Svět bez jména

 

280 c.l., Mirheim

,,Tohle je tak hrozně pitomé místo, že už ani pitomější být nemohlo.“ Zahučí nenaladěně hnědovlasý lidský kluk na křižovatce tří cest vedoucí do lesa i z lesa. Čtrnáctiletý chlapec mluví k mírně zarostlému kopci za sebou, pak stočí pohled na mnohem mladší a menší dítě, elfího kluka, z lidského pohledu by mu mohlo být tak deset.

Elsia překotně máchá rukama a vysvětluje: ,,Já jsem ale myslel, že tohle všechno prostě patří k věci. Křižovatka je neutrální území a má přeci tu správnou tajemnou atmosféru.“

Dlouhovlasá mladá lidská žena se šátkem na hlavě a ve vesnických šatech se tiše a smířlivě ozve: ,,Izzaeli, nech laskavě Lessineiho na pokoji. Nakonec na rozdíl od tebe je fakt ještě dítě, zatím co tys jím nikdy ani nebyl.“

Podivná sešlost takhle tady za noci – malé elfí dítě, nedorostlý lidský puberťák a mladá lidská žena. Elf má celkem solidní oblečení vyšší šlechtické vrstvy, žena je naopak v prostých vesnických šatech a lidský chlapec ten je jen v dlouhé hrubé, dosti špinavé tunice a bos.

Malý elf se umanutě ozve: ,,Tohle je přeci tradice a neutrální místo. Křižovatka je neutrální místo, vždycky byla a bude, tady se zkrátka nesmíme zabíjet!“

Mladá žena protočí modré oči. Pomyslí si. To zas ale jednou bude dlouhá noc.

Izzael prohlásí dosti kousavě: ,,Vy dva mě snad chcete zabít? No, jedinej oficiální zrádce a vyděděnec jsem tady přeci já.“ Starší kluk si po tomto své proslovu zdvihne hodně dlouhou ofinu. Na čele má jizvu, nebo možná tetování, či vypálený cejch – protnutý kruh.

Lessinei vyděšeně ucouvne.

Žena se už definitivně naštve a zpustí z zostra: ,,Izzy, ty Lessineimu vyčítáš poněkud kýčovitou dramatičnost jako je křižovatka, úplněk, blížící se půlnoc a mizerné počasí, a pak ho tady lekáš znamením vyděděnce. Jsi děsný hovado!“

,,Magaini, ty zas jednoduše nerozumíš vtipu.“ Poví starší chlapec prostě a klidně.

,,Já na rozdíl od tebe vtipům rozumím. Zato ty, Izzy, vtipy nepochopíš, i když budeš v tom těle člověka dalších tři sta let.“ Prskne na něj žena dopáleně.

,,Tohle tedy bolí.“ Urazí se Izzael.

,,Houby bolí, zas jen opakuješ a papouškuješ pracně naučenou větu. Ty ani ještě nevíš, cože je to bolí.“ Vrčí Magaini.

Malý elf chce smír, proto se zoufale ozve: ,,Není zatraceně nějaké místo, o kterém já nevím a kde se my démoni nesmíme hádat? Že nás příště pozvu raději tam.“

Magaini a Izzy na něj kouknou. ,,Takový místo není!“ Houkne žena vztekle: ,,Démoni se prostě pohádaj vždy a všude. V hospodě, na hřbitově, na tržišti, na křižovatce, klidně třeba i na záchodě.“

,,To vidím, že takové místo asi není.“ Hlesne malý elf: ,,A hele, nechte toho, prosím vás. Víte, já měl děsný problém se sem vůbec nepozorovaně dostat. Já totiž žiju v Mirheimu a mám poručníka a vůbec… Já jsem jen míšenec démona. Nemám žádné takové schopnosti jako vy dva. Prostě přeloženo pro vás čistokrevné démony, aby jste to pochopili, můžu mít velkej, ale velkej průser. Nejsem jeden ze šesti, jako ty Magaini, nebo dokonce poslední ze tří jako ty, Izzy.“

Izzael poví: ,,Já nás ale nesvolal vážení, mě volal…“ Otočí se otráveně na blízký kopec: ,,Ty horskej draku, nechceš se třeba taky laskavě ukázat? Nikdo tě tady nesežere ani nezabije. Nikdo jinej tu totiž krom nás není.“ Ušklíbne se: ,, Široko daleko nikdo, jenom my. Pár pěkně mocnejch démonů a lesní zvířata, a ty jsi draku děsně paranoidní a docela zbytečně.“

Kopec za nimi se s rachotem pohne a jaksi oklepe. Ne, nepromění se v draka. Tohle byl totiž drak po celou tu dobu, jen už ho prostě trošinku porostla vegetace.

,,Jsem jenom opatrný.“ Zahučí ohromný černý drak nejistě.

,,Tý brďo.“ Vyvalí na něj oči malý elfík s nazelenalými vlasy: ,,Já ještě nikdy neviděl draka.“

Drak se na něj otočí: ,,Míšenec a dítě, to jsem zas pro změnu já neviděl hrozně, hrozně dlouho. Čí z vašich je? Komu se tohle povedlo?“

Izzael se na černého draka zamračí: ,,Poslyš, Kesstrevisnessi o tom se jaksi nemluví, jasné?! Není zrovna bezpečná doba, ale i tak, Kesstrevisnessi, musíš moc dobře vědět, že ani jeden z Lessineiho rodič už dávno nežije.“

,,Neříkej mé jméno veřejně!“ Vyděsí se hrozivě černý drak: ,,Víš přeci, jakou má každé jméno moc.“

,,U Stvořitele a Ničitele, čeho se zas bojíš, draku? Já jsem vyděděnec a zrádce, to kvůli mně je vyšších démonů pět a půl a draci vymírají. A co se démonické moci týče, tak jí už mají jen ti dva debilové.“

,,Psst.“ Udělá na něj hned Magaini: ,,O nich nemluv.“

,,Jaký psst? Tohle ví kažej.“ Naštve se zase Izzy.

,,Každej?“ Opáčí Magaini: ,,Jako těch pět a půl z nás co přežilo? Tohle je ten tvůj každej, Izzi?“

Drak se ozve obviňujícím tónem: ,,Já ale nechci umřít, proto jsem vás sem zavolal, aby jste mi pomohli. A vy… Vy ještě navrch začnete s Temným a Bílým.“

,,Psst, ale už!“ Zasyčí hnědovlasá žena pro změnu na draka. Malý elfík se oklepe strachem, zato s Izzaelem tohle ani nehne.

Izzy řekne: ,,Kesstrevisnessi, ty a tvá paranoia, kdo by asi tak dnaska zabíjel draka?“

,,Všichni, všichni.“ Začne černý drak: ,,Jen si poslechni ty příběhy smrtelníků, furt tam nějaký hrdina zabíjí draka kvůli pokladu, království, nebo ženské. Cpou to už i docela malým dětem. Já jsem dokonce poslední zemský drak. Chápeš, jakou bude mít moc ten, který mě zabije?“

Zrzavý chlapec na něj koukne: ,,Kesstrevisnessi, ty jsi přeci jen poslední horský černý drak.“

,,Mořské draky sem laskavě nepleť!“ Ošije se plaz: ,,Ti grázlové si udrželi svůj post, moc a živel. Lidem patří země, na moře zatím nemají nárok.“

Magaini si povzdechne: ,,Hele, on Izzy nemluví o mořských dracích, máme přeci ještě rudého draka, Venessenarie“ Připomene mu.

Černý drak spustí: ,,Jenže… Jenže ten prostě pokorně přistoupil na to, že přežije v těle a duši člověka, který jej jednoho dne přijde zničit.“

,,No, tohle je přeci dost dobré řešení našeho problému. Přežijeme jenom v lidech, to oni vyhráli, ne my ,pamatuješ?“ Poví Izzy a ukáže na své tělo.

,,Nechci, nechci, nechci! Slyšíte?! Nechci nějakou blbou symbiózu! A pak on mě zabije, my se nedohodneme. Zničí mou duši a pohltí mé schopnosti! Já tohle dobře vím!“ Vztekne se ukázkově drak a oklepe při tom ze sebe pár stromů.

Drobný elfík se vyděšeně schová za Magaini, ta si však jen vymění rezignovaný pohled s Izzaelem.

Izzy unaveně poví: ,,Kesstrevisnessi, ty si zas věštil. Ty a ten ten tvůj blbý koníček věčně předpovídat budoucnost a to sis zatraceně zrovna musel věštit svou vlastní smrt?“

Magaini se taky přidá s kázáním: ,,Poslyš, každý z nás tady, teda mimo Lessineiho, by si z fleku uměl vyvěštit hodinu, minutu a způsob své smrti, jenže nikdo z nás není tak hrozně blbej, draku, aby tohle zatraceně dělal! Kesstrevisnessi, vlastní věštbu konce svého života nikdy nezměníš.“

Drak se ozve: ,,Já znám pravidla a taky vím, jak je obcházet. Já tuhle věštbu nezměním, ale vy by jste klidně mohli, prostě toho smrtelníka zabijete a bude hotovo.“

,,Vyhýbám se striktně zabíjení smrtelníků.“ Prohlásí rázně Izzael.

,,Pokud se Izzy jako vyhýbá zabíjení smrtelníků, tak já podle jeho měřítka nezabíjím smrtelníky vůbec.“ Zamračí se Magaini: ,,Leda by to byl hodně, opravdu hodně, hodně veliký grázl.“

,,Dobře, dobře nedávno jsem zničil jedno město, ale ty lidi v něm si to fakt zasloužili. Ale normálně smrtelníky nezabíjím.“ Řekne Izzael našvaně.

