessim. Chlupatá koule vrčí a stisk má ještě pevnější.
Dal celou situaci nebere nijak vážně.
Lessinei se ho naopak starostlivě dotazuje: ,,Dalamare, tebe tohle nebolí?“
Dal se hrozně směje: ,,No, je alespoň vidět, že mě má nejraději, když se mě nechce pustit.“ Což je pěkná blbost, zvíře očividně nenapadá jen Lessiho. Dal je pro něj jen hračka ke kousání.

Naethos, protože Dalamara moc dobře zná, dorazí ze školy hned domů, i když nemusí. Představa, že jeho malý po všech stránkách děsivě “zodpovědný“ mladší bratr hlídá jejich maličkou sestřičku, v něm budí oprávněné obavy, že pokud se hodně rychle nekoukne, cože se doma zatraceně děje, tak z něj dozajista bude jedináček.
Jejich oba rodiče jsou na návštěvě u rodu Neilos. Naethos proto tak trochu čeká, že bude Lessinei pro změnu nalezlý u nich doma. Ovšem Naethos nestačí zírat. Můstek na stromě před jejich domem právě pořádně rozhoupávají dva docela prťaví elfové. Jeden je jeho světlovlasá culíkatá sestřička, ale to tmavovlasé střapaté zvíře v dost kvalitních šatečkách vůbec nezná.
Naethos skočí na můstek, jakž takž zbrzdí jeho prudký pohyb a vydechne: ,,Co tady vy dva vyvádíte? A kde je u všech všudy Dalamar a kdo kdopak je tohle?“
,,My se houpeme. Ramiras tohle totiž nezná. On ti, prosím tě, bydlí v paláci z kamene a můstky tam nemají žádný, to je co! On je Orimův brácha. Dal šel s Orimem někam pryč, máme si tady sami pěkně hrát.“ Huláká na něj Laseendra nadšeně.
Houpe dál mostkem a Ramiras se tomu směje. Naethos se marně snaží pohyb můstku konečně zastavit, pak postě raději sebere každé elfě pod jednu ruku. Nese je domů se slovy: ,,Hezký, ale když sletíte dolu, budou z vás dvě placatý placky. Budeme si spolu hrát na něco jiného, ano?“
V duchu si Naethos opakuje, já toho Dalamara asi vážně roztrhnu. To je takovej nezodpovědnej blb, že mu není rovno.

Zatím to ovšem vypadá, že Dalamara spíš dřív něco sežere a jeho bratr už prostě nebude mít koho trhat. Zvíře je paličatě zahryznuté do elfova kotníku a nepustí a nepustí.
Orim už rezignuje: ,,Strčit ho pod vodu, když se bude dusit, tak se určitě pustí.“ Navrhne zoufale.
Lessinei se zblble ozve: ,,Ale nebude dejchat i pod vodou, když je to tedy žralok?“
,,Tohle není žralok, škvrně.“ Utrhne se na něj Orim.
,,Jo, hádejte se.“ Ozve se Dalamar: ,,Já mám vlastně času dost.“ Dalamara to totiž už docela bolí a teče mu krev.
,,Tohle chce někoho, kdo má sílu.“ Navrhuje Lessinei: ,,Ale taky někoho, kdo nám za to hned nenapohlavkuje.“
,,Co můj otec?“ Poví kysele Orim: ,,Ten nám nenapohlavkuje, ten nás všechny rovnou seřeže na jednu hromadu i s tou zubatou příšerou.“
Dal řekne: ,,Naethos, můj brácha už by mohl bejt doma.“
Což je věru dobré řešení. Sice je Naethos starší, silnější a rozumnější, ale taky je to ten, který je ochotný se jich zastávat vždy a všude a žehlit jejich věčné maléry. Vyrazí tedy k Dalamarovi domů. Je to ale pohled pro bohy, protože zvíře je stále umanutě zahryzlé Dalovi do nohy a vrčí a vrčí.

Naethos chce Dalamara mezi dveřmi seřvat, jaká jsou hrozná hovada, on i Orim, že mrňata nechali samotné bez dozoru, děcka tak klidně mohla spadnout a zlomit si vaz. Jenže pohled na zahryzlé zvíře ho náhle postaví před docela jiný problém.
,,Já se z vás ze všech zblázním.“ Prohlásí Naethos a posadí Dalamara na židli a jde rvát tu chlupatou vrčící příšerku dolu.
