Svět bez jména

280 c.l., Mirheim

Magaini se zájmem pozoruje, jak se tlupa rozdováděných děcek z vesnice snaží dostat do vzduchu poněkud neumělého, papírového draka. Nejde jim to ani trochu. Papír je vesměs hodně drahá věc, tak je s podivem, kde tihle ušmudlanci vzali nějaké ty potřebné zbytky na výrobu téhle hračky. Démon se slabě usměje a drak prudce vyletí vzhůru.

Izzael do ní v zápětí hrubě dloubne loktem: ,,Hele, ty snad máš smrtelníky ráda?“

Žena se na něj klidně otočí. Vyšší démoni jsou v ukázkově zaplivané maličké lidské osadě na pomezí lesa, oba vypadají jako tuláci. Dospělá hnědovlasá mladá žena a s ní zrzavý kluk.

Magaini odpoví rejpavě: ,,Hlavně že ty, Izzaeli, na toho papírového draka čučíš, div ti oči nevypadnou. Nějak moc se nám vžíváš do té role dítěte, co?“

Zrzavý kluk se na ni drze ušklíbne: ,,Ale jdi, mami. Smrtelníci jsou docela bezva studijní materiál, to je prostě celé. Jsou tak úžasně protichůdní. Draci vlastně díky jejich přispění pomalu nepřežili poslední střet a přesto jim každé jaro dělají dračí slavnosti.“

,,Moment.“ Vrazí Izzael Magaini do ruky olezlé maso, které celou dobu usilovně žvýkal a jde blíž za dětmi pouštějícími draka. Izzael není o moc větší, ani o moc čistší než ony.

,,Hele, věříte, že draci jsou?“ Udělá zvědavě na děcka. Tři kluci a dvě holky na něj kouknou jako na děsně natvrdlého a zaostalého. Pak se nejmenší dítě ozve:

,,Nevěříme, draci přeci nejsou. To ví každej a ty si ale blbej.“

Izzi prohlásí vesele: ,,Dobře, dobře, draci tedy nejsou. Tak proč tohle jako děláte?“ Ukáže na papírového draka na provázcích ve vzduchu.

Nejstarší kluk poví: ,,Odkud jsi sem s mámou přitáhl? Proč to jako děláme? Zítra jsou přeci dračí svátky a ty určitě ani nevíš, co to znamená, páč si cizí, pitomej a věříš na draky.“

Izzael řekne klidně: ,,Tak dračí svátky. Je veliká sranda, že oslavujete rod, co jste skoro vyhubili.“

Kluk pohrdavě prohlásí: ,,Na draky už nevěří ani Adle, která si jí vlastní nudle. Meleš blbosti a podle tebe tedy draci jsou a jako kde?“

Izzael vyjmenuje: ,,Černý v lese, rudý na poušti a zelený v podzemí, modří na moři.“

Děti se mu začnou děsně smát: ,,Tohle je stará, pěkně blbá pohádka.“

Démon jen lehce pokrčí rameny a cárá se zpět k Magaini.

Žena na něj znechuceně kouká a vrazí mu do ruky maso, které prve jedl: ,,Si prase, tohle je syrová krysa a určitě zdechla.“

Izzael poví vesele: ,,Živiny jako živiny, ty naděláš.“

Magaini řekne: ,,Tak si jez tu svoji hnusnou krysí živinu a neuč ty děti blbosti.“

Zrzavý kluk podotkne: ,,Jaké blbosti? Tohle je čistá pravda. Nic na tom nebylo ani nepřesného, natož nepravdivého.“

,,Nepřesný bylo třeba to, že zelený drak v podzemí je vlastně zelená dračice.“ Ušklíbne se na něj Magaini.

Izzael se ale šklebí ještě víc: ,,Jo ona je samice, proto si jediná uměla všechno pěkně zařídit. Ta přežije, zato ti dva zemští ne. Rudý drak umírá na staré zranění a černej si soustavně hraje na kopec, jelikož se bojí toho malého elfouna, který ho brzo zabije. Vlastně hodně brzo, ne? Dva nebo tři dny?“

Magaini odpoví: ,,Tři dny.“

 

Kesstrevisnessi si opravdu usilovně hraje na hodně zarostlý a nenápadný kopec. Nevystrčí ani ucho, ani dráp, ani křídlo, ani osten. Marně ho sama země k tomu nutí. Černý drak se prostě děsně bojí, proto jej žádné jeho pudy a celé slavné jaro ven nedostanou.

Kousek od zahrabaného, zarostlého Kesstrevisnesse se najednou zastaví osoba, která nemá v Mirheimu vůbec co dělat. Tohle není jen hnědooký tarnen s tetováním draka na tváři, který nějakým podivným zázrakem prošel přes všechny hlídky elsia, jako by se nechumelilo. Ale drak ví, že tohle stvoření nemá s tarnenem nic společného, možná až na ty dlouhé špičaté uši.

Z kopce nervózně mrkne zelené dračí oko: ,,Tebe jsem o pomoc neprosil, Belfafere, vy služebníci zelené dračice si za sebemenší službičku necháváte platit až moc vysoko a draho.“

Belfafer si klidně sedne na pařez a natáhne si pohodlně nohy: ,,Hele, draku, vyhrab si alespoň hlavu, nechci mluvit s nějakým pitomým kopcem. Jsme odstínění, nikdo nás tu nenajde.“

Černý drak ze sebe trošku, decentně oklepe hlínu: ,,Ty by ses choval stejně, Belfafere, kdybys věděl, kdo tě zabije a kdy tě zabije a že ti s tím nikdo nepomůže.“

Démon si založí ruce: ,,Omyl, já ti přeci chci pomoct. Proč bych se sem jinak vlekl? Myslíš, že tady snad obdivuji kvetoucí podběl, nebo jak se ten žlutej prevít zatraceně jmenuje?“

Tarnen se zájmem jednu z kytek rozšlápne.

Kesstrevisnessi zavrčí: ,,Ale já od toho vašeho pošahaného spolku prostě pomoct nechci. A vůbec, čím bych jako platil? Svou krví? Svým potomkem, jak obvykle žádáte? To si jako kvůli vám snad nějakého honem, honem pořídím. Proč ten hloupý nátlak? My draci tohle máme jinak. Říje přijde s jarem a je mi jedno, co za samici bude na blízku. Navrch ona je už jen jedna jediná, že? A to ta, která vás vede.“ Hučí černý drak: ,,Ale hmotně ta dračice není k mání, její moc se toulá po vás všech hloupých nižších bytostech. Ty jediný jsi s nimi jaksi dobrovolně, ne?“

Belfafer se křivě ušklíbne: ,,A ty bys měl myslet, Kesstrevisnessi. Ano, já jsem tam dobrovolně, sice jsem všechno navlíkl tak, že i já jsem se stal cenou za službu. Pak tedy se draku zamysli, kdo ti vlastně nabízí pomoc? Zelená dračice jejíž vědomí, moc i tělo je ve skupině smrtelníků, nebo já vyšší démon, co si ze smrtelníků a draků zas tolik nedělá? Kesstrevisnessi, žádal si pomoc u Izzaela, Magaini a toho míšence. Všichni tři ti řekli ne, protože jakákoliv mláďata jsou pro nás nedotknutelná.“ Hnědooký tarnen zúží oči: ,,Ale já nejsem jako oni, já ti řeknu ano. Pomůžu ti zabít to elfě a teď je jen na tobě jestli mou pomoc přijmeš.“