Lessinei se zděšeně ozve: ,,Já ještě nikdy nikoho nezabil a ani zabíjet nechci.“

Drak se na elfíka zadívá a poví: ,,No a já zrovna myslel, že bys toho mého vraha jako třeba zabil právě ty, Lessinei. Nakonec i zabíjení je jednou poprvé.“

,,Zešílel si!“ Vyjde na draka hlasitě Magaini: ,,Jsi slepej, Kesstrevisnessi?! Tohle je opravdu děcko! Možná tak toho tvého grázla zabiju já, nebo Izzy, tomu se to bude zajídat nejméně z nás! Ale jak si u Stvořitele a Ničitele přišel na tu věc, že ho má zabíjet dítě a ještě míšenec? Dítě nebude zabíjet nějakého toho tvého… jak se vůbec jmenuje ten tvůj grázl?“

Kesstrevisnessi odpoví: ,,Dalamar Ir’Loth, a Lessinei ho dobře zná. Je s ním v jednom kuse, mohl by proto nejlépe…“

Jenže to už malý hnědooký elfík vyděšeně ječí: ,,Nebudu zabíjet svého nejlepšího kamaráda Dalamara, s kterým si hraju a chodím do školy ty blbej draku!“

Magaini do toho ihned zasáhne: ,,Moment a dost! Kamarád? Hraje? A chodí s ním do školy? Kesstrevisnessi, cože jako po nás vlastně chceš! Tohle totiž znamená jediné, že je Dalamar Ir’Loth taky ještě taky dítě. Ty po nás, vyšších démonech, skutečně chceš, abychom vědomě zabili dítě?! Neprorostl ti čirou náhodou nějaký kořen borovice do mozku?! Vyšší démon nikdy nezabije dítě. Tohle pravidlo se prostě nedá obejít! A vůbec je to děsně nemorální! Nebyla ta věštba náhodou trošku jinak, jako že já od tebe zjistím, cože chceš provést a zabiju tě?!“

Izzy se zas tak nepohorší, ani nevytočí, ani nekřičí. Klidně prohodí: ,,Draku, počkej si, až ten tvůj elf vyroste a dospěje. Ale i pak u mě rozhodně pomoc nehledej. Hádám, žes počítal hlavně se mnou. Myslel sis, zrádce tomu není nic svaté, ale odsud posud. Draku, nech toho, varuji tě a Lessineiho do téhle záležitosti netahej, nebo to nebude Magaini ale já, kdo tě zabije.“

Elfík dávno div nebulí, tohle opravdu nečekal. Poprvé se takhle na vážno sejde s ostatními démony a ono stane se tohle. Magaini Lessineiho obejme.

Démonka řekne: ,,Draku jsi děsný vůl. Budeš nutit malého elsia, ať zabije svého nejlepšího kamaráda, jelikož až jeho přítel vyroste, tak tě jako jednou zabije. Fakt umíš jednat se smrtelníky a jsi děsně citlivý a taktní.“

Kesstrevissnessi se taky vytočí: ,,Lessinei není smrtelník. Je poloviční démon, který právě žije Mirheimu s elfama a má mého budoucího vraha jednoduše přímo na dosah ruky.“

Elfík spustí šílený řev: ,,Dalamar je můj kamarád a, a… A tebe ani neznám! Nikdy Dala nezabiju, nikdy! Rozumíš!“

Drak se zamračí, zavrčí: ,,Aby pak on nezabil tebe, Lessinei.“

,,Tohle prostě Dalamar nikdy neudělá! Já ho dobře znám!“ Vříská Lessinei.

Kesstrevissnessi prská: ,,Ale udělá, až jednou zjistí, že ty nejsi tak docela elf. Klidně tě zabije taky. Smrtelníci nemají démony rádi a pak, Dalamar není ani trochu v pořádku. Beztak se mezi elsia říká, že je rod Ir’Loth prokletý.“

Lessinei si naštvaně utře nos a mračí se na draka: ,,Poslyš, jak ty víš, co zrovna říkají elfové, když většinu času děláš kopec?“

Izzy se zle zamračí: ,,Tenhle náš drak umí magii. Dokonce tolik, aby dobře věděl, že když v tomhle bude pokračovat a zatahovat tě do toho, tak dopadne mnohem, mnohem hůř. Smrt ještě není nic hrozného.“

Tohle je opravdu hrozba, drak ubere. Zrzavý špinavý výrostek je totiž někdo, nebo něco, kdo vám může provést nepředstavitelné věci. Na pohled lidský kluk pak vezme malého elsia za ruku a povzbudivě řekne: ,,Jdeš domů Lessineisi a na tohle zvysoka kašli a zapomeň.“ Zmizí oba dva přes astrál.

Magaini si ošklivě přeměří draka: ,,Šlápl si děsně vedle, Kesstrevissnessi. Cos čekal, že ti snad v tomhle pomůžeme? Sázel si na Izzaela, že je hroznej hajzl, jenže i ten už pěkně dlouho žije mezi smrtelníky a fakt maká na tom, aby je alespoň trochu pochopil.“

Drak se mračí: ,,Izzy na tom maká? Před týdnem zničil celé město s většinou obyvatel, opravdu se děsně snaží, být lidský a hodný. Magaini já v té své věštbě neviděl jen tohle. Jestli Dalamar Ir’Loth vyroste, bude strašlivým nepřítelem nás všech a těch vašich slavných smrtelníků, které tak moc bráníte, nejvíc!“

Magaini pomalu zopakuje: ,, Řekla jsem ne. A mimochodem Dalamar Ir’Loth je také jen smrtelník, tudíž tahle záležitost se nás netýká.“

Drak zavrčí: ,,U všech všudy kde jsou ti hrozní, zlí, odporní démoni, co s chutí vraždí malé děti, když je jeden potřebuje!!!“

Démonka ucedí: ,,Najdi si na tuhle špínu smrtelníka, nebo nižšího démona, prostě ty dravější a blbější. My, milý zlatý teda černý draku, tohle zkrátka neděláme. Koukám, žes sám uvěřil tomu, co o nás vyšších démonech povídají smrtelníci. Tohle máš z toho, že si pořád hraješ na kopec a bojíš se třeba jen trochu hnout z místa.“

Je velmi brzké ráno, horská osada teprve vstává a v zakouřené hospodě sedí jen mladá žena, nedospělý chlapec a pospává tu pár opilců, kteří táhli pitku až do svítání.

Hostinský, když nese na stůl, prohodí k té nesourodé dvojce neutrálně: ,,Vy mu slečno nalejváte pivo? No, není dospělej, ale čistě vaše věc. Mě je tohle jedno. Hlavně, že platíte předem.“ Hostinský odkráčí.

,,Milé.“ Zamumlá za ním Izzy: ,,Většinou je jim všechno, co se týká mě, srdečně jedno, když vypadám jako vandrák. Ale měl by ten chudák člověk veliký šok, kdyby věděl, že jsem vlastně mnohem starší než ty Magaini.“

,,Hmm.“ Napije se druhý démon piva: ,,Alkohol v lidském těle je bezvadný vynález, ale proto tady nejsme. – Drak v nám v něčem nekecal Izzy. Dalamar Ir’Loth bude někdo, kdo nás může i zničit a probudí staré zlo.“

Izzy se na ní pobaveně podívá přes svůj okraj korbele: ,,Probudí staré zlo, ty jsi ták děsně patetická.“

,,Tak ty buď děsně praktický Izzy, když já jsem děsně patetická.“ Vyjede na něj Magaini.

Izzael do sebe na jeden zátah otočí pivo a poví: ,,Budu praktický, ale stejně na to malé elfí dítě prozatím nešáhnu. Budeme Dalamara prostě jen s povzdálí sledovat, k tomuhle už jsem ostatně Lessineiho přemluvil.“

Magaini se na něj ošklivě zamračí: ,,Tys mu něco nalhal.“

Izzy prohlásí: ,,Nenalhal. Jen jsem mu neřekl všechno a požádal ho, ať dává na Dalamara dobrý pozor. Tohle prý on udělá moc rád“

,,Co ti je?“ Šťouchne lehce Dalamar do Lessineiho: ,,Vypadáš jako bys něco hnusného snědl, nebo celou noc nespal.“ Dalamar si hned po ránu všiml, že jeho menší kamarád je tentokrát nazelenalý i v obličeji, nemá tu svou zelenou barvu jen ve vlasech. Zatím do něj Dlamar vesele reje, aby mu zlepšil špatnou náladu a vyprovokoval ho k nějakému tomu pošťuchování.

,,Uhodl si, Dalamare. Spal jsem totiž hrozně blbě. Měl sem děsně, ale děsně pitomý sen.“ Prohlásí jeho malý přítel a ze široka zívne. Jenže zní to jaksi vážně.

Tohle nebude jen tak nějaký sen. Černovlasý, dlouhovlasý elf se rázem přestane vesele šklebit a starostlivě poví: ,,Ty máš noční můry z toho, že si tě teď chtěj osvojit?“ Pak se zarazí ještě o drobet víc: ,,Nebo se ti zdálo o něčem z války?“ Tmavovlasý elf s modrozelenýma očima se najednou rychle změnil ze škodolibé příšerky v docela soucitnou osůbku.

Však si Dalamarův rod taky prošel svým peklem. Proto Dal není z těch, co by snad neměl s druhými pochopení a soucit. Dalamarovu rodinu z jejich vlastní země a království vyhnali císařští vojáci. Tohle ovšem Dalamar ani nepamatuje, tehdy ještě nebyl na světě, ale máma mu o tom hodně povídala.

