Svět bez jména

 

280 c.l., Mirheim

 

 

,,Dalamar už vůbec není stejný, asi jen tak nebude.” Tohle teď říkají o malém elfíkovi všichni – učitelé, rodiče a dokonce i teď Orim.

,,Fakt se Dal děsně změnil.Je z něj protivnej pavouk.” Prohlásí nakonec Orim.

Lessi jen rozpačitě pokrčí rameny a odpoví: ,,Ty by ses taky změnil, Orime, kdyby ti drak zabil bráchu.”

Orim zapřemýšlí a pak ztiší hlas: ,,Tam určitě nebyl drak, Lessinei, v tu noc se muselo stát něco docela jiného. Draci totiž nejsou. Drak je jen symbol země, čtyř živlů, dvou podstat a hlavně života. Hele, Lessi, tohle vím i já a to JÁ o vyučování rozhodně nedávám pozor.”

Orim ani v nejmenším nepřehání. On o školních hodinách mluví, vykřikuje, vyrušuje, ryje do stolu sprosté obrázky, čte si co nemá – většinou nějaký děsný krvák, houpe se na židli, hází papíry a vlaštovky a na závěr obvykle už chodí, nebo rovnou běhá po celé třídě. Elfík má, to co během výuky dělá, celkem pěkně vyčíslené a vypsané. Tohle totiž bývá psané nejméně na těch papírech, které po skončení vyučování nosí do paláce. Obvykle znějí – Orim zase celé vyučování nedával pozor, tvrdil, že je krtek a plazil se po podlaze. Co s tím máme dělat?

Sama královna jednou na stopadesátý dotaz u poznámky ze školy, ´co s ním, nebo s tím máme dělat´ napsala: také nevíme.

Lessinei jen mlčí, on samo sebou až moc dobře ví, že drak, co zabil Dalamarova staršího bratra Naethose, byl a stále je až moc skutečný. Jeden z posledních zemských černých draků jménem Kesstrevisnessi. Drak přišel díky Dalamarovi o tělo, ale jeho podstata přešla právě do malého elfíka. Kessterevisnessi předpovídal, že ho Dalamar zabije. Drak dělal všechno možné i nemožné, aby se tomu tak nestalo, ale neuspěl.

Zelenovlasý klučina po dlouhém mlčení zopakuje: ,,Hm, jak jsem řekl, Orime, taky by ses změnil a stal se z tebe protivný pavouk, kdyby ti umřel brácha.”

Princ nad tím chvilku spekuluje: ,,To ti nevím, Lessinei, já mám Ramirase rád, ale asi bych nebyl pavouk, protože toho prťouse jsem zatím viděl jen třikrát a vždycky na svátky.”

Slyšet Orima dospělí, chytnou se za hlavu, cože se tu na úkor princovy bezpečnosti vůbec děje. Jeho rodina jsou pro něj zkrátka ti, co ho sem tam navštíví.

I Lessi na tuhle odpověď překvapeně zamrká.

Orim pokračuje v mudrování: ,,Lessinei, kdy to tebe přešlo?”

Démonek dělá nechápavě: ,,Co mě jako přešlo?”

,,No, že si už nebyl smutnej a na všechny protivnej, tobě přeci zabili oba rodiče.” Dělá na něj princ.

Lessi se zarazí, pak řekne: ,,Orime, já si své rodiče vůbec nepamatuji, tohle není stejné jako u Dalamara.”

Orim prohodí: ,,Stejně by jsme měli Dalovi nějak pomoct, takhle to s ním dál nejde, brzo se docela užere. I když se všichni okolo něj staví pomalu na hlavu, aby se cítil trochu lépe… dokonce i ti blbí učitelé.” Doplní elfík váhavě a slova ´blbí učitelé´, vyslovuje tónem jako ´hrozní nepřátelé´.

To, co právě řekl Orim, je svatá pravda. Celá Dalamarova rodina se jakž takž sebrala z té hrozné rány s tím, že je potřeba nezapomenout, ale taky žít dál. Jen jedno z jejich dětí to stále nedokáže.

Démonek návrh pochopí jinak: ,,Když já ještě neumím oživovat mrtvé.” Udělá lítostivě.

Orim řekne: ,,Tohle po tobě nikdo nechce, Lessi. Navrch královna Sioril přece svede oživovat mrtvé, ale u Naethose jí to nevyšlo, i když tam byla jako první. Hmm. asi neměli… hmm… Naethose celého. Tedy podle toho, co řekl Galnuris, ale on hned sklapl, když si všiml, že je poslouchám a vyhodil mě. Přitom Sioril prý svede oživit mrtvé i když zemřeli už před třemi dny. Tohle jako neumí skoro nikdo. Hele, Lessi, tušíš proč jsou ty tři dny tak důležité? Potom mrtvola moc zahnije nebo co?”

Zelenovlasý elfík mu zkusí vysvětlit: ,,Ne, ona duše za tři dny odejde, přestěhuje se.”

Orim se živě zajímá: ,,Jako k Pánovi a Paní, nebo Stvořiteli a Ničiteli?”

Lessinei upřesní: ,,Tak nějak.” Zaváhá a doplní: ,,Když si mrtvej, tak tam, kde se ocitneš, není čas, ten je jen tady. Proto je stále způsob, jak tě přivolat zpět, dokonce i s tělem. Ona tam totiž není ani hmota, jenže tohle chce schopnosti vyššího démona.”

Ke konci té, pro Orima složité přednášky o mrtvých, dorazí Dalamar. Tváří se pěkně podmračeně a vláčí sebou štos objemných knih. Ucedí bez pozdravu: ,,Jo a ty si, Lessinei, jako nižší nebo co?”

Orim nechápe: ,,Cože? Myslíš Lessiho? Ten tedy malej je.”

Očividně zelenovlasý elfík je z nich zaručeně nejmenší.

Dalamar udělá: ,,Vrrr.” Ale nechce Orimovi říkat, že Lessinei je taky vyšší démon, i když si každé ráno bere stoličku, aby dosáhl na polici s marmeládou a mohl si namazat chleba k snídani. Raději to zazdí tím, že mrskne knihy na zem před oba kluky.

Dal poví: ,,Má pravdu, když chci zpátky Naethose, tak k tomu musím donutit vyššího démona. V tomhle se o tom píše.”

Lessinei poví: ,,Já bych Naethose oživil, kdybych tohle uměl, ale neumím.”

Dalamar odsekne: ,,To vím taky.”

Orim kamarády brzdí: ,,Jak by jako Lessi mohl někoho oživovat? Taková blbost.”