Drak zaraženě váhá: ,,Co za tohle chceš?“

Belfafer poví: ,,Zábavu. Prostě zabiješ všechny, kteří s tím elfem k tobě přijdou. Co to pro tebe bude? Tak jen pohltíš víc smrtelníků, než toho prťouse a já se budu dívat.“

Kesstrevisnessi mu nedůvěřuje: ,,Neříkej mi, že v podzemí s tarnen si takového krvavého povyražení užiješ málo.“

Vyšší démon odpoví: ,,Užiji si ho opravdu víc než dost, ale kdybych řekl, že za tuhle službu nic nechci, nevěřil bys mi ani za mák, tak chci jen tohle.“

Černý drak zavrčí: ,,Nejsem blbec, nevěřím ti. Chceš prostě, abych zabil i toho míšence. Ne, nic s krví démona zabíjet nebudu!“

Belfafer se usměje: ,,Cha, tak víš, co? Máš můj slib, že na Lessineiho se ta protislužba rozhodně nevztahuje. Nebude tady v lese. Věř, nebo nevěř, vol si sám. Máš tři dny, tři dny a ten elfík tě zabije. Tak co, chceš ode mě pomoct? Mám ti ho sem dovést? Mám ti ho sem dovést omámeného až před tvé ostré zuby nebo ne?“

Drak váhá a váhá a pak vyhrkne: ,,Nemám vlastně co ztratit, přijmu tvou pomoc.“

 

,,Neměli jsme učiteli Pelionovi rozmontovat tu knihovnu se slovníky, zase jsme po škole.“ Prohlásí Lessinei: ,,A navrch mu málem ty knihy rozbily hlavu.“

Dalamar poví: ,,To je toho, měl jen bouli a my alespoň doděláme naše draky na slavnosti. Drž to pořádně, Lessi.“

Lessinei odporuje: ,,Ale měli jsme se učitele Peliona zeptat, než jsme mu ty barvy a papír vytahali z kabinetu.“

Orim řekne vesele: ,,Nezeptali jsme se, protože si ho slyšel o hodině sám. Nedovolil nám dělat draky ve škole vůbec. Tvrdí, že by byla zadělaná celá třída až do příštího jara. Taková blbost.“

Zelenovlasý elfík, co má momentálně na vlasech i červenou a modrou barvu prohlásí: ,,Já si nemyslím, že je to blbost… ty barvy jsou na kaligrafii, ty přeci nepouští.“

Barevná je podlaha, lavice i všichni tři elfíci a to opravdu hodně.

Dalamar se ozve: ,,Blbost, znám jedno kouzlo, aby tohle pustilo.“

Lessinei podotkne: ,,A pustí ta barva i z nás? Tohohle si doma totiž určitě všimnou.“

Orim se zubí: ,,Ha, ha, tvůj nový táta Ithineril tě drží pěkně zkrátka, máte doma malou válečnou jednotku co?“

Lessinei se bezmála urazí: ,,Náhodou, já jsem rád, že jsem s nimi.“

Orim to hned v dobrém otočí dřív, než se na něj začne mračit Dalamar. A případně ho rovnou kopne do kotníku. Orim řekne: ,,Ale já tohle tak nemyslel. Jo mě se to směje, já tady tátu vůbec nemám, páč tátovi jsem docela ukradený.“

Dalamar poví: ,,Nejsi mu ukradený, asi má jen moc práce s vládnutím a válčením, když je ten král.“ Pak koukne na Lessiho: ,,Fakt, budeš na dračí svátky pryč? Tvůj táta to tam včera prskal na toho mého. Něco o tom, že on s vámi nikam nejde a že vy si klidně máte jet až do Kapitole a pak za ledníma medvědama. To je fakt tak daleko?“ Dalamar jde zamyšleně šmrdlat prstem po mapě visící ve třídě na zdi. Zapomene, že má prst modrý, tak je na mapě najednou zbrusu nová řeka.

Dal prohlásí: ,,To tam s tvou mámou pocestujete půl roku.“

Lessi řekne: ,,Ne, teleportují nás mágové. Jdeme tam do kapitole s nějakou delegací k císaři.“

Orim se ozve zasvěceně: ,,No, jít s delegací je děsivej vopruz, víš jak jsou delegace pitomé? A v císařství přeci nesnáší elfy. Já bejt váma tak u císaře raději nic nejím.“

Dalamar se ozve: ,,To jako lidi tak blbě vaří.“

Orim se ušklíbne: ,,Ale houby, to aby císař nevařil něco s jedem.“

Lessinei zaraženě poví: ,,Ale my nepůjdeme do paláce, my jen pocestujeme s nima. Máma chce za mým nejstarším bráchou, za Saihlinem. Prej je tam v Císařství ve vyhnanství.“

Dalamar se okamžitě nadchne: ,,To je stejně hustý, mít tak slavného bráchu.“

Orim prohlásí zaraženě: ,,Moment, neříkali jste, že je tam ve vyhnanství?“

Lessi se ozve: ,,Já ti nevím, jak to bylo, oni se o tom rodiče nebaví a nebo jen hrozně hádají jako teď.“

Dalamar se prohlásí zasvěceně: ,,Já vím, že vedl vojska proti tarnen a dlouho vyhrávali až jednou ne. A hned se tvrdilo, že Saihlin se s tarnen domluvil a zradil. Když s tím začali v radě v paláci, tak se Saihlin sebral a prohlásil něco, jako že je to blbost, ale že chybu bere na sebe a odešel dobrovolně do vyhnanství.“

Orim na Dala zírá: ,,Jo, to je tedy fakt blbost, protože tak se tady zbavili dobrýho válečníka, ne?“

Lessi se přidá: ,,Já vím, že je i mág.“

Dalamar poví zamyšleně: ,,No, on byl dokonce válečnej mág, ale přísahal, než odešel do vyhnanství, že už nikdy nesáhne na žádnou zbraň.“

Orim na něj skepticky kouká: ,,Hmm, co má válečný kouzlo jako dělat s mečem? Tedy na magii jsem třeba blbej, ale když kouzlíš, meč nepotřebuješ.“

Dalamar honem vysvětluje: ,,Myslím, že mu i zablokovali magické schopnosti. Každý hodně dobrý válečný mág má energii podpořenou runami. Jen si všimněte, že někteří profesoři mají tetování po rukou a no jemu ho dali pryč.“

Orim, co je pro něj magie, i přes to, že jí tady studuje, trpasličí vesnice, prohlásí: ,,Tak mu dali tetování pryč, no a? Tetování přeci jen zesílí magii.“

Dalamar znova vysvětluje: ,,Někdy v hodinách i poslouchej, Orime. Když se tetování odstraní přes krvavou cestu, už bez krve nikdy nečaruješ. Prostě by ti tekla krev, kdyby si čaroval.“

Orim se nafoukne: ,,Nedělej chytrýho, jo? Já vím taky něco, co vy ne, heč. Saihlim byl totiž milenec královny Sioril a proto ho vyštípali, ne kvůli nějaké prohrané bitvě s tarnen. To je co? Když bydlíš v paláci něco se dozvíš.“

Dal s Lessineim na něj kouknou a Dalamar poví: ,,Houby, tohle ví v lese přeci každej.“

Orim se tedy nepředvedl. Odlepí ruce od svého papírového draka a prohlásí: ,,Hotovo. Tak jsem zvědavej na tvoje kouzlo Dalamare, po kterém ty barvy na kaligrafii pustí.“

A pár chvil na to chytne ve třídě podlaha.