O tom jak utekli do království Laveren. Tam si Dalamarova matka vzala jeho otce, Amalthrise Saelrin a odešli spolu do Mirheimu. Jenže otec velmi brzo zemřel, zabili jej tarnen ve válce, která zrovna začla. Temní elfové přišli hned po císařských. Tyhle nekonečné nájezdy na Mirheim, si Dal už pamatuje až moc dobře. Přes to všechno utrpení a smutek má nyní Dalamar a jeho starší bratr Naethos zase tátu, Iarona Ir’Loth a jejich malá sestřička Laseendra se už narodila pod rodovým jménem Ir’Lotha.

Dalamar má zase otce, kterého velmi miluje. Problém ale je, že tahle jednoduchá prostá skutečnost – šťasná rodina, vadím mnohým jiným. Nechápou jak to, že šlechtična z královské krve šla do tak hrozně nerovného svazku s nižším šlechticem a ještě ke všemu příliš brzo po smrti svého prvního muže?

Dalamar těm, co si tohle o nich myslí, říká debilové a blbové. Pravda, nemůže jim tak říkat nahlas, protože většina těch debilů a blbů je z řad jeho vlastních vznešených příbuzných, kteří se jich přezíravě straní. Ti pitomcové, ale rozhodně nebyli u toho, jak moc se jejich matka trápila, když otce zabili tarnen. Dalamar má svého nového tátu moc rád, jeho bratr také. Máma je zase šťastná a oni s ní. Proto Dalamr tak dobře chápe svého menšího kamaráda.

Lessineimu zabili temní elfové celou rodinu, zůstal docela sám. Jednou zkrátka malého elfa prostě přinesli vojáci z míst, kde probíhaly nejtěžší boje. Drobounký hnědooký elsia s nazelenalými vlasy, který si vůbec nic nepamatoval, jen své jméno – Lessinei. Podobných sirotků z války je bohužel víc než dost.

Dalamar si Lessineiho oblíbil hned první den, vyjukaný elfík v něm budil pocit někoho, koho musí Dalamar bránit a starat se o něj, už proto co se mu všechno stalo. Bohužel Dalamarovi spolužáci už tak soucitní nejsou. Ti povětšinou rostli v bezpečí a dostatku. Šlechtické děti, kterých se válka nic moc nedotkla, pro ně je to jen otravné povídání.

Dalamara hrubě strčí do zad stříbronovlasý, dlouhovlasý elf, Je o dost vyšší než Dalamar, má studeně modré oči a rozhodně není sám. Přivedl si sebou své kumpány.

,,Copak mrňe nám zase bečí. Nechceš Lessinei maminku, aby ti pofoukala bebíčko?“ Zeptá se starší elf jedovatě.

,,A nechceš pro změnu pěstí, Daerile?“ Zavrčí Dalamar, která je hned hotov kamaráda bránit: ,,Kde asi tak Lassineis vezme maminku? Ty chytrej, nevíš co? Jsi pěkně hnusnej Daerile! Ale tohle máš asi v popisu práce, když nic jiného neumíš.“ Vyjde černovlasý elfík pořádně vztekle.

,,Pěstí od tebe Dalamare?“ Posmívá se mu Daeril a narovná se. Je o dobré dvě hlavy vyšší než černovlasý, dlouhovlasý elf. Taky proto se věčně do Dalamara i Lessineiho naváží, předhazuje jim, jak jsou oba malí. Ale víc s tím rejpe do Dalamara, tomu tohle totiž hrozně vadí, zatím co menšímu Lessineimu ne.

Daerilovi sice právě rychle docvaklo, že nebylo zrovna vhodné, šít do Lessineiho něco o jeho mámě, když tady všichni dobře vědí, že z něj tarnen udělali sirotka. Jenže Daerila už jednou začal Dalamara a Lessineiho provokovat, tak se jaksi nehodí, aby přestal. Pprostě se neomluví a nedá jim pokoj. Tím by se jen shodil před těmi, kteří jej obdivuji. Tohle on si nemůže dovolit.

,,To si jako myslíš , že si snad neporadím s tou tvou královskou ochrankou, který si všude vodíš, protože se asi bojíš chodit sám?“ Zavrčí Dalamar s pohledem na Daerilův doprovod.

,,Tebe Dalamare, zmlátím docela sám i s jednou rukou za zády!“ Vyjede na něj vztekle nejmladší synek samotné královny Sioril, vládkyně celého Mirheimu.

Daeril se zamračí na své tři kamarády, varuje je, aby do toho nijak nezasahovali. Oni totiž ti jeho kumpáni napadají Dalamara a Lessneiho stejně rádi a často jako on sám. Stačí jim k tomu jakákoliv záminka. Dalamar s Lessineim prostě ve škole vyčnívají, i když jsou zaručeně nejmenší.

Dalamar je černovlasý, zelenooký elf původem daleko ze západu, jeho matka z význačného tam vládnoucího rodu je blízce příbuzná samotné zdejší královské rodině a najednou si z ničeho nic vzala docela obyčejného vojáka. Lessinei je pro změnu nalezenec s lehce nazelenalými vlasy a určitě není urozené krve. V prestižní magické škole, kde převážně studují šlechtické prominentní dědičky a pak jen ty opravdu hodně nadané děti, jsou tihle dva malí kluci živé terče. Dalamar s Lessineim jsou totiž ti velmi nadaní, ne ti velmi urození.

,,Nechte se, nechte se.“ Rve se Lessinei mezi Dalamara a Daerila. Otočí se na svého tmavovlasého kamaráda a poví mu: ,,Dale, kašli na něj. Zase pak budeš mít průšvih jenom ty a já, jelikož Daerilovi prostě vždycky všechno projde.“

,,Říkal jsem snad jen my dva.“ Zavrčí Daerile na Lessineiho: ,,Stačí, že dnes seřežu jedno mrňavý drzý štěně, nemusím mlátit hned dvě najednou. Saenole podrž si ho, možná brzo budete příbuzný, tak si Lessineiho vycepuj už teď. Očividně neposlouchá.“

Druhý bělovlasý elf hrubě chytne Lessineiho za flígr a přitáhne ho prudce k sobě. Menší elfík se při tom bezmála začne dusit.

Saenol na Lessineiho zle zavrčí: ,,Koukej, poslouchat. Tohle já ti teda trpět nebudu, škvrně držkatý. Máš velikou smůlu, že Dalamarova rodinka nemá peníze, aby si mohla dovolit dalšího parchanta, ale naši si tě rádi vezmou, i když skutečně nechápu proč. Raději by si měli koupit psa, když nutně chtějí něco živého pro zábavu.“

,,Hned Lessineiho pust!“ Sápe se přes Daerila na Saenola hrozně vytočený Dalamar.

Lessinei se doopravdy děsně naštve, ne kvůli sobě, ale kvůli tomu, co ošklivého právě Saenol řekl o rodině Ir’Loth, kterou má Lessi stejně rád jako Dalamara.

,,Ty nechápeš proč mě tvůj rod chce? Jseš doopravdy tak zoufale pitomej, Saenole? Já ti to tedy klidně vysvětlím. Tohle s mojí adopcí si totiž celé vymyslel tvůj nejstarší brácha Fendesis a jen proto, že mě chce i rod Neiloss.“

Svatá pravda, rodina Neiloss si hodlala vzít Lessineiho jako první, tohle elfíkovi ani trochu nevadilo. Ithineril je sice vojevůdce s přístupem, že rodina je takové další malé vojsko, ale jeho žena Raineida ho přesto dokáže dostat do mnohem laskavější polohy, a ta má Lessineiho skutečně ráda a hodně se přátelí s Dalamarovou matkou.

Saenol se na menšího elfa zle zamračí, zatím co se Dalamar s Daerilem už strašlivě rvou a řežou. Poví: ,,Ano, můj bratr s tebou měl velký soucit, když nechtěl, aby si tě osvojila rodina zrádce.“

Lessinei se hrozně dožere, tak tohle bylo fakt moc prostě poslední kapka. Drak s pitomou věštbou a ještě pitomějším přáním, aby zabil Dalamara a teď ho tu Saenol otravuje zase s tímhle! Lessinei prostě přestane dělat hloupého a štěkne po Saenolem: ,,Houby tomu rozumíš pitomče pitomá, tvůj brácha se jednoduše chce stát novým milencem královny Sioril. Takže bys asi tak nějak vzdáleně příbuzný byl hlavně s Daerilem, ale to už oba stejně jste, díky té své debilitě! A aby si tvůj brácha u Daerilemovy mámy šplhnul po všech stránkách, musí především pořádně zahanbit jejího předešlého milence Saihlina, toho údajného zrádce, který se prý spolčil s tarnen. Proto mě přeci Fendesis nenechá na pospas jeho rodině.“

Tenhle hlasitý, vzteklý a zatraceně pravdivý proslov zarazí všechny elfy, i Dalamara a Daerila. Koukají a nevěří. Lessinei nelže, což ovšem neznamená, že někteří nemohou tvrdit, že strašlivě lže.

,,Ty malej kecale, počkej já z tebe tohle vymýšlení vymlátím a hned!“ Zařve Saenole.

Jenže Saenole jaksi nestihne Lessineimu ani jednu pořádnou ubalit, protože po něm prudce skočí Dalamar, odhodlaný bránit svého menšího kamaráda stůj, co stůj. Dal se umí prát opravdu dobře. Dalamarův táta je přeci voják, výborný bojovník. Z jeho starší bratra Naethose bude také válečník a co se Dalamar nenaučil od nich, to se rychle doučil praxí ve škole. Zdejší škola sice vyučuje převážně magii a klasické předměty, ale Dalamar je ve škole ten věčně odstrčený a napadaný. Celou dobu co tam je, se pere a rve. Jinak by totiž musel utíkat a schovávat se.