Lessinei jen udiveně čučí na ty publikace ležící v trávě. Nakonec řekne: ,,É… ehm, kde si je sebral, Dalamare? Já bych pomalu nevěřil, že v Mirhiemu tyhle knihy vůbec máme.”

Orim se tedy milostivě jde na pohozené knihy kouknout: ,,Pché, co by jsme neměli v Mirhiemu nějaké blbé bichle. Galnuris má knihami vytapetováno nejméně v osmi komnatách a Sioril snad v desíti. Jo, na stromy a knihy, jste tu v Mirheimu dobří, mohli by jste je klidně vyvážet.” Princ jde otevřít jednu z knih se slovy: ,,Určitě zase nějaká debilní učeb…”

Dalamar a Lessinei na něj dvojhlasně zakřičí: ,,Pozor!”

Pozdě. Orim má řádně popálené obě ruce, upustí knihu a nadává: ,,Co je to za svinstvo, kousavá kniha, nebo co?!”

Dalamar ho jde s prskáním léčit, v magii se teď černovlasý, dlouhovlasý elfík lepší až neuvěřitelně.

Dal na Orima hučí: ,,To je ochranná kletba, ty jeden debile.”

Orim se zamračí: ,,Tedy jsem na kouzla natvrdlej, ale tohle musí být kniha černé magie nebo jsem já korunovanej vůl.”

Dalamar mu odpoví: ,,Korunovanej vůl jsi stejně, ale kniha černé magie to je.”

Princ by se jindy urazil, jenže teď se na urážení moc diví: ,,Tedy a čí jako ty knihy jsou? Elsia přeci černou magii neumí. Podstata temnoty, zániku a ukončení cyklu je víc obsažená ve smrtelných lidech, ne v dlouhověkých elfech.”

Dal podotkne: ,,Ty knihy jsou z paláce, jedny z těch, co si s nimi Galnuris tapetuje stěny. Jenže těmahle si tapetuje spíš zamčené komnaty. Ale já od tebe mám ten šperhák. Galnuris jako mág a strážce Mirheimu musí znát i nepřátele, musí vědět všechno i o temné magii, alespoň teoreticky, když ne prakticky.” Dalamar koukne na Orima: ,,Hele, jak to, že toho najednou tolik víš o černé magii?”

Lessinei se přidá: ,,Co o černé magii i o dracích?”

Dal tohle dokončí: ,,Víš Orime, ty jsi ten, co obvykle ani neumí definovat pojem kouzlo, tak se fakt divíme.”

Orim se zašklebí jako ještěrka a poví: ,,Kouzlo je děj daný do pohybu za pomoci základní životní energie, která je bez patřičného vyvolání živým bytostem jinak nepřístupná. Může mít několik podstat – začátku, konce, živlu, matriálu a těla. Galnuris mě za průšvihy nebije, nutí mě za trest opisovat tákovou hnusnou tlustou bichli, jmenuje se -Základní princip magie, filosofie a náboženství. Je to děsná práce, raději bych dostal na prdel, ale ne. Posledně jsem mu to i navrhoval, houby s octem, musím furt opisovat. Včera jsem namazal kliky jitrocelovým sirupem – kapitola 132 Symbol draka, jako symbol života. Předevčírem jsem stopil připravené projevy na zasedání Rady a vylepil je na záchody – kapitola 130 Černá magie, fenomén lidské rasy.”

Dalamar se po hodně dlouhé době upřímně od srdce zasměje. Optá se: ,,Hele, co byla kapitola 131? Nebo tohle Galnuris přeskočil?”

,,Ne, taky včera kapitola 131 – Démoni a jejich hierarchie.” Elfík jim ukáže svoje ruce: ,,Mám od brka mozoly, vážně, podívejte. Je to fakt hnusný mučení, brzo budu z těch mrňavých písmen šilhat.”

Dal poví: ,,To se ale hodí, alespoň nám pomůžeš, Orime. Prostě bez dlouhého vysvětlování, já potřebuji ještě jednu knihu, jenže tuhle má u sebe sama Sioril.”

Princ se zašklebí: ,,Myslíš tu s obrázky – Mnoho zajímavých nápadů a rad jak zpestřit a vhodně okořenit partnerské soužití?”

Lessi se udiveně ozve: ,,Královna přece nemá krále, k čemu jí tohle je?”

Orim se na něj s převahou šklebí: ,,Jasně a Daerila našla na stromě, že jo. Ty věříš tomu, že mimina rostou na stromech? Jsi malej trouba, Lessi. Královna má milence a střídá je, kde jinde by asi brala děti? Tady je tohle tradice. Královna je svobodná a má milence. Tohle není jako u nás v království, kdy má můj táta jen mojí mámu, že ti o tom vůbec říkám já… Jasně, podle tebe, Lessi, rostou mimina na stromech nebo je nosí lišky.”

Dalamar si přisadí: ,,Daerila přinesla spíš ropucha, než liška. Liška je na to moc hezká.”Pak řekne: ,,Ne, Orime, tuhle knihu fakt nechci. Stejně mají moji rodiče podobnou a je nudná. Já potřebuji – Klíč jména démonů rozvazující.”

Princ udělá sebevědomě: ,,Klidně donesu.”

Dalamar postupně plánuje dál: ,,Pokud se ti tohle, Orime, skutečně povede, sejdeme se až vzadu u olšového háje po večerce. Prostě musíme zdrhnout z postele, aby si všichni mysleli, že spíte a jste doma.”

Zatím, co Orim je opravdu nadšený, že budou vyvolávat démona a v noci, jé to bude děsná sranda a dobrodružství, Lessinei se toho z duše bojí. Ten žádné vyšší démony volat nechce. Když se Orim s kluky rozloučí a oba se vrací přes můstek domů, optá se Lessi potichu: ,,Dalamare a koho z démonů chceš k tomuhle nutit? Tohle totiž dovedou jen ti ze šestky, víš… nejde o dobrý nápad.”

Dal se zamračí a odpoví mu: ,,Vytáhnu si Belfafera.”

Lessi se zděsí docela: ,,Ale Dalamare, víš, tenhle démon je hodně nebezpečnej!”

Dalamar prohlásí: ,,Přesto půjde donutit k tomu, aby to pro mě udělal.”

Lessineiho svrbí jazyk, vyhrkne: ,,Nechceš raději zavolat Magaini, nebo klidně Izzaela? Víš, Belfafer má taky teď tělo smrtelníka, ale on žije dole s tarnen. Já o tomhle démonovi vím, fakt je hnusnej.”

Dalamar se zamračí ještě víc: ,,To je tedy pěkně hnusnej, když si libuje žít s tarnen. Alespoň mi to vůbec nebude líto, až ho budu mučit uvězněného v kruhu, aby splnil můj rozkaz.”