Mezitím mu Lassendra s Ramirasem zvědavostí div nelezou po zádech.
,,Jů pejsek a vrčí.“ Poví holčička.
,,A jak se ten pejsek jmenuje?“ Ptá se pro změnu Ramiras.
Naethos nemá sílu nic komentovat.
Do toho všeho poněkud pobledlý Dalamar žvaní: ,,Nevylom mu zuby.“
,,Jo? A nemám ti náhodou rovnou useknout nohu, abych mu chudáčkovi nevylomil zoubky?“ Optá se ironicky Naethos a konečně vypáčí zvířátku čelist.
Stvořeníčko ovšem už nechňape ani nevrčí, nějak dospělo k názoru, že oni nejsou nebezpeční. Lísá se k Naethosovi, ale ten na něj nemá kdy. Vrazí ho Orimovi do rukou a jde Dalovi ošetřovat nohu.
Dalamar protestuje: ,,Orime, dej mi toho psa. Je můj, mě má nejraději. nechtěl se mě celou dobu pustit.“
Orim se nepře, když vidí ten krvavý kousanec, co má kamarád na noze, je mu Dalamara líto. Obludku Dalovi hned podá.
Zvíře nevrčí a mazlí se. Naethos ováže Dalamarovi ránu a koukne na chlupatou potvoru: ,,Tohle rozhodně není pes.“
,,A co to tedy je?“ Zajímá se Dalamar.
,,Krásný.“ Sápe se na zvířátko Laseendra.
Naethosi varuje: ,,Kouše, raději ne.“
Ale chlupatá koule otočila. Čím déle si s ní všichni hrají, tím je patrnější, že už se podobná hrubost od zvířete opakovat nebude.
Rodiče se vrátí i s Ithinerilem a Raineidou, ti si totiž chtějí odvést Lessineiho domů, je jim nad slunce jasné, kde zelenovlasý elfík zase zůstal zašitý. Najdou ovšem mnohem víc dětí než čekali a všichni jsou plně zaujatí jedním chundelatým zvířátkem.
Laseendra hlásí: ,,Mamí, tatí, Dal našel psa, ale Naethos tvrdí, že to není pes. Je krásnej.“
Iaron zírá, stejně tak zírá i Ithineril. Ono pro tyhle ostřílené vojáky není tajemství, s čím si tam elfíci hrají a dovádějí.
Iaron poví: ,,Tohle vůbec není pes, tohle je malé hamaru. No nazdar.“ Uzavře to a navrch si všimne Orima s Ramirasem a optá se: ,,Poslyš, Orime, ví rodiče, že jste tady? Neměli by jste být čirou náhodou v paláci?“
Orim odsekne: ,,Maj tam napsanej vzkaz. Mám hlídat bráchu, to zatraceně dělám, ne? A nemám líst ven, jsem v baráku nebo ne? Měli říct předem v jakým.“
Ithineril ironicky podotkne: ,,Z tebe bude vládce jedna radost.“
Tenhle starý elf je urozený šlechtic a vojevůdce, sice díky svému nejstaršímu synovi upadl v nemilost u dvora, ale v nemilost která je taková podivná. Královna až moc dobře ví, jak se věci mají a ta se rodu Neilos nestraní. A Ithieril, ač zvládá etiketu s přehledem, o dvůr rozhodně nestojí a stejně nejlépe zvládá vojáky, ne dvorské mravy.
Orim prskne: ,,Jenom jestli. Mě má přeci zabít ta blbá kletba.“
Ithineril se na dítě zadívá a odtuší: ,,Už jsem podrobně slyšel, jak ses dnes uvedl na audienci, mám dojem, že ta tvá kletba spočívá v tom, že tě jednoho dne zabije vlastní otec, až mu z tebe povolí nervy.“
Orim chce něco uraženě odseknout, pak mu ale dojde, že by přeci jen mohl Ithineril něco jeho otci vzkázat. Při jeho věčné smůle se ti dva jistě dobře znají. Raději proto mlčí.
,,Tak co je to za zvíře, tati, to hamaru?“ Cpe Dalamar malou příšeru Iaronovi pod nos.