Jako na povel se zase všichni pustí do Dalamara. Tohle není nic hezkého, oni jsou starší, silnější a čtyři na jednoho. Lessineiho si nikdo z nich valem nevšímá, proč taky? Tenhle zaručeně nejmenší elf na celé škole se nikdy nebrání, když ho někdo bije nebo trápí, maximálně se rozbrečí. Toho vždycky musí zachraňovat Dalamar. Jenže dnes ne.

,,Nechte hned Dalamara být nebo…!“ Zařve hlasitě Lessinei.

,,Nebo co?“ Ucedí Saenol: ,,Až skončíme s ním, tak si pak já ještě podám tebe.“

Jenže tentokrát po nich Lessinei skočí a rve se jako nikdy ve svém životě. Nikoho z nich by ani ve snu nenapadlo, že má tohle malé zelenovlasé stvoření takový příšerný vztek a hlavně tak děsivou sílu.

To, že po dřevěném můstku zavěšeném mezi stromy vede domů učitel Pelion malou vztekající se příšeru, jeho mladšího syna Dalamara, bere Iaron Ir’Loth jako pravidelnou součást snad každičkého dne.

Iaron si povzdechne: ,,Zdravím, mistře Pelione, tak jako vždy?“

Učitel však odpoví: ,,No, dneska mě oba opravdu překvapili a hodně.“ Mág předá Iaronovi syna a poví své obvyklé: ,,Já vím, že to asi prostě nejde, Iarone, ale zkuste s ním, u Stvořitele, alespoň trochu něco udělat, nebo nám všem z Dalamara než vyroste zešediví vlasy.“

Iaronovi je ale divné, že tentokrát Dalamar vztekle neječí na celý les, že něco bylo děsně nespravedlivé, jaký jsou spolužáci debilové a jak si na něj učitel zasedl, což normálně Dal křičí, už když ho mág vleče od školy po můstcích mez stromy domů.

Iaron se lehce usměje: ,,Něco zkusím, ale co, mistře Pelione? Zabít ho přeci nemůžu, zavřeli by mě.“

Mág zavrtí hlavou: ,,Ještě že je Dalamar jeden, že nemá třeba nemá dvojče. To bych asi rovnou z fleku šel dělat nějakou méně nebezpečnou práci, než učitele. Něco jako zvěda k tarnen.“ Zahuhlá čaroděj rozloučení a pak jde pryč.

Iaron mu poděkuje za jeho péči o syna a dotáhne si svou malou příšeru domů. Ale něco se mu tady opravdu nezdá. Dalamar se ani trochu nevzteká, je pořádně zaražený. Má rozbitý nos, potrhanou košili, asi je v šoku.

,,No, tak Dalamare, cože se zase stalo? To tě tentokrát tak zmlátili, že nemluvíš? Ty ses jim neubránil, nebo co? To jich bylo tolik?“ Zajímá se jeho otec starostlivě a pořádně si ho prohlíží.

Dalamar na něj zmateně zamrká: ,,Tati, víš Lessinei…“

Iaron si znovu povzdechne: ,,Zase Lessineiho bili a tys ho bránil. Ti vaši spolužáci jsou fakt hrozní hrdinové. Najdou si na trápení nejmenšího a nejmladšího kluka, který si nejspíš užil tak ošklivé věci při útocích tarnen, že si to tihle velcí hlupáci neumí ani představit.“

,,Jenže táto, tentokrát já nebránil Lessineiho, teda na začátku jo, ale on se pak děsně, ale děsně naštval a zmlátil je všechny na jednu hromadu a fakt hrozně ošklivě.“ Vyleze nakonec ze zaraženého Dalamara: ,,Tati on zmlátil čtyři starší spolužáky tati tak, že na ně museli volat léčitele.“

Iaron pečlivě kontroluje Dalamara, jak moc to tentokrát z téhle velké rvačky slízl, jeho očividně léčitel vynechal. A vyptává se dál: ,,Aha, malej Lessinei se asi poprvé po hrozně dlouhé době pořádně rozčílil. No už bylo načase, ten si taky nechá všechno líbit. Víš, je toho na Lessineiho opravdu trochu moc, měli si ho už, už brát z rodu Neiloss. Raineidu a Ithinerila Lessinei dobře zná a má je rád a teď to zas pro změnu vypadá, že si jej osvojí rod Ondavei. Půjde tak k cizím.“ Iaron Dalamara posadí na židli: ,,Nos zlomený nemáš, ta žebra jsou naštěstí jen zhmožděná, ale stejně nám obou bude máma děsně nadávat.“

Dalamar se ozve: ,,Lessinei říkal, že si ho rod Ondavej vezme jen proto, že Fendesis chce být nový milence královny Sioril a proto musí ve všem předčít toho jejího posledního milence Saihlina, a tak nechce, aby si Lassineiho vzal rod Neiloss. Saenol zas potom řval, že to tak není, že prostě jen jeho rodiče a bratr nechtějí, aby Lessinei neskončil u rodiny zrádce.“

Iaron se na svého syna pozorně zadívá: ,,Někdy mě oba dva hodně překvapujete Dalamare. Většinou jste s Lessineim jak vystřelený z luku a pak najednou mluvíte a myslíte jako dospělý elfové.“

Dalamar se optá: ,,Takže je pravda, co říkal Lessinei, tati?“

Iaron je z těch, kteří si správně myslí, že je jeden veliký nesmysl lhát dětem. Tak to raději zkusí zjednodušeně, ale pravdivě: ,,Lessinei měl bohužel pravdu Dalamare a je smutné, že se do mocenských věcí zatahuje už tak malé dítě, které si prošlo tolika ošklivými věcmi.“

Dal se za Lessineiho okamžitě urazí: ,,Tati tak malej teda Lessinei není.“

,,Jasně, jste oba hrozně velcí, dospělí a rozumní a kdo tedy dal minulý týden profesorce do šuplete živého hada? Kdo před dvěma týdny namazal můstek před školou olejem? Ještě že si na něm nikdo nezlomil nohu, nebo rovnou vaz. Mám snad pokračovat dál, Dalamare?“

Dal se zase strašlivě urazí: ,,Tohle už jsem si oba s Lessineim pořádně vyžrali, né?“

Iaron lehce zavrtí hlavou: ,,Někdy bych byl raději, Dalamare, kdyby jste se z toho oba hlavně pořádně poučili a už ty své obdobné vtípky nedělali.“

Dal raději preventivně mlčí a pak začne honem s jiným: ,,Tati a Saihlin byl fakt zrádce? Já vás totiž s mámou slyšel, jak se o tom bavíte a říkali jste něco docela jiného.“

,,Ty máš ty svý špičatý uši taky všude, Dalamare.“ Ušklíbne se Iaron: ,,Tohle pochopíš až budeš větší. Ta prohra s tarnen… Prostě tady musel být někdo, na koho to svést. Temní elfové Saihlina tak maximálně doběhli, ale už skutečně vidím v barvách, jak se z s nimi zrovna on spolčuje a bratří.“

,,Tohle říkaj dospělý vždycky. Pochopíš to, až budeš větší bla, bla, zaručená výmluva.“ Zavrčí malý tmavovlasý elf protivně.

,,Taky ti dospělý říkaj, běž se umýt a převléct než se vrátí máma se s Naethosem a Laseendrou.“ Uzavře otec tohle téma.

,,Hmm.“ Zahučí malý elf, ale poslechne.

Dalamar si od mámy stejně vyslechne, jak se nemá rvát. Naethos zas prohodí, že ho naučí pár nových triků. Táta se tomu zasměje a Elnerida proto načuřeně zahučí: ,,Ještě že mám i Laseendru, jinak bych si tady opravdu přišla jak ve vojenském výcvikovém táboře.“

Jenže nejmladší členka rodiny s culíčky a mašličkami se zrovna usilovně snaží Dalamarovi zakousnout do ucha. Bezdůvodně se s bratrem tahají o to, kdo bude právě teď sedět na téhle židli, jako bych těch na chlup stejných židlí nebylo kolem stolu šest.

Iaron se pobaveně podívá na malou dcerušku a s úsměvem poví manželce: ,,To copaté je fakt holka, miláčku? Že jsem si ještě nějak nevšiml.“

Elnerida se smířlivě zasměje: ,,Ne, to je jen další obluda do počtu.“

Laseendru ta věta vyprovokuje: ,,Vrrr, jsem další obluda!“ Pustí Dalamara a jde se věšet na tatínka s tím, že ho sežere, zatímco Dal jde skákat na Naethose, ať mu ty triky ukáže hned a teď.

Elnerida položí na stůl jídlo se slovy: ,,Dejte na mě, tenhle dům jednou z toho našeho stromu spadne.“

Ráno ve škole se Dalamar hned zajímá o Lessineiho. Malí elfík vypadá skutečně hrozně. Ještě hůř než včera.

,,Tebe Meuvines za tu rvačku hodně seřezal?“ Chce okamžitě vědět Dalamar: ,,To by jako učitel neměl, i když zatím bydlíš u něj.“ Vrčí naštvaně Dal: ,,Nejsi přeci jeho dítě, ale jen joho žák.“

,,Ne, ne.“ Zavrtí hlavou Lessinei: ,,Nedostal jsem. Meuvines byl jen děsně dožraný a překvapený, že jsem se tak příšerně porval, až řekl, že už mě má tak akorát dost a jak je hrozně rád, že si mě zejtra vezmou pryč. Dalamare, oni si mě zítra vezmou a odvedou z rodu Odavei a já k nim nechci.“ Prohlásí Lessinei a vypadá, že brzo začne brečet.