Zelenovlasý elfík všechno zděšeně poslouchá: ,,Dalamare, tohle je těžký obřad. Uděláš špatně jen jeden ze znaků, nebo dáš do kruhu málo magie a on rozvěsí tvoje vnitřnosti všude kolem po stromech.”

Dal udělá: ,,Nerozvěsí, mám přeci tebe. Ty ho zvládneš.”

Lessi poví: ,,Dale, ale já ještě nejsem…”

Dalamar Lessineiho přeruší: ,,Já ti věřím.”

Démonek mu na tohle řekne: ,,Dalamare, on Belfafer taky slouží drakovi.”

Černovlasý elfík k Lessineimu rychle přiskočí až docela rozhoupe můstek: ,,O to víc mi nebude vadit ho mučit. Tak večer před olšovým hájem.”

Dal běží domů.

Lessinei jen stojí a šeptá: ,,Jenže tenhle zemský drak je dračice, ty jsou vždy silnější než draci. A ona si navrch našla partnery ve smrtelnících. Idnimateiss se neschovává, nebojí. Ta vládne bel’esskavess, těm co následují draka. Smrtelníkům, kterým uhne každý šlechtic tarnen i vládce dómu. Nesáhne se ani na otroka, která jim patří, natož pak na svobodného.”

 

 

 

V noci se sejdou všichni tři malí kluci, kteří podle dospělých dávno hezky spinkají v postelích. Jeden z nich k tomu donese dost nebezpečnou knihu. A haleká na celý les: ,,Mám ji. Divný, na týhle knize nejsou kletby, je docela obyčejná.”

Dalamar vysvětluje: ,,To proto Orime, že z téhle knihy elsia vůbec kouzlit nedovedou.”

Lessi udělá: ,,Dale, ty jsi ale taky elf. Taky ti to nepůjde.

Černovlasý elfík se paličatě rozkřikne: ,,Ale půjde!”

Orim prohlásí: ,,A jo, černá magie elfům nejde. Tohle by vážně chtělo člověka.”

Dalamar zavrčí naštvaně: ,,Člověka?! Já nikdy žádného člověka neviděl, takže kde bych ho v lese vzal?! Dejte mi pokoj, jdu dělat kruh a vyvolávat.” Vecpe Lessineimu knihu: ,,Čti mi instrukce.” Orimovi vrazí lucernu: ,,Ty sviť.”

Dalamar obere ze země trávu, všechno vyčistí, na holou zem pak pečlivě vyrýpá kruh železným nožem bez rukojeti. Jeho kamarádi už netrpělivě přešlapují, jak je od dlouhého stání bolí a zebou nohy. Potom kluci překvapeně koukají, když se obrazce rozzáří bledým světlem.

Dalamar udělá spokojeně: ,,Všechno funguje jak má. Přeci svedu to, co nějakej blbej člověk.”

Lessi připomene: ,,Tohle nemá být jen nějaký člověk, Dalamare. Má to být dospělý, vystudovaný temný mág.”

Dalamar zavrčí nanovo: ,,Říkám funguje. Belfalere, pojď sem.”

Nic, vůbec nic se neděje. Ti tři elfíci se po sobě kouknou.

Dalamar zopakuje: ,,Belfafere, pojď sem.”

Zase nic.

Orim poví: ,,Třeba je ten démon hluchej.”

,,Zatraceně pojď sem a hned!” Zařve Dalamar.

Lessi jen zděšeně udělá: ,,Ne, takhle ne. Stačí slovo špatně a nefunguje to, nebo hůř, kruh se prolomí.”

Obrazce zamihotají, bezmála pohasnou a pak prudce vzplanou. Potom se uprostřed zhmotní postava stočená do klubíčka, zasvítí rudé oči, bytost uvnitř kruhu se rychle hne, ale nemůže nikam. Naráží na pevné neviditelné stěny poutacích znaků.

Chvilku elfíci mlčí, pak Orim zvedne světlo a nevěřícně řekne: ,,Já myslel, že to podle toho jména bude chlap.”

Dalamar poví: ,,Démon si může jakkoliv proměnit tělo.”

Ale i sám Dal neví kam s očima, koukat na zem je v danou chvíli i pro něj nejlepší.

Orim řekne: ,,Ty vole, já nikdy doopravdy neviděl celou nahou ženskou.”

Dalamar udělá: ,,Počkej, vždyť si zkoušel šmírovat v těch lázních.”

Princ se ušklíbne: ,,Jo, ale hned mě chytli a navrch to byl velký podfuk. Ty ženský na sobě měly ručníky.”

Dal se ale tváří zklamaně: ,,Tohle není démon.”

Lessini jen horlivě potvrdí: ,,Ona rozhodně není démon, jen obyčejná smrtelnice.”

Dalamar nepřátelsky sykne: ,,Ale je tarnen!”

Na tři elfí děti kouká červenýma očima bez bělma, které ve tmě jasně svítí, drobounká, půvabná tarnen s vlasy do půlky zad. Krom železného obojku kolem krku na sobě nemá ani niť z oblečení. Tarnen dá lehce hlavu do strany a něco tiše, tázavě zasyčí.

Kluci se po sobě nechápavě zadívají.

Orim poví: ,,Umí někdo řeč tarnen?”

Lessinei přeloží: ,,Ona řekla, že je majetek bel’esskavess, to je něco jako ty, co následují draka… éé… sekta uctívající draka.” Vysvětluje pracně zelenovlasý démonek: ,,A taky řekla, že ji máme hned vrátit.”

,,Čehože je, cože?” Mrká nechápavě Orim.

Dal taky zírá: ,,Majetek? Lessi, to si blbě přeložil, ne?”

Orim kouká: ,,Ty umíš řeč tarnen? Seš dobrej.”

Lessi udělá: ,,Hmm.” Nechce mu vysvětlovat, že pro démona je vrozená schopnost porozumět pouhým odposlechem jakékoliv mluvené řeči.

Tarnen je sleduje a pak poví pomalu obecnou, tu elfíci umí ze školy, i když v Mirhermu se mluví řečí lesních elsia: ,,Pánové, jsem otrok patřící následovníkům draka. Měli by jste mě hned vrátit majiteli.”

Při tom si mladá žena prstem ukáže na tvář. S údivem elfíci ve světle lampy vidí, jak jí v ten moment na to místo doslova dolezlo modré tetování draka, které předtím bylo na jejích holých zádech.

Dalamar se zarazí: ,,Cože, otrok?”

Orim podotkne: ,,Aha, takže proto je nahatá.” Zazmatkuje, opraví se: ,,Tedy proto na sobě nemáte žádné oblečení.”