 

Iaron poslouchá monotónní nadávání Ithinerila: ,,Takový nesmysl! Delegace k císaři, aby dohodla smír! Od toho xenofóbního blba se vrátí leda mrtvoly, nebo se nejlépe nedohodne nic. A Raineida si vymyslí, jak půjde za Saihlinem. Té snad ani nedošlo, že je vyhnanec, to je stejné jako by už neexistoval. Navrch s tím přijde i za mnou a pak se urazí, že za ním nechci!“

Iaron poví: ,,Ale vždyť víš, že tohle byla politika nic víc. A Saihlin to jen přehnal, když vzal všechno na sebe.“

Ovšem bělovlasý elf prská naštvaně dál: ,,Tak se Saihlin neměl plést do politiky, když na to nemá žaludek!“

Iaron ho mírní: ,,Bereš to jako zradu, ale tohle žádná zrada nebyla. Prostě byl jen nepohodlný jako milenec královny.“

Ithineril zarytě vrčí: ,,Stejně neměl tak zbaběle utíkat, to je mi řešení, přijmout vyhnanství.“

Iaron prohlásí: ,,Naše děti prostě mají vždycky docela jiné názory na svět než my.“

V tom se ozve vzdálený, vzteklý křik.

Ithineril zavrčí: ,,Očividně.“

Hrne se k nim přes můstky děsivě naštvaný Pelion a hrozně nadává.

Iaron se diví: ,,Kde ho máte?“ Myslí tím Dalamara.

,,Utekl a Lessinei taky.“ Doplní s pohledem na Ithinerila a překotně líčí: ,,Byli po škole -zase, protože mi rozmontovali knihovnu a ta mi slítla na hlavu. Oni ti prevíti tam pak vyráběli draky a když chtěli odstranit barvy z podlahy, tak ta jim chytla.“

Iaron se hned omlouvá: ,,Pelione, já si to s Dalamarem vyřídím. Omlouvám se, je čím dál tím děsnější a divočejší.“

Ithineril se ozve: ,,Já Lessineiho prostě přerazím, kde zatraceně je?“

Učitel prohlásí: ,,Možná je za chvíli všechny tři přerazí někdo jiný. Já tam pro kluky do třídy nešel z toho důvodu, že hoří podlaha. Chtěl jsem je pustit dřív, protože Orimovi sem dorazil otec a ti tři mi zdrhli směrem k paláci.“

 

Orimas se momentálně taky hrozně hádá, a to s kapitánem Agarnenonem. On tohohle ostříleného elfího válečníka zná až moc dobře z jiných válek. Takže se baví osobně, tady si nikdo na krále nehraje, což by snad bylo pro Orima možná pro i lepší, jelikož Agarnenon na něj vztekle ječí, cože ten jeho spratek Orim provádí v u nich v lese a že si ho Orimas neumí slušně vychovat.

Agarnenonem mu tam dokončí ten šílený výčet: ,,A pak mi tu ti tři parchanti rozvěsí spodní prádlo po stromech! Orimasi přiznej se, ten kluk vůbec není nadaný na magii. Je tady jen kvůli tomu, že ty ho máš doma už plné zuby! Tohle je to Orimovo prokletí, zabil bys ho ty sám osobně a na místě.“

Orimas nadává: ,,Je to jen kvůli té kletbě a ty tohle moc dobře víš. Tak mě neštvi! Netvrď mi, že bych nezvládl jednoho zatracenýho pacholka!“

,,Nepovídej! Orim je zkrátka tady, protože ty už ani nevíš, komu bys ho ještě hodil na krk. Navrch se tady spřáhl s těma dvěma zmetkama!“

Do toho křiku vrznou dveře, dovnitř vklouznou zmiňovaní tři kluci. Ano, právě ti o které se oba elfové tak hádají. Elfíci jsou děsivě umatlaní od barviček a poněkud začouzení od sazí.

Orim řekne: ,,Tvrdil si, Dalamare, že ty barvy pustí, ne že chytnou i s podlahou. To tedy ale bylo pěkně debilní a kreténské kouzlo… jé zatraceně.“ Vypadne z něj zmateně, když si všimne svého šíleně naštvaného otce a kapitána: ,,Ahoj tati, kde ses tady tak vzal? Vy jste s mámou přijeli na návštěvu?“

Honem se rozhlíží, kde je jeho matka, aby ho zachránila. Jenže smůla, nikde jí nevidí.

Dalamar pohotově tahá Lessineiho pryč: ,,Dobrý den… my už zase jdeme.“

Orimas je ale rychlejší než oni. Skočí k nim, zaklapne jim zprudka za zády dveře a čapne svého syna za ucho a stejně tak chytí i Dalamara. Nejmenší Lessineiho nečapne, ten totiž vypadá, že nikam neuteče. Orimas ho odhadl moc dobře.

Král prská na všechny a nejvíc na svého vlastního syna: ,,Vy mrňavý parchanti, co děláte za příšerný hovadiny?! Co to jako bylo o tom zimním slunovratu!? A vůbec, kde jste to zapálili teď!?“

Orim zalže zaraženě: ,,Tati my nic nezapálili, čestně.“

,,Jo my nic.“ Řekne okamžitě i Dalamar a snaží se králi vykroutit, jenže Orimas ho drží za ucho hodně pevně.

Lessinei je ovšem ten poslušný: ,,Podlahu ve škole.“ Odpoví.

Orimas koukne na nejmenšího elfíka: ,,Cože jste zapálili prevíti?!! Zopakuj mi to!“

Zelenovlasý elfík se lekne ještě víc a vysvětluje: ,,Chtěli jsme jen dát z podlahy ty fleky od barev a ona místo toho chytla.“

Orimas prská dál: ,,Jste mrňaví drzí hajzlíci, co se vůbec neumí slušně chovat! Asi tady není nikdo, kdo by vás to pořádně naučil!“

Orimas postupně ohne přes koleno všechny tři a seřeže je opravdu strašně. Popravdě nejvíc naloží Orimovi, protože na rozdíl od jiných v lese, král rozhodně nemá dojem, že by ty nesmysly vymýšlel jen Dalamar.