Dal je z toho skutečně zoufalý. Snaží se ho utěšit a aby se tohle vůbec nepletlo, přichomítne se k téhle scénce Saenol, ale tentokrát jen s Menwisem. Jen tihle dva kamarádi Daerila totiž chodí do třídy s Dalamarem a Lessineim. Zbytek je naštěstí o ročník výše.

,,Copak ty malej troubo, zase budeš brečet?“ Posmívá se mu Saenol.

Dalamar zavrčí: ,,Dej Lessineimu laskavě svatý pokoj. Nebo chceš, aby ti zas udělal moncla a vyrazil přední zuby jako včera, có? Léčitel měl snad s tebou málo práce?“

Saenol se trochu zasekne, jenže pak mu nedá: ,,Copak se do toho montuješ Dalamare, tohle je rodinná záležitost. Brzo bude Lessinei můj nevlastní brácha a já mu jako první věc zakážu, aby se s tebou ještě někdy bavil.“

,,Tohle je strašná blbost. Tohle Lessineimu nemůžeš zakázat, i když budeš jeho nevlastní bratr Saenole.“ Vyjede na něj ostře Dalamar.

Lessinei se přidá jak ozvěna: ,,Jo, nemůžeš!“

,,Ale moji rodiče klidně můžou.“ Šklebí se s jasnou převahou Saenol: ,,A udělají to. Stejně všichni vědí, jak ho děsně kazíš, Dalamare.“

,,Budu se kamarádit s kým chci!“ Ohradí se Lessinei a rozbrečí se.

,,Jasně, že se bude kamarádit s kým chce a vypadni Saenole.“ Vrčí Dalamar: ,,Nebo ti jednu vrazím a vyrazím ti ty zuby já!“

Naštěstí pro všechny zůčasněné zrovna začíná první hodina. Pelion vejde do třídy, tak se všichni žáci rozprchnou do svých lavic. Tentokrát si sebou čaroděj vede někoho docela nového. Černovlasý elf, ale s krátkými vlasy, přesto by z fleku klidně mohl být Dalamarův další bratr, zvlášť v téhle třídě stříbrnovlasých a bělovlasých elfíků.

Mág začne: ,,Klid, klid třído. Takže dnešek zahájíme tím, že tady mezi sebou přivítáme nového žáka, tohle je Orim, syn Orimase, krále Laveren. Doufám, že na něj budete vlídní a budete mu pomáhat.“

Hned se v třídě ozve šeptání, těch deset elfíků začne o překot brebentit a štěbetat. Nejde však o to, že je Orim královský synek. Dalamar zaslechne slova jako kletba a Dagagen a ihned si vzpomene, odkud je mu Orimasovo jméno povědomé. Docela tomu nerozumí.

Ano, Dalamar dobře ví, že Dagagen byl bůh, který si v mnohém nezadal s Ničitelem a radujme se, že už je pryč. Elsia s Dagagenem celkově urputně bojovali, nejdřív Dagagen, pak Císařství a teď tarnen. Pořád je jen válka, nikdy není klid. Ale víc nic Dal neví.

Mág s úsměvem vybídne nového žáčka: ,,Představ se Orime, řekni třídě něco o sobě.“

Druhý černovlasý elf se děsně zamračí a pak poví značně naštvaně: ,,Nechci tady vůbec být a už vůbec nechci studovat na mága.“ Podívá se na konsternovaného učitele: ,,To docela stačí ne?“

Dalamar se začne děsně smát a zavolá na Orima: ,,Tos řekl výborně!“

Konsternovaný učitel si ale tohle nemyslí, nevěřícně zírá, pak prostě poví: ,,Sedni si Orime, tam vzadu je volná lavice. A ty si Dalamare nech ty své nemístné hlasité komentáře.“

Naštvaný elf si jde sednout. Jak hodina pokračuje, zjistí se, že Orim nemá snad ani základní magické schopnosti, natož vědomosti a i kdyby třeba nějaké ty elementární schopnosti měl, tak je rozhodně nemíní používat. Načuřený elfík prostě s nikým nespolupracuje, ač tady je výuka dosti individuální a není žádný problém mít tu úplného začátečníka. Orim je očividně případ sám pro sebe. Šije sebou jak pytel blech, kroutí jak klubku hadů, houpe se na židli div nespadne a nakonec v půlce hodiny jednoduše vstane z lavice úplně.

Orim prohlásí: ,,Proč jako musíme sedět?“

Pelion už nevychází s údivu vůbec, řekne ještě klidně: ,,O hodině je zvykem sedět v lavici. Jdi se, zase posadit, Orime.“

Orim se ale nedá, nejen že si nesedne, ale hned se ptá: ,,Proč je tohle zvykem? To je totiž hroznej nesmysl, už nevím jak si dát nohy.“

,,Aby se ti lépe psalo a poslouchalo a já neměl jsem ze třídy cirkus.“ Naštve se už mág. Pelion si zoufale myslí, ne mě tady nestačil jeden Dalamar, já tady musím mít dalšího problémového studenta. Dalamar je alespoň opravdu hodně nadaný na magii. Zato Orim je jenom královské dítě ze spřáteleného království, co asi nikdo, ale docela nikdo nezvládá.

,,Já umím psát, i když chodím a ležím.“ Informuje okamžitě Orim učitele.

,,Mazej si sednout!“ Nakáže Pelion hlasitěji.

Nic, student prostě nedbá.

,,Ty Orime umíš i poslouchat, když ležíš?“ Optá se mág.

,,Próč?“ Dozví se od kluka.

,,Protože kdybys mě třeba začal poslouchat v okamžiku, kdy si lehneš, tak tě snad i nechám o hodině ležet.“ Dovleče učitel Orima zpět do lavice.

Konečně zůstane Orim sedět, ale jen proto že začne po Dalamarovi házet kousky papírů co s vervou škube ze svojí učebnice. No a Dal je stejně nadšeně hází zpátky, do deseti minut do sebe šťouchají a kopají, Lessinei jim poněkud váhavě sekunduje. A učitel začíná uvažovat, že s touhle prací skutečně brzo sekne a dá se třeba k armádě, tam si užije víc klidu.

I ostatní učitelé během vyučování okamžitě s děsem zjistí, že tohohle dědice vzdáleného elfího království jim tady byli dlužní všichni démoni. Tak pro změnu o pauze Dalamar objeví, že jemu se na rozdíl od pedagogického sboru Orim prostě líbí čím dál tím víc. Ale povídat si s Orimem začne až Lessinei. Dalamar ho leda tak předtím oťukával pošťuchováním a okopáváním.

Lessinei se Orima zvědavě optá: ,,Ty teď bydlíš u královny?“

Orim mu hned odpoví: ,,Jo škvrně, bydlím, jsem totiž princ. Ale já nemůžu za to, že jsem princ jasné?“

Dal se okamžitě rázně ozve: ,,Neříkej mu laskavě škvrně, jó? Jestli s tím rejpáním do škvrňat chceš pokračovat Orime, tak si jdi za Daerilem, můžeš to pak s tou jeho smečkou královskejch šašků dělat kolektivně.“

Orim si je oba nazlobeně přeměří, ale poví prostě: ,,Daeril je děsnej vůl. Ale Lessinei je stejně škvrně, je totiž mladší ne.“ Dloubne do zelenovlasého elfíka, ale není to nijak zlé gesto. Proto Dalamar zaváhá a po Orimovi útočně nevyjede.

,,Já nevím kolik mi je.“ Řekne jednoduše Lessinei: ,,Hmm, asi jsem mladší než vy dva.“

,,Jak to?“ Čučí na Lessineiho Orim: ,,Každej ví, kolik mu je.“

Dalamar rychle vysvětluje za Lessineiho, o tomhle totiž mluví jeho kamarád mluví jen hodně nerad: ,,Lessineiho našli na bojišti a prostě si nic nepamatoval.“

,,Tý bláho, tohle je teda něco.“ Ohodnotí řečené uznale Orim. Pak se znovu zeptá: ,,A tobě dneska někdo něco udělal škvrně žes brečel?“

,,Neříkej Lessineimu škvrně…“ Začne Dalamar naštvaně, ale pak mu najednou dojde, na cože se vlastně Orim kamaráda zeptal. Jeho skutečně zajímá, co s Lessineim je. Dalamara rázem přejde veškerá chuť se s Orimem hádat.

Lessinei se coby mírotvůrce ozve: ,,Dalamare, mě od Orima nevadí, když mi říká škvrně. Prostě, jen popisuje očividné, no jsem fakt hodně malej.“

Dalamara totiž popravdě hlavně děsivě rozčiluje, když si někdo dobírá jeho vlastní výšku. Dalamar zatím taky moc nevyrostl, Orim je vyšší, jako všichni kluci ve škole, tedy až na Lessineiho. Zato Lessineimu tohle nikdy tolik nevadilo, jemu nakonec nevadí skoro nic. Je až k uzoufaní hodný a pomalu všechno si nechává líbit.

Najednou se k nim jak velká voda hrne Daeril: ,,Orime, nenašel sis zrovna dobrou společnost.“ Prohlásí.

Orim se na něj děsně zamračí a zavrčí: ,,Já nemůžu za to, že mě šoupli bydlet k tvojí rodině a hlavně k tobě. Kdyby bylo na mě, tak si sám najdu lepší společnost. Takže mi nemusíš radit, Daerile.“

,,Cože?“ Vyvalí modré oči synek královny Sioril.