Mladou tarnen skutečně hodně udiví, že jí Orim vyká, protože on je narozdíl od ní oblečený a soudě podle těch šatů, bude bez pochyby dítě velmi bohatého šlechtice. Když se žena zadívá na ty další dva chlapce, hned pochopí, že i oni jsou děti z dobře postavených rodin a určitě svobodné.

Tarnen poví: ,,Pane, nemám šaty proto že… prostě jsem zrovna spala.” Nechce dětem vysvětlovat, že úplně správně by měla odpovědět – zrovna jsem s někým spala a ten někdo je teď nejspíš z mého zmizení docela zmatený a skutečně pořádně naštvaný.

Dal udělá: ,,Aha, my nosíme na spaní noční košili.” Pak šeptá na Lessineiho: ,,Fakt tohle není proměněný Belfafer?”

Lessini důrazně vrtí hlavou: ,,Ona není démon. Pust ji.”

Tarnen se ozve: ,,Já jsem Belfaferův otrok, tedy přímo otrokyně Albiriera a ten je majetkem Belfafera.”

Dalamar se toho ale hned chytne: ,,Takže jste Belfalfera!” Najednou Dala napadá, že to až zas tak nepovedené kouzlo není.

Mladá tarnen pomalu zopakuje, aby ji děti správně pochopili: ,,Pane, jsem otrokyně osobně náležící Albirierovi, který je majetkem Belfafera a všichni jsme následníky draka.”

Orim nechápe: ,,Otrok otroka a pak draka. Tohle už je opravdu padlé na hlavu.”

Dalamar prohlásí: ,,To je mi jedno, je Belfafera a tečka. A já mu ji vrátím, až mi splní přání.”

Žena se upřímně zděsí: ,,Mladý pane, pan Belfafer nikomu žádná přání neplní, hodně se na vás rozhněvá už jen proto, že jste mě sem přemístil. Proto doufám, že mě co nejdřív přijde hledat Albirier.”

Lessi tahá Dalamara za rukáv: ,,S Belfaferem se nedohodneš, jemu bude ona docela jedno. Ten ani neví, kde jí teď má, když se s ní nic neděje.”

Dalamar se zarazí: ,,Musíme něco udělat, aby si toho Belfafer přes astrál všiml. Hmm… asi ji budeme muset mučit.”

Orim se naštvaně ozve: ,,Jaký musíme, jaký budeme mučit! Tys chtěl mučit démona, toho bych i s tebou klidně mučil, démoni jsou hnusní, tohle ví každej, ale ženský já mučit nebudu!”

Dalamar zkusí: ,,Ale ona je přeci tarnen.”

Orim se na něj mračí a zdůrazní: ,,Je hlavně otrok.” Pak aby to dovršil, udělá na mladou nahou ženu, která po dobu celou dobu o jejím mučení pokorně mlčí: ,,Musí vám bejt strašná zima, já totiž mrznu a to mám šaty… tedy boty, děsně mi mrznou palce na nohou. Jak se vůbec jmenujete, slečno?”

Tarnen se na něj usměje a poví: ,, Vie´ss, pane.”

,,Já jsem Orim.” Představí se princ.

Lessi ho okamžitě drapne za ruku, nestihl to, už syčí pozdě: ,,Neříkej jí, jak se jmenuješ.”

,,Proč Lessi?” Diví se Orim.

Dal ho naštvaně okřikne: ,,Ty jsi neopisoval za trest ještě kapitolu 152- O významu a moci jmen, co?!”

,,Hele, tak daleko nejsem. Dalamare, ty taky za trest opisuješ stejnou blbou knihu?” Optá se Orim.

,,Blbej si ty, ne ta kniha! Ty osle, díky tobě zná jména nás všech!” Nadává mu Dal.

,,Žádná ona, jmenuje se Vie´ss a je jí zima.” Mračí se na něj černovlasý, krátkovlasý elfík, pak dodá: ,,Hele, ty ji jako fakt chceš mučit, aby ten démon zjistil, že jsme mu ji ukradli a něco jí děláme?”

Dalamar se zarazí a leze z něj: ,,Musíme jí něco udělat, aby Belfafer věděl, kde je a že mu jí můžeme zabít.” Koukne na nůž, co jím dělal znaky do země: ,,Třeba stačí, když jí jen říznu.”

Tarnen klidně sleduje hovor kluků, v dómu se stará i o malé šlechtické děti, tak jí jaksi tohle trojčlenné klubko přijde hodně hodné. Malí tarnen v tomhle věku by vůbec nic neřešili, ti by otrokovi klidně už něco dělali a navrch tohle ani nevypadá, že by z plánovaného mučení něco vůbec kdy bylo. Dalamar několikrát zvedne nůž a nic. Vie´ss na něj jen klidně kouká.

Pak se hodně naštve Orim: ,,Jestli jí jako řízneš, dám ti pěstí a víš, že když se rveme, jsme na tom silou stejně!”

Dalamar sám taky nechce, div se nerozbrečí, kňučí: ,,Já chci zpátky bráchu.”

Orim poví dožraně: ,,Vie´ss ti to ale nezařídí, opovaž se jí něco dělat.”

Dal už natahuje: ,,Ona je hnusnej tarnen.”

Lessinei se ozve: ,,Dalamare pust ji, víš Belfaferovi by bylo úplně ukradené, kdyby jsme ji i umučili k smrti, on se o otroky nestará.”

Dal protestuje: ,,Ne, prostě tohle zkusím, něco jí udělám a Belfafer přijde a bude ji chtít zpátky.”

Orim zopakuje nazlobeně: ,,Ty fakt chceš Vie´ss pořezat?!”

Dal kňučí paličatě: ,,Je hnusnej tarnen!”

Plesk a má jí od Orima: ,,Ty seš sám hnusnej, Dalamare!”

No a milý Dalmar – já budu někoho mučit, se děsně rozbrečí, sedne si na zem a kňourá: ,,Já jí nechci nic dělat, já vůbec nikomu nechci nic dělat, já chci aby byl brácha živej, proč umřééél.”

Obrazce co drží tarnen v kruhu mdle mihotají až uhasnou. Buď bylo kouzlo od malého elfa velmi nestabilní, správně by jej vůbec neměl stvořit, není přeci temný mág a člověk, nebo kouzlo povolilo s náhlým emociálním výlevem toho, kdo ho seslal.

Tarnen prostě z kruhu vyjde a… nejde elfíky zabít, ani sežrat. Prostě jde Dalamara obejmout.

Vie´ss dělá: ,,Pššš, neplakejte, za to jste určitě nemohl, že umřel. Kdybych věděla, jak vám bratra vrátit, hned to udělám.”