Domů se Iaronovi vrátí Dal s brekem a Lessinei se dostaví vyloženě děsně ubulený. Zatím co Iaron jaksi v klidu vezme, že Orimas prostě seřezal všechny tři kluky, protože on by to na jeho místě udělal taky, místo toho Ithineril prská a prská. Popravdě ho nerozčiluje, že král jeho mrňavého synátora seřezal, ale to, jak jeho drahá žena prostě trvá na tom, že za Saihlinem jedou a jede mu tam ukázat i Lessineiho.

 

Ithineril vrčí na svou milovanou ženu snad po sté: ,,Raineido, prosím tě, co blbneš. Je to riskantní věc. Tahle delegace je slušně řečeno na nic. Císař s námi sice není v otevřené válce, ale i tak, je to starý xenofóbní blbec, co nechce nic jiného než zabrat se svým Císařstvím celý Starý kontinent.“

Jeho žena klidně podotkne: ,,Ano? Ty jen prostě nechceš vidět svého nejstaršího syna, to je celé. My totiž nejdeme do paláce, jen nás s delegací teleportují na okraj Kapitole.“

Ithineril hučí: ,,Ano a v Kapitoli je to pro samotnou elfku a malého elfa děsně bezpečné.“

Raineida mu to okamžitě dá sežrat: ,,Tak pojď s námi, bude to hned bezpečnější.“

,,Nikdy! Pro mě Saihlin už neexistuje, když byl tak hloupý a nechal se doběhnout nějakými tarnen a pak tady pro okolní šlechtice přistoupil na tu debilní komedii s vyhnanstvím. Ne, je vyhnanec a tečka! Dokud je vyhnanec, nechci ho nikdy vidět!“

Elfka ledově prohlásí: ,,Ano, náš nejstarší syn je vyhnanec a ty jsi děsný pitomec.“

Ithineril se naštve a práskne dveřmi. Ovšem Raineida i tak nemá klid, teď pro změnu vyleze Lessinei, z elfíka pořád nepustily barvy, ať s ním dělali, co chtěli. Marně ho myli, má po sobě modré a červené fleky.

,,Mami, já do Kapitole nechci. Táta říkal, že tam zabíjejí elsia.“ Začne Lessinei. Jeho však hlavně děsí vyhlídka, jak bude představen jako mladší bratr bývalému válečnému mágovi a ten zaručeně pozná, cože je Lessinei doopravdy zač.

,,Miláčku, tohle je holý nesmysl. Nemusíš se vůbec bát. V Císařství spíš jen elsia nejsou, ale není to proto, že by je snad lidi vyvraždili. Oni tam nikdy žádní elsa nežili. A budeme tam s diplomatickou imunitou.“ Poví Raineida.

Elfík zaraženě prohlásí: ,,Ale já do Císařství nechci ani s tou nějakou divnou imunitou.“ Očividně neví, co že to diplomatická imunita je.

Elfka poví: ,,Zlato, diplomatická imunita není nějaká nemoc, to je, že jsi pod ochranou samotného císaře.“

Lessinei opravdu do Kapitole nechce, tak zoufale prohlásí: ,,Všichni mi povídají, že císař je děsnej debil.“

,,Tak a ty sprostě mluvit nebudeš.“ Utne to maminka: ,,A jdi spát, zítra brzo vstáváme. Pojedeme do Kapitole.“

 

Tohle je tedy noc na nic. Nejen, že se všem třem elfíkům blbě spí kvůli tomu výprasku, přesto spí Orim, co dostal nejvíc, ještě nejlépe. Lessinei se prostě jen převaluje a trne hrůzou, jak po něm jeho nejstarší sourozenec bude před matkou ječet, že je poloviční démon.

A Dalamar? Ten se budí s děsným křikem: ,,Drak! Je tady černý drak! A všechny nás zabije!“

Tím šíleným řevem vzbudí svého staršího bratra i malou sestřičku. jejich rodiče tam hned oba naběhnou.

Elnerida synka pevně obejme a hladí: ,,No, tak, broučku, něco ošklivého se ti zdálo, žádní draci přeci nejsou. Jsou jen ti papíroví, co budou brzo na hezké oslavě jara.“

Malá Laseendra naleze taky k Dalamarovi a mamince do postele: ,,Jo, brácho, draci nejsou.“

Dalamar se klepe jak osika: ,,Ale já ho viděl a slyšel ve své hlavě.“

Elnerida poví: ,,To se ti jen něco zlého zdálo, broučku.“

,,Ne, ne, nezdálo. Sny vypadaj docela jinak.“ Kňučí elfík.

Iaron se ozve: ,,Dalamare, i kdyby draci byli, sem k nám domů žádného nepustím. To mi věříš, ne?“

Dal kňourá: ,,Tatí, já se bojím. Já toho černýho draka slyším v hlavě, říká, že mě pohltí.“

Elnerida dá Dalamarovi ruku na čelo: ,,Že by měl teplotu? Přeci jen ho Orimas hodně zbil. Ne, horké čelo nemá. Ale i tak, vezmeme ho k sobě do postele.“

Laseendra se ihned ozve: ,,Mamí, tatí, když budu taky slyšet černého draka, můžu spát u vás v posteli jako Dalamar?“

Iaron řekne: ,,Myslím, že mě a mamince jedno skřítě v posteli bude stačit a to jen pro dnešek a výjimečně.“

 

Ráno to ale s Dalamarem není ani trošku lepší, muchlá svoje hamaru a soustavně tvrdí, že slyší v hlavě černého draka. Iarona s Elneridou nakonec kluk tak znervózní, že ho i vezmou k léčiteli, jestli ho snad Orimas nepraštil nechtíc po hlavě. Léčitel ale nic nezjistí.

Poví jim: ,,Asi Dalamara jen užírá špatné svědomí. No kvůli drakům málem podpálili školu, proto nejspíš má ty špatné sny. Nebo ještě možná provedl i něco jiného.“

 

Stejné ráno Orim zjistí, že má prostě zaracha a hlídá malého bratra a zkrátka nevytáhne paty z komnat paláce, ani na dračí slavnosti ne. Orim má zas silný dojem, že by jeho tatínek mohl laskavě odjet a dát mu pár měsíců svatý pokoj.

Lessinei má zatím spolu s Raineidou docela kulturní šok. Oddělili se od velvyslanců a jdou ke klášteru Bezejmenného boha pěšky. Kapitole je tak hodně jiná, žádné stromy, jen domy z kamene, dlážděné cesty a navrch oni dva jsou někdo, za kým se lidé překvapeně otáčí a koukají. Bělovlasá elfka a zelenovlasý elfík, něco co se v Kapitoli jen tak nevidí.

Lessinei tiše hučí: ,,Mami, jsme tady jak kočovný cirkus.“

,,Prostě jsou jen zvědaví, Lessinei, asi nikdy neviděli žádného elsia. No tak, už jsmehodně blízko. Vydrž to.“ Poví mile Raineida.

Klášter se špitálem je také překvapí svou velikostí, ovšem nejvíc tentokrát kouká Lessinei a to na samotné jeptišky.