,,Slyšel si dobře.“ Setře ho Orim.

A než by jeden luskl prsty, už jsou elfové v sobě a rvou se jako vzteklí psi. Orim má očividně navrch, za chvíli je to on, kdo Daerila zdatně tluče. To už ovšem jdou na pomoc Daerilovi Saenol, Menwis i Istnilides. Což je i povel pro Dalamara, aby Orimovi taky pomohl bojovat na jeho straně barikády. Lessinei zaraženě zaváhá, jenže než se rozhoupe, všechny je od sebe rozežene naštvaný učitel.

Pelion po nich dopáleně křičí: ,,Tohle je magická škola ne bojiště, jestli jste si náhodou panstvo nevšimli!“

Je po vyučování. Tentokrát má Pelion všeho nad hlavu, hlavě toho nového žáka Orima. Tak ani nechce osobně vléct rodině Ir‘Loth jejich malou vzteklou obludu, když mu do školy právě přibyla druhá a snad ještě horší a vzteklejší obluda, kterou jaksi asi jen tak ke královně za ucho Pelion nepovleče.

Lessinei koukne na Dalamara a řekne: ,,Zase ta rvačka bude na nás, Dale. Daerilovi všechno projde holt malej princ.“

Orim se ušklíbne: ,,Jo, ale to sem já taky. Jsem princ a někdy toho umím pořádně využívat, já tedy rozhodně všem řeknu, jak tohle celé začlo. Hele, škvrně, furt si nepověděl, co ti jeobě totiž očividně něco je. Proč si brečel? Kvůli těm volům?“

Lessinei potichu poví: ,,Víš Orime, já jsem sirotek a mě si chce osvojit jedna šlechtická rodina. Jenže já… já k nim prostě nechci.“ Nabírá malý elfík znovu.

Dalamar prohlásí: ,,No, s tímhle nám Orime jen těžko pomůžeš, princ, neprinc.“

Orim se příšerně zašklebí: ,,Myslíš Dalamare? Když nechceš, aby si tě nechali, nebo vzali, Lessinei, buď jednoduše děsně, ale děsně nesnesitelnej.“

Dalamar poví: ,,Tohle už nás s Lessim napadlo taky, Orime. le kde jen začít? Tohle by chtělo něco fakt velikého, jinak si ani nevšimnou.“

Orim se směje: ,,Dalamare proč si myslíš, že mě sem do Mirheimu poslali?“

Dal řekne: ,,Všichni melou něco o prokletí Dagagena, s kterým bojovali tví předci, že každej mužskéj dědic královské krve blbě skončí. Proto tě poslal otec na vychování pryč ze země, aby tě toho jako uchránil.“

,,Jo, jo, blbej bůh bla, bla a blbá kletba bla, bla… Ale mě původně, kluci, poslali na vychování docela jinam, do jiného elfího království.“ Odpoví potutelně Dalamarovi Orim: ,,Proč si kluci myslíte, že jsem teď tady?“

,,Máš studovat na mága.“ Řekne Lessinei: ,,Zdejší škola je vyhlášená.“

Černovlasý, krátkovlasý elf se děsivě šklebí: ,,Fakt sis ještě nevšiml škvrně?“

,,Čeho?“ Diví se Lessinei.

Ale Dalamarovi najednou všechno došlo: ,,Jasně Orime, ty nemáš skoro žádné magické nadání.“

,,Správně. Nemám nadání na magii, tohle byla jen výmluva – studium na mága a hodně daleko. Ve skutečnosti jsem už jedné královské rodině tak lezl na nervy, až se mě jaksi elegantně zbavili. Nevíte, kde začít kluci? Tak poslouchejte mistra a já vám na svou čest slibuji. Že Lessineiho chtít nebudou, i kdyby jim za to opatrovnictví zdejší královna Sioril platila ryzím zlatem.“

Když pak večer tahle trojka rozmontovává jediný můstek vedoucí ku škole, rejpne si Dalamar: ,,To je starý trik Orime, já nedávno tenhle mostek namazal.“

,,No, tohle je jen a jen začátek.“ Prohodí Orim, pak se ušklíbne: ,,Po namazaném mostě stejně prošli ne?“

,,Jo,” kývne Dalamar “ale po tom oleji do lampy jim to bezva klouzalo.“ Zašklebí se.

,,Jenže teď neprojdou, leda by šli po provaze. Prkýnka prostě budou v čoudu.“ Prohlásí zvesela Orim: ,,Ty Lessinei, hezky tam stůj, tebe nutně musí vidět. Dělal si to přeci ty.“ Radí Orim.

Dal se ozve: ,,Stejně je tohle slabota, počkej, co jsem vymyslel já.“ Vytahuje se a zamává nějakou flaštičkou.

Orim se optá: ,,Co to je?“

Dalamar se zubí: ,,Azurová tiskařská barva na iluminování rukopisů.“

,,Hmmm.“ Udělá Orim: ,,Co má jako být?“

Dalamar řekne: ,,Ty nevíš, co za barvu to je? Tohle je ta modrá barva, která když jí zahřeješ je bezbarvá jako voda, ale taky z ničeho nepouští. Nehrál si s tím nikdy, jako že čaruješ?“

Orim na něj kouká: ,,Vůbec to neznám a co jako s tím?“

,,Lessinei tohle čenžne Meuvinesovi s bylinkovým olejem do koupele a milý mág u kterého bydlí to zjistí až se otře ručníkem a zchladí. A to už bude modrej jak borůvka a modrej zůstane tak půl roku.“ Vysvětluje svůj plán potutelně Dalamar.

Lessinei na něj valí oči a pak vyhrkne: ,,To ale bude Meuvines děsně naštvanej a přerazí mě.“

Dal se na menšího kamaráda zadívá: ,,Hele, když nechceš, aby si tě rod Ondavei vzal, tak nějaký nářez snad vydržíš. Takže ať tě učitel vidí, ale tak, aby mu, až když budeš modrej došlo, kdo tohle spískal. Ne že tě chytne hned, jasné?“ Narve zkoprnělému elfíkovi do ruku flašku: ,,Vyměň to. Dělej, nebo tě bude Saenol otravovat i jinde než jen ve škole.“

Tohle zabere, Lessinei kývne a jde plnit zadané. Dal a Orim zatím trpělivě čekají.

Dalamar poví: ,,Orime tohle je pořád moc málo, tohle naštve jen Meuvinese, kterej se teď o Lessineiho stará. My už hodně podobné věci dělali, chtělo by to fakt něco většího než jen obarvit učitele na modro.“

Orim přemýšlí: ,,Obarvit hlavní strom?“ Zašklebí se: ,,No když je tady i královský palác na stromě, nebo srostlej se stromem.“

Dalamar prohodí: ,,Jenže tohle by nešlo, ani tolik barvy nemáme. Ale jinak to skutečně chce obarvit něco velkého.“

Orim navrhne: ,,Královně vlasy?“

,,No, ta si tohle od nás tak určitě nechá líbit, to není jako obarvit vodu. Počkej vodu, to je ono!“ Zaraduje se Dalamar.

,,Vodu už barvíme, toho si nikdo nevšimne, nebo mám tu tvou slavnou barvu mrsknout i do královské lázně? Modrý královny si všimne každý. To by ale věděli, že jsem tohle udělal já a bylo by celé jen na mě, i kdybych tam Lessineiho přivedl a nechal ve vaně.“ Přemýšlí skepticky Orim.

,,Hele, my obarvíme všechnu vodu v lese. Obarvíme hlavní pramen, tam sice není jen tak se dostat, ale pitný pramen, který ústí do Studeného jezera je pod stromem.“ Vykládá nadšeně Dalamar.

,,Ehm, tady je všechno na stromě, nebo pod stromem.“ Podotkne Orim, který sice elf, ale přeci jen je doopravdy v lesním království poprvé a upřímně, ač je to hodně působivé na pohled, vzdušné, krásné a zelené, Orimovi tohle bydlení na stromech přijde docela potrhlé.

,,A kde by to jako podle tebe mělo být, snad ne v podzemí?“ Kouká na něj nechápavě Dalamar, který nic jiného než domky na stromech a srostlé se stromy a můstky vinoucí se mezi nimi nezná.

,,Tohle je teď celkem jedno. Co máš s tím pramenem Dalamare, znělo to nadějně.“ Řekne Orim.

,,Jo, poslouchej mě Orime, já mluvím o tom, že by jsme obarvili vlastně všechnu pitnou vodu v Mirheimu. Tedy obarvil by jí Lessinei a to už je něco, čeho si fakt všichni elfové všimnou. Rod Ondavei ho pak nebude chtít ani omylem. Protože zatím pro ně je jen malej válečnej sirotek hodně nadanej na magii, na kterého já mám ten špatný vliv.“ Líčí Dalamar.

Orim poví: ,,No, povídali mi, že ty jsi ještě nadanější, tohle totiž ty všechny šlechtické hajzlíky, co po vás ve škole tak jdou, hodně moc štve.“

Dalamar neřekne chvíli nic. Orim ho potěšil, nakonec se přesto ozve: ,,Víš, já si ale někdy myslím, že Lessinei zatím nepoužívá všechny své schopnosti, co má.“

,,Próč?“ Diví se Orim.

,,Hele, tohle je taky jedno. Začneme s tím pramenem hned, do té svatyně u stromu to bude problém, je hlídaná, ale pořád je na otevřeném místě.“

Lessinei se k nim vrátí, oznámí: ,,Hotovo, bude docela modrej. Ale myslím si, že tohle nebude stačit. On se pak jen naštve, nařeže mi a rodina Ondavej si mě vezme stejně.“ Povzdechne si elfík.