,,Bůůůů, já za to mohl, byl tam drak a ten ho zabil místo mě.” Brečí Dalamar.

Tarnen ho těší: ,,Pokud tam byl drak, pak jste nemohl nic dělat. Draci jsou strašně silní.”

Dal se pomalu uklidňuje, hlavně proto, že mu Vie´ss draka věří, uvěřila mu ho hned a bez zaváhání. Pochopitelně, ona sama dobře zná ty, co s drakem sdílí jeho moc a vědomí. Pro ní jsou draci každodenní skutečnost, nikoliv symbol. Dal se vybrečí a vymaní z objetí, nakonec ona je nahá a tarnen. Kdyby tomu tak nebylo, nechá se klidně utěšovat dál.

Lessinei poví: ,,Měl bys Vie’ss vrátit, hele půjde ti to, Dalamare, vůbec?”

Dal na něj zmateně koukne: ,,Já myslel, že to svedeš ty.”

Zelenovlasý elfík vrtí hlavou: ,,Já nezaměřím, kde původně byla, protože tohle byl povolávací typ kouzla na vyššího démona a ne na teleportaci.”

Orim se ozve: ,,Vy dva ji jako chcete vracet?”

Dal nechápe: ,,A co s ní chceš dělat?”

Orim prohlásí: ,,Jdu osvobozovat otroky.” Koukne na Vie’ ss: ,,Teď jsi svobodná jo.”

Tarnen se na něj usměje: ,,Broučku, tohle nejde.”

,,Nejsem žádnej brouček, jsem princ a tak to zkrátka jde.” Naštve se Orim.

Dal udělá: ,,Ty Orime, ona se asi o sebe nepostará, jako… Ty si ji jako vezmeš domu?”

Lessinei řekne: ,,Do paláce? A nezabije ji Galnuris, když s tarnen pořád válčíme? Já… jen můj táta by ji určitě zabil.”

Mladá žena na ně dělá: ,,Chlapci, nemáte nikomu brát cizí otroky, měli by jste mě hezky vrátit.” Rozhlédne se: ,,I se mi tu moc nelíbí, je tady hodně strašidelné.”

Dal poví: ,,Strašidelné vám to přijde kvůli tomu, že je taková tma.”

Lessinei podotkne: ,,Dalamare ona se spíš bude bát, až bude světlo.”

Dal si uvědomí, že ve dne milá tarnen nebude ani pořádně vidět: ,,A jo.”

Orim poví: ,,Bojujeme s tarnen, ale ne s jejich otrokama.” Bafne tarnen za ruku a vleče si ji sebou domů.

Dalamar ho brzdí: ,,Orime, Galnuris Vie’ss zabije a ty budeš opisovat celé knihovny, protože se přijde na to, že jsme dělali tohle kouzlo a já si měsíc nesednu na zadek a budu mít zaracha do plnoletosti.”

Lessinei se přidá: ,,Bude děsný průšvih, až zjistí, že jsme jí sem takhle povolali.”

Orim se zamyslí: ,,Vie’ ss a nemohla bys Galnurisovi říct, že si sem z podzemí sama utekla.”

Tarnen odpoví: ,,On se mě ten váš pán jistě zeptá, jak jsem utekla a i já coby otrokyně vím, že brána sem na povrch je příliš pečlivě střežena našimi i vašimi bojovníky.”

Dalamar navrhne: ,,Řekneš, že ses hróózně moc opatrně plížila a někoho z nich praštila.” Zarazí se: ,,Ehmm, Galnuris je dost dobrej mág, ten podle aury pozná, že mu lžeš.”

Orim potvrdí: ,,Tuhle jeho schopnost děsně nesnáším.” Navrhne: ,,No, tak Vie’ss odvedeme z lesa a dáme jí svobodu, ať si jde kam chce.”

Tarnen se zeptá: ,,Kam, pane? Tady bez pána nepřežiji, kdo by se o mě staral.”

Princ čučí: ,,Se o tebe dole taky nikdo nestará, jen tě vykořisťuje.”

Mladá žena na něj nechápavě kouká: ,,Nemám hlad a nechtějí mě všichni zabít.”

Dalamar se ozve: ,,Ty Orime víš… My jsme sem šli, jako utekli s uprchlíkama, Lessi ti to asi řekne taky… Že ty si moc neviděl jak žijou třeba lidi.”

Orim se urazí: ,,Ale viděl, já byl na návštěvě i u lidských panovníků. Tys před chvílí tvrdil, že si nikdy nepotkal člověka.”

Dal podotkne: ,,Jo to je ten problém, u panovníků. Hele víš jak žijou ty fakt chudí a i když se o ně třeba ten stát stará… Ty ve škole o hodině spíš, ale jsou na zemi místa, kde se ani stát moc nestará. Přežít na Kiertu nebo v Císařství na ulici není žádná sranda a já si myslím že taková nějaká chudinská…ééé díra, čtvrť, nebo co může být v podzemí taky, je ještě horší.”

Vie’ss se ozve: ,,Pán má pravdu, ty co nikomu nepatří jsou na tom mnohem hůře a umírají ještě dřív a ošklivě.

Orim se mračí: ,,Říkám snad, že jí chci vracet pod zem?”

Lessinei se nesměle ozve: ,,Orime, ale ty ji chceš pustit někde tady. Víš, nejen elsia zabíjí tarnen, ale i lidi. A jak tu vydrží ve dne? A já navíc vím, že jedí i docela jiný jídlo.”

Orim se na oba xichtí a vrčí: ,,Já Vie’ss tomu jejímu majiteli vracet nechci a nebudu.”

Otrokyně podotkne: ,,Mladý pane, ale tohle je opravdu krádež.”

Dal poví: ,,Jen se ti snažíme, Orime, polopaticky vysvětlit, že Vie’ss nemůžeš jen tak nechat běžet. Někdo ji zabije, nebo umře hlady. Buď se o ni budeš sám starat, nebo je jedno žes ji pustil z otroctví.”

Orim hned vymyslí: ,,Tak ji někde schováme a budeme se o ni starat.”

Dal řekne: ,,Hele, ale Sioril ti přišla i na ty tvoje schované sršně, zmiji a krysu co ses o ně takhle staral. Nemůžeme tu stát až do rána, zjistí že nejsme v posteli.”

Princ má vlastní hlavu: ,,Prostě vymyslíme, kam Vie’ss schováme a budeme se o ní starat.”

Lessinei udělá: ,,Hele… tarnen není pes, nebo kočka. To ji jako chceš, někam strčit a nosit jí jídlo?”