,,Vypadaj jak netopejři.“ Šeptá elfík mamince.

Raineida prohlásí s úsměvem: ,,Tedy, Lessinei, začínáš být předpojatý skoro jako lidi.“

Ovšem setra představená, co je přijme, aby jim obratem zavolala mistra Saihlina, který tu pracuje coby uznávaný léčitel, na Lessineiho okamžitě dělá: ,,Jé ty jsi mi roztomilý? Vy jste Saihlinova sestra, paní?“

,,Ne, jsem jeho matka.“ Odpoví Raineida: ,,Tohle je jeho nejmladší nevlastní bratr, Lessinei.“

,,Matka?“ Zarazí se jeptiška a začíná přemýšlet, kdy tahle elfka asi měla své první dítě.

Raineida to obratem pochopí a vysvětluje: ,,My elfové nestárneme tak, jako vy lidé.“

,,Já vím, četla jsem a slyšela jsem o tom.“ Řekne matka představená a dodá: ,,Jenom tohle vidět na vlastní oči je prostě nečekané.“

Vede je za Saihlinem, k němu do pracovny.

Lessinei pořád zkouší: ,,Mamí, já počkám venku, ano? Já se mu určitě nebudu líbit.“ Kňučí elfík.

Raineida nakonec svolí: ,,Ale jdi ty, no dobře. Počkej tady na chodbě, já pak tě pak zavolám.“

Elfka tedy zaklepe a na vyzvání vstoupí sama.

,,Zdravím matko.“ Poví Saihlin.

Jsou si s Raineidou hodně podobní, stejné bílé vlasy s nádechem do stříbrna, stejné jasné modré oči. Jen elfka už nevidí toho slavného válečníka, věčně navlečeného ve zbroji, jakým Saihlin dřív býval. Elf tehdy byl voják každým kouskem těla, stejně jako Ithineril. Jenže teď očividně není.

,,Proč tak formálně, moc ráda tě vidím, Saihline.“ Jde ho obejmout a políbit.

Elf reaguje rozpačitě tak jako vždy, on totiž nikdy nebyl na žádné ty vřelé projevy citu demonstrované dotyky.

,,Já tebe také.“ Poví Saihlin a pak v zápětí hořce dodá: ,,Ale otec a bratři mě, jak se zdá, vidět nechtějí. Nedivím se jim, jsem jen vyhnanec. Ani ty bys sem za mnou neměla jezdit, matko.“

Raineida se na něj lehce zamračí: ,,Poslyš, Saihline, tohle je jak bych slyšela tvého otce. Ty jsi docela stejný paličák, jako on.“

,,Ne, otec má pravdu, mami. Nechal jsem se hloupě podvést tarnen a tohle je můj zasloužený trest.“ Prohlásí pevně Saihlin.

,,Opravdu si po něm a strašlivě paličatý.“ Prohlásí Raineida: ,,Jak se jinak máš? Jeptišky na tebe pějí jen samou chválu, mistr léčitel a no jsi tady trošku rarita, nejspíš jediný elf v Kapitoli.“

Saihlin poví: ,,Ne nejspíš. Jsem jediný elf v Kapitoli, takže mě pacienti opravdu okukují.“

Maminka poznamená: ,,To si tu tedy pořídíš leda tak lidskou přítelkyni, to nebývá šťastné manželství. Lidé bohužel brzo umírají.“

Saihlin se zasekne: ,,Mami…“

,,Netvrď mi, že z tebe hodlá být poustevník a mnich, když pracuješ v klášteře.“ Podiví se elfka.

Saihlin něco tiše vrčí.

,,Takže stále myšlenkami u Sioril?“ Optá se elfka.

,,Mami…“ Zavrčí znovu léčitel.

,,No, co jsi nejstarší. Třeba bych už chtěla nějaké to vnoučátko.“ Řekne Raineida vesele: ,,I když jedno od tebe vlastně už mám, ten klouček co máš s královnou je moc milý a je ti hodně podobný.“

,,Mami… Víš ty co? Dáš si se mnou čaj.“ Ukončí debatu bělovlasý elf.

,,Jo dám, ale připrav tři šálky. Mám někoho sebou, ale je zatím na chodbě, protože mi tvrdí, že se ti určitě nebude líbit.“ Poví Raineida.

,,U Stvořitele mami, že jsi mi sem nevedla dohazovat známost?“ Vyděsí se doopravdy Saihlin.

Elfka se vesele zasměje: ,,A víš, že by sis to jen zasloužil, Saihline? Ale ne, jen jsem ti přivedla představit tvého nejmladšího sourozence.“

Saihlin se už podruhé hodně zarazí a vyděšeně svou matku magicky překontroluje jako léčitel: ,,Mami, ale ty přeci nemůžeš mít další dítě, zabilo by tě to.“

Elfka se smutně usměje: ,,Já tohle přeci vím, proto jsme si osvojili sirotka. Zůstal sám po bojích s tarnen. Malej kluk, moc milej a jmenuje se Lessinei.“

Saihlin si tiše odechne: ,,Tak to jsem rád jen… mami nechtěla si spíš holku?“

,,Jako narážíš na naší domácí armádu? Ano, chtěla jsem vždycky k vám klukům i holčičku, ale Lessinei prostě potřeboval rodinu, tak co bych si já něco vymýšlela. Počkej přivedu ho sem, ať se seznámíte.“

Elfka vyjde na chodbu: ,,Lesinei.“

Nic, elfík prostě nikde není k mání.

,,Myslíš, že šel hledat záchod?“ Diví se Raineida.

Saihlin poví: ,,Ne, myslím, že asi někam utekl a schoval se. Neděsil ho někdo náhodou s hnusným zrádcem a vyhnancem?“

,,Saihline, tak tohle o sobě neříkej ani ty sám.“ Okřikne ho ostře elfka.

,,Ale je to pravda.“ Trvá na svém léčitel.

,,No nebudeme se tu spolu handrkovat. Pomoz mi ho najít, Saihline. Bude to docela jednoduché, je to další jediný elf v tomhle klášteře a městě krom nás.“ Řekne Raineida.

 

Dalamara ale ten drak celý den nepustí, marně všem dokola opakuje, že opravdu draka ve své hlavě slyší.

A taky že slyší a pěkně hlasitě: ,,NAJDU SI TĚ, VÍM, CO DĚLÁŠ A KDE SI, ZABIJU TĚ, ZABIJU TĚ, ZABIJU VÁS VŠECHNY.“

Navíc k tomu hroznému hlasu Dalamar jako by vidí dračíma očima. Jsou to krátké chvíle, kdy vypadne jeho vidění a na místo dřevěné stěny pokoje uvidí venkovní krajinu, pohled z kopce. A co je nejhorší, malý elfík tohle místo moc dobře poznává. Jen se tiše děsí, u Stvořitele jak je možné, že ten drak žije tak blízko a nikdo si ho nikdy nevšiml.