Jenže na něj koukají dva šklebící se spiklenci.

Dalamar mu poví: ,,Tohle je jen začátek. Teď obarvíme něco na červeno a tohle ti garantuji, Lessi, naštveš celej les a rod Ondavei si tě potom nevezme ani omylem.“

,,Có, na červeno?“ Zírá Lessinei.

Orim ho drapne za ruku: ,,Nečum a jdeme, vysvětlíme ti všechno až po cestě.“

,,Ty Dalamare, fakt tohle není už moc?“ Špitne zaraženě Lessinei.

Dal mu pošeptá: ,,Tak chceš k rodu Ondavej?“

,,Nechci.“ Vrtí hlavou malí elfík.

,,Tak vidíš.“ Zašeptá Dalamar.

Orim se potichu ale důrazně ozve: ,,Víš, co bylo za fušku se sem dostat, jak jsem ty vojáky musel oblbovat a nešlo by mi to kdybych nebyl princ. Tak teď snad necouvneme.“

Lessinei chabě tichoučce protestuje: ,,Já jen, že všichni se děsně leknou, že je ten zdroj vody otrávený, nebo prokletý a že tohle udělali tarnen…“

,,Jen tu vodu obarvíme, ne otrávíme.“ Poví Dalamar.

Lessinei tedy jde, ti dva ho tam beztak stejně vlečou.

A Lessinei měl dobrou představu, cože se stane, když kouzlem kombinovaným prostými zatraceně barevnými bobulemi červeně obarví hlavní pitný zdroj celého Mirheimu. V lese hned začne veliký poplach a pozdvižení a přitom Studené jezero ještě ani nezčervenalo docela.

Elfové v tom skutečně vidí útok tarnen a pak mágové zjistí, že tohle je jednoduché kouzlíčko a klukovina. A vojánci objeví malého viníka, který docela jednoduše zůstal schovaný ve svatyni.

Ke královně Sioril dotáhne toho drobného chlapce přímo její nejstarší syn Galnuris, Ochránce hvězdného třpytu a velitel strážců. Elfka má bílé vlasy snad až po kolena, oblečená je také v bělosném a stříbrnýma očima se snaží přísně dívat na malého elfíka.

Galnuris poví: ,,Tohle je on, královno, tvrdí, že to vymyslel a provedl docela sám. Ale podle mě nemluví pravdu a někoho kryje.“

Královna Sioril se na dítě pozorně zadívá. Elfík je velice drobný, má nazelenalé kratší vlasy stažené do culíku obtočeného látkou a hnědé oči. Sioril se rychle snaží tohle dítě správně zařadit.

Optá se svého stříbrovlasého syna: ,,Není to ten malý sirotek, co o jeho osvojení zažádali už dva šlechtické rody? Že se jmenuješ, Lessinei?“

Malý kluk se zarazí ještě víc a poví: ,,Nejmenuji, říkají mi tak.“

Královna se na něj podívá ještě pozorněji, pomyslí si, takhle přeci odpovídají jen…

Lessinei se vyděsí a strašlivě. Myslí si, cos čekal, že tě snad první z elfů, těch kteří se zde na zemi nikdy nenarodili, ale přišli ze svého vzdáleného světa nepozná? Dcera Pána Světla, první z irsiliia. Není možné, aby nepoznala, kdo doopravdy jsi.

Elfík zpanikaří, vyděšeně hlesne: ,,Vy mě zabijete…“ Zní to docela tak zoufale, že ho Galnuris překvapeně pustí. Ano, kluk sice provedl příšernou věc, ale aby ho za tohle zabíjeli?

Sioril se lehce usměje: ,,Ne, proč bych tě zabíjela? Udělal si děsnou hloupost a pro nic za nic, ale já si i myslím, že tak docela pro nic za nic to nebylo a žes tohle rozhodně neudělal sám.“

,,Byl jsem sám.“ Lže elfík snaživě, jenže mu to nejde.

,,Dost těžko, ty by ses tam ani nedostal a vojáci mluvili o tom, že je otravoval princ Orim. A to byla ta pravá chvíle, kdy mohl někdo projít.“ Poví přísně Galnuris, aby mu dokázal, že už stejně všechno zjistili: ,,Navrch tohle kouzlo museli nutně dělat dva. Prý jsi šikovný, ale tolik zase ne. S tebou pokud já vím, vždy chodí Dalamar.“

,,Já říkám, vlez jsem tam sám, udělal jsem to sám.“ Zopakuje vyděšeně a paličatě Lessinei. Pak se znovu královny zeptá: ,,Zabijete mě?“

,,Ne, nezabiji.“ Zopakuje klidně královna: ,,Ale ty se přesto musíš zeptat ještě jednou, než mi budeš konečně věřit, že?“

Démon zapolyká, královna prostě ví, kdo je a vykoktá zoufale: ,,Zabijete mě?“

,,Ne, nezabiji.“ Usměje se královna.

Její syn ale neví, cože se tady před ním vlastně děje. Galnuris řekne: ,,Tohle není na test smrti, tohle by si s tebou spíš měli vyřídit tvoji rodiče, stejně jako s Dalamarem a Orimem.“

Lessineis se toho chytne: ,,Orim tady rodiče nemá a já je nemám vůbec, takže tohle odnese zase jen Dalamar. Tohle není fér!“ Vyjede na elfa a zarazí se.

,,Takže skutečně tři viníci.“Potvrdí Galnuris. Lessineis jen vyděšeně mlčí.

Galnuris pokračuje: ,,Zabíjet nikoho z vás nebudeme, i když jste opravdu na zabití, s Dalamarem si tohle vyřídí jeho otec, s Orimem já. Nevím jak to fungovalo jinde, ale my ho rozhodně nebudeme posílat do dalšího království, když se neumí chovat. A s tebou si tohle vyříká ta rodina, která si tě vezme, i když nyní silně pochybuji, že tě ještě někdo bude chtít.“ Galnuris vyhodí vyděšeného Lessineiho ven a poví matce: ,,Strašlivá malá příšera, ale podle toho, co vím, ho tyhle všechny šílenosti naučil a učí Dalamar. Zato Orima už viditelně Dalamar nic učit neumí. Zešílíme tady z nich všichni než konečně vyrostou.“ Nadává, pak se trochu zarazí: ,,Ale opravdu se bál, že jej za to zabijeme. Dost děsivé, vidět něco takového u dítěte. Jen jsem skutečně strašně zvědavý, jestli si ho nyní někdo osvojí. Teď toho prevíta nebude chtít nikdo ani omylem.“

Sioril se lehce usměje: ,,Ale Lessinei tohle přeci dělal, aby jej nechtěli a ti druzí dva mu v tom jen pomáhali.“

Galnuris se podiví: ,,Co ty děti taky jednou nevymyslí, ale příště bych dal přednost něčemu méně šílenému. Mohl třeba jen ječet a válet se po zemi, že k nové rodině nechce a ne hned obarvovat na červeno hlavní pitný zdroj vody pro celý les.“

Sioril prohodí: ,,Ale ona si ho přeci jen jedna rodina vezme, s tím si rozhodně Galnurisi nedělej hlavu.“

,,Mami a jaká, prosím tě?“ Nechápe ochránce hvězdného třpytu.

,,Jaká? Přeci ta která ho opravdu chtěla.“ Řekne královna.

Elnerida se povzbudivě usměje na Raineidu a poví: ,,Takže si Ithinerila nakonec přesvědčila, ať si Lessineiho vezmete. To jsem opravdu moc ráda.“ Zatím co Elnerida má havraní rovné vlasy a výrazné zelené oči, její přítelkyně je bleďoučká stříbrovlasá irsiliia.

Raineida řekne: ,,Jsem velice ráda, ale byla bych mnohem raději, kdyby to nezačalo tím, že hned jak jsme si Lessineiho vzali domů tak ho Ithineril seřezal.“

Elnerida si povzdechne: ,,No, ta naše příšera dostala taky a hodně, však se všichni tři s tou vodou opravdu vyznamenali. Studené jezero červené, všichni v tom viděli kletbu tarnen. K tomu je modrý učitel a most ke škole se spravoval celý den. Neiloss taky dělal průšvihy, ale ne takové a tolik jako Dalamar. Zato bych řekla, že Orim je snad nějaké Dalamarovo ukradené a ztracené dvojče.“

Raineida se usměje: ,,Stejně buď, Elnerido, ráda, já už mám kluky tak veliké a dávno dospělé, nepotřebují mě. Vůbec je nevidám, Kelantes i Sistios, oba bojovníci mimo les, ač je Efemune mág tak jej taky pomalu nevidím a Saihlina? Toho už neuvidím nikdy, je ve vyhnanství. A jeho bratry to jeho vyhnanství taky tak poznamenalo… Tolik bych chtěla další dítě, Elnerido.“

Elnerida jí ihned zarazí: ,,Rainedo neblázni, dvakrát tě po porodu oživovali. Tohle už si prostě nemůžeš dovolit, potřetí by ti ani magie celého lesa nepomohla. Však tě to s Lessineim brzy přejde, kdyby něco, pošlu ti tam na týdení návštěvu Dalamara a Lassendru a zaručuji ti, že vám spadne dům a děti už nebudeš chtít na hodně, hodně dlouhou dobu ani vidět, ani slyšet.“

Lessinei se válí po posteli, vůbec nemůže spát. Démoni sice nespí, ale on je jen poloviční démon. Lessi normálně spí, a pane jak rád a jak tvrdě, jenže tuhle noc ne. Má zkrátka veliký strach. Vrtí se, zase spí v jiném domě s jinou rodinou, ale tímhle to není.