Orim dělá: ,,Tohle je mnohem lepší, než jí vrátit do otroctví. A už vím, kam jí dáme. Ke kořenům stromu. Stejně je z podzemí.”

Lessinei poví: ,,A jakým kořenům? Sám stále tvrdíš, že je to v Mirheimu samej strom.”

Dal se lehce zamračí: ,,Ty, Orime, snad jako nemyslíš ke kořenům hlavního stromu? Tohle je velká blbost… i na tebe.”

Orim se už na něj utrhne: ,,To není blbost, ale výbornej nápad. Tam totiž fakt nikdo nechodí.”

Princ si prostě nedá říct, klidně vleče tarnen za ruku zpátky do lesního města a je rozhodnut Vie’ss schovat. Kluci už neví, jak mu tohle rozumně vymluvit, ani je nic rozumného nenapadá, co s otrokyní tarnen. Takže prostě za Orimem jen rezignovaně jdou. Princ se zkrátka rozhodl osvobodit otroka a basta. Nějakým nedopatřením je opravdu nikdo ze strážců lesa neviděl a Vie’ ss skončí ubytována někde, kde opravdu doslova a do písmene platí pod svícnem je největší tma.

 

 

Tahle šílenost se táhne už tři dny. Naštěstí je tarnen opravdu velmi poslušná otrokyně, protože sama ven nevyjde a je tichá, jak myška. U tří kluků v domácnostech se tak nějak ztrácí věci jako deky a oblečení a jídlo. Orima podezřívají, že zas krmí někde nějaké nemožné zvíře.

Princ si na to konto stěžuje ostatním: ,,Sioril dělá, jestli jako nekrmím medvěda.”

Dalamar podotkne: ,,U nás se to maskuje s jídlem nejlíp. Je nás víc a máme hamaru. Na Psa jsem dokonce svedl i to, když máma přišla na ztracenou deku a polštář, řekl jsem, že ho Pes sežrala.”

Lessini nechápe: ,,A dál?”

Dal vypráví: ,,Máma pak celej večer zkoumala, jestli Pes nechcípne, nebo alespoň nebude zvracet. Pes totiž dřív snědla celou záclonu a pořádný kus dřevěné podlahy, ale pak děsně blila.”

Orim poví: ,,No Vie’ ss taky děsně blije.”

Lessinei udělá: ,,Tarnen jí totiž jiný jídlo než my elsia.”

Dal řekne: ,,Já se opatrně ptal a táta říkal, že jedí hlavně sasanky a pavouky.”

Orim dělá: ,,Sasanky? Jako ty kytky? Hele, ale ty rostou jen brzo na jaře, ne? Já ti přesně nevím, já nejsem z lesa.”

Dalamar mu odpoví: ,,Jo, rostou jen sezónně z jara, navrch jsou myslím i jedovaté a pak, asi bys jich musela Vie’ss sníst nůši aby se pořádně najedla.”

Orim se zamyslí: ,,By mě nikdy nenapadlo, že temní elfové žerou kytky. Kdyby to byly alespoň pampelišky, těch je všude hodně. Asi Vie’ss nachytáme pavouky, ty jí taky.”

Dal se zhnuseně oklepe: ,,Si chytej pavouky sám, Orime. Pro žádnou tarnen pavouky chytat nebudu.”

Orim se na něj zlomyslně ušklíbne: ,,Tobě nevadí, že je Vie’ss tarnen, nosíš jí i koláče. Ty se jen štítíš pavouků.”

Dalamar se děsně urazí: ,,Tohle jako není pravda, já se pavouků neštítím.”

Orim dělá: ,,Štítíš, štítíš.”

Pokračuje to: ,,Ne a ne.”

A jede dál: ,,Jo a jo.”

Orim nakonec udělá: ,,Tak vem pavouka do ruky.”

 

 

Dalamar tohle na celé čáře prohrál, opravdu jdou sbírat pavouky. Tedy Orim a Lessinei je loví z trávy, obírají z kůry stromů a snaží se vždycky vyšťárat co největšího pavouka, aby měla Vie’ss hodně jídla. Dal je ten, který drží uzavíratelnou sklenici, do té kluci cpou živé chycené pavouky.

Dalamar soustavně dělá: ,,Pfujjjj. Já tu sklenici položím na zem, ti pavouci jsou ale hnusní.”

Ano, pokud se něčeho tmavovlasý, dlouhovlasý elfík bojí a k smrti štítí, jsou to právě pavouci. Kluci mají velkou smůlu, že při lovu na ohavné osminohé hnusy, jak pavouky nazývá Dal, jsou děsně hluční. Tedy hlavně Dalamar, co piští, jakmile se Lessinei a Orim vrátí s novou kořistí. Naštěstí jeho dva kamarádi nejsou zas takoví, aby po něm pavouky házeli, nebo mu je cpali za oblečení. Orim a Lessinei sice takový nejsou, ale někdo jiný klidně je.

Tuhle šarádu delší dobu sleduje nahoře z můstku Daeril. Princ dostane zlomyslný nápad, neváhá, zajde si k Pelionovi do přírodovědného kabinetu. Sem žáci bez povolení sami nesmí a už vůbec se nesmějí pod hrozbou trestu smrti dotýkat učitelovy milované sbírky hmyzu a pavoukovců. Daeril jde vytahat špendlíky z jedné velmi ohavné a velké tarantule. Pak velmi nevinně dojde ven za Dalamarem, co zrovna čeká, až se Lessi, nebo Orim vrátí s dalším nohatým úlovkem. Dalamar samo sebou položil sklenici s pavouky na zem, hrozně se štítí jejího uvězněného obsahu.

Dal se zamračí na stříbrovlasého prince: ,,Co chceš?”

Daeril dělá: ,,Koukám, lovíte pavouky.”

Dalamar ucedí: ,,A i kdyby, tobě to může bejt úplně jedno.”

Princ se zašklebí: ,,Že bych tohle šel někomu říct? Vy tři tu sklenici pavouků tak akorát někomu vysypete do postele.”

Menší elfík se hodně naštve, ale lhát dovede rychle, takže udělá: ,,Nenasypeme, Pes pavouky moc ráda jí a tak je chytáme pro ni.”

Ještěže se dá na to nebohé hamaru svést skoro všechno. Dalamar zas tak nelže. Pes by si skutečně pavouky s chutí dala. Lítá za Orimem a Lessim a žebrá je jak pominutá. Jenže smůla tihle pavouci hold nejsou pro ni.

Daeril se zlomyslně ušklíbne: ,,Skvělý, já pro Psa tedy taky chytil pavouka, na vem si ho.”

Vytáhne na Dalamara mrtvou tarantuli, kterou měl doteď schovanou za zády.