Iaron však už jen trpělivě říká: ,,Dale, žádní draci prostě nejsou. Ty jsi s kluky ještě něco provedl, že tě ti draci tak straší? Nechystáte na dračí slavnosti nějaký ošklivý vtípek, že ne?“

Maminka taky není o moc lepší než tatínek, ta odvádí pozornost: ,,Najez se, hned ti bude mnohem lépe. Pojď dělat něco jiného, uvidíš že na všechny draky zapomeneš.“

Prostě Dalamarovi nikdo nevěří a jeho malá sestra si z něj půl dne kvůli tomu dokonce pěkně utahovala.

Laseendra běhala za Dalamarem jak ocásek a dělala na něj posměšně: ,,Dalamar věří na draky. Dalamar věří na draky.“

Čekala, jak jí řekne, že je hrozná a pitomá a pak se poperou. Ovšem když už se její starší bratr místo tohoto obvyklého scénáře hádky a pranice rozbrečí, tak to Lassendra přestane dělat docela.

Nejvíc na milost a nejtrpělivěji to s Dalamarem vezme Naethos. Sice malému bráchovi taky neustále omílá: ,,Žádný draci už nejsou Dalamare a i kdyby snad nějací byli, sem se do lesa se nikdy drak nedostane. Tak se konečně přestaň bát, ano?“

Jenže v okamžiku, kdy jeho bratříček začne pro změnu nabírat k breku, že mu nikdo nevěří, je Naethos ten jediný z rodiny, kdo tohle nevydrží.

Neodbude ho s vymyšlením a poví: ,,Ale já ti přeci věřím, že ho slyšíš. Já jen říkám, že sem drak nepřijde.“

Což Naethosovi vynese, že se stane tím, na koho se Dalamar celé dny lepí. Navrch mu pak malý brácha v noci vleze do postele, samo sebou i se svým hamaru. Naethos má najednou ošklivé vyhlídky, že už se asi nikdy v klidu nevyspí. Doufá jen v jedno jediné, že tohle bláznění po dračích slavnostech Dalamara konečně přejde.

 

Raineida a Saihlin zmateně pobíhají po klášteře a hledají Lessineiho. Při této příležitosti se rozdělí.

Saihlin už jen tiše vrčí, jak marně prolézá chodby. Ano, svou matku vidí opravdu moc rád, jen má silný dojem, že mu během pár minut jeho rodina stihla obrátit klidný a zaběhaný život pěkně naruby.

Pak se prudce zarazí. Vlastně si elf až nyní uvědomí, že celou dobu cítil přítomnost astrálního vetřelce na svém území. Zostří smysly.

Kdepak, Saihlin nepřijal post vyhnance a nevybral si tenhle klášter jen tak náhodně a pro nic za nic. Možná býval válečník a mág, jenže taky byl a stále je něco docela jiného – astrální strážce. Tento klášter vybudovali na místě zázraků řádu Bezejmenného boha. Jenže tohle staré místo ukrývá ještě starší věc. Od stvoření je jedním ze vztyčným bodů v astrálu.

Ve sklepních prostorách kláštera mají něco, čemu i jeptišky prostě říkají královská lázeň. Přesto ani ony nijak neřeší, odkud je tohle jméno a co že měl stavitel za potrhlý nápad umístit nádrž s průzračnou vodou tak hloupě. Saihlin však většinu odpovědí na tyto otázky zná. Sykne, ví kde dítě zrovna teď je a taky už pochopil, že tohle, co sem matka přivedla na návštěvu, není ani náhodou jen tak obyčejné dítě.

 

Lessinei jednoduše vyděšeně utekl, bál se. Už před těmi dveřmi pracovny mu došlo, že je mnohem hůř a on v rodině nemá jen bývalého válečného mága, ale rovnou astrálního strážce. Prostě Lessineimu strachem povolili nervy a utekl. Zachoval se jako obyčejné malé, vyděšené dítě. Lessinei přeci přes všechno okolo je jen malé dítě a chová se tak.

Momentálně zelenovlasý elfík stojí v klenuté sklepní místnosti bez oken, přesto se tu stejně světlo zářivě odráží od vodní hladiny, nádrže do které vedou ze všech stran schody.

,,Zatraceně.“ Vypadne s Lessineiho.

Ozvěna mu hlásek zesílí, až se sám lekne. Pak se lekne podruhé a mnohem víc, když zjistí, že ho Saihlin našel.

Z elfíka vypadne: ,,Já tu nechtěl bejt.“ Ustupuje: ,,Já tu nejsem schválně.“

,,Takže démon.“ Zasyčí na něj Saihlin: ,,Mě neoblafneš s tím, jak vypadáš. Já vím moc dobře, že tobě není dvacet let.“

,,Není mi dvacet, je mi osmnáct.“ Poví Lessinei a jak ustupuje, smekne se mu noha na schodech a sletí do ledové vody a v momentě se topí.

Saihlinovi překvapeně při tomhle zmatku a spoustě vody všechno dojde. Nezaváhá a jde elfě tahat z ledové vody a nevěřícně poví: ,,Tobě je opravdu jen osmnáct.“

Lessinei jektá zuby, jak je mu děsná zima: ,,Jo je, já náhodou vím, kdy jsem se narodil.“

,,U Stvořitele, cože děláš v Mirheimu?“ Nechápe bělovlasý elf: ,,Tedy u tebe klidně věřím, že tam leda chodíš do školy, netušil jsem, že se ještě něco takového na světě rodí.“

,,Já za to nemůžu.“ Ozve se Lessinei: ,,A… a… a já mám hlídat Mirheim a pomáhat Dalamarovi, jo a chodím tam do školy.“

Saihlin už ho utírá ručníkem, kterých tady u královské lázně mívá do zásoby.

Elf vrčí: ,,Ty že jako hlídáš Mirheim? Stvořitel s námi. A proč Dalamara? Moment myslíš toho malého kluka od Iarona a Elneridy?“

Do toho tam vpadne Raineida: ,,Co tady vy dva vyvádíte? No, nazdar…“ Jde si Lessineiho ihned přebrat: ,,Neumí plavat, to bych neřekla, že tady v klášteře máte tak hloupě studenou a hlubokou vodu.“

 

Takže se tyhle dračí slavnosti v Mirheimu obešly bez šílených vtípků, jako je spodní prádlo královské gardy rozvěšené po stromech, protože Orim má zaracha a nevystrčí do odvolání z paláce ani nos, jelikož by ho jeho královský tatínek už asi na místě přizabil, obešly se bez Lessineiho, co skončil na návštěvě v klášteře Kapitole a Dalamara, který zkrátka pořád kňourá cosi o černém drakovi a bojí se jít na slavnosti ven. Ránem tahle dračí slavnost v lese skončí , ale i když to ráno bude jen za hodinu. Naethos má dojem, že tuhle hodinu asi nepřežije, strašně rád by se taky konečně vyspal.

Dalamara má zase v posteli, div, že mu mladší bratr neleze na hlavu, jak se děsně bojí a lepí se na něj jako lepidlo.