Laseendra hned začne:,,Mamí, tatí, necháme si ho že jo, je děsně roztomilej.“
Iaron na chlupatou obludku skepticky kouká a poví: ,,Spíš ta je roztomilá, tohle je holka. Říká se tomu hamaru, bude větší než kůň a je to mládě té obludy od tarnen, co nám tady dělala tolik problémů a zabíjela. Zřejmě tady někde vrhla potomky a proto byla tak moc agresivní, tohle jediné mládě přežilo. Ne, děti nemůžeme si ji nechat.“
,,A proč?“ Začne Dalamar: ,,Se o ni budu starat.“
Lassendra se zamračí: ,,Tys jí zabil maminku a teď ji chceš vyhodit, to je od tebe ošklivý, tati.“
Iaron zoufale vysvětluje: ,,Poslouchali jste mě všichni? Bude velká jak kůň s hubou plnou zubů delších než ruka. Tarnen na tom jezdí do boje.“
Dalamar se ozve: ,,Tak my na ní budeme jezdit třeba do školy.“
,,A po lese.“ Doplní sestřička.
,,Po můstcích?“ Třeští na ně oči Elnerida a najednou zjistí, že se jim Raineida směje a Ithineril v duchu taky, ten je z těch, kteří se usmějí jen omylem.
Elenerida začne: ,,Děti jste tři, je vás plnej dům a do toho hamaru. Ne, ne, ale tuhle Lessinei je doma sám.“
,,To tak.“ Ohradí se okamžitě ostře Itheril: ,,Už slyším, jak budou v celém lese říkat, že mu Saihlin z podzemí poslal živý dárek.“
Jeho žena se na elfa vyčítavě podívá, ale chápe, že muž má vlastně pravdu. Hlupáci, kteří by tohle roznášeli, by se jistě našli. A nebylo by jich zas tak málo.
Iaron nadhodí: ,,A co pěkné hamaru do paláce?“
Orim by si jindy moc rád hamaru vzal, jenže jeho otec asi ze zvířádka nadšený nebude. Malý princ proto zavrtí hlavou.
Dalamar začne naštvaně: ,,Je moje. Proč si ji nemůžu nechat?“
Laseendra začne fňukat: ,,Já ji taky chci.“ A už strašlivě brečí, maminka malou holčičku marně utěšuje.
Naethos se najdenou ozve: ,,Tati a co bys s tím hamaru jako provedl, když si ho my nenecháme? Samo v lese umře hlady, je ještě malé a že ho zabiješ, ti stejně nevěřím.“
Malá elfka začne brečet o poznání hlasitěji a zoufaleji.
Iaron se trochu zděšeně podívá na Elneridu, tohle je totiž slovo do pranice. Ano, kdo z nich dvou bude mít žaludek mládě hamaru vyhodit ven a nechat umřít? Nikdo. Děti je zase jednou dostaly.
Elnerida navrhuje opatrně a nejistě, zatím, co konejší malou plačící elfku: ,,Zkusíme tomu hamaru nejít lepší domov.“
Dalamar zvíře pevně obejme a prohlásí: ,,To ji jako vrátíme tarnen a jak?“
Rodiče se po sobě opět zoufale dívají.
Iaron prohlásí: ,,Třeba si tohle hamaru vezme někdo jiný.“
Orim se, i když dnes hodně zkrotlý, přici jen nezapře: ,,Dáme třeba hamaru královně k narozeninám.“ Navrhne.
Všichni dospělí v místnosti vykulí oči.
Lessineimu docela unikl vtip, prohlásí: ,,Já si myslím, že má královna zvířata ráda. Proč ne?“
,,Zas tak moc ráda zvířata mít nebude, aby po jí paláci lezlo hamaru od tarnen.“ Podotkne Ithineril.
Iaron zopakuje: ,,Posloucháte mě děcka vůbec? Ta oblude bude veliká jak kůň a zubatější než žralok.“
Dalamar zvířátko brání: ,,Zubatá jako žralok už je a nevadí to ani trochu.“
Jeho starší bratr potichu zahuhlá: ,,Až na tu tvou prokouslou nohu.“
Nakonec se nedá svítit. Iaron, ani Elnerida jaksi nemají na to, aby malé hamaru vyhodili, natož snad zabíjeli. Obluda prostě a jednoduše zůstane, kde je a Dalamar ji vůbec nechce dát z ruky, stěhuje se s ní rovnou do postele.