Dal vždy z potyček s princem vyšel se ctí, nikdy nebrečel ani nekřičel, ale nyní je to dost zoufalé pííísk. Daeril nehodlá přestat, prostě Dalamarovi toho pavouka cpe. Menší kluk vyděšeně couvá, až nakonec skončí zády namáčknutý na strom a nemá kam uhnout.

Dalamar už vyděšeně kňučí: ,,Dej ho, prosím tě, pryč.”

Daeril si tohle vítězství moc dlouho vychutnává: ,,Vážně toho pavoučka nechceš? Takovej krásnej velkej chlupatej.”

Princ to chce dotáhnout k tomu, aby menšího elfíka donutil si na tarantuli sáhnout. Dalamar zoufale nechce a nakonec se rozbrečí. Ke vší smůle jsou zrovna Lessinei a Orim hodně daleko. Takže Dalovi nemá kdo pomoct.

Jenže Daerila přesto někdo čapne za zátylek a odtáhne i s pavoukem. Následně princ koupí pěstí do žaludku, až jen hekne a div neupadne. Tahle spása taky chodí s Dalamarem do třídy. Jak jsou Dal a Lessinei ti zaručeně nejmenší mezi spolužáky, tak je tenhle jeho zachránce pro změnu ten nejvyšší. Nepřehlédnutelně trčí o dvě hlavy nad všechny děti. Nieris má dlouhé stříbrné vlasy spletené do copu a oříškově hnědé oči. Dívka je vlastně dost hezká, ale přesto každý vidí hlavně to, že je zatraceně velká. Což se na šlechtičnu jaksi nepatří. Když se ve škole cvičí zápasy, Nieris vymete podlahu i se staršími kluky, klidně třeba s Daerilem a že je to zrovna princ, ji taky vůbec nedojímá.

Nieris na Daerila syčí: ,,Ty jako šikanuješ menší děti, debile?!”

Daeril se snaží popadnout dech a dělá: ,,Prosím tě, Nieris, jen sem mu ukázal pavouka, nešil.”

Dívka nadává: ,,Cpeš tarantuli pod nos někomu, co se bojí pavouků, až brečí! Jsi hnusnej! Jsi normálně rozmazlenej fracek! Měl bys mít nějaký mladší sourozence, ty bys to potřeboval jako sůl pitomče! Aby ses konečně naučil o někoho starat a furt všechny jen nešikanoval! Je děsně vidět, že jsi ten nejmladší mazánek z rodiny.”

Nieris sama má tři malé bratry a tohle, co dělal Daeril, se jí ani trochu nelíbilo. Vrčí: ,,Koukej se Dalamarovi omluvit a tu tarantuli vrať laskavě zpátky do Pelionova kabinetu.”

Daeril se zašprajcuje: ,,Se mu omlouvat nebudu.”

Nieris prská: ,,Ne? Tak fajn! Schválně kdo z nás dvou je silnější.”

Tuhle rvačku by bez pochyby na celé čáře vyhrála dívka. Daeril to ví, navrch nic není trapnějšího než se prát s holkou.

Zkusí smlouvat: ,,Pavouka vrátím, ale jemu se tedy omlouvat nebudu. Beztak je to jen malej posránek, kterej se bojí pavouků.”

Nieris už jde prince praštit: ,,Tak se bojí! No a co! Ty se určitě taky něčeho bojíš, protože jen vymaštěný debilové se ničeho nebojí! A jestli se Dalamarovi neomluvíš, tak řeknu Pelionovi, co děláš s jeho pavoukem se sbírky. Pak už tu tarantuli nemusíš vracet, on si pro ni Pelion přijde sám a osobně. A když sázíš na to, že tebe, princovská rozmazlenosti, učitelé netrestají, tak další komu řeknu, cos udělal, je tvůj nejstarší brácha a máma.”

Daeril je jaksi v háji, Nieris tohle klidně udělá. Princ tedy plně rezignuje.

,,Dalamare, promiň.” Zahuhlá tak na půl pusy.

Ano, princ se Dalovi omlouvá právě v tom v okamžiku, kdy se vrací Lessinei a Orim s dalšími pavouky. Kluci nevěřícně čumí.

Princ pak uraženě vyklidí pole, tohle se mu hodně nehodilo, že tu jeho omluvu slyšeli všichni. Daeril jde naštvaně vracet tarantuli. Nieris odcházejícího prince zezadu propaluje zlým pohledem, takže si Daeril nedovolí ani jednu jedovatou poznámku na ty tři otravné mrňouse.

Orim zírá: ,,Co se Daerilovi stalo?”

Stříbrovlasý syn Sioril je totiž asi jediný, kdo na Dalamara ani po té tragické smrti jeho bratra nebral žádné ohledy. Šil do něj stejně jako dřív.

Nieris prohlásí: ,,Já sem se mu stala. Nemá vás co šikanovat a mlátit, nebo ho taky zmlátím. Jemu jde jen dovolovat si na malé děti.”

Orim se docela urazí a dotačně poví: ,,Jaké malé děti Nieris? My jsme přeci stejně staří.”

Dalamar ještě stále mlčí a utírá si nos, Lessi ho jde solidárně utěšovat.

Elfka se narovná a udělá na Orima: ,,Hmm, stejně staří, ale ne stejně velcí a stejně rozumní. Komu a kam chcete rvát ty pavouky? Tohle se mi totiž taky nelíbí, stejně jako se mi nelíbilo, že Daeril děsil Dalamara.

Dal se ozve: ,,Já se té tarantule nebál.”

Orim chce udělat – kecy, ale nakonec jen kývne: ,,Jasně že ses nebál.”

Lessinei Dalamara podpoří: ,,To se ví.”

Elfka se ale nedá: ,,Já čekám, kluci. Cože s těmi pavouky chcete?”

Najednou Nieris zmlkne. Jde k nim totiž někdo, koho děti tipují na strážce lesa, prostě voják z odlehlejší hranice.

Muž se na ně klidně pousměje a poví: ,,Nieris, kluci ty pavouky sbírají pro mě a Vie’ ss, takže se nemusíš bát. Já je nikam do šuplete sypat nebudu. Jen z jejich pavučin děláme léky proti horečce. Jmenuji se Albirier.”

Vypadá to, že se představil jen dívce, elfíci by jej přeci měli znát, když pro něho chytají ty pavouky. Dospělý hnědovlasý elsia si od Orima klidně převezme sklenici s pavouky. A poví: ,,Vie’ ss vám moc za všechno děkuje.”

Nieris na vojáka kouká: ,,Vy jste léčitel?”

Elsia odpoví: ,,Taky.”