Elfík brečí: ,,Brácho, já ho furt slyším, říká že nás všechny sežere a je tady. Je hrozně blízko, jak to, že o něm nikdo neví? Chce, abych za ním šel, nebo zničí celý Mirheim.“

Naethosem toho už má taky dost, je nevyspalý až hrůza: ,,A víš ty co? Je ten drak fakt tak blízko?“

,,Je.“ Bulí Dalamar.

,,Tak se obleč a půjdeš mi ho ukázat.“ Prohlásí jeho bratr a obléká se taky.

,,Ty chceš vidět draka?“ Děsí se Dalamar.

,,Ne, já ti chci konečně ukázat, že tam žádný drak není.“ Odpoví už naštvaně Naethos.

 

Lessinei konečně usne, jde mu to snadněji, než by si jen pomyslel. To má z toho, že noc před cestou do Kapitole vůbec nespal.

Saihlin na to spící nadělení kouká a přemýšlí, ne jeho rodina tohle prostě musí vědět. ,,Mami všimla sis, že je Lessinei, hmm, hodně zvláštní.“ Poví opatrně.

,,Jako že jsou na něm barevné fleky? Normálně nejsou, to časem pustí.“ Usměje se Raineida.

Saihlin si povzdechne, přesto zkouší dál: ,,Mami, tohle nemyslím. Je opravdu zvláštní, myslím, že královna o tom moc dobře ví, ale ostatní šlechtici by tohle rozhodně vědět neměli.“

Raineida se zamračí: ,,Ano, je skutečně velmi nadaný na magiim to víme ale všichni a dávno. Tohle však není nic tak tragického.“

Saihlin se nemíní vzdát: ,,Mami, ono jde o to, kde se v něm tohle silné nadání na magii vzalo. I když je elf má taky krev vyššího démona.“ Vybalí na ní ráz na ráz.

Raineidu ale nezarazí, naopak se na Saihlina pěkně naštve: ,,Tohle se mi snad zdá, Saihline. Ano, s otcem nevíme, kdo byli jeho rodiče a co z něj vyroste, ale Saihline mě je to srdečně jedno, i kdyby byl jeho táta vrchní netopýr, rozumíš?!“

Saihlin se ozve: ,,Mami, já si nemyslím, že je Lessinei nebezpečný, ale jen bys tohle prostě měla vědět.“

Ovšem maminka už je pořádně vytočená: ,,Ještě aby sis myslel, že je ten malý chudák nebezpečný! Saihline, víš, čím si to děcko za válek s tarnen prošlo?“

Elf se ozve: ,,Mami, já jsem chtěl, jen abys to věděla nic jiného. Ale nikomu dalšímu o tom neříkej, ti by tak tolerantní nebyli, otec rozhodě taky tolerantní nebude.“

Elfka prská: ,,Hlavně že ty jsi tak tolerantní, Saihline. Je mi jedno, že Lessinei není čistokrevný elsia, je mi to dokonce ukradené. Je prostě můj syn, stejně jako ty, Saihline, a já doufám, že s ním budeš dobře vycházet.“

Saihlin hádku brzdí: ,,Ale já s ním v dobrém vycházet budu.“

Elf si myslí, určitě budu, už proto že Lessineiho uvidím jednou za dvacet let a maximálně na pár dní, což je asi ta doba, kdy mě takhle malé děti nezačínají štvát, ať už jsou nebo nejsou poloviční vyšší démoni.

 

Zato jiný čistokrevný démon velice spokojeně sleduje, jak jeho zesílené myšlenkové kouzlo bezvadně funguje. Dva malí elfové se prodírají lesem přímo k místu, kde v kopci sídlí drak.

Belfafer se škaredě ušklíbne, vše mu jde hezky podle plánu, podle jeho soukromého plánu, ne podle přání draka. Ale jak se říká, kdo si nechá plnit přání od démonů, ten zaručeně špatně skončí.

 

Naethos poví: ,,Takže tenhle kopec. Určitě brácho?“

,,Jo.“ Kňučí vystrašeně Dalamar.

,,Ale sám vidíš, že tady prostě žádnej drak není.“ Poví důrazně Nethos.

,,Tak se někam na chvíli schoval.“ Prohlásí vyděšeně Dal.

,,Jak schoval? Kam se asi takovej velkej drak může schovat? Dalamare, nic tady prostě není.“ Přesvědčuje ho Naethos.

Jeho mladší bratr se však vyděšeně klepe dál: ,,Měli jsme vzít sebou Psa, vyčmuchal by ho.“

,,Hamaru by probudilo rodiče.“ Prohlásí Naethos, pak udělá: ,,Hůůů draku vylez!“ Pokračuje: ,,Vidíš drak nevyleze, ani když ho zavolám. Draci prostě už nejsou a tady teprve ne.“

Bohužel se Naethos děsivě mýlí. Kopec, na jehož úpatí oba s Dalamarem stojí, najednou doslova vybuchne. Vyletí z něj černá zubatá tlama. Naethos velmi instinktivně skočí před svého mladšího bratra, aby ho chránil. A scvaknou ostré zuby. Dalamar je tam najednou docela sám.

Draci se neživí masem smrtelníků, moc by to ani nešlo. Za chvíli by je při své velikosti vylovili a příliš by se jimi nenajedli. Když už se pouští do masa, jde o něco mnohem většího než je elf nebo člověk. Draci se obvykle živí samotnou energií země, protože jsou vlastně jen její oživlou samostatnou myslící pohyblivou částí. Dračí zuby bývají určené hlavně k boji s dalšími draky. Přesto právě teď na jedno hryznutí drak rozdrtí elfí dítě a pohltí ho.

Upře oči na svou druhou malou kořist přepošle telepaticky: ,,TAK TEBE JSEM SE TOLIK OBÁVAL… JAK SMĚŠNÉ, KDYŽ TĚ VIDÍM NAŽIVO. MRŇAVÉ ELFÍ MLÁDĚ, ANI TOHO POLOVIČNÍHO DÉMONA NEMÁŠ ZA ZÁDY. NE, TY PROSTĚ NEBUDEŠ MŮJ VRAH. TO NAOPAK, JÁ BUDE TEN TVŮJ.“

Dračí tlama se otevře znovu. Dalamar začne ŠÍLENĚ křičet a pak vybouchne s velikou razancí celý kopec právě v momentě, kdy mají dračí slavnosti efektně končit a vyvrcholit. Tentokrát to ale není světlo z rachejtlí ohňostroje a kouzel, co ozáří na konec slavností v Mirheimu noční nebe. V lese zmizel jeden kopec.

 

A uběhne nějaký čas, než se země zajizví. Z kráteru po kopci bude modré jezero s ostrovem uprostřed. Zem své rány přikryje, urovná a zapomene, ale na smrt elfího dítěte se jen tak zapomenout nedá. Elsia nikdy nemívají moc dětí a vůbec, pokud elsia nezemřou násilnou smrtí v boji, nebo na chorobu, ani vlastně neumírají.

Pohřeb je něco, co moc elfů za svůj život ani nezažije. Obecně by se dalo říci, že se lidé, s tím svým krátkým a vesměs nebezpečným životem, naučili přijímat skutečnost, kdy odchází někdo blízký z jejich života, mnohem lépe a statečněji.