Iaron jen rezignovaně řekne: ,,Měli jsme Dalamarovi raději dovolit fretku.“

Orim má poměrně štěstí, vrátí se s malým bráškou do paláce dřív, než skončí banket. Takže jaksi nevyplave na povrch, jak si Orim svérázně vyložil pojem – máš zaracha a hlídáš bratra. Královská návštěva se tady v Mirheimu zdrží celý týden, za tuhle dobu, si sice Orim na Ramirase rozhodně hodně zvykne a naopak, ovšem tatínka jaksi elfík stále nemusí, obchází ho velikánským obloukem a sám Orimas po pravdě neví, kde s tohle příšerou začít. Orimova náhlá změna chování je více než nápadná, sice je stále neklidný a roztěkaný, ale nějak ani pomalu nemluví, natož aby prováděl ty své kousky. Divné to je už všem ve škole, ale nejvíc u samotného královského dvora.
Sioril se dokonce starostlivě zeptá Ulnie: ,,Nepřijde vám Orim nějaký nemocný?“
Ovšem všichni v paláci si příliš dobře pamatují, jak si Orimas svého synka podal za tu trpasličí kořalku. Začne se dokonce lehce v žertu povídat, že Dagagenovo prokletí u Orima spočívá v tom, že by ho vlastní otec zabil, kdyby spolu byli déle pohromadě.
Galnuris pak po jednom společném státnickém obědě, kdy se Orim ani nehoupe na židli, ani nepovykuje na celé kolo, ani nezaměňuje druhým příbory, ani nepovoluje uzávěry slánek, či nesype pepř do cukřenky, v soukromí optá královny Sioril: ,,Mami, není s Orimem něco? Ten už je víc než zakřiknutý.“
Královna lehce zavrtí hlavou: ,,Ulnia povídala, že nemocný není.“
Elfovi tohle ale nedá, nakonec prostě to své hlodavé podezření vyjeví: ,,Neudělal mu Orimas něco tím výpraskem? On tohle opravdu přehnal.“
Sioril se zarazí: ,,Kdyby Orima nějak zranil, tak si snad jeho matka všimne.“
Když Orimova rodina nakonec odjede domů, tak se černovlasý elfík po škole někam svým kamarádům ztratí. Dalamar mu s Lessineim sice dávají čas, aby byl sám, jenže Orim není k mání dlouho a Lessi s tou svou útlocitnou dušičkou do Dalmara neustále hučí: ,,Třeba se mu něco stalo?“
,,Prd se Orimovi stalo, chce bejt sám, je smutnej. Odjeli mu rodiče. To je celý.“ Odpoví Dalamar a muchluje to svoje chlupaté hamaru.
Dala taky trochu zlobí, že ač je obludka jeho, Lessi se jí očividně líbí víc. Dalamar vláčí hamaru všude sebou a aby se to vůbec nepletlo, ta chlupatá, zubatá koule dostala jméno Pes i přes skutečnost, že je samička. Naethos se děsně smál, když Dalamar vítězoslavně přišel s tím, jaké bude mít jeho hamaru jméno.
Laseendra naopak začala: ,,Jéé hezký jméno.“
Jejich otec se ironicky dotázal: ,,Snad vy děti nevěříte tomu, že když hamaru budete říkat pes, že se z něj nakonec ten pes stane?“
Lessinei se ale nedá: ,,Orim by neměl bejt sám, když je smutnej.“ Hučí do Dalamara vytrvale.
Nakonec tmavovlasého, dlouhovlasého elfa zviklá, ten zavrčí: ,,Dobře, dobře ale já ti nevím, kde Orim je. Ty taky ne, jak ho chceš teda najít?“
Lessi se zarazí, on sice svede Orima najít na to šup, jenže… jenže tohle normální malí elfové neumí. Normální malí elfové totiž nejsou poloviční démoni, i když se to někdy podle jejich příšerného chování může zdát. Zelenovlasý elfík usilovně přemýšlí, jak tohle jen navlíct, aby to Dalamarovi nebylo divné. Je veliká legrace, že ač má Lessinei Dalamarovu školu, sám je děsivě neohrabaný, když přijde na balamucení a lhaní.
Přemýšlí, pak konečně vyhrkne: ,,No Pes, Pes by ho našla, ne?“
,,Jasně.“ Nadchne se okamžitě Dalamar, jako ten správný, novopečený majitel hledá každičkou příležitost, aby všem ihned demonstroval, že jeho hamaru je nejúžasnější a nejšikovnější na světě.