Elfka se lehce zamračí: ,,Jak to, že mě znáte? Já vás totiž vůbec neznám.”

Albirier řekne: ,,Ale já znám tvého otce.”

Nieris nakrčí nos: ,,Z války, že jo?”

Elsia klidně přikývne: ,,Ano z války.”

Na tohle řekne dívka jen: ,,Tak nashledanou.” Nieris jde raději rychle pryč, z duše totiž nesnáší všechny otcovy spolubojovníky, důstojníky i vojáky. Má otce vojevůdce.

Nieris si popravdě myslí, že veškeré její problémy v životě pramení právě z toho faktu. Jiné urozené dívky v jejích letech jsou drobounké, jemňounké, čtou zamilované básně, hrají na loutnu líbivé melodie, vyšívají, pěstují růže. Ale ona ne. Zaprvé je Nieris jak obr, protože všichni v její rodině jsou asi plánovaní na to, aby lámali meče a rozkusovali štíty. Za druhé ji vůbec nebaví drnkat na něco se strunami, hopsat na písničky, číst rýmující se blbosti a když už ona bude pěstovat něco na záhonku, půjde určitě o česnek, který je dobrý na bolení v krku.

Kluci na Albiriera zděšeně koukají a pak Orim prohlásí: ,,Vy máte bejt taky otrok, ale vůbec tak nevypadáte.”

Elsia si mlčky ukáže na tvář, kam přeleze modré tetování draka a řekne: ,,Ale i tak jsem majetek Belfafera a následník draka.”

Dalamar se na něj hrozně rozkřičí: ,,A tohle jako říkáte jen tak! Vie’ ss je pravej otrok, vy ne! Jste oblečenej jako naši vojáci, nemáte obojek a můžete si chodit kam chcete.”

Elsia zavrtí hlavou: ,,Věci zkrátka nejsou tak, jak se zdají. Já mám ve skutečnosti mnohem méně svobody než Vie’ss.”

Orim se zašklebí: ,,Vie’ss říkala, že je otrokyně Albiriera a vy jste Albirier, si trhněte nohou vám ji nevrátíme, aby byla zase otrok.”

Elsia se smutně usměje: ,,Kluci, ona vám Vie’ss jistě také řekla, že i já jsem pouhý majetek Belfafera.”

Dal zavrčí: ,,Vám vůbec nic nevěřím. Vy jste nějakej zatracenej mág, když jste se sem takhle dostal a zavolám na vás vojáky a vůbec!”

Albirier poví docela klidně: ,,Nezavoláš.”

Dalamar už křičí: ,,Zavolám!” Pak se zarazí: ,,Ono to nejde, vy jste nás odřízl.” Dal koukne na Lessineiho: ,,Zruš to jeho kouzlo, Lessi.”

Malý démonek jen zírá a vrtí hlavou.

Dalamar konečně pochopí: ,,Vy jste taky démon!” Elfíkovi najednou došlo, cože se to jako děje, proč nikdo nic nevnímá a nikdo o ničem neví a proč Nieris tak rychle odešla. Albirier je démon a právě kluky od ostatních v lese odřízl kouzlem.

Elf s ním nesouhlasí: ,,Nejsme démon, jsem pouze jeho nositel.”

Dal na něj prská: ,,To je ale docela stejné, ne?!”

Albirier poví: ,,Není, chlapče. Já a ten démon ve mně jsme dvě rozdílné bytosti.”

Dalamar zkusí: ,,Tak mi tedy vraťte bráchu, když v sobě máte démona. Oživte Naethose, prosím. A my vám dáme zpátky Vie’ss.”

Elsia pomalu řekne: ,,Chlapče, já si Vie’ ss už odvedl dolu. Ale na rovinu, já tvého mrtvého bratra oživit neumím. Kdybych tohle dovedl, udělám to pro tebe. Hádám však, že tvůj bráška je mrtvý delší dobu a nenašlo se nic z jeho těla, protože jinak by ti jej zdejší panovnice Sioril sama oživila. Vy elsia v Mirheimu skoro nikdy neumíráte, nejste jako tarnen nebo lidé. Sem do lesa smrt skoro nechodí.”

Dalamar na něj naštvaně kouká: ,,Lžeš.”

Lessinei kamaráda zatahá za rukáv.

Albirier se na něj nerozzlobí: ,,Nelžu, opravdu tohle nedovedu. Vie’ss mi řekla, co se ti stalo, chlapče. Smiř se s tím, bratra už mezi živé nikdo nevrátí.”

Dal prská: ,,Existuje magie, která mi Naethose vrátí.”

Elsia se zamračí: ,,Tahle magie je elfům zapovězená a výsledek se ti nebude líbit.”

Orim je přeruší: ,,Vy se jako s Vie’ ss vrátíte k tarnen do otroctví?”

Albirier pokrčí rameny: ,,Musíme, Belfaferovi nikdy neutečeme.”

Princ prohlásí: ,,Můžete zůstat tady v Mirheimu. Sioril vám dá právo azylu, vy jste přeci taky elsia.”

Albirier vysvětluje: ,,Ne, Sioril nám azyl neposkytne. Tohle by zle ohrozilo celý les a ani ji o to nehodlám žádat. Nemluvte o nás dvou a prostě jen zůstaňme přáteli.”

Dalamar se děsně mračí: ,,Nebudu se přátelit s žádným nositelem démona.”

Albirier udělá: ,,Škoda kluku, s démonem se už přátelíš.”

Orim nic nechápe a Lessinei mlčí.

Elf hovor ukončí: ,,Ty vaše nachytané pavouky Vie’ss dám, bude z nich mít radost. Jinak, moc jste se jí líbili, jste hodní.” Albirier se prostě sebere a odchází, jen naposledy připomene Dalamarovi: ,,Nech toho nesmyslu s oživováním mrtvých, kluku.”

Dalamar na něj paličatě zavolá: ,, A nenechám, v magii ta moc je a já ji získám a přivedu si bráchu zpátky.”

Albirier připomene: ,,Tohle se ti ale hodně ošklivě vrátí.” Pak prostě zmizí, vše se najednou pohne a ožije, kouzlo z jeho odchodem pominulo.

Orim čumí: ,,Cože, on byl nositel démona? Jako posedlej?.”

Dal řekne: ,,Počkej si na pár průšvihů a pak se dočkáš kapitoly -230 Temný a Bílý démon, spor Ničitele a Stvořitele.”

Orim ucedí: ,,Ty mi fakt přeješ, Dalamare. Ale Vie’ ss mi vážně bude chybět, měl sem ji rád i když byla tarnen, no všichni tarnen asi nejsou hnusní a nepřátelé.”