Elfík se posadí a poví do tmy: ,,Izzaeli prosím, já potřebuji nutně pomoc.“

Sioril za hluboké noci vyburcuje ochránce Mirheimu do pohotovosti, ale tentokrát nejde o červenou vodu v jezeře. Elfové překontrolují všechno a nic, přesto královna není klidná.

,,Mami, opravdu jsme prověřili vše.“ Opakuje Galnuris: ,,A znásobili ochrany i stráže, ale všude je klid.

Sioril poví: ,,Jako by se pohnul sám les.“

,,Mami, tohle se nestalo calá staletí.“ Podotkne ochránce hvězdného třpytu.

Sioril hledí v zamyšlení z okna na hvězdy, které spojují oblohu s korunami stromů a přemýšlí, pak tiše poví: ,,Ne, nehrozí nám nebezpečí. Les nakonec poznal, že nepřišel nepřítel.“

,,No. Co je?“ Poví špinavý lidský kluk, když se z ničeho nic objeví na posteli u Lessineiho.

,,Fuj ty děsně smrdíš.“ Vypadne z elfíka jako první věta, i když tohle Lessinei rozhodně říci nechtěl.

,,Spad jsem do hnoje.“Informuje ho Izzael.

,,Proč se neočistíš, vždyť tohle umíš, aniž hneš prstem. Vždyť ty umíš věcí.“ Žasne poloviční démon.

,,Rád působím věrohodně.“ Uculí se Izzael: ,,Ale znovu, proč si mě volal?“

,,No, Izzaeli, ona Sioril z rodu Saerin, dcera Pána světla, první z irsiliia, ona mě prostě na první pohled prokoukla. Ví, co jsem zač.“ Vyleze z Lessineiho: ,,A já mám strach.“

,,Hm, proč? Slíbila přeci a třikrát vyslovila, že tě nezabije.“ Pokrčí rameny Izzaela.

,,A co ostatní elsia?“ Bojí se dál elfík.

,,Ty Lessinei, proč sis zvolil tuhle stranu bytí?“ Optá se démon.

,,Jsem taky smrtelník a chci jim pomáhat, mám krev elsia.“ Vyhrkne Lessinei.

,,Tak to taky dělej, nejsi tady pro nic za nic. Sioril správně došlo, cože tebou les získal, ale ví, že by to ostatní elfové nepochopili. Proto jim to královna na nos věšet nebude, pravda holt přeci jen není tak docela pro každého.“ Ušklíbne se Izzael sebejistě.

,,Ale já jsem ještě lesu na nic.“ Poví poloviční démon, pak se zarazí: ,,Vlastně ne, hlídám Dalamara a starám se o něj, jsem jeho.“

,,Cos to zase zatraceně řekl!“ Naštve se Izzael.

,,Jsem jeho.“ Zopakuje zelenovlasý elfík.

,,Jak? Jako dobrovolně? Ty jedno střevo, on bude fakt nebezpečnej. No dělej, jak sám myslíš.“ Vrčí démon.

,,Houbelec bude! Je to můj nejlepší kamarád.“ Dožere se malý elf.

,,Tak jo a s královnou se netrap. Ta sice ví, ale nepoví a neublíží a toho svého…“ Izzaela se kysele zatváří: ,,Kamarádíčka Dalamara si moc dobře hlídej. Měj se.“ Démon zmizí.

Izzael však s Mirheimu neodejde hned. Ještě někde se staví, ale tenhle malý elf na rozdíl od toho s nazelenalými vlasy tvrdě spí. Izzael se nad spícím Dalamarem nakloní, sáhne do astrálu, udělá znak a… nedodělá ho. Trží nataženou ruku, váhá, zda má dítěti zastavit srdce. Prosté by tak byl rychlý konec jednoho velikého problému. Nikdo by nic nezjistil. Dalamar by jen prostě tiše zemřel ve spánku na vrozenou a doposud utajenou srdeční chorobu.

Démon dlouho váhá, ne drak Izziho netrápí, ale Lessinei se stal dobrovolně Dalamarovým démonem, což šlo jedině tak, že mu tenhle černovlasý klučina nezištně nabídl svou pomoc. Izzael máchne rukou, nechá elfí dítě spát a žít.

Zahuhlá: ,,Magaini by mi stejně rozbila tlamu, kdybych tohle provedl a Lessinei by děsně brečel.“ Pak sebou trhne: ,,Teď se ukáže, jestli už Lessinei dělá, to, co v Mirheimu dělat má. Nejsem jediný, kdo sem dnes v noci prošel.“ Izzael zmizí přes astrál.

Lessinei nestihne ani usnout a v tom se to stane, div se nepozvrací. Rázem skučí na zemi schoulený do klubíčka a kňučí: ,,Neříkali mi, že vidění a předtucha až takhle bolí.“

Vratce se postaví a zahuhlá: ,,Tak s tímhle potřebuji pomoct.“

Dalamara vzbudí Lessinei, klepe s ním a mele: ,,Potřebuji tvou pomoct Dalamare, já to kouzlo v té vodě sám nezruším.“

,,Cože?“ Zívá rozespale jeho kamarád: ,,Co blbneš? Ve vodě už nic není, tamto nebylo doopravdy, to jsme jen obarvili, něco se ti zdálo. Hele jak ses sem dostal?“ Nechápe Dalamar.

,,Teď je tam pravá kletba, dal jí tam ten úplně bílý elf s černou kresbou na obličeji.“ Vysvětluje mu naléhavě Lessinei a tahá Dalamara z postele.

,,Počkej, počkej, jak ses sem dostal. To si sem došel?“ Brzdí ho Dal, šahá mu starostlivě na hlavu: ,,Určitě máš horečku.“

,,Prostě jsem na tebe myslel a byl jsem tady.“ Vypadne s menšího elfíka.

,,Ty už se umíš teleportovat?“ Zírá Dalamar.

,,Já nevím, jak tohle dělám, ale je mi z toho všeho zle. Takže když nás vezmu k vodě, to kouzlo už budeš muset zlomit ty.“ Řekne poloviční démon a oba zmizí.

Lessinei nelhal, objeví se přímo u pramene a on se zhroutí na zem. Dalamar ho hned zdvihá řekne: ,,U Stvořitele, ty vypadáš děsně.“

,,Na mě teď kašli, v té vodě je jeden oblázek a má na sobě znak, dej ho ven a dej si pozor, může tě to hodně zranit Dalamare.“ Řekne důrazně Lessinei.

Dal neprotestuje, i když je to normálně on, kdo mezi nimi šéfuje, ale tohle celé je tak divné a rychlé. Šáhne do té vody a něco se mu vybaví, sama podstata magie, syrová a silná. Zarve po ní stejnou paličatou silou, přímo přes krev a vůli, magií, kterou elsia zavrhují.

A vidí to, hned to chytne, obyčejný kámen, ale se znakem smrti. Tohle by neotrávilo jen vodu, ale i zemi a taky svede zabít každého nepovolaného, kdo se jej byď jen dotkne. Dalamar vykřikne, vyšlehne rudé světlo, ale je to znak, který se rozletí na kusy, ne elfí dítě.

Ochránci lesa už najdou oba elfíky v bezvědomí.

Sioril řekne: ,,Sarch, černě potetovaný sarch mino astrální síť.“

Galnuris potvrdí: ,,Ten malý elf povídal, že tohle udělal úplně světlý elf s černou kresbou přes tvář. Zavádějící popis, ale na médium přesný. Lessinei je tedy médium a ten druhý…“ Ochránce hvězdného třpytu si povzdechne: ,,A ten druhý, Dalamar… Tohle bezpochyby byla temná magie. Je neuvěřitelné, že to kouzlo tak malý elfík zničil.“

Královna poví: ,,Šel proti temné síle temnou silou.“

Její syn se zděsí: ,,Tohle nejde, on je čistokrevný elsia. Nemá ovládat temnou magii a už vůbec ne v lese elsia světla.“

,,Přesto buďme všichni rádi, že se tak stalo.“ Usměje se Sioril.

Galnuris prohodí: ,,Děsné. Včera ty malé příšery udělají takovou zhovadilost, že by je jeden snad i zabil a dnes pomohou ochránit celý Mirheimu.“

Sarch taky nedopadl dobře, v astrálu narazí pavoučí elf na démona.

,,Konečná.“ Oznámí mu Izzy: ,,Mě se nelíbilo, cos udělal.“ Bezvýznamné gesto a sarch jako by snad nikdy ani nebyl.

Orim se ve škole na Dalamara a Lessinieho zamračí: ,,Hele, vy dva si žehlíte průsery a mě k tomu nepřiberete. Tak to ne, příště jedu ve všem s vámi.“

,,Jasně.“ Souhlasí se smíchem Dalamar.

,,Jo.“ Kývne Lessinei.

,,Tak co dnes budeme dělat dál?“ Optá se Orim a šklebí se.

,,Mám nápad. Učitelé mají pololetní schůzi a na ní si po proslovu připíjejí. Vyměníme jim víno za trpasličí kořalku, ty budou prskat! To bude slavnostní dokončení proslovu jak se patří.“ Navrhuje zubící se Dalamar.

,,Hmm a kde jako vezmeme trpasličí kořalku?“ Zeptá se Lessinei.

,,Tak tohle zařídím já, přinesu takovou kořalu, že se profesoři rovnou poblijí.“ Slibuje ihned Orim.