,,Hledej, hledej, Orima.“ Začne důrazně na štěně Dalamar.
Hamaru jej obdaří pohledem, hledej si ho sám a žvýká dál klacek.
Lessinei se rozběhne a volá na hamaru: ,,Stopa, stopa.“
Zvířátko vyrazí za ním, ale jen proto, aby se mu jeho obíbenec snad neztratil z dohledu.
Po chvilce běhu lesem Dal skepticky protestuje: ,,Tohle je mi nějaké divné stopování, Lessi, kdž ty běžíš vepředu.“
Jenže to už všichni bezmála zakopnou o Orima, co leží v trávě na vysluněné mýtince a načuřeně čučí do modrého nebe.
Lessinei tedy prohlásí: ,,Je to stopování, hamaru ho vyčmuchalo. Podívej, jak by jsme jinak Orima našli?“
Orim vstane z trávy a zavrčí na ně nenaloženě: ,,To jsem vám tak chyběl?“
Hamaru mu hned jde hryzat do boty.
Dal na zakaboněného elfa koukne a poví: ,,Jo chyběl Orime. Bez tebe je děsná nuda a už jsme si říkali, jestli se ti náhodou třeba něco nestalo.“
Orim má opravdu náladu k pohledání zahučí: ,,No, alespoň někomu tady chybím, když jsem vlastní rodině ukradenej, ale hlavně že táta konečně vypadl.“
Lessinei je taky ten hodný pitomec: ,,Nebuď smutnej.“ Vyhrkne a jde Orima objímat. Z čehož je Orim fakt děsivě odvázanej, ne že by ho tohle netěšilo, ale kluci v tomhle věku jsou přeci drsní a silní, těm se nestýská.
Odstrčí elfíka se slovy: ,,Ty jsi fakt ještě hrozný škvrně.“
Orim do toho dá víc síly než vůbec chtěl. Lessinei si kecne, hamaru začne děsně vrčet, Dalamar se příšerně naštve a Orim jich má všech právě tak akorát dost. Prostě si hodlá lehnout zpátky do távy a ignorovat je. Jenže ani nedosedne.
Lessinei poděšeně zařve: ,,Bacha zmije!“
Teď všem pozdě dojde, že hamaru celou tu dobu nevrčelo na Orima, ale na toho hada. Zmije je už pěkně vydrážděná. Orim si na hada málem sedl, což zmije oprávněně povžuje za přímý útok. Sama jde do protiútoku. Orim jí nestihne uhnout.
Zelenovlasý elfík je rychlý, jenže pěkný poděs, skočí a hada odstrčít rukou, aby Orima neuštkl a samo sebou už má zmiji zahryzlou v ruce on. Orim docela ztuhne, ale Dalamar raguje správně, tentokrát hada vezme klackem. Zmiji ale přesto neomráčí, ta se má se syčením k tomu ušknout znovu.
Po hadovi vystartuje šíleně rozuřené hamaru, aby si tak nechalo ubližovat páníčkům. Had sice hamaru uštkne do pracky, ale za chvilku skončí roztrhaný na několik kusů.
Lessinei na hamaru zírá: ,,Ona ji uštkla zmije!“ Vyhrkne.
,,Tebe ale taky!“ Zařve na něj Dalamar, ale je hotov k činu: ,,Musí se to podvázat a hned směrem k srdci.“ Pustí se do ošetřování menšího kamaráda. Orim se jakž takž vzpamatuje a jde Dalovi pomoci.
Ovšem nejpitomější je z nich Lessinei. Zatímco se tmavovlasí elfové nad ním hádají.
Orim tvrdí: ,,Ten jed se musí vysát.“
,,Tohle je děsná blbost.“ Odporuje Dal: ,,Nevíš, co máš ty v hubě Orime, budeš tam mít škrábanec a otrávíš se taky. Musíme Lessineiho vzít hned k léčiteli. Neváží padesát kilo, otravu nepřežije, i kdyby měl zdravé srdce. Buď potřebujeme protilátku, nebo mága léčitele.“
Orim řekne: ,,Rychle do paláce, tam je to nejblíž, Sioril přeci vyléčí všechno.“
Ano, do paláce je to tentokrát opravdu nejblíž. Orim totiž trucoval bezmála hned za ním.