 

Sioril poví tiše svému nejstaršímu synovi: ,,Tohle je hrozná tragédie.“

,,Mirheim ztratil požehnání, posledního ze zemských draků.“ Poví Galnuris chmurně.

Sioril se na něj okamžitě utrhne: ,,Jsi už docela stejný jako ti šašci ze šlechtické rady Mirheimu. Je taky zajímalo jen jedno, drak, drak.“

Galnuris poví: ,,Ne, nejsem. Mě je té rodiny také líto, tohle je velmi tragické, ještě že mají víc dětí.“

Sioril se zamračí: ,,Je vidět, že si hlavně válečník a zelený mozek. Citlivý jsi tedy ukrutně, chudák tvoje přítelkyně, když tě tak poslouchám. To se budete spolu snažit mít tři děti, aby vám nějaké zbylo, když se něco stane?“

Elf jednoduše nechá královnu, ať si na něm vylévá vztek a mlčí, beztak ten hněv není směřovaný na něj.

Sioril pokračuje: Elnerida div nezešílela. Já svedu oživit mrtvé, dokonce i ty, kteří jsou mrví už přes tři dny, dokonce nemusím mít jejich kompletní tělo, ale nic nenadělám s tím, koho pohltil drak.“

,,Alespoň, že Dalamar přežil.“ Poví Galnuris.

Sioril poví: ,,Nezačni jako ostatní z rady, že se tím ukázalo, co v Dalamarovi je. Jaké má úžasné schopnosti. Pokud to totiž uděláš, já začnu křičet.“ Královna jde otevřít dveře komnaty a pak je zase zavře.

Galnuris podiví: ,,Proč tohle děláš?“

Už si myslí, že Sioril sama neví, co vyvádí, jak by také ne. Jeho matka se s Elneridou velmi přátelí. Sioril je jedno, že si šlechtična vzala jenom obyčejného vojáka. Má tuhle rodinu moc ráda a teď Naethos tak tragicky zahynul…

,,Koukám jestli za dveřmi neposlouchá Orim, než tu spolu začneme probírat, jak je jeho kamarád divný.“ Prohlásí královna.

Galnuris poví: ,,Měla by sis zkusit odpočinout, tvoje chyba tohle nebyla ani v nejmenším. Matko, kouzlem bys přeci poznala, jestli nás někdo poslouchá.“

Sioril odvětí: ,,A čí chyba to asi tak je? Než těch, kdo vědí, že zemští draci nejsou jen nějaká pohádka.“

Syn jí odporuje: ,,Nikdo ale netušil, že v Mirheimu máme dítě, které je schopné zemského draka zabít a má tak hrozivý ničivý potenciál.“ Povzdechne si elf.

,,Zabít? Ano zabil ho, jenže horší je ta možnost, cože se s tím zabitým zemským drakem doopravdy stalo, když jeho tělo z hmotného světa zmizelo.“ Odpoví královna.

Galnuris dodá: ,,Pokud je dračí podstata v Dalamarovi, pak je v něm stejně ten zemský drak mrtvý.“

Sioril poví: ,,Ale i tohle je pro to dítě a jeho rodinu dosti hrozné. Nechci, aby tuhle domněnku kdy Dalamar slyšel.“

Galnuris poví: ,,Už ten kluk vůbec mluví? Čtrnáct dní, to už je dlouhá doba.“

Královna zavrtí hlavou: ,,Ne, včera u něj celý den by Orim a vykecal mu do hlavy díru a nic.“

Galnuris řekne: ,,Vrátila se delegace z Císařství.“

Sioril podotkne nevýrazně: ,,Poselstvo bylo jen gesto, něco jako, uzavřeli jsme spolu příměří, ale nemáme se rádi, ale mír respektujeme, nic víc.“

Elf poví: ,,Politiku teď vůbec nemyslím, jen že se do Mirheimu vrátí i ta třetí příšerka, Lessinei, tak se snad Dalamar trochu vzpamatuje.“

Sioril se usměje: ,,Tak přeci jen nejsi zas takový necitlivý pařez, jako někdy předvádíš.“

 

Belfafer se vrátí do dómu rodu Dharen‘Dhar, skoro každý tarnen si tam všimne, že se tentokrát služebník draka až moc spokojeně šklebí. Šlechtici paranoidně zkoumají, co zase komu z nich provedl. Nakonec dospějí k názoru, že si asi vybil vztek na nějakém otrokovi.

Kdepak, Belfafer má dobrou náladu z docela jiného důvodu, plán mu vyšel na výbornou. Zemský drak je mrtvý a jeho podstata je ukotvena v těle malého smrtelníka, tak krev jeho vlastního bratra tohle spojení jen posílila. Výborně, pokud je moc zemského draka ve smrtelném elfovi a ještě tak malém, pak je pro něj až směšně snadno využitelná.

 

Lessineimu všechno řekli a vysvětlili, než ho poslali za Dalamarem, ale i tak na celé rodině a domu leží smutek a tragédie. Dalamar od té hrozné události nemluvil a něco snědl pomalu jen násilím, nepromluvil ani na bratrově pohřbu. Rodiče i jeho sestra zkoušeli možné a nemožné a nic. I Orim se snažil, mluvil a mluvil, zato menší Lessinei ne.

Prostě vleze k Dalamarovi a hamaru na postel a mlčí. Vydrží mu to hodně dlouho, nic neříkat, než se šíleně rozbrečí i on sám. Hamaru už pomalu neví, do koho z nich má víc dloubat čumákem. Kdepak, Dal už pár dní nebrečí, on už pár dní nedělá vůbec nic.

Tohle ale nějak Dalamara konečně probudí: ,,Nebul, no tak nebreč Lessinei. Ty za nic nemůžeš, to já tam přivedl bráchu a drak ho sežral místo mě.“

,,Můžu.“ Řve Lessinei: ,,Kdybych tady s tebou byl, nikdy se tohle Naethosovi nestane.“

Dalamar na něj koukne: ,,Nedokážeš mi zase splnit přání Lessinei? Moc prosím.“

Lessinei smutně zavrtí hlavou: ,,Promiň, ale já Naethose oživit nedovedu. Jeho duše odešla pryč a z těla nezůstalo nic.“

Dalamar poví: ,,A je nějaký způsob, jak bratra vrátit?“

Lessinei zaváhá: ,,Nó, měla by být snad nějaká technika, ale ta je jen v lidské černé magii, jenže tahle magie není vůbec pro elfy a beztak se říká, že se nikdy ten výsledek nikomu nelíbí, ani tomu oživenému. Mě to ale rozhodně nikdy nepůjde.“

Dalamar prudce zdvihne hlavu: ,,Ale mě jo?“

,,No, mohlo by.“ Zarazí se zelenovlasý elfík: ,,Jenže ty jsi Dalamare elsia, tebe temná magie zničí.“

Dalamar poví: ,,Tohle mi ale nevadí. Já chci bráchu zpátky.“