Lessinei ale pitomě kouká a stará se o docela jiné: ,,Kolik váží to malé hamaru?“
,,Nejsi v šoku?“ Kontroluje Lessiho Dalamar: ,,Tak tři kila proč?“
,,Jeho ta zmije uštkal taky aaa…“ Lessi se zarazí docela: ,,Hele, ona jí pak sežrala. Pes sežrala zmiji.“
Ano Pes právě vesele spořádala celou zmiji a nevypadá ani trochu otráveně.
Dalamar začne taky panikařit. Zavzpomíná, jak jej tehdy v noci dostal Lessinei ke prameni a zkusí je všechny vespolek teleportovat. Dalamar při tom prostě myslí na královnu Sioril a povede se.
Až na to, že milá královna je právě v lázni a najednou tam má Lessineiho, který omdlívá, vyděšeného Orima, Dalamara, co sebou po té teleportaci více osob rovnou práskne o zem a hamaru, které jde s vrčením cupovat zmáčenou rohožku.
Sioril okamžitě dojde jaká bije a že musí ihned jednat. Rychle na sebe hodí župan a jde je léčit a zachraňovat.
,,Ona Lessiho kousla zmije, ale měla kousnout mě, to já si jí nevšiml a Dalamar omdlel.“ Mele zmateně malý princ.
K dovršení všeho zmatku sem do lázně vletí strážci. Ona ta teleportace přímo ke královně Sioril nešla pro mágy, kteří chrání palác, dost dobře přehlédnout.
Sioril jen na vysvětlenou poví: ,,Zraněné děti.“
Elfíky léčí a působí velmi důstojně a královsky, i když má na sobě jen ten bílý župan a je zmáčená jak myš.

Když už jsou oba, Lessinei i Dalamar, v pořádku, má královna konečně dojem, že nyní už to bude jen o tom je uklidnit a některé následně předat rodičům a potom se může i ona v klidu doobléct. Mezitím Orim jí i Galnurisovi zmateně a hlasitě líčí, cože se vlastně jako stalo. Jak Lessineiho uštkla zmije a že je sem Dalamr všechny teleportoval a omdlel.
Najednou se vzpamatuje Dal a zděšeně spusí: ,,On ten had kousl Psa taky, zachaňte ho prosíííím.“ Škemrá a věší se na královnu.
,,Dobře, dobře.“ Rozhlíží se elfka: ,,Kde je to malé zvíře? Naposledy bylo v mé koupelně.“
Sloužící odejdou najít podle nich už polomrtvého psa, aby se vzápětí vrátil jeden z nich nesoucí za zátylek vrčící zmítající se obludu: ,,Paní, velice se omlouvám, ono to zvíře stihlo sežrat za tu krátkou chvíli půl nástěné tapiserie o bitvě na řece Lementeres.“
Galnuris doopravdy zírá: ,,Tohle přeci není žádný pes, ale hamaru.“ Řekne elf.
Dal spustí hrozný brek: ,,A není tohle jedno? To jí necháte umřít? Vždyť toho hada Pes zabila, když nás bránila. Pokousal by jinak všechny.“
,,A snědla tu zmiji.“ Doplní Lessinei přesně.
,,Tohle je ale hamaru.“ Zopakuje pro změnu královna.
,,No, a?“ Začne Orim: ,,Je hodná a má nás ráda, to jí jako nevyléčíte?“ A brečí i on, do minuty se k tomu jeho řevu přidá i Lessinei.
Sioril ten pláč okamžitě brzí slovy: ,,Děti, já ji nemusím léčit. Hamaru totiž žádný z pozemských jedů neotráví, jsou děsně odolná a pokud vím, je i dost málo věcí z podzemí, které hamaru otráví. Podívejte, té vůbec nic není.“
Elfka má pravdu. Hamaru bojovně vrčí a cvaká zuby, až se sloužícímu nakonec vysmekne. Obludka uraženě kousne Galnurise do kotníku, podle ní z nějakého záhadného důvodu za všechno může hlavně on.
Ochránce lesa se na příšeru jménem Pes zadívá a prohlásí: ,,Tohle nám tady v Lese skutečně chybělo ke štěstí, jako by jsme my sami neměli dost svých malých příšer. Ne, my musíme mít ještě jednu od tarnen.”